autor: Joana
betaread: Janule
betaread: Janule
Varování: Nevhodné pro alergiky a ty, kteří čekají hluboký příběh, naplněný po okraj zápletkami všeho druhu. Ostatní si u toho mohou odpočinout a zavzpomínat, popřípadě se těšit, protože zde se vyskytující jev bývá poměrně častým. Aneb proč jsou jen muži jako Tom… :o)
Žluť rozkvetlých lánů řepky mohla svou dravostí směle konkurovat slunci, plujícímu po bezoblačném nebi. Rostliny se lehce pohupovaly v rytmu waltzu, udávaným větrným dirigentem, vlnily se v pravidelných otočkách sem a zase zpátky v tichém souznění s přírodou, jen bzukot včel dokresloval pokojnou atmosféru posledního dubnového týdne.
Přesto se našel vetřelec, který bez zaváhání narušil jejich šepot. Červené autíčko se neúnavně sunulo na šedavém proužku silnice, již málem pohltily vysoké rostliny, plazící se mimo vymezené plochy. Paprsky tančily na krvavě rudém plechu vozítka a odrážely se od vyleštěné plochy přední kapoty zpět k blankytnému nebi. Barvy se vesele proplétaly a oddělovaly v prudkém kontrastu. Zkrátka jarní den jako stvořený pro rodinné výlety, avšak tímto souslovím šel stěží označit páreček cestovatelů, obsazujících přední sedadla červeného Audi.
Řidič křečovitě stisknul volant, až mu zbělely klouby, a v duchu počítal do deseti, hlavně se nerozčilovat. Proč se musí všechny cesty odvíjet od dobře známého scénáře?
Bill byl tím nejšťastnějším obyvatelem modré planety, když mu jeho dvojče ve slabé chvilce pod vlivem alkoholu prozradilo víc, než si přálo. Když poprvé na hladinu sklenky vypluly Tomovy city k němu. Ty tajné zakázané emoce, jež za nocí beze spánku zaháněl do stínů hotelových pokojů.
Nechtěl si připustit, že by se on, čekající na královnu svého srdce, na dívku s dolíčky ve tvářích, kterou denně vyhlížel v davu svých obdivovatelek, on, zbožňovaný a opovrhovaný zpěvák s černě nalíčenýma očima, mohl zamilovat do svého brášky. A pak společensky znavený Tom rozseknul uzel Billových trablí. Jedinou větou. Dvěma slovy, tak nečekanými, že i atomová bomba, padající z nebe na jejich hotel, by byla předvídatelnějším jevem.
„Mi..milůju tjéé!“
Pro Toma byl šok, když se osudné ráno probudil s černovlasým mladíkem, pravidelně oddychujícím na jeho nahém hrudníku. Ale brzy pochopil a děkoval své slabé chvilce, že se nemusí přetvařovat a vysvětlovat náhodné dotyky a přátelská objetí, aby Bill nepojal podezření. Ano, bezmezně ho zbožňoval a snesl by mu klidně všechny hvězdy noční oblohy, již zamyšleně pozorovali ze střešního okna svého bytu za jasných nocí. Postavil by pro něj hrad, zasadil strom a snad i zplodil syna, kdyby ho o to požádal. Jen jednu jedinou věc prostě nedokázal rozdýchat, ať miloval Billa sebevíc.
„Málem si urval zrcátko, musíš jet tak u kraje?!“
„Bille, tak ho předjeď, vždyť je to traktor.“
„Kam zas zahýbáš?!“
„Proč proboha brzdíš, chceš nás zabít?!“
Tom opravdu nezvládal cesty, na kterých seděla za volantem jeho černovlasá polovička. Dokázal být tím nejvzteklejším, nejprotivnějším šťouralem vlevo od Marsu a hustit do Billa jeho veškerá řidičská pochybení. Jeho mladší sourozenec podle něj neuměl řídit, což mu dával najevo při každé jízdě. Pořád, stále dokola, hledal drobné chybky. Bill jen zatínal čelist a vzýval všechny svaté, aby ho při jízdách s Tomem ochraňovali.
Svěží vánek bez ustání rozviřoval lány, drobná kvítka se pohupovala v lehkých vlnkách, ale on jen křečovitě svíral volant a poslouchal nářky ze sedadla spolujezdce, upřeně pozorujíc asfalt, který mu mizel pod koly. Občas si povzdechl, zda má podobné výlevy zapotřebí, zrovna dneska málem vzteky urval řadící páku.
„Sakra, Bille, co s tím autem vyvádíš? Zase ti zlobí klimatizace… To se mi snad zdá, asi zhebnu vedrem… i to pitomý okno nejde stáhnout… můžeš mi říct, proč jsme nejeli Cadillacem?“
Raz, dva, tři, už ani neustálé procvičování čísel nepomáhalo Billovi udržet čistou hlavu, násobení, sčítání, dělení, odčítání, všechno bylo marné, kéž by uměl derivovat, možná že právě v podobné oblasti výpočtů se skrývá vytoužený klid.
„Asi tu vážně umřu vedrem, co děláš? Proč do háje cukáš volantem?!“
Černovlasý mladík se zoufale podíval na svůj odraz ve zpětném zrcátku a jeho vlastní obličej mu nejspíš vnuknul spásný nápad. Nekonečné kilometry kvetoucí řepky stále lemovaly jejich vůz, když levou rukou nahmátnul elektrické ovládání oken.
„Snad to bude lepší, Tome.“ Nadechl se a v duchu pronesl tichou modlitbu. Stisknul šipku dolů, takže se sklo začalo neúnavně zasouvat mezi plechy spolujezdcových dveří. Vlezlá vůně se v mžiku začala otírat o jejich nosy. Tom najednou zbělal, zčervenal a začal zběsile mačkat čudlík, o jehož funkčnosti se nevyjadřoval právě pozitivně.
„Bi… Bille!“ Lehce zasípal, než se rozkýchal.
Řidič si spokojeně podřadil a zabočil vlevo na úzkou okresku.
„Že jsem ale hezky objel tu díru v silnici, viď Tomi?“ Zavrněl.
„Hepčík.“
„Sleduj, dokonce se už netulím ke krajnici.“ Nadšeně rozmáchnul rukama a pustil volant.
„Hééépčííík! Zav… pčík, pčík.. vokno!“
„Taky si říkám, že je tady hned čistší vzduch, ještě, že jsme ho otevřeli. Víš, asi stárnu a vesnice mi přirůstá k srdci.“ Usmál se Bill pod vousy, pohladil dvojčátko po stehně, stáhnul i okýnko na své straně a začal si prozpěvovat. „Že mi to dneska krásně jde, Tomi?“ Opět se ozvalo známe: „Hepčík!“ Aneb je to pravda. První pochválení od nejmilovanější bytosti ho zahřálo na srdíčku, ač potvrzení vycházející z bratrových úst tak nebylo myšleno.
Černovlasý chlapec zažil tu nejpohodovější jízdu ve svém životě, a dokonce i ty další se nesly ve smířlivějším duchu, kdy dredatý mladík jen obezřetně sledoval každý řidičův pohyb, cukajíc sebou, když se Billova ruka přiblížila k elektrickému ovládání okének. Co s Tomem neudělá jedna pylová sezóna a pár rozkvetlých kytek, ušklíbnul se Bill, zatímco bezchybně zaparkoval své červené Audi před známým domkem rodičů.
autor: Joana
jůůůůůůůůůů
Jeee hezkýýý 🙂
Proč se u tý ankety píše Výpadek v hotelu?
Joana: Líbí se mi to. Hezké, pohodové, prostě letní xD Ačkoliv týrání bratra by se jako pohodová aktivita dalo těžko označit xD
tooooo bylooo ….dobrýý 🙂 chytám u toho výtlem, fakt, super!
Joano, no to je přesně to, co jsem po probdělé noci potřebovala!!! Já chci taky rostliny pohupující se v rytmu waltzu!!! Ale když vyjdu do přírody, tak si zas nebudu moci číst tuhle úžasnou povídku stále dokola. No já ten letní den vidím před sebou jak vymalovaný! O to více nechápu, proč Bill nevezme Toma urvanou řadící pákou po hlavě nebo proč ho alespoň nekopne do holeně, to mu jde přece výborně (viz In die Nacht) 🙂
Oceňuju Billovu nekonečnou trpělivost, já si vzpomínám, že když se mě můj poměrně klidný otec pokoušel naučit řídit, jednu chvíli jsem prostě nechala stát vozidlo na křižovatce i se spolujezdcem a odešla domů po svých. A manželovo auto ze zásady nepoužívám, věty typu… "co je zase s tím zpětným zrcátkem" … nebo " proč ten blinkr nebliká, když ještě včera blikal" a podobně fakt nemám zapotřebí. Naučila jsem se všude chodit pěšky a je klid!
Nebo možná bude problém v tom, že manžel je alergickej jen na mě a stažené okýnko nepomáhá! Ten Bill je ale pěkně rafinovanej. Ale co bude dělat, až odkvete řepka?!?!?
Prosím, prosím, napiš něco o tom, jak spolu cestovali v zimním období!!!!!
K;-)
tyjo, to byla dokonalost xD akorat většinou ti dva maj stejný alergie, takže by se dalo počitat s tím, že by Bill pšikal taky, ale tak dejme tomu, že tuto alergii měl jenom Tom.. ale stejně super povídka, takovej oddych!
hahaa, to se povedlo =D
Krásná oddechovka, bavila jsem se už poněkolikátý a vždycky s Billem cítím… jo jo, taky to znám, Kattys, byly jsme na tom stejně s tím otcem, ale já neutekla uprostřed křižovatky, já zásadně vypínala vlastní mozek a tupě poslouchla příkazy a řev 😀 Taky jsem s tím vzápětí sekla, nemělo to cenu. Tramvají a metrem dojedu všude 😀
kaska: sorry, s tou anketou to byl klasickej šotek, ty mrchy mrňavý lítaj po blogu a dělaj si co chtěj :D, už jsem to opravila. :o) J.
Hey, dost dobrý xDD
a krásný začátek ^^
loooool dobrý no xDxD Bille ty si zlej *BIG DEVIL PRO BILLA*
jo, tak to je fakt dobrý…=oD chudák Tom…xD
lol to je hezkýýýýýýýýýýý
ten byl ale pěkně vychcanej……….Tomovi to ale patří 😛 😛 😛
Já už se tak nemůžu dočkat až si udělám řidičák 😀 Dík za tip, jak na instruktora 😀 Asi si ho začnu dělat najaro 😀
Skvělé to bylo :)))