autor: Muckátko :o)
Čas otázek
Pročítání protokolu Toma téměř ukolébalo ke spánku. Byl nesmírně šťastný, když se dostal na konec zápisu, kde podpisem ztvrdil svůj souhlas s informacemi. Podal papíry kapitánovi a unaveně sjel níž pod stůl.
„Dobře, pane Kaulitzi, vrhneme se na to. Takže jméno je jasné. Datum narození?“
„Prvního září 1989,“ odpověděl Tom a poslouchal klikání prstů do klávesnice.
„Místo narození?“
„Lipsko.“
„Bydliště?“
„No, to je složité. Svůj byt jsem před dvěma týdny prodal, a jelikož teď hodně cestuji, bydlím na hotelech, kam si nechávám posílat i poštu, protože nový byt jsem ještě nezačal hledat,“ vysvětlil mu Tom.
„Kde teď máte vedené trvalé bydliště?“ zeptal se kapitán jinak.
„Na magistrátě města Berlína.“
„Dobře,“ kývl Brandt a na adresu se neptal, protože ji znal zpaměti. „Rodina?“
„Žádná.“
„Jak tomu mám rozumět?“
„Rodiče zemřeli před pěti lety při pádu soukromého letadla a sourozence jsem neměl.“
„Oh. Omlouvám se… uhm a jiní příbuzní?“
„Nikdo,“ zavrtěl Tom hlavou.
„Stálý partner nebo partnerka?“
„Ne.“
„Lidé, se kterými jste v blízkém kontaktu?“
„Jen můj manažer David Jost.“
„Povolání jste říkal model a částečně hudební producent, souhlasí?“
„Ano.“
„Byl jste někdy trestně stíhán?“
„Nikdy.“
„Nějaké záznamy v trestním rejstříku včetně přestupků, pokut a podobně?“
„Ne nic.“
„Zranění, nebo nějaké choroby, se kterými jste se léčil, nebo léčíte?“
„Žádné.“
„Alkohol, kouření, drogy?“
„Alkohol a kouření občas, drogy ne.“
„Dobře, to pro teď stačí mně,“ poznamenal Brandt.
„Jak to myslíte? Vám,“ nechápal Tom.
„Budete se muset ještě podrobit psychologickému vyšetření, které bude nutné doložit k vaší dokumentaci na ochranu svědků, ale nebojte se. Toto ponecháme na příští dny. Dva strážníci vás teď doprovodí k východu a odvezou vás autem až do hotelu, kde vás doprovodí až do vašeho pokoje. Nemusíte se bát. Auto nemá policejní majáky ani polepy, takže nebude poutat přílišnou pozornost. Děkuji vám za spolupráci a mějte na vědomí povinnost zůstat na hotelu a neopouštět ho bez doprovodu.“
„Promiňte, ale i když tohle všechno dodržím, jak chcete zabránit někomu z nich, aby se ubytoval v hotelu jako regulérní host, když zjistí, kde bydlím?“
„Nebojte se. Tato skutečnost už je ošetřena,“ pronesl kapitán důležitě.
„Jak?“
„O to nemějte starost. Pro vás je teď důležité vědomí, že v hotelu jste prozatím v bezpečí. Jeďte si odpočinout. V přízemí u okénka vám vrátí osobní věci a ozveme se vám, až bude policejní psycholog k dispozici, aby vypracoval nezávislý posudek.“ Tom už jen vše odkýval a na nic se neptal. Bylo to zbytečné.
S kapitánem se rozloučil a v přízemí se připojil ke dvěma mužům, kteří jej doprovodili k autu, usadili ho na zadní sedadlo a dopravili podle rozkazu až do hotelu. Tom se snažil nevnímat zkoumavé pohledy zaměstnanců hotelu, zvláště pak recepční, která ho minulou noc kryla při jeho útěku. Její přání, aby byl Tom opatrný, bylo výkřikem do prázdna. Tom byl všechno, jen ne opatrný. Při výstupu z výtahu strážníci počkali, dokud Tom neotevře pokoj. Vstoupili s ním dovnitř a očima lustrovali každý kout.
„Tome,“ ozvalo se zprava z pohovky a v tom momentě strážníci během mrknutí oka vytáhli služební zbraně a mířili na muže před nimi.
„Ne, to je v pořádku. To je můj manažer,“ uklidnil je a sledoval, jak nedůvěřivě sklánějí hlavně k zemi.
„Občanský průkaz, prosím,“ zahřměl jeden z nich a ostražitě hlídal každý Davidům pohyb především, když sahal do zadní kapsy kalhot pro peněženku. Podal ji strážníkovi a čekal.
„Jak se jmenuje váš manažer?“ zeptal se druhý strážník Toma pro kontrolu.
„David Jost.“
„V pořádku,“ přikývl strážník a vrátil Davidovi průkaz totožnosti. Prohlédli ještě obývák, koupelnu a vrátili se ke dveřím.
„Čistý. Můžeme odejít.“
„Děkuji za doprovod. Na shledanou,“ poděkoval Tom a vypustil je z pokoje. Zavřel za nimi a pro jistotu otočil i západku, která zabraňovala vstupu do pokoje, i když měl dotyčný kartu. Jako třeba David, který si náhradní musel vyžádat na recepci.
„Tome, co to…? Policie? To myslíš vážně?“ zeptal se David a rozhodil rukama. Tvářil se nechápavě, zoufale a bezradně. Díval se na Toma jako otec na syna, kterého neuhlídal a on mezitím poškrábal sousedovi auto, které bude muset zaplatit. V tu chvíli si David přál, aby šlo jen o nějakou výtržnost, kterou by spravilo zaplacení pokuty.
„Davide, prosím, nic mi nevyčítej. Myslím, že jsem se za všechno potrestal už sám,“ posadil se Tom na okraj matrace a poraženě sklopil hlavu dolů.
„Co se děje? Dvakrát utečeš z hotelu, nikomu skoro nic neřekneš a pak dostanu telefonát přímo z policejní stanice? A chvíli na to se tu objevíš v doprovodu policajtů, jako bys byl nějaký trestanec?“
„Davide, nech mě prosím se vypsat a slibuju, že jak se probudím, tak ti všechno řeknu, já jen… potřebuju teď být chvíli sám.“
„Ale…“
„Ne, Davide, později,“ zavrtěl Tom hlavou a natáhl se na matraci tak, jak byl.
„Neutečeš, aby ses tomu rozhovoru vyhnul?“
„Nesmím odsud. Policejní příkaz,“ prozradil mu a zavřel oči.
„Tome, ty mě jednou přivedeš do hrobu,“ povzdychl si David. „Dobře. Odpočiň si a já se za tebou pak zastavím.“ S tím Toma nechal samotného.
*
Kolem půl deváté večer se David plížil k Tomovu pokoji s tácem s pozdní večeří. Pokud si byl vědom Tomových stravovacích návyků dnešní den, pak měl Tom ještě stále prázdný žaludek a David nemohl pochopit, jak mohl v takovém stavu celý den vydržet, proto z jídelního lístku vybral něco, co Toma nasytí, ale nebude mu příliš zatěžovat žaludek a tím pádem ztěžovat trávení. Pracující žaludek by Toma zbytečně držel vzhůru většinu noci, takže by byl ráno daleko více unavený.
Potichu proklouzl do místnosti a podíval se k posteli. Tom vypadal, že spí, ale na matraci se sem tam zavrtěl, takže se pravděpodobně pomalu probouzel. David postavil tác na noční stolek a přisedl si na matraci, aby bokem seděl k Tomovi, který byl otočený čelem k němu. Zhoupnutí matrace pod tíhou manažerova těla však spící osobu nadobro probudilo.
„Hm?“ zamručel Tom a podíval se na Davida, který na něj koukal z výšky. „Už je zítra ráno?“ zeptal se dezorientovaně, protože byl ještě pořád ospalý, zesláblý a za okny byla tma.
„Ne ještě je pořád dnes večer. Něco po půl deváté,“ upřesnil David. Tom přikývl a na posteli se posadil. Manažer se okamžitě natáhl a položil Tomovi na klín tác s jídlem. Mladík si prohlédl obsah podnosu a provinile se zadíval na staršího muže vedle něj.
„Dostanu nás do takovýho průseru a stejně dostanu jídlo s donáškou až do postele?“ sáhl po příboru a sklonil tvář ke své porci.
David si povzdychl.
„Neznamená, že když jsi expert na vylomeniny, tak tě nechám za trest hladovět,“ opáčil mu.
„Tohle je daleko horší než nějaká vylomenina.“
„Co se stalo, Tome, protože tohle opravdu vypadá zatraceně špatně,“ zasténal David.
„Když jsem se včera vracel do hotelu, potkal jsem tlupu nějakých holek a aby mě neviděly, schoval jsem se do jedné zapadlé uličky, kde jsem byl ale svědkem nějaké krádeže. Nějaký kluk mi hodil do náruče batoh, kvůli kterýmu mě pak honili nějací chlápci. Na hotelu jsem zjistil, že v tom batohu je spousta peněz, drog, nějaké sračky ve flašce a spousta obálek. Šel jsem do odevzdat na policii. Tam mi řekli, že toho kluka kvůli tomu batohu zastřelili a já jsem v ohrožení taky, protože ten chlápek, co mě naháněl mezi těmi baráky, mi viděl do obličeje a ten policajt řekl, že po mně pravděpodobně půjdou, protože v těch dopisech bylo něco hodně vážnýho, takže se toho batohu jen tak nevzdají,“ zestručnil Tom. Stačilo, že vše v detailech musel vypovědět před pár hodinami na stanici. Znovu se mu do toho nechtělo, ale uvědomoval si, že si David vysvětlení zaslouží.
„A co to pro nás bude znamenat do budoucna?“ vyvstala naprosto logická otázka. „Policejní ochranka na každém kroku?“
„Myslím, že žádné ‚my‘ už nebude, Davide. Ten policajt mi řekl, že můj život se bude muset změnit. Nenechají mě dělat to, co do teď. Budeš muset propustit řidiče, Tobiho a pro tebe bude nejlepší, když odsud zmizíš, aby už nezbyl nikdo, koho by se mnou mohli spojovat.“
„A to mi říkáš jen tak? Mám si prostě sbalit kufry a odjet?“ zvýšil David hlas.
„Já sám, kurva, nevím! Tohle je tak zasraně pošahaný, že tomu pořád nemůžu uvěřit! Chápeš, o co tu jde, Davide? Do jakýho srabu jsem se dostal? Kam jsem nás všechny dostal? Jsou tu lidi, kteří po mně půjdou a budou mě chtít zabít. Co když se dostanou k tobě? Co když tě budou vydírat, vyhrožovat, že tě zabijou a nakonec to udělají? Ten policajt se mě na vás ptal! Ptal se na všechny, s kým se pravidelně stýkám a já musel nahlásit tvoje jméno, takže máš prakticky dvě možnosti. Zůstat tady, dostat policejní dohled a strachovat se o svůj život, nebo odsud zmizet a žít život v klidu někde jinde. Vrať se do Ameriky. Vrať se do studia, k Darcy a dokud je nepochytají, tak se nevracej zpátky.“
David zůstal na svého svěřence oněměle zírat. Ještě pořád si myslel, že je to celé jen nějaký Tomův fórek, jak přivodit Davidovi infarkt. Byl ochotný věřit, že policisté, kteří ho přivedli, byli jen nějací herci v kostýmech, kteří svoji roli hráli opravdu dobře a David jim to spolkl i s navijákem, ale slova, která opouštěla Tomova ústa, už nahraně nezněla.
„To – to po mně přece nemůžeš chtít. Nemůžu přeci zbaběle odjet a nechat tě v tom samotného,“ zavrtěl hlavu.
„Davide, tohle už není o uplácení fotografů nebo žehlení urážek důležitých osobností. Tady nic nezmůžeš, i kdybys chtěl sebevíc.“
„Ale co bude s tebou?“ Tom pohodil rameny.
„Pravděpodobně mě uklidí někam, kde mě budou mít pod dohledem a ochranou a kde se já budu modlit, aby je rychle chytli.“
„Já ale přece nemůžu jen tak odjet, nebylo by to pro policii podezřelé, že jsem se tak rychle sbalil a zmizel ze scény?“
„Nejspíš. Myslím si, že pořád mají minimální podezření, že v tom jedu taky, ale bude lepší, když se mnou půjdeš na stanici a kapitánovi to řekneš. Budou rádi. Odpadne jim jedna osoba, kterou by museli úředně chránit.“
„Ty… ty tam musíš znovu?“
„Na psychologické vyšetření. Potřebují posudek, co se mého psychického stavu týče.“ David si povzdychl a zoufale se postavil na nohy. Přecházel po pokoji a držel se za hlavu.
„Já tomu nemůžu uvěřit. Proč tohle potkalo zrovna nás? Taková debilní shoda náhod, protože nevěřím, že tohle nám někdo tam nahoře naplánoval. Pořád čekám, že se probudím a budu se smát, co si ten můj mozek vymyslel za sen,“ pověděl hlasitě.
„Všechno tohle se mi hodilo v hlavě, když jsem seděl v kanclu toho kapitána. Všechno bylo perfektní, zaběhnuté. Věděli jsme, co bylo včera, co je dnes a co přijde zítra a najednou stačila chvilka a všechno je jinak. Připadám si, jak v nějakém béčkovém filmu, protože jsem si do teď myslel, že takové zvraty se dějí jen tam. Ne tady a ne mně. A teď? Stojím mezi zákonem a podsvětím a jde mi o kejhák.“
David začal vrtět hlavou a mávat rukama v odmítavém gestu.
„Ne. Myslím, že tohle je na mě moc. Já… potřebuju to nějak vstřebat a vymyslet, co dál. Teď prostě odnesu ten tác, oba půjdeme spát a ráno se uvidí. V kolik máš být na té policii?“
„Nevím. Nejspíš mi dají vědět, nebo pro mě rovnou přijedou.“
„Dobře. Tak uvidíme zítra. Zkus si odpočinout a uvidíme se zítra,“ natáhl se David pro podnos s nádobím a odešel ke dveřím. Popřáli si s Tomem dobrou noc, k čemuž Tom ještě připojil poděkování za večeři a pak v pokoji osaměl.
Bylo mu ze všeho na nic. Neměl nejmenší tušení, co bude. Pátrání po majitelích toho batohu ještě ani nezačalo a Tom už stihl ztratit všechno, na co byl do teď zvyklý. Ztratí práci, manažera a zároveň nejbližší osobu v jeho životě, ztratí veškeré jistoty a z části i svobodu. Nic neprovedl, a přesto to bude on, kdo bude muset zůstat někde zavřený, aby nepřišel o to nejdůležitější. O život.
**
Příště: „Když se společná cesta začne dělit“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
První, co musím říct, že kapitola byla zatraceně krátká. Chci víc! Jsem zvědavá, jestli David odejde, a jestli mu to vůbec policie dovolí. Jsem zvědavá na toho psychologa. A jsem zvědavá, kdy se sakra už objeví Bill! Strašně nás natahuješ, asi mi z toho hrábne. 😀 Nic ve zlém, prostě se strašně těším na pokračování. 😉
Tesila jsem se ze uz konecne se neco dozvim neco zasadniho a porad nic. Chapu ze takove kapitoli jsou potreba, ale zacinam byt netrpeliva.
Súhlasím s Nade, že kapitola bola oproti ostatným krátka a v podstate nie nejaké dejová. Skôr taká vyplňujúca a len trošinku posunujúca situáciu.
Som zvedavá, či David vážne odíde (aj keď myslím, že asi nie).
Tiež som zvedavá na priebeh toho psychologického vyšetrenia a hlavne čakám, kedy sa konečne zjaví Bill! 😀
Ďakujem za časť a teším sa na pokračovanie (keď som už konečne dohnala predchádzajúce časti) 🙂
Zase sobota? Mám pocit, že týden co týden to utíká rychleji, nebo prostě někdo odsekává všední dny. 😀
Dnešní díl mi narozdil od ostatních nepřišel nijak krátký, ale to je možná tím, že jsem to četl na mobilu a scrollování mi zabralo asi 4x více času než na normálním deskopu… a nebo jsem zapil prášky vodkou a jsem k tomu na tripu 😀 V každém případě mi to prostě krátké nepřišlo.
Co se týče děje, ano pošlo to jen o kousek a nic zásadního se nedělo, ale stejně mě hrozně zajímalo, jak to ten uzlíček nervů- mám pocit, že se nazýval David, zareaguje. Protože být na jeho místě, prohodím Toma nerozbitným oknem, tlustým asi tři palce.Těžko říct, zda by prolétl- možná s využitím pár plechovek RedBullů. V jiném případě by si zamáčknul hlavu a vypadal by jako Maryl Streepová v černé(bez rasismu prosím :D)komedii Smrt ji sluší, když dostane lopatou přes hlavu. 😀 Kdo viděl, rozhodně si vybaví tu super scénu.
Nevím co teď čekat. Jelikož si můj ctěnný květák, o kterém tak rád básním odjel na dovolenou a stále nevím zda dostane toho zlatého bludištáka, nebo zda na tom Marsu zůstane…
Tom… opět další jeho kapitola. Teď má jen dvě možnosti, buď zůstane v šoubyznisu(pardon za počeštování xD) a Bill bude druhý bodyguard a nebo Tom půjde do ochrany svědků. Dostane nové jméno, nové bydliště (doufám, že v Praze) a k tomu nového společníka, nejlépe milence, aby to nebylo tak okaté- Billa, který bude hrát přítele a k tomu bodyguarda.
A aby toho nebylo málo, tak se zamilují doopravdy a voalá krásná love story, jako vyšitá, ale protože BODYGUARDA píše zlá a zákeřná a přesto naprosto dokonalá mrcha, jménem Muckátko 😀 tak to prostě žádná love story nebude 😀 na to můžeme vzít jed!
Děkuju za díl 😀 a nadšeně očekávám další…
Davidoff (chuť přesto tak svěží, až zákeřná- nekuřte! :D)
Pěkná kapitolka jen jsem zvědava co bude dál.
Uprimne receno, dneska jsem se malinko nudila. Stydim stydim, ale cetla jsem to na trikrat a stalo to dost usili. Mam pocit, ze se nam jen stale opakuje Tomovo vysvetlovani co se stalo a v deji jsme se zas tak neposunuli. Ale kdyz neco pises ty, pak to musi mit svuj duvod, takze jsem natesena 🙂
K deji, docela ziram, ze Tom chce po Davidovi aby zmizel, ze bude muset odejit ze sve prace a proste nekam zalezt a cekat az ty grazly chyti. Neco mi ovsem rika, ze s Tomem to tak proste byt nemuze 😀 uz aby se nam zjevil tajemny pan Bill :)))
Dekuji za kapitolku 😉
Souhlasím se vším, co už bylo napsáno přede mnou, takže už nevím co dalšího k tomu dodat. Nic moc nového se nestalo a tím spíše se těším na to, až se objeví Bill a děj se konečně rozjede 🙂
Nechce se mi pořád hloupě opakovat to, jak je mi Toma líto, tak to už říkat raději nebudu! 😀 Každopádně asi chudák ani sám neví, co si momentálně se svým životem počít a co jej čeká. Měl vážně šílený pech! A jak jsi sama v úvodu napsala, něco podobného se klidně může stát i nám, což mě na tom děsí ze všeho nejvíce!
Rozhodně jsem zvědavá, jak to bude s Davidem, ale řekla bych, že nakonec opravdu odjede. I název dalšího dílu mě k tomu přivádí, ale ono se to klidně může týkat i něčeho jiného! 😉 Stejně si myslím, že je Tom formát, když tohle Davidovi nabídnul a že jen zbaběle nechce, aby s ním zůstával v nebezpečí.
Trochu mi běhá mráz po zádech z toho, co všechno se může Tomovi ještě stát a jak moc za nic teď jeho život může stát. Stále ale čekám na to, kdy se zjeví Bill a třeba pak i po nějakém čase řeknu, že nakonec bylo všechno špatné skutečně k něčemu dobré. Uvidíme. Každopádně na Billa se už opravdu třepu! Davidoff má skutečně zajímavou myšlenku a klidně bych řekla, že nějak podobně by povídka mohla pokračovat! 😛
Díky za díl! 🙂
To, že je v srabe aj David mi doteraz ani nedošlo. Fakt on bude musieť zmiznúť tiež a Tom zostane úplne sám… no už aby mu pridelili toho super bodygarda:) Ďakujem za deprimujúcu kapitolu a teším sa na ďalšiu:)