Thakže díky všem,co jste si moje blbovinky přečetli, na začátku jste mi psali, jestli by toten příběh nemohl skončit happy endem… svým způsobem končí šťastně… Budou další příběhy, snad, jestli budete chtít?
Tom věděl co dělá…
Jeho mysl se soustředila jen na malý kapesní nožík…
tohoto okamžiku se bál…
Věděl, že život je krásný, ale nemělo cenu žít jej bez Billa…
Život končí, ale něco nového začíná…
To mu pověděl i Bill…
Jeho prsty uchopily nůž… roztáhly…
Tom se přestával bát…
Sice se klepal,
ale tohle nebylo strachem,
třásl se vzrušením…
Chvilkama jej napadlo, že dělá chybu…
Přiložil nožík k zápěstí…
pak sjel mírně dolů…
uvažoval… vzpomínal…
Toužil žít, chtěl se jen bavit…
ale touha být svému dvojčeti na blízku pro něj
znamenala daleko více…
více než život…
Billa unášela noc…
nenechali je tu…
Upřeli jim pokračovat v kariéře…
Upřeli jim mít rodiny…
Upřeli jim být spolu…
Tohle Tom takhle nemohl nechat…
Nůž lehce projel Tomovou hebkou kůží…
Kapičky teplé krve dopadly na Billovo bílé prostěradlo…
Tom se přestal třást…
Zaryl nůž hlouběji…
Ignoroval proud krve, řinoucí se z čerstvé rány…
Věděl, že je rychlejší podřezat si obě ruce.
Uchopil tedy nůž levou rukou…
Pro normálního člověka by to byla chvilinka, ale pro Toma to byla věčnost.
Znova zaryl nůž do ruky…
Krev proudila z jeho těla ven…
unášela s sebou vše, co Tom měl…
unášela mu život…
Po Tomově těle se rozlila vlna úlevy, štěstí…
Ani nevěděl jak, vznášel se nad svým zkrvaveným tělem…
Umřel, ale ve tváři měl spokojený výraz…
Stoupal vzhůru…
A pak v dálce zahlédl temnou postavu…
Všudypřítomná záře jej obklopovala ze všech stran,
oslepovala jej, ale ne natolik, aby nevěděl, komu silueta patří…
Napřáhl ruce…
Bill se k němu napřáhl…
„Tome, vzdoruj, snaží se tě vzkřísit, jsi ještě spoutaný s tělem…
vrať se… dokud můžeš…“
Tom zavrtěl hlavou..
„Nevážil jsem tuhle cestu proto, aby tě hned opustil, nyní nás nerozdělí nic, bráško, budeme NAVŽDY spolu…“
Bill se usmál…
Tom znovu cítil sílu a lásku v jeho úsměvu…
Znovu se cítil šťastný…
Bill mu podal ruku…
„Povol, nic ti nehrozí… bráško, povol, je tam krásně…“
Tom povolil…
Pevně se objali…
NAVŽDY SPOLU…
„Vždyť jsi všechno, co jsem já…“ zašeptal Bill
„A ty všechno, co teče v mých žilách,“ dořekl Tom…
Nevnímali krajinu kolem sebe…
Schoulení k sobě si hleděli do očí…
„Nebo spíš už neteče…“ zašklebil se Bill.
Tom si jakoby pohrdlivě odfrkl… a pak se
obě dvojčata dala do smíchu…
Jako za starejch časů…
Nic jim nebrání… a nikdy nebude…
Byli opět spolu…
konec
autor: Bbamboocha
betaread: Janule
autor: Bbamboocha
betaread: Janule
tuhle povídku sem probrečela uplne celou.. jak želva :'-( kvásný…. sakra proč já jen to čtu :'-(
tak tohle byla velmi zvláštní povídky…brečím…ale je to krásný…prostě nádherný
Nice. ":)
:'( jako Nathaly jsem to cely probrečela:'(aaa nadhera
brečela jsem od .1 dílu až do 9. .. xD Sakra .. potřebuju kapesník.. xD
heh tak to já taky .. od prvního do posledního dílu brečím .. je to krásný!!! :´(
hej lidičky tak tohle jsem probrečela upá celý od 1. dílu až do posledního
plostě kláááááááása
tyy jo 🙁
Mno změnila jsem přezdívku…ale díky všem za komentáře…:))
Ooooo užasnéé…. xD Tolik kapesníku jsem ještě nikdy neposmrakala kvůli pláči jako u téhle povídky…. Smutné, ale moc hezké…Chválím Bbamboocho nebo teď už asi Kaemon xD
Tuhle povídku jsem probrečela a když už jí čtu po 3 pořád brečím i ten druhý a třetí den.Pořá tto ve mě zůstává.Poprvé jsem se s toho vzpamatovávala půl měsíce.Opravdu moc mě to drtí.Je to jako tíha něčeho co se nedá uvolnit a anmi se tomu nedá zabránit.
Je to moc smutný a probrečela jsem jí úplně celou.
Bajty:ježiš to je mi líto :o( půl měsíce?? Ty jo…to nebl záměr
Nádhera a mám ted upa jinej pohled na In die Nacht *brek brek*
Smutné,ale jsou spolu.
Zvláštna poviedka, ale svojím spôsobom pekná.