Z polospánku mě probudí bouchnutí dveří. V hlavě mám zmatek.
‚ Byla to skutečnost nebo jen sen, už nepoznám rozdíl mezi realitou a představami. Jak rád bych si myslel, že to byla pravda, že jsem Billa poprvé políbil – bylo to tak opravdové, tak živé, tak krásné… Po tváři mi ukápne slza. Je to hrozný pocit, když nevíte co bylo…
Jak se mám teď k Billovi chovat? Co když to opravdu byla pravda? – zahořel ve mě plamínek naděje. Pokud to opravdu byla pravda, tak to znamená… znamená to, že Bill se nechal, že se mu to líbilo, že se přidal a že cítí to co já… Jenže to je stejně pravděpodobný, jako že potkáte sněhuláka uprostřed Sahary…Tak co si mám kuwa myslet?‘ vedu rozhovor sám se sebou…
‚ Nejlepší bude, když počkám jak se bude Bill chovat a teď jdu na panáka.‘ řeknu si svoje stanovisko, dám se trošku do kupy a vyrazím do baru, kterej je kousek od naší chaty. Billa vidím, jak leží v houpací síti…Takže žádný neobvyklý chování. Mno, nebudu to řešit. ‚Tak mě napadá, proč se ho vlastně nezeptám…ehm…blbost. Už vidím, jak by se tvářil, kdybych za ním přišel a řekl mu… ,,Hele brácha, líbali jsme se spolu nebo se mi to zase jen zdálo?“ to by asi nerozdejchal, tohle ne..‘
Zalezu do baru U Kostlivce – pitomej název a hned si objednám vodku… mno, pořád dokola, takže za chvíli přede mě postaví servírka celou flašku, že jí prej nebaví ke mě pořád běhat… Asi po hodině popíjení, kdy jsem totálně namol, si ke mě přisedne nějaká blondýna… typoval bych zkušeným okem 90-60-90… Usmála se na mě a podala mi další sklenku… Pak si jen pamatuju, jak mě zavedla nějak do pokoje a už to jelo… když jsme byli v nejlepším, neudržel jsem se a řekl jsem ,,Bille“ a ona ztuhla…
,,Myslela jsem, že jméno Bill, je klučičí!“ pronese, když už stojí oblečená u dveří…
,,Mno, ehm…. co?!“ zakoktám se a nevim co jí na to říct.
,,Myslím, že jsi mě slyšel až moc dobře… Aspoň se mám čím chlubit, dokázala jsem rozžhavit i teplouše!“ zasměje se a jí bych jí nejradši hodil botu do xichtu.
,,Já nejsem teplej!“ křiknu už na zavřený dveře… ,,Tohle je něco jinýho“ dodám, dooblíknu se.
Úplně jsem po tomhle incidentu vystřízlivěl. Ještě štěstí, že jsme si s Billem vybrali na dovolenou takovou destinaci, kde nás ještě neznají. Jinak by to bylo zítra v novinách a Bill by mě zabil hned asi ze 100 důvodů… Nejdřív za to, že jsem se zase ožral, pak za to, že jsem dal médiím podklad si myslet, že spolu spíme, pak za to, s kým sem to spal a že jsem zase s někým spal… a mě už nic nenapadá, ale on by si našel další milion důvodů.
Mno, dolezl jsem nějak do chaty. Potichounku otevřu dveře, abych Billa nevzbudil. Lehce našlapuju na jemně vrzající parkety.
,,Kde jsi byl?!“ ozve se za mnou, strašně se leknu, vyskočím do vzduchu, ale hodím tlamu, páč jsem si přišlápnul kalhoty a výskok se nějak nekonal. Na zemi se posbírám a začnu se smát, ač viditelně nasejřenej Bill se ke mě přidá a smějeme se tam jak dva blázni… Když se uklidníme tak se mě opět zeptá…
,,Tak kde jsi byl? Já tu strachy nespím, nebereš mi telefon, a…“ nenechám ho dopovědět…
,Klid Bille, jsem v pohodě, byl jsem v baru na skleničce, ty jsi uhm…spal když jsem odcházel, takže jsme tě nechtěl budit a potřeboval jsem si něco ujasnit, mobil jsem nechal doma a omlouvám se že jsem přišel pozdě?!“ řeknu mu a on na mě překvapeně civí…
,,Nestalo se ti něco? Ty jsi se omluvil? Ty jsi ze mě neudělal hysterku? Nespadlo ti v tom baru něco na hlavu?“ řekne po chvíli brácha a zatváří se strašně roztomile, jen se na něj usměju a jen přes rameno na něj křiknu
,,Jdu si dát sprchu“ …
,,Hele Tome, a jak ta holka vypadala?“ zeptá se mě najednou Bill, překvapeně se na něj otočim
,,Cože?! Jaká holka?!“ nechápavě na něj koukám.
,,Přece jsi s někým spal, přece máš další zářez.“ řekne mi a v očích se mu objeví slzy, ale rychle zamrká aby je zahnal pryč.
,,Bille, stalo se něco?!“ zeptám se ho a jdu k němu blíž.
,,Ne, mělo by?!“ zašeptá a začne pomalu couvat, chytnu ho jemně za ruku…
,,Bille, mě to můžeš říct, mě se můžeš svěřit se vším, rozumíš?!“ řeknu mu a pomalu ho obejmu, on mi zaboří obličej do trička a zašeptá
,,Mám tě moc rád Tome, víš to?!“ …
,,Vím Bille, vím…Já tě mám taky strašně moc rád!“ řeknu mu a lehce mu přejedu rukou po zádech, on se jemně zachvěje… a podívá se mi do očí… Koukáme si vzájemně do očí pěknou chvilku, Billovi po tvářích stéká řasenka a linky se mu rozpíjejí a přesto vypadá přímo božsky… Zdá se mi to nebo se k sobě pomalinku přibližujeme? Ne to ne asi už blouzním… Aha, tak neblouzním, najednou mám Billovy sametový rty pár milimetrů od svých… Co teď? Tázavě se mu podívám do očí…překvapí mě, co vidím…
autor: Edie, Žabička
betaread: Janule
