autor: Majestrix
Je odpuštění vážně odpovědí? Pomáhá to.
Bill si povzdychnul a posadil se na verandě vedle Toma. Vypadalo to, že se koukal na kytaru, na kterou hrál, ale ve skutečnosti se koukal na Billův smutný výraz v obličeji.
„Co se děje Bille?“ zeptal se a dal prsty ze strun. Tom sledoval, jak Bill bezmocně pokrčil rameny.
„Já nevím.“ Odpověděl nakonec, objal si kolena a přitáhl si nohy blíž k tělu. Byl krásný podzimní den, nebe bez mráčků a z velkého stromu na zahradě pomalinku padalo listí. Tom věděl, že Bill mu to řekne hned, jak bude připravený, takže se rozhodl obohatit to čekání hudbou. Soustředil se, aby si vzpomenul na akordy, které ho Gordon učil, snažil se udělat hezkou hudbu. Tom pomalu cítil, jak se Bill vedle něj uvolňuje a tak pokračoval, dokud se koleno nedotklo jeho kolena.
„Tomi,“ promluvil po chvilce zase, „myslíš si, že jsem divnej?“
„Kdo říká, že seš divnej?“ V deseti letech byla obě dvojčata označována ‚divnej‘ nebo ‚cvok‘ od rodičů jejich spolužáků. Nebylo to lehké zapadnout, když jste byli Kaulitzovi, ale Bill se na tohle Toma ještě nikdy nezeptal.
Bill pokrčil rameny. „Spousta lidí. Protože rád zpívám a tak, protože říkám, že jednou budeme slavný.“ Sklopil hlavu. „Věříš mi?“
„Naprosto.“ Ujistil ho Tom. Nedalo se o tom diskutovat; když to řekl Bill, tak to tak muselo být.
„Dobře.“ Nastala dlouhá chvíle ticha, Bill se koukal na nebe a Tom koukal na všechno možné, pokračoval ve hraní. „Tomi?“
„Hmm?“
„Stejně bys mi neřekl, kdyby sis myslel, že jsem divnej,“ řekl tiše. Tom se na něj podíval a zavrtěl hlavou.
„Jasně že ne, vždycky tě chápu,“ řekl rychle.
„A co když jednou nebudeš?“ zeptal se Bill s obavami.
Tom zavrtěl hlavou. „To se nikdy nestane, okay?“ naklonil hlavu na stranu a zasmál se. „Mimochodem, jestli seš ty divnej, tak já jsem taky, to si pamatuj,“ připomněl mu něžně.
Bill se usmál a zasmál se. „Seš trošku divnej.“
„Joo?“
„Jo,“ přikývnul a usmál se. „Takže takhle, jo?“
„Přesně takhle.“
Tom byl frustrovaný, kopal do kamínků, které byly na střeše. Bill moc dobře věděl, jak nesnášel hádání, bylo to bezvýznamné a stejně nikdy nenašli žádné východisko. Ty jeho hormony ho jednou zabijou. Kouknul se na kapsu a vyndal mobil. Nebylo tam jméno, jen hvězda. Bill. Zmáčkl tlačítko ignorovat a poslal hovor do hlasové schránky. Svého bratra miloval, vážně moc, jenom s ním teď opravdu nechtěl mluvit.
Věděl, že je starší bratr, a tak by měl být se svým mladším sourozencem trpělivější, ale někdy… to už prostě bylo moc. Tom se z toho, že od něj odešel, necítil moc dobře, ale holt musel. Bill si na něj takhle nemůže dovolovat, když byl jen tak naštvaný a on za to nemůže. Znovu telefon vyndal a povzdychnul si. Hovor byl ignorován už po dost dlouhou dobu, byl čas vrátit se.
Tom došel ke dveřím a zatlačil, nehnuly se. Zamračil se a zkusil to znovu, hned po tom, co uklidil mobil do kapsy, stále se neotevřely. „Vy zkurvený zajebaný dveře,“ zanadával, „tohle mi kurva nedělejte!“ ty dveře se mu nemilosrdně vysmívaly, znovu se zamračil a znovu zatahal. „Do prdele!“ kopnul do nich, zvuk, kterého se mu dostalo, zněl jako opravdu ošklivý smích.
Vyndal telefon a namačkal Billovo číslo, ale nakonec se rozhodl zavolat Georgovi. Do ucha mu hrála nějaká písnička od Oasis a za chvilku spadl do schránky.
Karma, je jako děvka.
~*~
„Můžu dál?“ Bill uhnul beze slova ze dveří a zavřel je za ním.
„Co chceš, Davide?“ zeptal se unaveně.
„Chci jen vědět, jestli jsi myslel vážně to, že co budete mít pauzu s koncerty, nebudete dávat rozhovory. Ani show v rádiu? Nikdo tě neuvidí,“ poprosil. „Nechci…“ zamračil se David a pohledem klesl na otevřený kufry. „Už zase…“ zamumlal.
„Žádné vystupování před lidmi, načas,“ odpověděl Bill a předpažil. „Vidíš to? Třesu se z toho, jak moc jsem unavený. Nemůžu to dělat. Musím myslet na víc než jen na mě.“
„Fajn, nechci, abys měl nějaké…“ slova jakoby se mu zadrhla v krku. „…komplikace.“
Bill se na Davida radostně podíval. „Děkuju.“
„Kde máš bráchu?“
„Proč?“ zeptal se podezřívavě.
David si povzdychnul. „Nechci se s ním zase prát, jen musíme projít rozvrh. Ty to vidět nemusíš, protože nebudeš schopen se objevovat na rozhovorech, ale Tom muset bude. Teda, kromě toho všeho.“
„Měli byste si to mezi sebou ujasnit. Nechci, aby se tu všichni tak rozptylovali a byli naštvaní.“
„Jasně, to říkej jemu. Až ho uvidíš, řekni mu, že s ním potřebuju mluvit před tím, než odjedete, okay?“
„Jo, dobře.“ David odešel. Bill se podíval na hromadu oblečení na posteli a zjistil, že si ani nemůže lehnout, kdyby chtěl. Pořád měl na zemi polovinu nesbalených triček, a to už se na to teď ale opravdu může vykašlat, protože zase potřebuje na záchod!
~*~
Tom koukal na mobil a na číslo, které namačkal už před deseti minutami. Saki by mohl přijít a dostat ho dolů, a taky mu dát přednášku o bezpečnosti v různých zemích a o tom, že nemá utíkat pryč, aniž by to někomu řekl… To neměl zapotřebí poslouchat, ale opravdu moc se chtěl dostat dolů ze střechy.
Pitomej hobit mu nebral telefon. Fajn, bude se tedy muset vyrovnat se Sakim a jeho proslovem. Nesnášel to. Všichni to nesnášeli. Jednej a mysli při tom na bezpečnost. Kdyby tuhle frázi ještě jednou slyšel, nejspíš by mu vybouchla hlava.
Jakmile Tom zmáčknul tlačítko hovoru, zazvonil mu telefon a on tím pádem hovor přijal. „Kaulitzi, co chceš?“
„Georgu?“
„Jo… Volals mi, ne?“
„Jsem na střeše!“ vysvětlil Tom svérázně a odrazil se zády od dveří, o které se opíral.
„…Gratuluju.“ Řekl Georg a Tom protočil oči. „Co chceš, abych jako dělal, uspořádal ti za to párty?“
„Jsem tady zamknutej, ty debile.“ Zasyčel a zavrtěl hlavou. „Potřebuju dolů.“
„To zní jako něco naprosto jednoduchého.“ Zasmál se basák. „Proč nezavoláš Sakimu?“
„No tak, Georgu, ty bys mu zavolal?“
„Nechci slyšet ty jeho kecy do konce svýho života už ani jednou. Opakuje se snad rád nebo co to má sakra vždycky být?“
„Jo. Takže pro mě dojdeš?“
„Fajn. Dej mi tak pět minut.“
„Žádnej problém,“ vydechl Tom úlevou a položil to. Vyhýbání se Sakimu byl výkon, který jednoho vždycky vyčerpal. Myšlenky se mu přesunuly k Billovi a zase se cítil hrozně za to, že ho tam nechal. Ale bylo to přeci hrozné a Bill nechtěl chápat to, že je to pro něj taky těžký. Po chvilce se dveře otevřely a za nimi stáli Georg s Gustavem, oba mhouřili oči před sluníčkem. „To se teď jako špehujete?“ zeptal se s úšklebkem. Gustav se podíval na Georga, zatlačil ho zpátky do budovy a znovu dveře zabouchnul. Tom zařval a snažil se je chytnout ještě dřív, než se zavřely, ale nebyl dostatečně rychlý. „No tak,“ zakřičel, když bušil do dveří, „pusťte mě dovnitř!“
„Jdi do prdele, Kaulitzi!“ zněla odpověď. Vážně inteligentní.
„Omlouvám se!“
„Neomlouváš!“
Do prdele. „Omlouvám, opravdu se omlouvám. Byl to jenom blbej vtip, přeju si, abych to nikdy neřekl,“ řekl Tom popravdě a opřel se čelem o dveře. Po chvilce slyšel, jak se hnula klika, a zacouval, když Georg otevřel. „Děkuju.“ Řekl opatrně, dokud nebyl úplně vevnitř budovy, neřekl už jediné slovo.
„Ty seš ale debil,“ protočil Gustav oči, když Toma společně s Georgem doprovázel k výtahům. „Co jsi tam vůbec dělal?“
„Přemýšlel,“ zmáčknul Tom tlačítko a nedočkavě čekal, až výtah dorazí.
„Aww, Tom si pomyslel, že by měl jít ven a přemýšlet,“ řekl bubeník přesládlým hlasem Georgovi a otočil se zpátky na kytaristu. „Vím, jak to pro tebe musí být těžké, a tak všechno vidíš tak, jak jsi to neviděl nikdy předtím, ale normální lidská stvoření, i lidé, kteří se hodně snaží, aby byli jako normální lidské bytosti stejně jako ty, přemýšlejí uvnitř. Lépe řečeno přemýšlejí, kdekoliv jsou.“
„Děsně vtipný,“ zavrtěl Tom hlavou, když se otevřely dveře výtahu, který zrovna přijel. „Tak vtipný, že mám dojem, že si počkáte na další,“ vypláznul na ně jazyk.
„Fajn, dokážeme se tu zatím zabavit,“ přitáhnul si Georg Gustava k sobě a věnoval mu polibek, přesně když se dveře začaly zavírat. Tom zaúpěl a dveře se zavřely; Georg se podíval dolů na Gustava a viděl, že má stále zavřené oči. „Už je pryč,“ řekl, snažil se odolat chtíči ho znovu políbit.
„No a?“ otevřel Gustav oči a zamračil se. „Já jsem pořád tady.“
„No, tak dobře.“
~*~
Bill se rozhlídnul po pokoji a povzdychnul si. Cítil se malinko lépe, když byly jeho kufry rozděleny do dvou skupin, to, do čeho se vejde a to, do čeho už ne. Nevěděl, kolik má úzkých riflí, dokud mu nebyly malé. Skoro celý jeho šatník bude muset jít na pár měsíců k šípku.
Zakručelo mu v břiše a Bill se podíval dolů na své bříško. „Máme hlad?“ zeptal se nepřítomně a zavřel další kufr. „Mám dojem, že jo.“ Před tím než se stihnul rozmyslet, co si dá k jídlu, někdo zaťukal na dveře. Jestli to je zase David, dostane co proto, ať je unavený jak chce. Bill otevřel dveře a zvednul hlavu k člověku, který před ním stál. „Oh, to seš ty.“ Řekl a uhnul ze dveří.
„Taky tě zdravím,“ zamračil se Tom a vešel dovnitř, v rukou držel růžovou krabičku. Ať bylo uvnitř cokoliv, vonělo to přímo nebesky; Billovi znovu zakručelo v břiše a zamračil se. „Něco jsem ti přinesl, snažil jsem se, aby ti to chutnalo,“ řekl, když překročil kufry a položil krabičku na stolek.
Bill se na to zrychla podíval a otevřel to, okamžitě se mu začaly sbíhat sliny, ovocný koláč. „Oh, Tome… Jaký je to druh?“
„Broskev, vím, že jsi ho už dlouho neměl.“ Pokrčil Tom rameny a zpoza zad vyndal lžíci. „Dnes ráno jsi nejedl, tak jsem si dělal starosti.“
Bill sehnul hlavu a začervenal se, když si vzal lžíci a nabral si velkou porci přímo zprostřed koláče. Nechtěl se už se svým dvojčetem hádat; chtěl se přestat cítit jako šílený. Možná, že už nastal čas přestat být obětí svých změn nálad. „Omlouvám se za to, jak se pošahaně chovám,“ zamumlal s plnou pusou. „Nechtěl jsem.“
Tom sledoval, jak Billovi z pusy padaly drobky, a usmál se. Jen jeho bratr se dokázal stát ze zoufale obtěžujícího, potěšujícím a rozkošným. Povzdychnul si a přistoupil k němu blíž, chytl ho za ruku, ve které lžíci neměl. „Vím, že jsi nechtěl, jen mám dojem, že bysme se měli vzájemně chápat,“ povzdychnul si, koukal, že jeho bratr už skoro všechno spořádal. „Jak dlouho jsi hladověl?“ zeptal se Tom vyčítavě.
„Prostě se to ve mně najednou nahromadilo,“ řekl, na obličeji měl nevinný výraz. Tom protočil oči a položil si bradu na jeho rameno.
„To bys neměl dělat, je to pro tebe a tvoje miminko nebezpečné. Nechci, aby ti zase bylo špatně nebo abys zase omdlel.“
„To bylo jen jednou a slíbil jsem ti přeci, že už se to nestane,“ políbil ho Bill na tvář a pak si dal zase plnou lžíci koláče do pusy. Tom si utřel tvář o Billovo rameno. „Hey!“ vyjeknul, čímž vyprsknul pár drobků na Tomův límec. „Přestaň.“
„Přestaň jíst a líbat mě zároveň; nech mě jít a můžeš se najíst,“ pokáral ho trošku, ale Billova ruka se kolem jeho boku sevřela ještě víc a Bill zavrtěl hlavou.
„Ne,“ to slovo bylo poněkud uštěpačné, protože měl Bill plnou pusu koláče. Bill zavrtěl hlavou a polknul, „ne. Teď tě nenechám odejít, Tomi.“
„Okay, okay. Něco vymyslíme,“ slíbil mu Tom, nohou vytáhnul od stolu židli a posadil na ní svého bratra. Bill se usmál a chytl Toma za ruku, rychle začal znovu jíst. „Měli bychom začít tím, že ti vymyslíme lepší jídelníček,“ zauvažoval, zatímco hladil Billa palcem po hřbetu ruky.
„Hsmsing,“ odpověděl, když se na něj zrychla podíval. Tom se zamračil.
„Cože?“
Bill polknul. „Souhlasím.“ Řekl. Tom se usmál a pak se začal smát, ukázal Billovi do koutku pusy.
„Něco tam máš,“ sedl si blíž, chytl bratrův obličej něžně do dlaní a slíbnul Billovi drobek z úst. Když se Tom odtáhnul, usmál se a vtisknul mu polibek už na celé rty.
Bill bez varování pustil lžíci a polibek prohloubil, Tom si nemohl pomoct, hlasitě zasténal, když se Billův jazyk dotkl toho jeho po tom, co pečlivě prozkoumal jeho ústa. Chutnalo to po broskvích, touze a klidu v mysli. Kdyby si tyhle pocity mohli pamatovat, byli by v pořádku.
Když se od sebe odtáhli, Bill se doširoka usmíval, tahal Toma na nohy. „Máš na sobě tak hrozně moc oblečení,“ řekl, když mu vyhrnul tričko.
Tom se zasmál a svému bratrovi vyhověl; zvedl ruce nahoru a vysoukal se ven ze svého velkého bavlněného trička. Nemohl se protáhnout s kšiltovkou a tak zůstala ležet taky někde na zemi. Když se otočil, viděl, že Billovy oči jsou jiné, ten pohled mu vyrazil dech. Jen koukal, jak k němu Bill přistoupil a váhavě ho začal líbat, Tom cítil všechnu tu lásku. Nikdy se na Billa nedokázal zlobit dlouho, a kdyby nebyl zavřený na střeše, měl by ho v náručí o hodně dřív.
Tom si ho přitáhnul blíž; něžně ho choval, panovalo mezi nimi neuvěřitelné horko. Bill mu dal ruce kolem krku a zasténal do jejich nekončícího polibku. Tom zakolísal, jak ho od sebe bratr odstrčil. „Co, co se děje?“ zeptal se úzkostlivě.
„Záchod! Svlíkni se, hned jsem tu!“ Tom jen sledoval, jak si Bill rozepínal kalhoty, a to ještě ani nebyl v koupelně. Povzdychnul si, rozhodl se, že bude užitečný a uklidí postel; Tom věnoval pozornost kupičkám, které byly nahodile rozestavěné po posteli, Billův systém nechápal nikdo, kromě Billa. Tom zvedl pohled, když přemisťoval poslední z kupiček a uviděl Billa, jak na něj s úsměvem kouká. „Nemusel si to dělat sám, chtěl jsem ti pomoc.“ Řekl tiše, když vešel zpátky do pokoje.
Tom si všimnul, že Bill nechal své kalhoty v koupelně, byl před ním jen ve svých boxerkách a tričku. Natáhnul ruku, Bill k němu přišel ještě blíž a chytnul se ho za ní. Znamenalo to víc než jen držení se za ruku; Bill tím bratrovi říkal, že mu důvěřuje, ať se děje cokoliv. Tom to nebral na lehkou váhu, přitáhnul se ho a jemně ho políbil. Bill málem roztál a vydal pár legračních zvuků, jak se snažil dostat k Tomovi co nejblíž.
Bill zakňučel, když Tomovy rty opustily ty jeho a dělaly mokrou cestičku po jeho krku až ke klíční kosti. Tělo mu těžklo a on potřeboval mít Tomiho tak blízko jak jen to šlo. Tom ho jemně zasednul na posteli a položil ho, celou dobu byl nanejvýš opatrný.
Bill vydechl nosem, snažil se zvednout hlavu, aby viděl, co Tom dělá, ale nemohl se na dlouho v té pozici udržet, když ho polibky, lehké jako peříčka, začaly šimrat na chodidlech. Povzdychnul si a uvolnil se, ta bolest, která jeho nohy poslední dny okupovala, pod těmi polibky mizela. Když došli k jeho levému kolenu, Bill se začal bezdechu smát. „Promiň,“ zamručel Tom a pokračoval výš.
Nemohl si pomoci, mentálně se zamračil; i se vším tím jídlem, které Bill jedl, nikde nepřibíral, jen na bříšku. Tom něžně zatahal zuby za bratrovu citlivou pokožku na vnitřní straně stehen a Bill zasténal, roztáhnul nohy víc od sebe, pod boxerkami byla už znatelná erekce. Chytl ho za pas a pomalu mu je stáhnul, zahodil je kamsi za rameno. Po chvilce se ozval hlasitý sten, to když Tom vzal Billa plně do úst.
„TomiTomiTomiTomiTomiTomiTomi,“ mumlal, oči dokořán, rukama svíral polštář, co měl pod hlavou. Tom malinko zahučel, když se Billovy výkřiky změnily spíše do vzlyků. „Oh bože, Tomi,“ funěl zoufale, když se svíjel pod jeho pečovatelem.
Tom mu ho nekouřil často; cítil se trošku hloupě, když se pokoušel vrátit Billovi alespoň polovičku toho, co mu Bill dával. Tentokrát to nevadilo, snaží se, i když mu Bill teď nic nedal. Ignoroval svůj dávící reflex a vzal své dvojče do pusy nejhlouběji, co to šlo, při tom dál sál. Bill byl beze slov, jen zakláněl hlavu a snažil se ještě chvilku vydržet. Vzrušení se v něm jen zvyšovalo a zakroutil sebou tak, že jeho penis vyklouzl Tomovi z úst. „Bille,“ zasmál se trošku a promnul si pusu. Není to tak lehké, jak to vypadá.
„Promiň. Promiň mi to,“ řekl Bill povzneseně; obličej červený a oči dokořán. „Já jen… wow…“ vydal ze sebe a Tomovi se rozbušilo srdce pýchou. Jeho bratr, láska jeho života, ležel na posteli a vypadal opravdu spokojeně a to ještě ani nedosáhl orgasmu.
„Chceš, abych to dokončil?“ zeptal se Tom a pohladil ho po tříslech. Jel výš, prsty ho šimral po rostoucím výběžku, tlukot srdce se mu teď zrychlil z naprosto jiného důvodu než předtím. Bill zavrtěl hlavou a přitáhnul si ho k sobě nahoru, Tom malinko nadzvednul hlavu. „Ty nechceš, abych to dokončil?“ zeptal se poněkud překvapeně.
„Ne,“ zavrtěl hlavou „Chci, abys byl tady nahoře se mnou. Chci tě v sobě.“ Zvednul se Bill a začal Toma líbat na čelisti, pokračoval po krku dolů, líbal ho všude, kde to jen šlo. Tomovi se lehce třásly ruce, jeho rozkrok tvrdnul, Bill vypadal tak nádherně, čímž to Tomovi naprosto neulehčoval.
„Seš si jistý?“ zeptal se trhaně, když se malinko uklidnil. Bill se na něj usmál a zasmál se. „Co je, jen nechci ublížit miminku,“ řekl bezdechu.
„Seš velkej, ale nejsi zas tak velkej,“ rejpnul si Bill a znovu ho políbil. Tom se do polibku zasmál a najednou zjistil, že má své dvojče pod sebou. „Ale chci, abys byl na mně,“ zasmál se nad výrazem v Tomově obličeji.
„S tím nemám problém, ale máš na sobě moc oblečení,“ zatahal Billa za lem trika. Tom koukal, jak se začervenal a odvrátil pohled. „Ty se ještě pořád stydíš? Vždyť jsem tu jen já,“ řekl a rychle ho políbil. Líbal ho, dokud Bill nezačal spolupracovat.
„Okay,“ vydechl Bill, „fajn.“ Sednul si a rozepnul Tomovi kalhoty; konečně se mu povedlo stáhnout mu je až ke kolenům. „Máš roztomilý kolena,“ zamručel a Tom se malinko zasmál.
„Cože?“
„Slyšels,“ natáhnul se k němu Bill a políbil ho, při tom se o Toma třel. Bylo mu hrozné horko. Naneštěstí mu bylo jasné, že ho tentokrát Tom nebude tvrdě zašukávat do matrace jako obvykle. Zhluboka se nadechl, sundal si triko a zavřel oči.
„Bille… oh Bille, přál bych si, abys věděl, jak nádherný jsou,“ zamručel Tom a políbil ho na klíční kost. Bill se usmál a zalapal po dechu, když cítil doteky věnované jeho ztvrdlým citlivým bradavkám.
„Oh bože…“ zašeptal. „Zapomněl jsem, jak je to příjemný,“ usykl Bill a dal ruce kolem bratrova krku, zaklonil hlavu.
„Pořád na ně nešahám,“ povzdychnul si Tom a zabořil obličej mezi Billova prsa, nasával jeho vůni. „Ale jsou tak hezký; přál bych si, abys je viděl tak, jak je vidím já.“
Bill pokrčil rameny a vykřiknul vzrušením, když se Tomův piercing dotkl jeho bradavky, pak přišly rty a začaly sát. V rozkroku jakoby měl oheň, svíral Tomova ramena a dlouze a tiše zasténal. Bylo to jako vlny, vlny vášně, které ho dělaly čím dál tím tvrdším. Nevědomky začal hýbat pánví, sevření jeho bratra zesílilo, přitáhl si ho a vzal jeho prso ještě víc do pusy.
Nepravidelně se o něj třel směrem dolů, Tom naproti němu směrem opačným. „Oh bože, Bille…“ podíval se na něj zastřeně. „Miluju tě.“
„Taky tě miluju,“ zafuněl Bill, oči tisknul pevně k sobě a skousával si ret, byl čím dál tím zoufalejší a nezvladatelný, třeli se o sebe svými přirozeními. Ten pocit byl pro ně pro oba náramný a Bill cítil, že se blíží k vyvrcholení. Tekly mu slzy a opravdu se po chvíli udělal. Kdyby ho Tom nedržel, tak by nejspíš spadl z postele na zem. Když se mu vrátily všechny smysly, zhluboka dýchal Tomovi do obličeje, Tom byl celý zpocený a taky šťastný, protože se Bill cítil tak dobře.
Bill stále cítil Tomovu erekci, převalil se na něj takovým způsobem, že Tom zavřel oči a usyknul. „Oh Tomi, to bylo tak krásný.“ Zamručel a hluboce ho políbil. Bylo mu jasný, že jeho bratr se to snaží oddalovat, a že do něj nechce jen tak vjet. Bill si pak připadal ceněný a drahocenný a neuvěřitelně nadržený.
„Vypadalo to tak. Kurva, i to, že jsem tě mohl pozorovat, bylo fakt dobrý.“ Vydechl Tom, Bill se o něj totiž nepřetržitě třel.
„Máš lubrikáč?“ zeptal se Bill, cítil, že to v něm zase vře. Tom zavrtěl hlavou, a tak se Bill natáhnul pro černou kosmetickou taštičku, co stála na nočním stolku. Otevřel ji a vyndal z ní malou bílou tubičku, odšrouboval ji a vycouval Tomovi z klína. Tom nedočkavě pozoroval, jak si Bill vymáčknul něco do rukou a třel s nimi o sebe, aby lubrikant trochu zahřál. Když s tím byl Bill spokojený, natáhnul se a začal třít Tomův rudý a naběhlý penis.
Jeho dvojče usyklo a vystrčilo pánev nahoru; Bill se speciálně věnoval překrvenému vršku, palcem přejížděl po mokvající štěrbině. Tom se otřásl, zaklel a pořád dokola mumlal Billovo jméno. S překvapeným vyjeknutím byl Bill vtažen do Tomova klína. „Promiň, ublížil jsem ti?“ zeptal se Tom bezdechu a snažil se ovládat.
„Ne, neublížil.“ Uklidnil ho Bill a políbil ho. „Ale budu se cítit ublíženě, jestli tě nebudu cítit hýbat se v sobě-“ jeho slova byla umlčena polibkem.
„Kurva, Bille, vůbec mi to neulehčuješ.“ Nasměroval si penis, když se Bill zvednul. Cítil Billův navlhčený otvor, zaklonil hlavu a zamručel, když se dotkla jeho. Skoro nemohl dýchat, do té doby, dokud na něm Bill nebyl docela usazený. Líbali se, dokud se Bill nepřizpůsobil, a když se konečně pohnul, Tom málem omdlel.
Bill na něj koukal s jedním z jeho tajných úsměvů, úsměvem, který byl odhalen pouze Tomovi. Byl uličnický a svůdný; Bill pohnul boky, Tom už nic neviděl, protože pevně sevřel oči a zaklonil hlavu. Celý pokoj byl cítit sexem a zvuky vrčení a sténání, jak si to spolu na posteli rozdávali.
Tom se na Billa koukal, totálně okouzlený tím, jak se nad ním hýbal. Prsa mu nadějně nadskočila, když Bill zaklonil hlavu a zasténal, konečně se mu dostalo té vášně, kterou cítil, když si mohl Toma osedlat. Tom věděl, že brzo bude, ten pohled a zvuky byly na něj až moc a on byl vzrušený už od té doby, co ho Bill líbal a chutnal po broskvích.
Pevně uchopil Billovy boky a začal mu pomáhat, vysloužil si tím vděčný sten od svého bratra a taky zasténal, když Billa pozoroval, ten se nahnul a políbil ho. Tom se posadil, dál a dál do Billa pronikal, orgasmus byl už na samém kraji. Bill mu olíznul ucho a zaryl mu nehty do zad. Bill se otřásl a sevřel Tomův penis a pak cítil, že Tom vyvrcholil.
pokračování…
Rozhodně nemůžu dýchat. Nezlob se, že píšu česky, ale moje angličtina neexistuje, neumim anglicky, takže… SAKRA! Četla sem to PŮL HODINY skoro!!! Každý slovo asi 20x!!!*in love* Nejdokonalejší a letím na druhou část. Už jsem se bála, že si na ní budu muset čekat do další soboty^^
__
I LOVE IT, I LOVE IT, I LOVE IT, I LOVE IT!
Wow!!!! I love this story!
This story is AMAZING xD Majestrix, you are absolutelly best! 😀
I LOVEEEE
Super!!!!!