Kašlal jsem na nějaký rozestýlání, zůstal jsem tak, jak jsem na postel dopadl. Tom na mě bude naštvanej, až zjistí, že spal tak dlouho a já ho nevzbudil…
Ale co… Jsem už dost unavenej na to, abych ho šel budit..
„Uáá“ zívnu si a znaveně zavřu oči. Kdo by kdy řekl, že jsem ještě před chvílí spal?
„Tak pojď Bille! Honem nebo to nestihnem“, volá na mě Tom s úsměvem, zatímco já se za nim belhám. Nesnáším malý děti a teď jedno čekám… Jak já toho Toma nesnáším za to, že mě k tomu překecal…
Víte jak dlouho teď budu muset hubnout, než shodím ten všechen tuk?! Doufám, že se k mýmu sladkýmu plochýmu bříšku zase dost brzo dostanu!
„No tak šup Bille, přece nechceš porodit takhle venku.“ táhne mě na sál.
„Si to zkus sám, když seš tak áááááááááá“ zaječím. Vyděšeně se na mě podívá á já omldívám bolestí.
„Kurva já už nikdy dítě nechci.“ zasyčim a vylezu si na tu porodní postel nebo co to je.
„Ták pane Kaulitzi… Jdeme na to. Připraven?“
„ááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá“
„ááá!“ vykřiknu a s děsem se probudím. Okamžitě si začnu prohmatávat břicho
„Nejsem těhotnej. Uff…“
„Áu!“ vykvíknu, když zjistím, že mám úplně v hajzlu krk! Vždyť s tímhle ani nedojdu do toho masérskýho salónu jak jsem chtěl. Uhm.. Budu muset k Tomovi…
„Ťuk ťuk“, zaklepu mu na dveře. Slyším jenom rozespalý zamručení, tak opatrně otevřu dveře.
„Ehm… Tome, promiň že tě ruším, ale já jsem si nějak přeležel krk a nemůžu se otočit. A k masérovi bych asi nedošel. Strašně to bolíí!“ zaskučím poslední větu a mám slzy v očích. To tak šíleně bolíí!
On si sedne a poklepe mi rukou před sebe, abych se posadil.
S děkovným úsměvem si před něj sednu a zjišťuju, že Tom má mnohem pohodlnější postel!
„Hele Bille, já vím, že to bude vypadat blbě, ale nenamasíroval by jsi mi záda?! Já jsem si je nějak přeležel, jak jsem usnul na gauči.“ zeptá se mě.
Chvíle, kdy se ho můžu dotýkat jakkoli budu chtít? Chvíle kdy mu to nebude vadit? Chvíle, kdy ucítím tu krásně jemnou pokožku?!
„Ehm.. Jasně!“ odpovím sice trošku nervózně, ale kdo by nebyl?!
Jemně mi odhrne vlasy z krku a já slastně přivřu oči.
Tom už sahá svýma roztřesenýma rukama na můj krk a mně okamžitě naskočí husí kůže.
„Není ti zima?! Úplně se třeseš…“ zeptá se mě po chvíli. Asi mu neuniklo, že husí kůže ne a ne zmizet a já se chvílema otřásám pod jeho dotykama.
„Ne to je dobrý!“ řeknu urychleně. Ale.. Tak trošičku mi zaskřípal hlas. Kruci Tome! co mi to děláš?!
Když cejtim, že bolest krku úplně ustala, uvolněně se shrbím a otočím se na Toma
„Tak si lehni Tome!“ poručím mu.
Udělá přesně, jak jsem řekl a já mu nanáším na záda velkou vrstvu krému, aby to trvalo dřív než to rozetřu.
Jemně položím dlaně na jeho rozpálenou pokožku a vzpamatovávám se… Pak začnu jemně kroužit prsty po jeho ramenech a pomalinku sjíždím dolů.
Nevynechávám jediný kousek jeho hebké kůže a užívám si to. Oči mi svítí radostí a já si v mysli představuju, že mi říká, jak moc mě miluje… Proč jen se to nemůže stát?
„Tome já…“ už jsem to málem prásknul… Ještě že jsem se včas vzpamatoval.. „Ne nic“ zavrtím hlavou
a dál ho masíruju… Ještě chvíli si to budu užívat, než ho zase „opustím“ …
„OK?“ zeptám se ho když po dosti dlouhý době přestanu zírat na jeho sladkej zadeček a uvědomím si, že ho masíruju už asi hodinu.
„Tome?“ zeptám se ho, když se mi nedostává reakce.
„Tome“ šťouchnu do něj jemně – nic.
Podívám se na něj a on má zavřený oči a asi usnul. Dám mu pusu na tvář, ale stane se to, co bych nikdy nečekal!
Otočí ke mně hlavu a začne mě líbat. Jsem jako strnulej a vůbec nedokážu reagovat. Jediný, co jsem udělal bylo to, že jsem úžasem otevřel rty a dovolil tak, aby mi vsunul jazyk do pusy.
Pak se ale vzpamatuju, odtrhnu se od něj a zbaběle uteču.
Celou dobu jsem potom tak toužil a teď uteču?!
Jsem vážně idiot. Skloním hlavu do dlaní, když už jsem v bezpečí svého pokoje a začnu potichu vzlykat.
autor: Edie, Žabička
betaread: Janule
heeeej z teho nemůžu XD přece nechcete rodit vemnku
jaaj to je deBill