S příjemným pocitem uspokojení se Tom zvedl z rozvrtané postele a s lehkým úsměvem na rtech přešel po chodbě do koupelny. Postavil se před zrcadlo, chvíli pozoroval svůj obraz v zrcadle, uvažoval, jestli mu červené fleky, jež mu naskákaly na tvářích, zmizí do té doby, než se vrátí otec a pak pro urychlení sklopil hlavu do umyvadla a obličej si opláchl studenou vodou.
Srdce mu stále ještě bušilo v nepřiměřeném tempu, ale přesto Tom věděl, že je schopen si to zopakovat – ostatně, až přijde videjko od Billa, nebude mít jinou možnost.
Zhroutil jsem se pomalu na chladné dlaždičky, hlavu opřel o skříňku pod umyvadlem a se zavřenýma očima čekal, kdy se mobil v mé kapse provokativně rozvibruje. Stalo se a já nadskočil několik centimetrů nad podlahu – za tu chvilku, co jsem tam tak seděl, jsem se stačil pořádně zasnít…
Vytáhl jsem mobil a chvíli ho držel ve vzduchu, na rozevřené dlani. Zvažoval jsem, zda ho otevřít teď nebo snad… Ne, musel jsem ho otevřít hned, to by nebylo normální, kdybych na něco takového vydržel čekat.
V naprostém tichu světlé koupelny se rozléhal každý hlasitý úder mého srdce nebo mi to tak alespoň připadalo, když jsem se stoupající nervozitou otevíral příchozí soubor.
Horko mě zachvátilo hned v prvních vteřinách vytouženého záznamu, a to tím, že se mi na displeji nejdřív objevil obraz Billova břicha, jak bratr amatérsky nastavoval mobil na jakousi podložku a přitom mu telefon už nahrával.
Pak ho tam už zjevně položil, Bill se k němu otočil zády a než se odporoučel kamsi z dosahu, měl jsem dokonalý výhled na jeho potřásající se pozadí, jak nervózně poskakoval kupředu.
Pak mi z obrazu na chvilku zmizel docela a já se mezitím pohodlně uvelebil na dlaždičkách.
Tmavá silueta opět zaplnila dobrou polovinu displeje a já se zatajeným dechem pozoroval, jak ze sebe velice pomalu sundává černé tričko s červenou lebkou a v jakémsi polo-protahování si ho přetahuje přes hlavu.
Naskytl se mi pohled na jeho plochý hrudník a mým břichem se rozlil pocit neskonalého vzrušení.
Lehce, dvěma prsty rozepnul sponu svého pásku a kalhoty mu téměř okamžitě začaly sjíždět z útlých boků. Byl velice, velice hubený… Za normálních okolností bych se o něj značně strachoval, ale v tu chvíli jsem prostě nemohl myslet na nic jiného, než jak byl dokonalý…
Hladce ze sebe kalhoty strhl, čímž se světu – neboli mým očím – ukázaly jeho ladné nožky a já si s potěšením uvědomil, že už tam stojí jen v boxerkách.
Celé to probíhalo pomalu, nenásilně, uklidňujícně, a přesto mě o rajcovalo na nejvyšší možnou míru.
Celou dobu stál ke mě bokem, když se však konečně chopil lemu svého černého spodního prádla, pootočil se ke mně téměř zády, takže jsem neměl nejmenší šanci zahlédnout ten jeho poklad.
Centimetr po centimetru odhaloval svou bledou kůži, a když jsem měl před sebou celý jeho zadek, málem to se mnou už seklo…
Bratr, v rouše Adamově, vykročil směrem doprava, a já si teprve teď uvědomil, že snímek je pořízený u nás v koupelně, a to, kam právě směřují Billovy kroky, je náš sprchový kout.
Celou cestu si dával zatracený pozor, abych ve videu nedohlédl až do jeho klína, čímž mě rozpaloval ještě víc. Vlezl do sprchy, napůl z profilu, napůl zezadu ke mně, sáhl po sprše.
Rozeznělo se hučení tisíců kapek, jež dopadaly na dno koutu a v několikanásobné ozvěně se rozléhaly po prostorné koupelně.
Chvíli tam jen tak tál a pouštěl na sebe proud vařící vody, soudě podle výparů, které jsme byl v záznamu schopen zaregistrovat.
Voda smáčela jeho uhlové vlasy, uhlazovala mu je k hlavě, a on po chvíli uchytil sprchu do držáku nad sebou, takže měl volné ruce, avšak kropit se nechával dál.
V kalhotech mi už bylo nepříjemně těsno a s dychtivým výrazem jsem sledoval jeho další počínání. Natáhl se pro lahvičku sprchového mléka – s výtažky z medu a mléka – a se zasněnou grimasou v obličeji si na dlaň nanesl snad polovinu balení. Nikdy neměl tendenci šetřit.
Sice už v tu chvíli jsem myslel, že vybuchnu vzrušením, to jsem ale ještě nevěděl, co mě čeká dál…
Bill si začal mléko nanášet na svou hebkou pleť, hladil se po celém těle, hýčkal se svými jemnými prsty a přitom zakláněl hlavu, opíral se o stěnu koutu a vydával ze sebe naprosto rajcovní vzdechy. Roztíral si tu voňavou substanci po každém záhybu těla a ani jednou jedinkrát za celý záznam se nepodíval do objektivu. To mě sice mrzelo, ale v tu chvíli jsem nebyl schopen uvažovat nad něčím tak přízemním.
Každý milimetr jeho sametové pokožky se zdál být poznamenán dotekem sprchového gelu, ale Billovi to zřejmě stále bylo málo, neboť se obratnými prsty laskal dál, jak na zcela neintimních místech, tak i na hrudi, kde obkružoval své prsní bradavky, tak i kdesi za levým stehnem, kde – pokud si dobře vzpomínám – se odjakživa naházel jeho rozkrok. Jeho steny se nesly koupelnou, a tou, ve které jsem se nacházel já, zanedlouho jakbysmet. Jediný rozdíl byl v hlase, který jsem já měl položený o několik oktáv níže.
Musel jsem vypadat celkem zajímavě, když jsem byl v prázdné místnosti svalený na zemi, zíral do malého mobilního telefonu a řval přitom vzrušením.
neměl jsem však čas nad tím přemýšlet, byl jsem zaměstnán slintáním nad obrazem, jež se mi právě naskytl, jelikož Bill se konečně umoudřil a nastavil pánev správným směrem – tudíž tím mým.
Opřel se o stěnu za sebou a mě zacukaly koutky, když jsem postřehl, jak se mu rozšířily oči, když se dotkl chladné plochy za sebou, ale ve tváři si stále statečně uchovával kamenný výraz.
Nevím, kdy naposledy jsem byl takhle vzrušený… Muselo to být naposledy v posteli s Billem, což si nepamatuju, kdy to bylo, ale… bylo to naposledy vlastně v posteli? Obvykle jsme se už na něco tak stereotypního neomezovali. Na chodbě, v úzkém prostoru a tlumeném osvětlení, to bylo o mnoho zajímavější, nemluvě o orgiích ve sprše, na balkoně či školních záchodech.
Než jsem si stačil uvědomit, kde jsme se s Billem vlastně naposledy milovali, začal bratr s úplným mučením, pro můj, už tak dost zatěžovaný, rozkrok.
Sunul se pomalu dolů, dosedal na dno sprchového koutu a jeho ruka přitom směřovala přímo do jeho rozkroku.
Zalapal jsem po dechu.
Stejně jako ta jeho, putovala i moje ruka do mezinoží, ta moje však s přímo nadzvukovou rychlostí. Jediným trhnutím jsem rozepnul pásek a dlaní si zajel pod džíny. Mé vzrušení neznalo mezí…
Bill ve videu namísto toho jako ve snách dosedl na smaltovanou podložku, černé vlasy se mu v mokrých pramenech vlnily po zádech jako kus půlnočního nebe, sem tam proťatého zlovolnými blesky, jak na sebe upozorňovaly kontrastní světlé melírky…
Zvrátil hlavu dozadu, opřel si jí o sněhobílé kachličky a on se dál, nerušeně uspokojoval. Jakoby netušil, jaká jsou to pro mě muka, že mu tuhle slast nemohu přivodit já, nezúčastněně si zajížděl prsty do klína, dráždil svou kůži v rozkroku a poté se pravidelnými, zručnými pohyby přiváděl do vrcholného stavu.
To už jsem ho čile kopíroval, i když s naléhavějšími nářky a v mnohem rychlejším tempu, kdy jsem myslel, že slastí vybuchnu.
Pokud Bill ve videu sténal na celou koupelnu, pak já řval na celý barák a přitom jsem omdlíval rozkoší.
Nevnímal jsem již, co se děje kolem mě, i samo Billovo video už mi dělalo obtíže řádně sledovat, měli byste však vidět mé zděšení a úlek, když se stalo něco, přičemž mi ztuhla krev v žilách:
„Ale, ale… Nechceš pomoct?“
V tu chvíli jsem doopravdy omdlel, ovšem asi jen na necelé dvě sekundy.
Udýchaně jsem zvedl hlavu k osobě, která s nadmíru pobaveným úšklebkem postává u dveří koupelny.
„Vi-Vignonette?“ vyhrkl jsem a snažil se popadnout dech.
„Ano, ano…“ přikývla, ladným krokem zamířila ke mně a dosedla vedle mě na zamžené dlaždičky.
„Copak si to tu pouštíš, že tě to až tak rajcuje..?“ ušklíbla se škodolibě.
„Nic!“ vydechl jsem a urychleně vypnul sténajícího Billa, jež si ve videu nerušeně dělal dobře dál.
„Tak co? Nechceš mi tvrdit, že tohle zvládneš sám..?“ pohled jí sjel do mého vyvýšeného rozkroku, naklonila se blíž ke mně, až mě její dlouhé plavé vlasy zašimraly na rameni, a nevinně mi dýchla za krk.
Ošil jsem se. Samozřejmě, že bych uvítal něčí ruku, co by „to“ udělala za mě, že bych uvítal kohokoliv, kdo by se mě dotýkal – alespoň v tuhle chvíli, ale přece jen…
„N-no… Vystačím si sám…“ srdce mi bilo jako splašené a tváře se mi barvily do intenzivního odstínu karmínové, jaká to byla nehorázná lež.
„Ale no tak, Tomi, neodmlouvej nebo se tatínek dozví, že máš v mobilu porno – nemyslím si, že se mu to bude zamlouvat…“ usmívala se nepříjemně dál a mně ztuhly obličejové svaly.
Kdyby to bylo „jen“ porno, poslal bych ji do háje, ale kdyby se otec dozvěděl, že denně telefonujeme s Billem a dokonce si posíláme erotická videa, byl by to totální konec. A to jsem nemohl dopustit!
„Tak – tak dobře…“ přikývl jsem, chtě nechtě se na kachličkách nedočkavě zavrtěl a tím si zapečetil svůj dosavadní život, aniž bych si to pořádně uvědomil…
Srdce mu stále ještě bušilo v nepřiměřeném tempu, ale přesto Tom věděl, že je schopen si to zopakovat – ostatně, až přijde videjko od Billa, nebude mít jinou možnost.
Zhroutil jsem se pomalu na chladné dlaždičky, hlavu opřel o skříňku pod umyvadlem a se zavřenýma očima čekal, kdy se mobil v mé kapse provokativně rozvibruje. Stalo se a já nadskočil několik centimetrů nad podlahu – za tu chvilku, co jsem tam tak seděl, jsem se stačil pořádně zasnít…
Vytáhl jsem mobil a chvíli ho držel ve vzduchu, na rozevřené dlani. Zvažoval jsem, zda ho otevřít teď nebo snad… Ne, musel jsem ho otevřít hned, to by nebylo normální, kdybych na něco takového vydržel čekat.
V naprostém tichu světlé koupelny se rozléhal každý hlasitý úder mého srdce nebo mi to tak alespoň připadalo, když jsem se stoupající nervozitou otevíral příchozí soubor.
Horko mě zachvátilo hned v prvních vteřinách vytouženého záznamu, a to tím, že se mi na displeji nejdřív objevil obraz Billova břicha, jak bratr amatérsky nastavoval mobil na jakousi podložku a přitom mu telefon už nahrával.
Pak ho tam už zjevně položil, Bill se k němu otočil zády a než se odporoučel kamsi z dosahu, měl jsem dokonalý výhled na jeho potřásající se pozadí, jak nervózně poskakoval kupředu.
Pak mi z obrazu na chvilku zmizel docela a já se mezitím pohodlně uvelebil na dlaždičkách.
Tmavá silueta opět zaplnila dobrou polovinu displeje a já se zatajeným dechem pozoroval, jak ze sebe velice pomalu sundává černé tričko s červenou lebkou a v jakémsi polo-protahování si ho přetahuje přes hlavu.
Naskytl se mi pohled na jeho plochý hrudník a mým břichem se rozlil pocit neskonalého vzrušení.
Lehce, dvěma prsty rozepnul sponu svého pásku a kalhoty mu téměř okamžitě začaly sjíždět z útlých boků. Byl velice, velice hubený… Za normálních okolností bych se o něj značně strachoval, ale v tu chvíli jsem prostě nemohl myslet na nic jiného, než jak byl dokonalý…
Hladce ze sebe kalhoty strhl, čímž se světu – neboli mým očím – ukázaly jeho ladné nožky a já si s potěšením uvědomil, že už tam stojí jen v boxerkách.
Celé to probíhalo pomalu, nenásilně, uklidňujícně, a přesto mě o rajcovalo na nejvyšší možnou míru.
Celou dobu stál ke mě bokem, když se však konečně chopil lemu svého černého spodního prádla, pootočil se ke mně téměř zády, takže jsem neměl nejmenší šanci zahlédnout ten jeho poklad.
Centimetr po centimetru odhaloval svou bledou kůži, a když jsem měl před sebou celý jeho zadek, málem to se mnou už seklo…
Bratr, v rouše Adamově, vykročil směrem doprava, a já si teprve teď uvědomil, že snímek je pořízený u nás v koupelně, a to, kam právě směřují Billovy kroky, je náš sprchový kout.
Celou cestu si dával zatracený pozor, abych ve videu nedohlédl až do jeho klína, čímž mě rozpaloval ještě víc. Vlezl do sprchy, napůl z profilu, napůl zezadu ke mně, sáhl po sprše.
Rozeznělo se hučení tisíců kapek, jež dopadaly na dno koutu a v několikanásobné ozvěně se rozléhaly po prostorné koupelně.
Chvíli tam jen tak tál a pouštěl na sebe proud vařící vody, soudě podle výparů, které jsme byl v záznamu schopen zaregistrovat.
Voda smáčela jeho uhlové vlasy, uhlazovala mu je k hlavě, a on po chvíli uchytil sprchu do držáku nad sebou, takže měl volné ruce, avšak kropit se nechával dál.
V kalhotech mi už bylo nepříjemně těsno a s dychtivým výrazem jsem sledoval jeho další počínání. Natáhl se pro lahvičku sprchového mléka – s výtažky z medu a mléka – a se zasněnou grimasou v obličeji si na dlaň nanesl snad polovinu balení. Nikdy neměl tendenci šetřit.
Sice už v tu chvíli jsem myslel, že vybuchnu vzrušením, to jsem ale ještě nevěděl, co mě čeká dál…
Bill si začal mléko nanášet na svou hebkou pleť, hladil se po celém těle, hýčkal se svými jemnými prsty a přitom zakláněl hlavu, opíral se o stěnu koutu a vydával ze sebe naprosto rajcovní vzdechy. Roztíral si tu voňavou substanci po každém záhybu těla a ani jednou jedinkrát za celý záznam se nepodíval do objektivu. To mě sice mrzelo, ale v tu chvíli jsem nebyl schopen uvažovat nad něčím tak přízemním.
Každý milimetr jeho sametové pokožky se zdál být poznamenán dotekem sprchového gelu, ale Billovi to zřejmě stále bylo málo, neboť se obratnými prsty laskal dál, jak na zcela neintimních místech, tak i na hrudi, kde obkružoval své prsní bradavky, tak i kdesi za levým stehnem, kde – pokud si dobře vzpomínám – se odjakživa naházel jeho rozkrok. Jeho steny se nesly koupelnou, a tou, ve které jsem se nacházel já, zanedlouho jakbysmet. Jediný rozdíl byl v hlase, který jsem já měl položený o několik oktáv níže.
Musel jsem vypadat celkem zajímavě, když jsem byl v prázdné místnosti svalený na zemi, zíral do malého mobilního telefonu a řval přitom vzrušením.
neměl jsem však čas nad tím přemýšlet, byl jsem zaměstnán slintáním nad obrazem, jež se mi právě naskytl, jelikož Bill se konečně umoudřil a nastavil pánev správným směrem – tudíž tím mým.
Opřel se o stěnu za sebou a mě zacukaly koutky, když jsem postřehl, jak se mu rozšířily oči, když se dotkl chladné plochy za sebou, ale ve tváři si stále statečně uchovával kamenný výraz.
Nevím, kdy naposledy jsem byl takhle vzrušený… Muselo to být naposledy v posteli s Billem, což si nepamatuju, kdy to bylo, ale… bylo to naposledy vlastně v posteli? Obvykle jsme se už na něco tak stereotypního neomezovali. Na chodbě, v úzkém prostoru a tlumeném osvětlení, to bylo o mnoho zajímavější, nemluvě o orgiích ve sprše, na balkoně či školních záchodech.
Než jsem si stačil uvědomit, kde jsme se s Billem vlastně naposledy milovali, začal bratr s úplným mučením, pro můj, už tak dost zatěžovaný, rozkrok.
Sunul se pomalu dolů, dosedal na dno sprchového koutu a jeho ruka přitom směřovala přímo do jeho rozkroku.
Zalapal jsem po dechu.
Stejně jako ta jeho, putovala i moje ruka do mezinoží, ta moje však s přímo nadzvukovou rychlostí. Jediným trhnutím jsem rozepnul pásek a dlaní si zajel pod džíny. Mé vzrušení neznalo mezí…
Bill ve videu namísto toho jako ve snách dosedl na smaltovanou podložku, černé vlasy se mu v mokrých pramenech vlnily po zádech jako kus půlnočního nebe, sem tam proťatého zlovolnými blesky, jak na sebe upozorňovaly kontrastní světlé melírky…
Zvrátil hlavu dozadu, opřel si jí o sněhobílé kachličky a on se dál, nerušeně uspokojoval. Jakoby netušil, jaká jsou to pro mě muka, že mu tuhle slast nemohu přivodit já, nezúčastněně si zajížděl prsty do klína, dráždil svou kůži v rozkroku a poté se pravidelnými, zručnými pohyby přiváděl do vrcholného stavu.
To už jsem ho čile kopíroval, i když s naléhavějšími nářky a v mnohem rychlejším tempu, kdy jsem myslel, že slastí vybuchnu.
Pokud Bill ve videu sténal na celou koupelnu, pak já řval na celý barák a přitom jsem omdlíval rozkoší.
Nevnímal jsem již, co se děje kolem mě, i samo Billovo video už mi dělalo obtíže řádně sledovat, měli byste však vidět mé zděšení a úlek, když se stalo něco, přičemž mi ztuhla krev v žilách:
„Ale, ale… Nechceš pomoct?“
V tu chvíli jsem doopravdy omdlel, ovšem asi jen na necelé dvě sekundy.
Udýchaně jsem zvedl hlavu k osobě, která s nadmíru pobaveným úšklebkem postává u dveří koupelny.
„Vi-Vignonette?“ vyhrkl jsem a snažil se popadnout dech.
„Ano, ano…“ přikývla, ladným krokem zamířila ke mně a dosedla vedle mě na zamžené dlaždičky.
„Copak si to tu pouštíš, že tě to až tak rajcuje..?“ ušklíbla se škodolibě.
„Nic!“ vydechl jsem a urychleně vypnul sténajícího Billa, jež si ve videu nerušeně dělal dobře dál.
„Tak co? Nechceš mi tvrdit, že tohle zvládneš sám..?“ pohled jí sjel do mého vyvýšeného rozkroku, naklonila se blíž ke mně, až mě její dlouhé plavé vlasy zašimraly na rameni, a nevinně mi dýchla za krk.
Ošil jsem se. Samozřejmě, že bych uvítal něčí ruku, co by „to“ udělala za mě, že bych uvítal kohokoliv, kdo by se mě dotýkal – alespoň v tuhle chvíli, ale přece jen…
„N-no… Vystačím si sám…“ srdce mi bilo jako splašené a tváře se mi barvily do intenzivního odstínu karmínové, jaká to byla nehorázná lež.
„Ale no tak, Tomi, neodmlouvej nebo se tatínek dozví, že máš v mobilu porno – nemyslím si, že se mu to bude zamlouvat…“ usmívala se nepříjemně dál a mně ztuhly obličejové svaly.
Kdyby to bylo „jen“ porno, poslal bych ji do háje, ale kdyby se otec dozvěděl, že denně telefonujeme s Billem a dokonce si posíláme erotická videa, byl by to totální konec. A to jsem nemohl dopustit!
„Tak – tak dobře…“ přikývl jsem, chtě nechtě se na kachličkách nedočkavě zavrtěl a tím si zapečetil svůj dosavadní život, aniž bych si to pořádně uvědomil…
autor: Ketty
betaread: Michelle.M
