Tom nešel za Jessicou. Nepopíral, že mu byla sympatická, ale to bylo asi všechno. Jediný, koho chtěl, byl Bill… Ale ten očividně nechtěl jeho. Nebo možná ano, ale nechtěl si to přiznat… Což nakonec vyjde nastejno. Nebude ho přesvědčovat, nebude ho přece
Bill pěkně zuřil. On si klidně přivede nějakou holku a vůbec mu nevadí, že by to mohl vidět? A pak že ho miluje… Tom se na něj zaraženě díval a čekal, co z Billa vypadne. Ten chvíli vypadal, jako by byl na
Bill přecházel po svém pokoji. Věděl jistě, že teď Tomovi hodně ublíží. Nechtěl to, ale nemohl jinak. Nechtěl dopustit, aby dál pokračoval jejich vztah, aby si o něm lidi mysleli, že je zvrácený, nechutný. Takový on není. Ne! On je Bill Kaulitz
„Co…Cože?“ nevěřil svým uším. Nebo spíš nechápal, co přimělo jeho bratra za ním přijít a tohle mu říct. Že by byl tak nadržený? To snad ne, vždyť před chvílí skončili… „Miluju tě, Tome,“ zopakoval a znovu se vrhl na jeho rty. Tom
Tom se dlouho rozmýšlel jestli zůstat, nebo odejít. Chtěl odejít, chtěl Billa nechat žít v pocitu nejistoty, méněcennosti a ublížení. Tolik chtěl. Ale přesto se otočil a bratra si prohlédl. V očích měl prosbu. Doslova Toma prosil, aby tu s ním zůstal.
Bill ho sledoval zoufalým pohledem a prosil ho, aby neodcházel. Nevěděl, proč chce, aby zůstal. Ale věděl, že rozhodně nechce, aby odešel. Tom se rozhodoval. Přál si zůstat tu s ním, ale bylo mu jasné, že pro ně oba bude lepší, když
Tom jedním pohybem přesunul Billa pod sebe a vyhoupl se na jeho klín. Nebezpečně se na něm pohupoval a do sytosti si užíval stenů, které vycházely z bratrových úst. Sklonil se k němu a zlehka ho políbil na rty. Nedovolil však Billovi,
Bill naštvaně přecházel po svém pokoji a byl vzteky bez sebe. Co si to sakra dovoluje? Kvůli němu se nevyspí s Maxem a on si dovolí ho urazit? ´Pro dobrotu na žebrotu,´ říkal si a dál si to rázoval pokojem. Byl opravdu
Max přestal Billa líbat a zaraženě ho pozoroval. Bill před ním seděl se zmateným výrazem a pomalu spouštěl ruce z jeho zadku. V hlavě měl tak neuvěřitelný zmatek. Proč myslel na Toma? Proč, když před sebou měl někoho jiného, když před sebou
Tom bolestně vydechl a pevně sevřel víčka. Tělem mu projela ostrá bolest a on se musel hodně ovládat, aby nekřičel. Skousával si rty do krve a doufal, že to nebude moc dlouho trvat. Kdo se naopak vůbec neovládal byl Bill. Vzdychal tak
Bill se rozhodoval, jak má pokračovat. Kdyby se teď zvedl a bez jediného vysvětlení odešel k sobě do pokoje, nakonec by toho litoval. Ale bál se, že když zůstane a bude pokračovat tam, kde skončil, bude si to potom Tom vykládat jinak,
Bill ležel v posteli a přemýšlel nad tím, co provedl. Nesnášel výčitky svědomí, ale teď si nemohl pomoct. To neměl dělat, ale když Tom ho tak naštval… ´Pro pravdu se člověk nejvíc zlobí,´ projelo mu myslí a zamračil se. Pro pravdu? Vždyť
Když Bill dorazil domů, zarazil se v chodbě. Celou cestu domů přemýšlel nad svým chováním, chvíli si snad dokonce myslel, že jedná špatně… Ale všechny tyto myšlenky v zápětí zavrhl. On jedná přeci vždy správně. Nic, co on udělá, nemůže být špatně..
Bill běžel poloprázdným parkem, lidi se za ním otáčeli, ale on si jich nevšímal. Nevšímal si ničeho, nevšímal si, že sotva popadá dech a že by měl na chvíli zvolnit. Na nějaký přehnaný pohyb nebyl zvyklý a rozhodně si na něj ani
,,Co sem udělal špatně?“ ptal se sám sebe Tom, když seděl skrčený do klubíčka u sebe v pokoji. Neměl daleko k pláči. Proč mu tak ubližuje? To nevidí, jak moc ho to ničí? ,,Jistě že nevidí, vidí jen sám sebe,“ ušklíbl se
