Autor: Edie & Žabička
Betaread: Janule
„BILLE!“ zaslechnu dost nasranej hlas Toma, tudíž místo abych za ním běžel a skočil mu do náručí, běžím se schovat pod postel a zalezu úplně dozadu.
Betaread: Janule
„BILLE!“ zaslechnu dost nasranej hlas Toma, tudíž místo abych za ním běžel a skočil mu do náručí, běžím se schovat pod postel a zalezu úplně dozadu.
„Kruci, co to je?! Trenky?! No fuj!“ odhodím ty trenky doprostřed pokoje a před sebe si dám několik krabic, který tu byly. Budu pak muset prozkoumat jejich obsah.
„Kde jsi?!“ ozývá se v mým pokoji a já jenom čekám, kdy mi nakoukne pod postel.
„Hele, vím moc dobře, že tu jsi. Boty máš dole a navíc jsem slyšel, jak jsi tu dupal. Takže být tebou, radši vylezu, nebo to bude ještě horší.“ Strachem skoro nedýchám. Mám vylézt, nebo ne?!
„Bille, neumíš se schovávat,“ nakoukl pod postel a já se jenom vyděšeně hlavou třísknul o postel.
„Au,“ zakňučím.
„Vylez a to hned!“ zavrčí a já vylezu.
„A okamžitě mi řekni, co jsi dělal v noci,“ dodá už celkem smířeně a sedne si do proutěného křesla, stojícího vedle postele.
„Byl jsem dost namol. Když jsem dneska šel do tý kavárny, ten kluk mi řekl, že jak jsem byl opilej, tak jsem vlezl na stůl a udělal striptýz. Těsně před svlečením boxerek si mě prej ale odtáhl místní „děvkař“ a v pokoji mi ho prej kouřil. Pak jsi mi ale zavolal ty a chvíli po tom tam přišel ten kluk a vytáhl mě od něj a odvedl domů,“ odvyprávím mu celej večer, aspoň podle toho, jak mi to všechno řekl ten… É, jak se vlastně jmenoval? No, to je fuk.
„Aha,“ zdá se, že si oddychl.
„Zlobíš se hodně?“ Sednu si před něj.
„Jistě že se zlobím. Kdybys nikam nechodil, nemuselo by se to stát. A teď začni balit, v devět nám letí letadlo.“ Zvedá se.
„Po-Počkej, letadlo?!“ nějak nechápu. Měli jsme odlítat pozítří!
„David to uspěchal, musel se přesunout jeden koncert ze soboty na čtvrtek. A jelikož je úterý, musíme se tam ještě nějak dopravit.“
S povzdechem si stoupnu a vyndám kufry, do kterých začnu skládat věci. Nechci odtud pryč. Byl to začátek všeho. Ale mám nápad!
Vyndám ty krabice, co byly pod postelí a nakouknu dovnitř. NIC?! To se hodí. Na papír seškrábu „kratičký“ textík a s úsměvem to vrátím zpátky. Třeba to někdy objeví nějaká z fanynek a dozví se pravdu takovou, jaká je 😉 A nebo taky ne.
„Nebuď smutný,“ obejmeš mě zezadu, když ses vrátil z obýváku a jemně mě líbneš na poodhalené rameno.
„Jsem v pořádku,“ otočím se a začnu tě líbat. Než odjedeme, chci si to tu ještě užít. S Tomem!
autor: Edie & Žabička
jo jo užijte si to pořadně twinsata
To z toho Bill vyšel ještě docela dobře, jsem myslela, že to bude horší:-) Koneckonců, co se má co brouzdat po barech, opíjet se a svlékat se na veřejnosti! Ten Tom je tedy nějak tolerantní 🙂
Hodný Tomík, moc hodý, nezabil nám Billíka xD A uhm .. textík? xD Pravda vždycky vyjde najevo? xD Když jinak nedáš, snad to bude ok. xD