Bill pěkně zuřil. On si klidně přivede nějakou holku a vůbec mu nevadí, že by to mohl vidět? A pak že ho miluje… Tom se na něj zaraženě díval a čekal, co z Billa vypadne. Ten chvíli vypadal, jako by byl na jiné planetě, pak se ale rychle vzpamatoval. Se širokým úsměvem přistoupil k Jessice.
„No, takže s Tomem sis určitě užila, tak teď můžeš jít.“ Rychle otevřel dveře a jemně, ale důrazně jí vystrčil ven. Jessica se nestačila ani vzpamatovat a dveře se jí přibouchly rovnou před nosem.
„Bille, to snad nemyslíš vážně!“ zaútočil na něj Tom, hned jak vstřebal, co se stalo.
„Ne? Vypadám snad, jako někdo, kdo to nemyslí vážně?“ vzdorovitě se Tomovi díval do očí.
„Co si to vůbec dovoluješ? Sám jsi říkal, že mezi námi to skončilo!“ rozeřval se Tom a surově do něj strčil.
„Nech mě!“ zavřeštěl Bill a poodstoupil od něj.
Tom k němu ale okamžitě přiskočil a drsně s ním zatřásl, snad jako by chtěl, aby se bratr vzpamatoval.
„Řekni mi, co teda vlastně chceš? O co ti jde, Bille? Protože já se v tobě vůbec nevyznám! V jednu chvíli mi říkáš, jak mě miluješ, pak to mezi námi skončíš, ale když si někoho přivedu, tak ti to vadí? Tak jak to teda je? Hm?“ Tom jím zuřivě třásl a rozhořčeně mu prskal do obličeje.
„Ano, přesně tak!“
„Jak přesně tak? Co ode mě teda chceš? Abych ti to udělal? Beze všech citů? Prostě jen udělal a pak se klidil z cesty? Ty bys mohl mít stovky dalších, ale já ne? Já bych ti jen držel místo v posteli a poslušně čekal, kdy se můj milovaný bratříček uráčí věnovat mi trochu svého drahocenného času? Kdy zase bude mít náladu zabývat se něčím tak nepodstatným jako jsem já?“
„Říkáš nesmysly, Tome, “ snažil se ho zastavit, ale marně.
„Já? Já říkám nesmysly? To ty je děláš! Vůbec tě nechápu! Co po mně sakra chceš? Řekni mi to!“ Přestával se ovládat a Billovy paže drtil v bolestivém sevření.
„Au! To bolí! Tome, pusť mě!“ zapištěl Bill a snažil se Tomovi vykroutit.
„Tak tebe to bolí? To je dobře! Protože to, co mi děláš, mě bolí mnohem víc! A teď mi laskavě prozraď, jak si představuješ, že to mezi námi bude pokračovat.“
„Nijak!“ odpověděl prostě Bill a zadíval se do země.
Tom se musel hodně ovládat, aby mu jednu nevrazil, protože to teď toužil udělat ze všeho nejvíc. Nakonec ale s ledovým klidem odstoupil od Billa a pohrdavě si ho změřil pohledem.
„Dobře, tak teda nijak. Takže ti určitě nebude vadit, když teď odejdu za Jessicou, nemám pravdu?“
Bill zvedl vyděšeně hlavu.
„To teda ne! To ti nedovolím!“
„Ne, a proč ne? A hlavně, já se tě nemusím na nic ptát. Takže mi uhni z cesty, bráško.“ Pobaveně se zasmál a odstrkoval Billa. Bill se na něj ale pověsil a odmítal se ho pustit.
„No tak, tady přece nehraj divadýlko, Bille. Proč bych prostě nemohl jít ven?“
„Protože nechci, abys někam chodil!“
„Aha, tak ty nechceš,“ zopakoval pobaveně Tom. „A co já s tím? Ptal ses mě snad někdy ty co chci a co ne? Ale dobře, řekni mi jeden důvod, proč bych neměl chodit, a já zůstanu.“ Tom do toho vkládal poslední naděje. Ještě pořád doufal, že by se Bill mohl umoudřit a odhodit tu svojí aroganci. Myslel si, že ho miluje, proč jinak by tohle dělal? Ale proč si to prostě nepřiznal?
Bill na něj jen zíral.
„Hm? Tak co?“
„Protože nechci,“ pohodil vzpurně hlavou a dál mu znemožňoval odejít.
„To pro mě ale není dostatečný důvod!“
„Tak ano, já ti ho teda řeknu,“ Bill ho znovu objal kolem krku a zašeptal mu do ouška: „Protože tě prostě nepustím! Jak prosté!“ výhružně zasyčel a olízl mu ušní lalůček.
„A jak to uděláš?“ zasmál se Tom, ale do smíchu mu rozhodně nebylo. Věděl, co má Bill na mysli… A taky věděl, že tomu se jen těžko odolává…
„Tak jako vždycky… Přiznej si to, Tome, mně neodoláš…“ sebevědomě se zasmál a vrhl se na bratrův krk.
„Že ne?“
„Ne!“ ujistil ho pevně Bill a dál nerušeně pokračoval.
„Tak to se ještě uvidí,“ zamumlal Tom, ale zatím nic nedělal. Věděl, že musí skončit, ještě něž bude příliš vzrušený… Ale bylo to tak příjemné… Co by se stalo, kdyby Billa nechal a až pak odešel? Bill by dostal to, co chce… A to on přece nemínil připustit. Bill si klekl a jazykem se přesunul na Tomovo bříško. Tom se na chvíli přestal ovládat a hlasitě zasténal, zajel Billovi rukou do vlasů, chvíli se v nich jen tak přehraboval, ale když usoudil, že později už by bylo moc pozdě, surově trhl a Billa odmrštil na zem. Ten jen vyděšeně zakňoural a kulil na něj oči.
„Vidíš, Bille? Ani ty nejsi neodolatelný!“ vpálil mu do obličeje a hlasitě za sebou práskl dveřmi.
————————————————-
Než se Bill vzpamatoval, Tom už byl dávno pryč. Namáhavě vstal a šel si dát něco k pití. Byl příšerně naštvaný, ale hlavně příšerně zmatený. Co to mělo znamenat? On že není neodolatelný? Zasmál se. Vždyť jemu přece nikdo neodolá. Byl si tím jistý! Tak jak to, že Tom ano? Děsila ho představa, že už ho nemiluje… Ne, on ho musí milovat! Musí dělat všechno, co Bill řekne! Tom ho přece zbožňuje! Vždycky ho zbožňoval. A on se o to nemíní připravit…
Zároveň ho ale štvalo, že na Toma žárlí, že se do něj zamiloval… Nedopadne to nakonec tak, že Tom bude ovládat jeho? Že se to vymění a teď pro změnu on bude dělat všechno, co Tomovi na očích uvidí? Ne! Tohle se nesmí stát! Odmítl ho a to mu jen tak neodpustí…
Napůl se uklidnil, ale přesto věděl, že nemá vyhráno. Záleží jen na tom, jestli až se vrátí, to vydrží a opravdu ho bude ignorovat, tak jak si slíbil…
autor: Prinzesschen
betaread: Helushka
