autor: Ainee
Domov, sladký domov
„Takže kde přesně to jsme?“ Zeptal se Bill Toma opatrně. Už od chvíle, kdy vystoupili z metra, se cítil úplně ztracený. Bylo to jeho vlastní město, žil v něm po většinu svého života, a přesto se Tomovi podařilo, aby se cítil jako zatracený turista.
„Blízko domova,“ byla Tomova vágní odpověď, když něžně stiskl Billovu ruku, pevně drženou ve své vlastní, a blýskl po něm oslnivým úsměvem. To Billa naprosto vyvedlo z míry, nečekal, že by ho Tom v dohledné době vzal k sobě domů, nebo dokonce vůbec někdy, ale teď tady byli.
Rozhlédl se, necítil se zcela ve své kůži. Byl zvyklý žít život vyšší třídy, obklopený extravagantnějšími věcmi, a tohle nebylo něco, s čím by byl obeznámený. Budovy, které vypadaly, jako by se rozpadaly, ale překvapivě stály, a odpadky rozházené po ulici, kterou šli, upoutaly jeho pozornost. Lidé, kteří je obklopovali, byli oblečeni, jako by právě vylezli z popelnice; což pravděpodobně ano, opravil se Bill. Většinou byli shromážděni kolem sudů od oleje, které sloužily jako ohniště, nebo seděli v malých skupinkách, hlasitě mluvící a popíjející. Tohle bylo to, čemu Tom říkal domov? Bill sklopil oči, částečně proto, že se bál s někým spojit svůj pohled a částečně proto, že se cítil být příliš vyšňořený a velmi, velmi mimo mísu.
Po ostré zatáčce za roh, dál od děsivých lidí, šli téměř prázdnou a úzkou uličkou ve stínu vysokých budov na každé straně. Bill kolem sebe omotal svou paži a přemýšlel nad tím, jaký by měl z tohoto místa pocit dřív, než se setkal s Tomem. Nejspíš by se mu vyhnul a udělal by všechno, co by jen mohl, aby se držel dál. Ale teď, teď měl pocit, jako by to místo, i přes jeho nepohodlí, v sobě cosi mělo. Nebylo to něco, co by dokázal pojmenovat, ale byla v něm určitá přitažlivost, pocit nebezpečí, který ho zaujal.
Bill zmáčkl Tomovu ruku o něco silněji a přitisknul se k němu blíž, hledal jeho teplo a sílu, toužil po jeho ochraně a pohodlí, které samotná jeho přítomnost poskytovala. Když byl s Tomem, věděl, že mu nic nemůže ublížit. Tom by v žádném případě nedovolil, aby se k němu někdo přiblížil, nebo aby se mu něco stalo. S Tomem byl v bezpečí, a to byl ten nejlepší pocit, jaký Bill kdy měl.
Byli téměř na konci ulice, když ho Tom náhle zatáhl k tmavě vyhlížející budově. Barva se odlupovala ve velkých kusech, dřevěné rámy oken uhnívaly a samovolně se uvolňovaly. Většina oken byla z vnitřní strany zakryta, a to buď novinami, nebo černými plastovými pytli, nebo byly zatlučeny dřevěnými deskami. Mnoho z oken bylo rozbito, některá zcela bez skla. Celkově vzato to byla docela nehostinná budova a z pouhé myšlenky na vstup dovnitř se Bill otřásl. Přední dveře nebyly v o moc lepším stavu než okna, jak visely pouze na jednom z pantů, což způsobilo, že stále zůstávaly pootevřené.
Tom drsně zatlačil do dveří, natáhl ruku a pokynul Billovi, aby vstoupil jako první. Bill zavrtěl hlavou a dal mu najevo, že by chtěl, aby šel Tom jako první. Tom se smutně usmál, pokrčil rameny a vstoupil, Billa táhl za sebou. Jejich ruce byly stále propletené a Bill byl rád, že tomu tak je. Cítil se bezpečně, a dokud tam Tom byl s ním, připojený k němu, věděl, že bude v pořádku. Zhluboka se nadechl a následoval Toma do tmy.
Na chodbě nebylo žádné světlo, a než vystoupali po několika schodech, Bill dvakrát zakopl. Tom ho varoval, že tam jsou schody, ale jelikož je nemohl vidět, ta informace mu byla k ničemu.
Ale nešli tak moc nahoru, pouze o půl podlaží, což je zvedlo pár kroků nad úroveň terénu. Tom něco vytáhl a Bill předpokládal, že to jsou klíče, ale brzy si uvědomil, že Tom ve skutečnosti neodemyká dveře, ale visací zámek. Netrvalo to dlouho, než zámek povolil a Tom mohl dveře otevřít.
Vešli do malého bytu a Bill se musel držet, aby nezalapal po dechu. Byl téměř prázdný, až na pár kusů starého nábytku. Nebylo tam nic na stěnách nebo na podlaze a dvoje napůl otevřené dveře přímo před ním odhalovaly jednu místnost v naprosté tmě a jednu koupající se v bledém světle. Nakoukl do místnosti bez dveří po své pravici a spatřil obývací pokoj a malou kuchyň v jednom. Bylo to malé, prázdné a vypadalo to prakticky neobydleně, ale aspoň to bylo poměrně čisté a skrz špinavá okna dovnitř proudilo slabé sluneční světlo. Vypadalo to tak trochu útulně, pomyslel si Bill letmo a vstoupil do místnosti se zkoumavým pohledem.
Tom zůstal stát za ním v tmavé chodbě. Byl tak rozpolcený z toho, jestli by sem Billa měl přivést, nebo ne, ale rozhodl se, že chce, aby to Bill věděl. V poslední době si všiml té touhy sdílet s Billem všechno. Vše od každodenních věcí ve svém životě až po své naděje a sny. Chtěl, aby Bill poznal jeho skutečné já, to schované za jeho plechovkami s barvou, to skrývající se pod pytlovitým oblečením, to, které obvykle nikomu neukazoval. Chtěl, aby to Bill všechno viděl.
„Tak co myslíš?“ Zeptal se Tom po chvíli. Tmavovlasý muž neřekl ani slovo, pouze se procházel kolem s užaslým výrazem ve tváři.
„Je to pěkné,“ odpověděl Bill váhavě, nebyl si jistý, jak vysvětlit své protichůdné pocity. Cítil se tam jako doma, ale zároveň vůbec ne. Setkal se s jeho očima a viděl, jak Tom naklonil hlavu a čekal, až bude pokračovat. „Je to mnohem lepší, než jsem, čekal, abych byl upřímný,“ řekl s hravým úsměvem na rtech. „Napůl jsem čekal, že žiješ v popelnici.“
Místnost se naplnila Tomovým smíchem, který se odrážel od holých stěn. „Kdybys mě potkal před rokem, nebyl bys tak daleko od pravdy,“ odpověděl s úšklebkem. Bill na vteřinu vypadal zmateně a jeho tvář ozdobil smutný pohled, než znovu zmizel. Tom svých slov okamžitě zalitoval. „V každém případě,“ řekl a doufal, že jej rozptýlí. „Chceš vidět můj pokoj?“
Vlastně tam nebylo moc k vidění, ale zoufale se snažil, aby Bill myslel na něco jiného. Tom nechtěl, aby ho někdo litoval a rozhodně nechtěl, aby z toho byl Bill rozrušený. Upřímně řečeno, Tom si nemyslel, že život tuláka byl tak špatný, dařilo se mu dobře. Přesto to nebylo něco, o čem by opravdu rád mluvil. Život na ulici byl drsný.
„Ty máš skutečně svůj vlastní pokoj?“ Zeptal se Bill a přiblížil se.
„Jo,“ odpověděl Tom s hrdým úsměvem a pohodil rukou v obecném směru ke svým dveřím.
„Wow,“ pokračoval Bill. „A já si myslel, že ho sdílíš minimálně s dalšími šesti muži a všichni jste namačkaní v jedné komoře.“ Usmíval se a špičku jazyka si škádlivě zachytil mezi zuby.
Tom zavrčel, zrušil vzdálenost mezi nimi, hrubě Billa popadl a vášnivě jej políbil. S divokým odhodláním napadl jeho kuličku v jazyku, dokud oba nelapali po dechu. Poté se jen kousek odtáhl, prudce oddechoval druhému muži do tváře, ale zubil se jako idiot. „To by se ti líbilo, co? Máš pěkné chlípné myšlenky, sluníčko.“
Bill se usmál té přezdívce a mírně zčervenal. Zrovna takhle to opravdu nemyslel, ale neměl v úmyslu to Tomovi povědět, docela se mu líbilo, že vyzněl trochu nemravněji, než ve skutečnosti byl. Obecně by byl uražený, kdyby si o něm lidé mysleli, že je zvrhlý, ale když přišlo na Toma, rychle se naučil, že tu a tam nenápadné prohození tohoto druhu připomínek jej pěkně vydráždí. Bylo to trochu divné, opravdu, ale Bill předpokládal, že to bylo proto, že to poslalo Tomovu mysl rovnou do stoky a že si tam okamžitě představil Billa spolu s ním. A Billovi to vůbec nevadilo.
Tom znovu uchopil Billovu ruku a otevřel dveře do svého pokoje, spokojený, že venku svítí slunce. To zalilo jeho malý pokoj jemným světlem a tak nějak přitom vypadal mnohem útulněji, než ve skutečnosti byl. Zvenčí sem přes tenké sklo proudil slabý zvuk mluvících lidí.
„Takže tohle je ono?“ Zeptal se Bill a doufal, že to neznělo povýšeně.
„Jo, já vím, že to není nic moc, ale aspoň je to něco, co můžu považovat za své vlastní.“ Tom pokrčil rameny.
Bill přikývl, otočil se k němu a jemně se usmál. „Líbí se mi to, je to útulné. Ale ze všeho nejvíc se mi líbí, že jsi mě sem přivedl. Nečekal jsem to.“
Tom si prohlížel jejich spojené ruce a sám pro sebe se usmál. „No, já už jsem byl u tebe několikrát a tak jsem si myslel, že by to bylo fér, víš. Jo, a vážně jsem chtěl, aby ses setkal s Andym.“ Zvedl hlavu a věnoval Billovi pokřivený úsměv. „Škoda, že není doma.“
„Kde je?“ Zeptal se Bill trochu zklamaný, chtěl se setkat s Tomovým spolubydlícím už nějakou dobu. Pokaždé, když o něm Tom mluvil, získal ten jemný výraz v očích a Bill si nemohl pomoct, aby trochu nežárlil. Bylo tak očividné, že Tomovi na tom muži hodně záleží, že Bill byl zvědavý. Jaký přesně byl jejich vztah?
Tom pokrčil rameny a uvažoval nad tou otázkou. „Já vlastně nevím. Když není v práci, tak je obvykle doma a já jsem si jistý, že dneska nepracuje. Ale zase, nikdy to přesně nevím, jeho rozvrh není vytesaný do kamene, hodně se to mění.“ Kdyby byl k sobě naprosto upřímný, Tom měl trochu obavy. Nikdy neměl rád, když Andreas zmizel bez toho, aby mu dal vědět. S vědomím, že potřebuje svou mysl v klidu, aby si mohl plně vychutnat svůj čas s Billem, Tom se rozhodl svému kamarádovi zavolat.
„Myslím, že mu prostě brnknu,“ řekl se zamračením a omluvil se. Ustoupil do kuchyně, rychle vytočil Andreasovo číslo a čekal, až to blonďák zvedne.
Bill Toma následoval, ale zůstal stát ve dveřích a opíral se o futra s rukama založenýma na hrudi. Tom vypadal tak ustaraně, jak se nervózně kousal do rtu, zatímco telefon zvonil. Jeho tvář se rozzářila, když to druhý muž evidentně zvedl. Vyměnili si několik krátkých slov, zatímco Bill se bavil sledováním měnících se výrazů na Tomově obličeji a snažil se neposlouchat, co bylo řečeno.
Zpočátku se Tomovi zjevně ulevilo, buď proto, že to Andreas zvedl, nebo kvůli něčemu, co řekl; pak se jeho výraz změnil na překvapený, když byl o něčem informován, Bill předpokládal, že aktuální téma bylo místo pobytu druhého muže; a nakonec na ohromený, když byl hovor zřejmě přerušen. Tom zíral na svůj telefon, jako by mohl každou vteřinu obživnout, jen kdyby si to dostatečně dlouho přál. Když se nic nestalo, pomalu se obrátil k Billovi a bezmocně si povzdechl. „On mi to položil.“
„To mi došlo.“ Přešel místnost až k Tomovi, aby jej lehce pohladil po hlavě a řekl mu, že to bude okay.
Tom mu do ruky hravě plácl a lehce zčervenal nad tím, že je s ním zacházeno jako s dítětem. Moc dobře si uvědomoval, že Bill je starší než on a nerad se kolem něj cítil být malý a hloupý.
„Takže kde je?“ Zeptal se Bill a byl tak hodný, že neměl žádné připomínky k Tomovým zjevným rozpakům.
„U Michaela, zdá se.“ S uvědoměním, že to Billovi příliš nedávalo smysl, dodal: „Andy je gay, víš, a nedávno tady byl takový incident,“ odmlčel se, jak nevěděl, kolik by toho měl Billovi říct, nechtěl ho naštvat. Kultivovaně přeskočil část o tom, že je Andy prostitut, že byl zdrogovaný a málem znásilněný, a pokračoval. „Každopádně tenhle chlápek, Michael, ho zachránil a od té doby se často scházejí. Myslím, že mu Andy opravdu propadnul.“
Bill přikývl a uvažoval nad tímto novým kouskem informace. Takže Andreas byl gay? O co tedy šlo mezi ním a Tomem? Užili si spolu a poté se rozhodli být pouze přáteli? Nebo ta skutečnost byla v jejich vztahu irelevantní a od začátku byli jen přátelé? Bylo tam tolik otázek, na které chtěl Bill znát odpověď, ale neodvážil se zeptat. „Aha,“ řekl místo toho, ale Tomovi bylo jasné, že tomu ve skutečnosti vůbec nerozumí a byl pouze naprosto zmatený.
„Mezi námi nic není,“ řekl Tom najednou a Billa tím překvapil, takže vzhlédl a setkal se s jeho pohledem. Uměl snad číst myšlenky, nebo tak něco? „A nikdy ani nebylo,“ pokračoval. „je pro mě jako můj bratr.“
To bylo vše, co Bill potřeboval, a jemně se usmál. Nejistě postoupil blíž k Tomovi, jeho mysl byla úlevou dočista prázdná. „To jsem rád,“ řekl a nebyl si jistý, jestli to vůbec měl říct, když ta slova opustila jeho ústa.
Tom se na něj jednoduše usmál nazpět a také přistoupil blíž. „Není tady nikdo jiný, jen ty,“ řekl tichým hlasem.
Billovi po páteři projela zimnice, až se mírně otřásl. Roztřesenou rukou se natáhl kupředu a zabrněla mu kůže, když jeho prsty navázaly kontakt s Tomovou paží. Mezi nimi byla elektřina, která jej šokovala příjemnými jiskrami pokaždé, kdy se jejich kůže vzájemně dotkly.
Tom si všiml Billova váhání, ale nedal najevo žádnou známku pohybu. Chtěl, aby Bill převzal kontrolu této chvíle, potřeboval to. Za tu krátkou chvíli, kdy měli tělesný kontakt, pokud se to tak vůbec dalo nazvat, to byl většinou Tom, kdo se ujal vedení. Bill byl vždy náhle celý nesmělý, když se dotýkali nebo líbali, jednoduché gesto, jako držení se za ruce, jej nutilo se červenat. Vzduch mezi nimi byl nabitý elektřinou a Tom mohl cítit až v palcích u nohou, jak to sílí, když se Bill přibližoval. Bill statečně překonal vzdálenost mezi nimi a přitiskl své chvějící se tělo k Tomovu. Bylo děsivé být tak odvážný a Bill se rozhodně cítil nepatřičně. Přesto tohle bylo to, co chtěl. Potřeboval to. Účinek, který na něj Tom měl, jej nikdy nepřestal ohromovat. Od začátku Tom způsoboval, že cítil slabost v kolenou, jen tím, že se na něj podíval. Ty tmavé, hnědé oči byly bezedné a Bill v nich viděl vesmír. Tomův pohled byl hypnotický a stačilo, aby se setkal s Billovýma unavenýma očima, aby mu to poslalo mráz po páteři.
Bill vydechl vzduch, o kterém ani nevěděl, že ho zadržoval, a přejel rukou po Tomově hrudi, štíhlými prsty přes napjaté svaly. Billův dech byl horký proti Tomově tváři a oči mladšího muže se se zachvěním zavřely, jak si liboval v pocitu z Billova doteku.
Bill byl omamný v každém směru; svým teplem, svým dechem, svou vůní a svými něžnými doteky. To vše dohromady posílalo Toma do takových výšin, že měl problémy se ovládnout. Mírně se otřásl, když se jeden Billův prst zahákl o poutko na jeho kalhotách a přitáhl si jej neskutečně blízko. Jejich hrudníky se dotýkaly a výdechy se ve vzduchu střetly, jak se vzájemně dotkly nosy. Bill se zastavil a snažil se sebrat poslední kousek odvahy, kterou potřeboval, aby jejich rty spojil v tolik potřebném polibku a nestydatě Toma zavedl do postele.
Tom se tiše modlil, aby k tomu Bill našel odvahu a prostě čekal.
Když se napětí mezi nimi už déle nedalo snést, Bill se odhodlal. Srazil jejich rty v drsném polibku, až Tom málem ztratil pevnou půdu pod nohama. Ale jakmile Tom tmavovlasého muže hladově políbil nazpět, pevně jej uchopil za boky a zatlačil je oba kupředu.
Bill mírně klopýtl, když s ním Tom couval, ale nedostal šanci spadnout, Tomovo sevření bylo příliš pevné. Jakmile Bill dovolil, aby za něj dále jednaly pouze jeho instinkty, už dál nedokázal říct, jestli je Tom tlačil, nebo on sám táhl. Když zacouvali ke zdi, Bill překvapeně vyjekl a Tom se do polibku zasmál.
Tom pomalu uvolnil sevření Billových boků a zajel mu rukou pod tričko přes jeho štíhlou hruď. Mozolnatým prstem přejel přes jednu z jeho bradavek a Bill zasténal a lehce Toma kousl do spodního rtu, až Tom zavrčel jak bolestí, tak i potěšením.
Billovým tělem projela vlna adrenalinu a jeho ruce náhle jednaly o své vlastní vůli. Našly lem Tomova trička, hrubě za něj zatáhly vzhůru a s trochou pomoci tričko nemotorně odstranily.
Tom odkopnul své boty, a zároveň se ve stejnou dobu snažil zbavit Billova trička. Tričko zaháknuté na jeho pažích a neustálé polibky celý ten proces ztěžovaly. Na jejich svlékání nebylo nic elegantního, ale oba byli poháněni touhou, takže na tom vážně ani jednomu nezáleželo. Všimli si pouze změny teploty, jak se jejich nahé hrudníky střetly; ten spalující pocit je oba přinutil zalapat po dechu.
S chraptivým zamumláním „pojď“ Tom Billa zavedl do svého pokoje a oba klesli na matraci. Bill, který nějakým způsobem skončil naspod, hlasitě zasténal, když proti němu Tom přitlačil svými boky. Byl tvrdý, oba dva byli, a to překvapení v kombinaci s třením Billa přinutilo bezmocně zarýt nehty do Tomových nahých zad. Chtěl ho, chtěl ho tak strašně moc, ale prostě jej o to nedokázal požádat.
Tom opustil Billovy rty a prolíbal si cestu dolů po jeho čelisti a krku přes klíční kost až k jeho propíchnuté bradavce. Líně kolem ní zakroužil jazykem a poté do ní lehce kousl, až se Bill silně roztřásl. Tom se sám pro sebe usmál, zatahal za stříbrný kroužek, který bradavku zdobil, a Bill vyjekl. Zabořil prsty do Tomových dredů, škrábal jej na pokožce hlavy a Tom pochvalně zabroukal. Poté se Bill se zavřenýma očima prohnul v zádech, hrudí se setkal s Tomovými rty a spokojeně si povzdechl.
Ruka si našla svou cestu dolů po Billově boku, podél jeho pasu a dolů na stehno. Jakmile zamířila zpět vzhůru, vplížila se mezi jeho nohy a přes kalhoty uchopila Billovu erekci. Bill se ostře nadechl, otevřel oči a setkal se s Tomovým temným pohledem. Byla to tichá otázka, na kterou Bill odpověděl krátkým kývnutím.
Tom jej s jemným úsměvem políbil na klíční kost a zvedl se od Billa pryč. Bill na něj zmateně zíral, zatímco Tom vstal a poslal mu na oplátku pouze rošťácké mrknutí.
Nestávalo se příliš často, že by Tom byl rád za Andyho výběr povolání, ale občas to mělo své výhody. Prohrabal věci svého kamaráda a rychle našel to, co hledal, než se vrátil do svého pokoje, kde na něj Bill hleděl přivřenýma očima a jejich zlatá barva byla tak tmavá, až jej to omračovalo. Tom si vzal chvilku, aby ocenil ten výhled a ušklíbl se, až Bill zčervenal.
Po čtyřech se Tom doplazil zpátky k Billovi a posadil se mu mezi nohy. Sklonil se, aby vtiskl dlouhotrvající polibek na Billovo srdce, zatímco jeho prsty našly cestu ke knoflíku jeho kalhot. Bill se plaše usmál, když mladšímu muži pomáhal tak, že kroutil boky tím nejsvůdnějším způsobem. Tom se posadil na paty a zasněně zíral na to krásné, nahé tělo před sebou. Bill ztěžka polkl a nervózně se kousl do rtu, nebyl zvyklý být tak vystavený. Pocítil nával horka, až byl extrémně vzrušený. Tom na něj zřejmě měl tenhle účinek.
„Krásné,“ zamumlal Tom a hřejivou rukou pohladil Billovo stehno.
Bill si rozpačitě rukou skryl tvář, jen aby sebou škubnul, když znovu uslyšel Tomův hlas, tentokrát mnohem blíž.
„Neschovávej se přede mnou, Bille.“ Tom mu ruku jemně políbil, než ji odtlačil a jejich pohledy se setkaly. „Chci, aby ses na mě díval.“
Bill se nesměle usmál, políbil svého přítele a znovu mu zabořil prsty do vlasů, aby si jej přitáhl blíž.
Jak se Billův propíchnutý jazyk vplížil do Tomových úst a přinutil tak mladšího muže zasténat, Tomova ruka se vplížila mezi Billovy nohy a pevně uchopila jeho pulzující erekci, až starší muž překvapeně vykřikl. Tom pracoval rukou stabilně nahoru a dolů a po celou dobu na něj útočil tvrdými, hladovými polibky, dokud se pod ním Bill neproměnil v nic jiného, než třesoucí se hromádku. Mimoděk zakňučel a Tom zoufale zavrčel. Potřeboval Billa blíž.
Nejistý, jestli by dostal to, co chce, i bez požádání, se Bill nakonec rozhodl, že to potřebuje vyslovit. „Prosím,“ zamumlal a jeho hlas byl sotva na hranici šepotu.
Ale Tom jej slyšel čistě a jasně, jako by to vykřikl nahlas. Rukou zašmátral kolem sebe, než našel to, co hledal, a pak Billa ještě jednou políbil, než se vrátil do své předchozí pozice a posadil se na paty.
Překvapivě jej Bill následoval, natáhl se pro knoflíky na jeho kalhotách a prudce je rozepnul. Bez zaváhání za kalhoty zatáhl a Tom mu ochotně pomáhal s dychtivou touhou se zbavit i zbytku jeho oblečení.
Když se znovu ocitli tváří v tvář oba kompletně nazí, Bill se vzpamatoval a zuřivě zčervenal.
Tom se naklonil a jemně jej políbil, zatlačil jej zpátky dolů a Bill mu nedočkavě vyhověl, pocit Tomova těla tak blízko něj ho okamžitě uklidnil. Oba dva to chtěli, neměl by si s tím tolik dělat starosti.
Lupnutí víčka jej vylekalo, a když lubrikantem potřený prst našel cestu podél jeho erekce, až našel jeho vstup, nadechl se s očekáváním. Ano, samozřejmě, že byl vyděšený, ale tohle byl Tom, a Bill mu věřil víc než komukoliv jinému. První prst byl nejhorší, rozhodl se, a ten pocit byl tak cizí. Bill se snažil co nejvíce se uvolnit a druhý Tomův prst přijal s větší lehkostí, zatímco jej mladší muž pečlivě roztahoval. Tom nad ním těžce oddechoval a pokrýval jeho krk a hrudník motýlími polibky. Billovy oči zůstaly zavřené, jeho mysl si vzala čas, aby plně pochopila, co se to děje. Jakmile Tom vklouzl dovnitř třetím prstem, kousl se do spodního rtu, než zasyčel Tomovo jméno. Chtěl více, chtěl Toma.
Aniž by potřeboval nějaké další instrukce, Tom rychle našel kondom, který dříve přinesl, rychle balíček otevřel a nasadil jej na svou vlastní erekci. Byl tak tvrdý, pouhý pohled na Billovo nahé tělo jej už dávno před tím přivedl na samý okraj. Byl si jistý, že to nevydrží příliš dlouho, ale bude se snažit, pro Billa. Poté Tom uchopil své mužství a nevedl je k Billovu vstupu, jak starší muž bezostyšně více roztáhl nohy pro svého milence. Byl už za hranicí toho, aby se staral o slušnost.
Když Tom vstoupil do Billova těla, oba zasténali. Bill zaryl své dlouhé nehty do Tomových zad a letmo jej napadlo, jestli mu ublížil. Pak Tom zatlačil kupředu a Bill zasyčel, všechny jeho myšlenky se zaměřily na to, co se dělo tam dole. Byla tam horkost a byla tam bolest, ale byla tam také rozkoš, a když se zachvěním otevřel oči, pohlédl do Tomovy vážné tváře, jen aby se znovu zamiloval.
Tom zadržel dech, když vklouzl zcela dovnitř. Zatavil se a otevřel oči, aby se setkal s Billovým zastřeným pohledem. S polovičním úsměvem prudce přitiskl své rty na Billovy, zatímco se téměř celý vytáhl ven a polkl vzdych staršího muže v okamžiku, kdy mu přešel přes rty.
Když Tom našel stálý rytmus, Bill sledoval, jak se Tomovy svaly pod kůží s každým přírazem pohybují. Vstřebával momentální obraz Tomovy tváře, se zavřenýma očima a pootevřenými rty. Na čele se mu leskl pot a pomalu mu začínal stékat po tváři, takže zanechával mokré stopy na jeho opálené kůži. Vypadal tak nádherně, že si Bill nemohl pomoct, aby se nesměle neusmál, jen aby o vteřinu později zaklonil hlavu a hlasitě zasténal, když se Tom uvnitř trefil do něčeho dobrého.
S mířením do místa, které objevil jen náhodou, Tom omotal jednu ruku pevně kolem Billova penisu a pracoval na něm ve stejném rytmu, jako byly jeho přírazy, zatímco zrychlil.
Billovy nádechy se proměnily v lapání po dechu a on zamotal prsty do Tomových dredů a přitáhl si jej pro nedbalý polibek, když dosáhl svého vrcholu. Jak vyvrcholil na své břicho, Bill zasténal Tomovo jméno.
Mladší muž ještě párkrát přirazil, zatímco jej v sobě Bill pevně stiskával, než sám vyvrcholil tak silně, až si byl jistý, že viděl hvězdy.
Tom vyčerpaně dopadl na tělo svého přítele a zachraptěl: „Děkuju ti,“ a Bill se pod ním zasmál. S těžkým oddechováním se Tom odtáhnul, zlikvidoval kondom a vrátil se zpět, aby kolem Billa omotal láskyplně své ruce i nohy.
Tmavovlasý muž se na oplátku usmál a políbil Toma na nos. „Ne,“ zapředl. „To já děkuju tobě.“
„Jak dlouho tady zůstaneš?“ Zeptal se Bill, nejistý, jestli mohl.
„Co tím myslíš?“ Řekl Tom, jeho hlas byl ochraptělý a oči měl stále zavřené.
„Myslím tím, že tady nemůžeš zůstat navždy, ne? V kterémkoliv okamžiku tě můžou vykopnout.“
Tom se zamračil a povzdechl si. Bill měl samozřejmě pravdu, jen se na to snažil nemyslet. Líbilo se mu to místo a nechtěl se přesouvat jinam. Přesto to pravděpodobně bude muset dříve nebo později udělat. „Já nevím. Hádám, že zůstanu, dokud mě nevykopnou. Může to být tento týden, nebo příští rok, na tom opravdu nezáleží. Neodejdu, dokud nebudu muset.“
Bill sám pro sebe přikývl, vědom si toho, že to Tom nemohl vidět, ale jen cítit pohyb proti svému rameni. Poté zamyšleně poklepal na Tomův hrudník. „A co pak?“
Tom otočil hlavu a podíval se na Billa unavenýma očima. „Čas ukáže.“ Neměl pro Billa žádné odpovědi a nebyl příliš nadšený, že si musel přiznat skutečnou možnost, že jednou bude ze svého domova vyhozen.
„Zůstaneš v Berlíně?“ Zeptal se Bill nakonec. Zadržoval dech a uvažoval, zda se zeptat, nebo ne, ale nemohl si pomoci, prostě musel.
Na Tomovu tvář se vkradl úsměv, když pochopil, kam Bill míří se svým výslechem. „Nikdy neopustím město, ne, dokud mám důvod zůstat.“
Bill se kousal do rtu a snažil se zakrýt svůj spontánní úsměv, než zabořil hlavu dál do ohybu Tomova krku. „A teď nějaký máš?“
Místo odpovědi se Tom převalil na bok a následně Billa převalil na záda. S uculením se sklonil a tváří se vznášel přímo nad Billovou. Dýchal přes pootevřené rty, jeho dech ovanul Billova ústa, jak zašeptal tiché „rozhodně“, než hladově zaútočil na ta Billova, prsty jemně hladil čelist staršího muže a pokračoval dolů po jeho krku přes nahé rameno a po dlouhé bledé paži, než se přesunul na jeho bok, aby se konečně zastavil na kostnaté kyčli, kde nepřítomně obkresloval Billovo tetování ve tvaru hvězdy.
Bill tiše sténal do Tomových úst a zvedl své vlastní paže, aby je omotal kolem Tomova krku a přitáhl si ho blíž. Jejich nahé hrudníky se dotkly a z toho náhlého tepla se mu zadrhl dech a on mimoděk zakňučel. „Tome,“ zašeptal do polibku a doufal, že to stačilo.
Tom tu zprávu rychle dešifroval, a se zasmáním se od Billa odtáhl, což způsobilo, že druhý muž zakňučel a našpulil rty. Nežádal jej, aby se vzdálil, chtěl ho blíž. Tom domýšlivě zvedl obočí nad tou roztomilou reakci a jazykem si škádlivě pomalu přejel přes spodní ret a zakončil to šťouchnutím do svého piercingu.
Billovy oči byly přilepené k tomu jazyku, rty měl lehce pootevřené, chtěl cítit Tomův piercing proti svým rtům. Příliš rozptýlený si nevšiml, kdy Tom přestal s kroužením kolem jeho tetování a že ruka z jeho boku zmizela. Dokud nepocítil zdrsnělou kůži Tomovy dlaně proti své rostoucí erekci a byl tak vytržen ze svého snění, ze rtů mu unikl hlasitý sten.
Tom se vítězně usmál, když sledoval, jak Bill rozkoší zaklonil hlavu a zcela tak vystavil svůj krk, a vrhl se na tu bledou pleť, aby ji jemně okusoval. Rozhodně byl pro druhé kolo.
autor: Ainee
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 32
Krásna kapitolka.
K tomu nemám co dodat. Prostě nádhera.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Čím dál krásnější! 🙂 Jen doufám,že takhle krásný vztah budou mít i za dalších pár dílů, protože mám vždycky strach, že se během chvilku může něco pokazit a upřímně to čekám i teď. Tak snad to nepřijde. 🙂
Ke konci mi to skoro znělo, jako by Bill chtěl, aby se k němu Tom přestěhoval, ačkoli je na to zatím brzy. Každopádně věřím, že kdyby náhodou Toma vykopli, útočiště by našel v Billově domě. Ten by mu bydlení jistě s nadšením nabídnul.
A i za Andrease ám ohromnou radost. Rozhodně si totiž zaslouží nějaký krásný konec, a proto doufám, že Michael je vážně fajn a jen jej nevyužívá.
Moc děkuji, Zuzu! ♥
To bolo úplne nádherné zavŕšenie skvelého rande. Som rada, že sa Tom neskrýval ale chcel ukázať Billovi hneď na začiatku všetko čím je:) Ďakujem za skvelý preklad.
Na začiatku som sa trochu bála, keď Tom viedol Billa k sebe domov a bola som zvedavá na Billovu reakciu. Ten to prijal veľmi dobre a myslím, že je len správne, že ich prvé milovanie prebehlo práve tam.
Veľmi pekná kapitola.