Desperation with change into Love 20.

„Ahoj, Tomí,“ usměju se, když se kouknu na toho andílka, který mě jemně hladil po tváři. Bylo to jako dotyk motýla.
„Ahoj, lásko,“ jemně si mě za bradu vytáhne a políbí mě.
„Jak ses vyspinkal?“ zeptám se a trochu si povytáhnu peřinu, protože mi je zima. Tom mě obejme kolem ramen a s kouzelným úsměvem odpoví:
„Celou noc jsi se ke mně tiskl a já cítil tvou vůni. Tak co myslíš?“ znova mě jen tak letmo políbí.
„Takže stejně jako já – nádherně,“ usměju se a pošimrám ho po nose.
„Měli by jsme vstát, než k nám vtrhnou Géčka,“ posmutní a podívá se na mě.
„Jo, asi jo. Však oni odejdou někam na nákupy a my budeme mít chvíli spolu,“ usměju se a vyskočím z postele rovnou ke skříni.
„Co si mám vzít dneska na sebe?“
„Co třeba to červený tričko „The Icon“, který ti tak hrozně moc sluší?“ přitiskne se ke mně ze zadu. Zadečkem ho od sebe odšťouchnu a hlavou smutně kejvnu ke dveřím. Vytáhnu si teda to tričko, tmavý džíny a po Tomíkovi hodím to, co na něm miluju já. Černý tričko a tmavý džíny. Miluju, když má na sobě černou.
„A kšiltku nedostanu?“ ublíženě se na mě podívá, zatímco si oblíká kalhoty.
„Ne, dneska budem mít dready rozpuštěný,“ vypláznu na něj jazyk a zmizím za dveřma koupelny, kde si zapnu žehličku na vlasy a zatímco se pořádně nahřívá, si bleskově nalíčím linky.
Dneska si vlasy ulíznu, dneska nechci mít takovej rozcuch. Sice neuvidím na cestu, ale to se nějak vymyslí. Dyžtak mě Tom bude nosit v náručí.

—

„Tamtadadá!“ vykřiknu a provokativně se opřu o rám dveří.
„Téda – tobě to dneska sluší,“ přijde ke mně a políbí mě, jenže já ho jemně odstrčím.
„Vrrr.“
„Mňau,“ se smíchem běžím do kuchyně, ale jakmile vidím ty dva, okamžitě zabrzdím a skončím se smíchem. Maj tak vážnej a znechucenej výraz, až se bojím, že nás v noci slyšeli.
„Co se tváříte jak čínskej bůh pomsty?“ neztrácí Tom humor a sedá si ke stolu.
Podrbu se na hlavě a sednu si vedle Toma.
„Ále nic. Akorát nechápu, jak to tu můžete vydržet – vždyť tu nejsou žádný roštěnky,“ podívá se Georg významně na Toma a já se podívám s ním.
„No, jsou, jenže ty neumíš hledat,“ odpoví s tajemným úsměvem.
„Jo? A řekni, která hezká by se tu dala najít.“
„No já jsem se tu zakoukal do takový černovlásky, hubená, krásná, trochu delší rovný černý vlasy, tajemně hnedý oči a krásný plný rty,“ úplně se zasní a Georgovi vypadne toast z ruky údivem.
„Ty ses zabouch!“ vykřikne Georg
„Možná malinko,“ stiskne mi pod stolem ruku a já se s očima zabodnutýma do talíře jenom usmívám.
„No ty vole! Slavnej děvkař Tom Kaulitz se zabouch! Tak to je gól!“ křičí Georg a já se na něj naštvaně kouknu.
„Ježíš tak se zamiloval, to je toho. Ty se taky jednou zabouchneš. Počkej, pak se vysměju já tobě,“ šlehaj mi z očí blesky.
„Bože, Bille, tak si to přiznej – nepřekvapilo tě, když ses dozvěděl, že se Tom zamiloval?“
„No, jak se to vezme. Ono to pro mě bylo docela super zjištění, víš?“
„Jo? A jakto?“
„Protože je o další pako, který bych měl přesvědčovat o tom, že láska existuje, míň. Teď vlastně zbejváš jenom ty. Asi ti dohodím nějakou babu. Nebo chlapa, ten by ti asi rozuměl líp,“ vítězně se usmívám a nemůžu uvěřit tomu, jak dokáže bejt tak blbej. Gusťa se jenom směje a Tom má co dělat, aby nevybuchnul taky.
„Hahaha, vtipný – nevim kdo tu vypadá jak holka!“ vybuchne.
„To si ze mě snad děláš srandu! Vždycky ses mě zastával a teď řekneš, že vypadám jako holka?! Seš totální idiot!“ vybuchnu a praštím pěstí do stolu.
„Já že jsem idiot? Podívej se na sebe! Líčíš se jak nějaká děvka!“
„Tak to už by snad stačilo!“ vykřikne zuřivě Tom a naštvaně si stoupne. Georg si ho měří naštvaným výrazem a Gustav vystrašeným.
Já Toma jenom jemně pohladím po rameni a co nejrychlejš vyběhnu do pokoje, aby nikdo neviděl, jak mi tečou slzy.
Zalezu do koupelny, kde se zamknu na dva západy a rovnou mířím do sprchy. Sundám si všechno oblečení a pouštím si vodu. Silné proudy teplé vody mi stékají po ramenou a já otřásajíc se vzlyky se sesouvám do rohu sprchovýho koutu.
„Líčíšsejakděvka!Líčíšsejakděvka!Líčíšsejakděvka!“ zní mi v uších pořád dokola a já nemůžu zastavit nával pláče. Proč mi to řekl?! Proč!

autor: Žabička a Edie
betaread: Janule