„Tomí?“ zkusím to opatrně, když ho uvidím sedět v kuchyni s hrníčkem v ruce na lince. Zvedne hlavu a podívá se na mě smutnýma očima.
„Ano?“ odloží hrnek stranou.
„Ty ses naštval?“ kníknu a přijdu k němu.
„Ne, samozřejmě že ne… Jen jsem na něčím přemýšlel, víš?“ přitáhne si mě k sobě a nohy zahákne okolo mýho pasu.
„A nad čím?“ usměju se a ruce si položím na jeho stehna.
„Ano?“ odloží hrnek stranou.
„Ty ses naštval?“ kníknu a přijdu k němu.
„Ne, samozřejmě že ne… Jen jsem na něčím přemýšlel, víš?“ přitáhne si mě k sobě a nohy zahákne okolo mýho pasu.
„A nad čím?“ usměju se a ruce si položím na jeho stehna.
„Nad tím, že kdykoliv půjdeme ven, nebudu ti moct věnovat žádnej polibek, nebudu tě moct chytit za ruku a šeptat ti do ouška sladký slůvka.“ Značně zesmutní.
„Tak na to nemysli, lásko, hm? No, nemysli na to…“ dám mu pusu na ruce, za který jsem ho chytl.
„Je to všechno hrozně složitý… Já vím, že Tě to mrzí, ale aspoň se pak máme na co těšit domů. Hm? Tak nasaď úsměv, miláčku, smutek ti nesluší.“ Našpulím rtíky, čekám sladkou odměnu. A taky jsem ji dostal, protože cítím jeho dychtivý rty na těch mých.
„Ještě pořád jsi špatnej z toho Georga?“
„Jo, trochu ještě jo. Tak víš co, vždycky se mě zastával, když šlo o něco podobného a dneska tohle? To mě jako fakt naštvalo, ale hlavně zamrzelo… Zrovna od něj, bych to vůbec nečekal, víš?“ pohladím ho po tváři a jemně se usměju.
„Já vím, je to pokrytec. Myslel v tu chvíli jenom na sebe, ale vsadím se, že až přijedeme zpátky do studia, omluví se ti. Víš jakej je, má pořád horkou hlavu. Copak jsi ho viděl někdy s chladnou hlavou? Oba víme, že je hrozně výbušnej. Cholerik jeden paličatej,“ jemně se zasměje a já s ním.
„Blbec blbej,“ plácnu ho jemně do stehen a ještě pevněji se k němu přitisknu.
„Tak je to správně,“ sehne se ke mně a dlouze mě políbí.
„Teda ale jako myslel jsem si, že mi bude trvat dýl, uklidnit tě. Zkazil jsi mi plány.“ Začne se smát.
„Tak jestli chceš, já se dam zase do usedavého pláče, mně to problémy nedělá, víš, že já jsem dost dobrej herec.“ Vypláznu na něj jazyk a jemně se od něj odstrčím.
„Kam si jako myslíš, že jdeš? Ty jsi můj majetek, takže zůstaneš tady.“
„Tak to moment! Já nejsem majetek ničí!“ Uraženě si od něj odstoupím. Jak může říct, že jsem jeho majetek? To ať si frajírek libovej pamatuje – já nejsem majetek naprosto ničí!
„Tak se hned nečerti.“ Seskočí z linky a míří si to ke mně.
„No to se budu čertit. Jdu se nalíčit, dneska večer nebudu doma. Půjdu někam ven. Sám!“ doplním větu, když vidím, jak se nadechuje k námitkám.
„Tome prosím, chci být chvíli sám. Potřebuju si spoustu věcí urovnat v hlavě. Jen dneska… Do jedný v noci jsem zase u tebe v pelíšku, pod krásně vyhřátou peřinou a pln tvých polibků. Ano?“
„Do půl jedný. Chci tě mít doma brzo.“ Smutně se usměje a odejde do obýváku.
„Tak já se jdu připravit.“ Nadšeně si poskočím a odběhnu do ložnice, kde se začnu přehrabovat mezi věcmi. Dneska bych se mohl sladit do černý… Vezmu si moje kostkovaný tričko a černobílou mikinu, tmavší upnutý džíny a doplňky, ty už se dodělají… Vlasy si vyžehlím do „zplihlého“ účesu, oči silně zvýrazním, nanesu lesk a můžu jít.
„Tak Tomí, já razím, přijdu brzo. Miluju tě!“ pošlu mu vzdušnej polibek a už vyrazím do víru zdejších klubů. Ale dneska si to chci užít, žádný přemýšlení, žádný takový. Pořádně se opít a užít si. Dneska žádný miláčku, čumáčku, mazlíčku, sluníčko, broučku, žádný takovýhle. Věděl jsem, proč ho sebou nemám brát. Omezoval by mě a o to mu nestojím. V žádným případě omezování. Stačí, že mi dalo pořádně zabrat zamaskovat ten obrovskej cucflek, kterej mi zdobil krk. Dneska prostě vítej svobodo!
„Tak na to nemysli, lásko, hm? No, nemysli na to…“ dám mu pusu na ruce, za který jsem ho chytl.
„Je to všechno hrozně složitý… Já vím, že Tě to mrzí, ale aspoň se pak máme na co těšit domů. Hm? Tak nasaď úsměv, miláčku, smutek ti nesluší.“ Našpulím rtíky, čekám sladkou odměnu. A taky jsem ji dostal, protože cítím jeho dychtivý rty na těch mých.
„Ještě pořád jsi špatnej z toho Georga?“
„Jo, trochu ještě jo. Tak víš co, vždycky se mě zastával, když šlo o něco podobného a dneska tohle? To mě jako fakt naštvalo, ale hlavně zamrzelo… Zrovna od něj, bych to vůbec nečekal, víš?“ pohladím ho po tváři a jemně se usměju.
„Já vím, je to pokrytec. Myslel v tu chvíli jenom na sebe, ale vsadím se, že až přijedeme zpátky do studia, omluví se ti. Víš jakej je, má pořád horkou hlavu. Copak jsi ho viděl někdy s chladnou hlavou? Oba víme, že je hrozně výbušnej. Cholerik jeden paličatej,“ jemně se zasměje a já s ním.
„Blbec blbej,“ plácnu ho jemně do stehen a ještě pevněji se k němu přitisknu.
„Tak je to správně,“ sehne se ke mně a dlouze mě políbí.
„Teda ale jako myslel jsem si, že mi bude trvat dýl, uklidnit tě. Zkazil jsi mi plány.“ Začne se smát.
„Tak jestli chceš, já se dam zase do usedavého pláče, mně to problémy nedělá, víš, že já jsem dost dobrej herec.“ Vypláznu na něj jazyk a jemně se od něj odstrčím.
„Kam si jako myslíš, že jdeš? Ty jsi můj majetek, takže zůstaneš tady.“
„Tak to moment! Já nejsem majetek ničí!“ Uraženě si od něj odstoupím. Jak může říct, že jsem jeho majetek? To ať si frajírek libovej pamatuje – já nejsem majetek naprosto ničí!
„Tak se hned nečerti.“ Seskočí z linky a míří si to ke mně.
„No to se budu čertit. Jdu se nalíčit, dneska večer nebudu doma. Půjdu někam ven. Sám!“ doplním větu, když vidím, jak se nadechuje k námitkám.
„Tome prosím, chci být chvíli sám. Potřebuju si spoustu věcí urovnat v hlavě. Jen dneska… Do jedný v noci jsem zase u tebe v pelíšku, pod krásně vyhřátou peřinou a pln tvých polibků. Ano?“
„Do půl jedný. Chci tě mít doma brzo.“ Smutně se usměje a odejde do obýváku.
„Tak já se jdu připravit.“ Nadšeně si poskočím a odběhnu do ložnice, kde se začnu přehrabovat mezi věcmi. Dneska bych se mohl sladit do černý… Vezmu si moje kostkovaný tričko a černobílou mikinu, tmavší upnutý džíny a doplňky, ty už se dodělají… Vlasy si vyžehlím do „zplihlého“ účesu, oči silně zvýrazním, nanesu lesk a můžu jít.
„Tak Tomí, já razím, přijdu brzo. Miluju tě!“ pošlu mu vzdušnej polibek a už vyrazím do víru zdejších klubů. Ale dneska si to chci užít, žádný přemýšlení, žádný takový. Pořádně se opít a užít si. Dneska žádný miláčku, čumáčku, mazlíčku, sluníčko, broučku, žádný takovýhle. Věděl jsem, proč ho sebou nemám brát. Omezoval by mě a o to mu nestojím. V žádným případě omezování. Stačí, že mi dalo pořádně zabrat zamaskovat ten obrovskej cucflek, kterej mi zdobil krk. Dneska prostě vítej svobodo!
autor: Žabička a Edie
betaread: Janule
betaread: Janule
Hekzý!! x)
no tak to je ovšem huste
kurde to dopadne:(