Autoškola 13.

autor: B-kay
betaread: Janule

Tom se na Billa z vany plné bublinek překvapeně usmíval a čekal, co se bude dít. Vlastně se už asi 5 minut nedělo vůbec nic, protože Bill stál u vany s křečovitým úsměvem a dlaně se mu nehorázně potily.
„Snad se nestydíš?“ rejpl si do něj s lehkým smíchem Tom a pozoroval, jak se Billovy rtíky zvlnily do stydlivého úsměvu.
„Raději zavři očka, jo?“ špitl a prosil Toma skoro celý červený. Bylo mu totálně hloupé tady před Tomem poskakovat jako nějaký králíček, ale najednou… se jaksi začal stydět. I když se včera spolu milovali… ale byla přeci tma a tady bylo teď světla víc než dost. Tom tedy dosti pobaven Billvým výrazem pomalu přivřel svá očka a čekal. Bill se ještě jednou ujistil, že se na něj Tom nedívá a pomalu si svlíkl triko, které pečlivě poskládal na pračku vedle Tomova oblečení. Neodpustil si, aby jej s úsměvem nevzal do rukou a lehce k němu nepřičichl…Vonělo dokonale… vonělo Tomem…

Vonělo přesně jako jeho tělo… jako jeho rty… přesně tuhle vůni Bill omámeně vnímal při tom dokonalém milování… Přesně tenhle druh vůně mu dokázal způsobit husí kůži během tří vteřin…
„Už je mi smutno,“ ozvalo se slabým hláskem u jeho ouška a on omámeně přivřel oči, když ucítil, jak jej Tom něžně líbá na krku.
„Tomi, mě to je moc líto… přijdu si jak nějaká trubka,“ šeptl Bill smutně a ještě více natáhl svůj laní krček k Tomovým rtíkům, které jej začaly něžně cumlat.
„Víš co? Já se otočím a ty tam vlez první, hmm?“ usmál se na něj Tomi a na nádherně horká záda mu bříškem prstu vykreslil veliké srdíčko.
„Tak jo,“ vydechl Bill ztěžka, a když se k němu Tom otočil zády, začal se k svlečení poslední věci, kterou na sobě měl.
Avšak jedna věc jej úplně paralyzovala a tou věcí byl Tomův zadeček. Bill se dokonce až tak zasekl, že přestal se svlékáním v půli pohybu a možná by tak zůstal i déle, kdyby se Tom nezačal zubit na svůj odraz v malinkém zrcátku, které mu padlo pod ruce.

„Můžeš,“ zvolal Bill vesele a celý se ponořil do husté mandlové pěny. Tom se chtěl suverénně otočit, jenomže… najednou dostal zkrat! Nemohl tomu uvěřit, že se ještě před chvilkou smál Billovi, který se styděl a teď se tady styděl on sám.
„Něco se stalo?“ zeptal se Bill se škádlivým úsměvem, ačkoliv moc dobře cítil, že se Tom stydí stejně tak, jako on před chvilkou. Ani nevěděl, proč to cítil… bylo to zvláštní… ale jakoby přesně věděl, co si Tom myslí nebo co právě v tu chvíli cítí.
„N-ne,“ vypískl Tom tiše a dlaně přitiskl na svůj klín. V této dosti směšné poloze xD se nakonec přeci jen konečně dostal až k Billovi, který se na něj z bublinek zubil jako malé miminko.
„Tomi se nám stydí taky?“ lehce se zasmál a stulil se mu do náruče. Tom nezvládl více než jen omluvně se usmát a dloubnout Billa do nosíku. Poté pomalu přivřel víčka a nechával se Billem laskat po krku a bříšku. Sem tam byl odměněn vlhkým polibkem. Najednou však veškerá Billova činnost ustala…

Tom polekaně otevřel oči, a když uviděl to trdlo vedle sebe, jak se potápí a zřejmě si počítá kolik vydrží pod vodou, chtělo se mu smát a zároveň plakat smůlou, že už jej nelíbá.
„Čtyřicet!“ vypískl radostně hned, jak se jeho tvář znovu ukázala nad hladinou. Omluvně se na Toma zazubil a poté si začal vytírat očka od vody, která mu tam náhodou přitom skvělém pokusu natekla.
„Ty seš někdy jak malé dítě, víš to?“ řekl najednou Tom, za což si zasloužil Billův posmutnělý výraz tváře a sklopení pohledu. Pomalounku se k tomu klubíčku přiblížil a lehce jej políbil. „Ale právě proto seš tolik jedinečnej, Bille,“ usmál se a teď to byl on, kdo se zhluboka nadechl a k Billově překvapení ponořil svou pěstěnou hřívu pod vodu.
„Padesát,“ zaskučel, když se jeho tvář konečně volně nadechla xD.
Bill se na něj sladce culil a mokrými prstíky mu otíral vodu z obličeje.
„Bille, co kdybys dneska přišel na večeři, víš… já bych moc chtěl, aby tě táta konečně lépe poznal. A mohl bys vzít i mamku, možná si padnou do oka,“ usmál se na něj vesele Tom a zvědavě čekal odpověď. Na tu ani nemusel dlouho čekat… stačil mu Billův veselý výraz tváře a hned pochopil.
Dneska večer bude všechno perfektní…

„Mamka se zblázní radostí, už tak dlouho nikde nebyla,“ usmál se Bill, když už leželi spolu s Tomim v objetí u televize a užívali si vzájemné přítomnosti… dokud ještě mohli…

***

Tomův zničený pohled se rozhlédl po okolní krajině a jeho tělo s povzdechem dopadlo na tvrdou zem. Nevnímal zimu, která se pomalu rozlévala jeho tělem… nevnímal ani hrubé kapky deště, které jej neúprosně bičovaly do tváře… nedokázal vnímat nic, než tu prázdnotu, kterou v sobě náhle cítil… tohle se nemělo stát… nic z toho se nemělo stát! Je to všechno jeho vina! Neměl zvát Billovu mamku na večeři! Nic z toho by se teď nestalo… jenomže teď už je pozdě litovat…

Horké slzy mu bezmocně stékaly po tváři a on je nedokázal zadržet. Cítil, jako by se jeho zamilované srdíčko lámalo na tisíc kousků… jeho dlaně se třásly nastupující zimou a jeho dredy letmo zamotané do culíku mu pomalounku vlály v štiplavém větru. Kdyby mohl, nejraději by všechnu svou bolest vykřičel do celého světa! Tak moc v tuhle chvíli nenáviděl svět! Nenáviděl jej… tátu… jeho mámu, ale ze všeho nejvíc sebe… Začalo to tak krásně – jenomže hned jak se Simone zahleděla do tváře Tomova táty, začala pro kluky doslova noční můra! Stalo se něco, co by milující se dvojice určitě nečekala – byli sourozenci! Ba co víc – byli dvojčata!

Tomovo srdce se roztlouklo ještě divočejším tempem, když si uvědomil, že se zamiloval do svého bratra… bylo mu ze sebe špatně! Incest se svým dvojčetem! Je on normální?! Co by na něj teď řekla Veronika?!
Nakonec však nenáviděl i jí, protože kdyby tady byla, nikdy by její místo nezabral Bill. Ale Tom až příliš dobře věděl, že to, co cítil k Veronice, se nikdy nevyrovná tomu, co cítil u Billa…
Nevydržel tam sedět a poslouchat dohady teď už jejich rodičů… stačil mu jenom Billův bledý výraz ve tváři a vidět ty neskutečně hořké slzy, které mu kropily tváře a věděl, že to už dál nevydrží. Vzal klíčky a odjel na místo, kde se s Billem začalo tohle všechno… jejich první hádka, první rozhovor… polibek! Ano, jel k tomu útesu, kam tehdy vzal Billa, jenom s tím rozdílem, že tehdy ještě ani netušil, jak mu to krásné stvoření zkomplikuje život…
Nevěděl, co má dělat. Má smysl se ještě vracet domů?! Určitě tam na něj bude čekat ustaraný táta, který mu však přišel jako odporný lhář! Neříct mu o bratrovi… tohle bylo to nejhnusnější, co mu kdy udělal… strpěl od něj všechno! I to, že byl pořád sám, i to, že si domů vodil holky, ale tohle mu prostě nedokázal jenom tak přetrpět! Nikdy by neřekl, že osoba, která mu ublíží nejvíc, mu bude takhle blízká… Jenomže on také hezky ublížil.

A nejhorší na tom je to, že mu to až teď pomalu dochází… protože hned, jak se rozběhl pryč, vyběhl za ním také Bill. Už tehdy hezky pršelo a on za ním běžel až k autu v bačkůrkách, které mu Tom půjčil, aby nenastydl. Chtěl si s ním aspoň promluvit… nějak to vyřešit… miloval jej a to poslední co chtěl, bylo přijít o něj… Jenomže Tom byl zoufalej. Vykřičel mu, že k němu nikdy nic necítil a že jej nenávidí – samozřejmě tomu nezapomněl dát tu pomyslnou tečku větou – „Je konec!“, která Billa naprosto složila. V němém úžasu sledoval bratra, jak startuje auto a pomalu mu mizí z dohledu. Nedokázal však nic udělat… Rychlými krůčky se opět vrátil dovnitř, kde se přezul a utekl domů…

„Ach, Bille,“ vydechl tiše a zoufale přivřel svá hluboká očka pod clonu nádherně dlouhých řas. Tak moc to bolelo! Miloval jej a ani mu to nestihl říct! Přišel o něj… i když ne tak, jako o Veroniku, ale také jej ztratil! A nejenom tím, že byl náhle jeho bratrem, ale také tím, jak ošklivě na něj křičel… pořád měl před očima jeho výraz tváře – ústa překvapeně otevřená a ty krásné oči mu bolestně plály. Jemná ofinka, která mu skrývala jedno z očí, byla promoklá od slaných slz, které zmáčely spolu s deštěm Billovu krásnou tvář. Bože, proč musí být tak nádhernej?!

Tom nakonec uznal, že nemůže být až takovej srab, a proto své zkřehlé tělo donutil vstát a pomalými kroky se blížil zpátky k autu. Celou cestou domů mu myslí vířily neskutečné myšlenky… Bill a on… dvojčata. Vyrůstali spolu v mamčině bříšku, možná, že si jako malí spolu ještě hráli, ale k jeho smůle se na nic z dětství nepamatoval. Co si však pamatoval bylo to, jak se Billovo tělo, které možná vyrůstalo s tím u mamky v bříšku, ještě ráno vzbouzelo nahé v jeho náručí po nádherném milování…
Hned, jak se jeho auto setkalo s tvrdým chodníkem příjezdové cesty, začalo jeho srdce zase mocně tlouct. Cítil se hrozně… jeho oči byly napuchlé a červené od pláče, který ještě pořád nedokázal ustát. Jeho srdíčko mu v hrudi tiše plakalo, ale jediný, kdo mohl uslyšet jeho pláč byl Tom sám…

Bill se zkřehlými krůčky zabalil do deky a s hrníčkem horkého kakaa se posadil ke krbu. Jeho oči měly stejně pobledlý výraz jako ty Tomovy. Byly stejně zdrcené, stejně opuchlé, stejně jako jeho srdce…
I když věděl, že slzy mu nepomůžou, nedokázal si pomoct. Tom jej nikdy neměl rád! Hrál si s ním jako s hračkou! Nikdy to s ním nemyslel vážně… možná, že se tohle mělo stát, aby se oběma otevřela očka. Smutně se zahleděl ven oknem, kde hezky řádila bouřka. Ještě více své křehoučké tělo přikryl a otřel si jemné slzy, které mu stékaly až ke rtům. Všechno jednou přebolí… a i tohle určitě přebolí… musí!

autor: B-kay