autor: ophelia_seven
Nejistoty ANEB jak se Bill ne-moc-tajně zajímá o to, co si Tom myslí
Byla tady spousta věcí, o které se Bill nezajímal… ale Tom nebyl jedna z nich.
Bill se nevynořil ze svého pokoje po zbytek odpoledne. Naslouchal, jak si Tom udělal pohodlí, a když se jejich matka vrátila domů, zaslechl v jejím hlase překvapení, ale poté vše ztichlo – zrozpačitělo. Snažil se přesvědčit sám sebe, že je mu jedno, co si jeho matka myslí o tom, že je Tom zpátky, ale pravda byla, že nebylo. Byl na ni naštvaný za to, že jej vyhnala a tak trochu chtěl vidět její tvář, když si uvědomila, že nakonec neodešel. Bylo příliš špatné, že už to prošvihnul. Pravděpodobně si už opět hrála na milující matku. Bylo mu z toho špatně.
Bill zíral na Tomovy tašky ležící na podlaze vedle dveří. Opět byl náhle podrážděný. Nemohl uvěřit, že Tom si mohl myslet, že Bill bude v pohodě s tím, jak mu prošmejdil věci a ukradl peníze. V pohodě dost na to, aby Tom dál spal v jeho pokoji. Ta myšlenka byla absurdní. Potřeboval další cigaretu a byl dokonce ještě více podrážděný sám sebou, že je vrátil Tomovi. Potřeboval nechat svého bratra trochu trpět, stejně jako trpěl on.
„Bille, zlatíčko,“ uslyšel svou matku volat zpod schodů a obrátil oči v sloup. Definitivně si hrála na slepě zbožňující matku. Uvažoval, jak dlouho to bude trvat, než se vrátí znova ta mrcha, kterou byla poslední čtyři roky. „Andy je tady a chce tě vidět.“
Přemýšlel o předstírání spánku, ale uvědomil si, že celá ta věc se spaním bude hodně rychle ohraná. Kromě toho nechtěl, aby se Andy zdržel příliš dlouho. Věděl o tom, že Tom byl poslán pryč, když byli mladší, ale neznal celý příběh. Nevěděl, proč byl Tom poslán k jejich otci, nebo dokonce že Bill byl poté zdrcený. A čím déle byli ti tři dole ponecháni o samotě, tím větší byla šance, že se dozví některé věci, o kterých spousta lidí nepotřebovala vědět.
„Už jdu,“ zabručel, i když usoudil, že jej pravděpodobně neslyšela.
Od spodní části schodiště spatřil zadní část Tomovy hlavy a Andrease stojícího před ním, usmívajícího se a povídajícího o něčem. Nedokázal říct, jestli to Toma zajímalo nebo ne, ale pro Billa to bylo až příliš blízko na to, aby se cítil pohodlně.
„Andy,“ řekl rychle a odpoutal tak pozornost svého přítele od Toma, když prošel kolem pohovky a postavil se vedle blonďáka.
„Páni, vypadáš na hovno,“ řekl Andy, a ačkoliv byl slyšet v jeho hlase soucit, Billa to naštvalo. Zapomněl, že nepoužil žádný make-up a ani si neudělal cokoliv se svými vlasy. Andreas zvedl ruku, aby se dotkl Billovy tváře, ale Bill ji odstrčil. „Nemyslím si, že jsem tě kdy viděl bez make-upu.“
„Nezvykej si na to,“ zamumlal Bill naštvaně a zkřížil si ruce na hrudi.
„Promiň,“ Andreas se na okamžik fyzicky i emocionálně stáhl před Billovou chladností. „Přišel jsem se omluvit za dnešní ráno,“ začal a opatrně si prohlížel svého náladového přítele. „Nechtěl jsem tě nechat ve štychu.“
„Jak myslíš,“ Bill pokrčil rameny, cítil se nepříjemně před zraky Toma, který je se zájmem pozoroval. „Dostal jsem se přes to.“
„Jo, jistě,“ odfrkl si Andreas nevěřícně. „Neodpověděl jsi mi dneska na žádnou z mých zpráv.“
Bill se zhluboka nadechl, aby se udržel v klidu. „Rozbil jsem si telefon,“ řekl a snažil se na svého přítele nevypěnit.
„Cože? Jak jsi to udělal?“ Andreas nepochopil ten skrytý význam, takže Bill přemýšlel, jestli mu to bude muset nakreslit. Rozhodl se to prostě vysypat narovinu.
„Hodil jsem s ním proti dveřím,“ řekl a úsečnost v jeho hlase překvapila dokonce i jeho samotného. Andreasovi se rozšířily oči, ale byl to pohled na Tomově tváři, který jej opravdu dostal. V jeho očích bylo pochvalné překvapení a velmi malý náznak viny. Ano, Tom věděl, že byl jedním z důvodů, proč byl Bill naštvaný. Alespoň on dokázal pochopit, co Bill sděloval mezi řádky. Andreas očividně ne.
„Proč?“ Vykřikl Andreas překvapením a hrůzou.
„Protože jsem byl naštvaný, půjdeš už prostě ven?“ Zahučel Bill na jeden dlouhý nádech. Andreas na něj zíral, stále se snažil zpracovat, co Bill řekl. „Jdi ven,“ zopakoval Bill pomaleji a ukázal k zadním dveřím, které byly v kuchyni. „Setkáme se tam.“
Andreas nepromluvil, jak se pomalu otočil a zamířil do kuchyně směrem k zadní terase, kam jej Bill právě nasměroval. Bill natáhl ruku k Tomovi. „Dej mi cigaretu,“ dožadoval se a Tom okamžitě zabořil ruku do kapsy.
Když Andreas procházel kuchyní, Bill slyšel svou matku, jak se jej ptá, jestli zůstává na večeři. Zatímco Tom vytáhl krabičku cigaret z dřívějška spolu s černým zapalovačem, Bill si vzal chvilku, aby zavolal na svou matku. „Ne, nezůstává!“
Kuchyň byla tichá, než se zadní dveře zavřely a on předpokládal, že Andreas na něj čeká, přesně jak mu bylo řečeno. To byla jedna z věcí, která Billa k Andreasovi přitahovala. Bill neměl příliš kontroly nad většinou lidí nebo situací, ale Andreas byl nejdřív jako roztomilé štěně a později se proměnil v poměrně poslušného psa. Bill se v duchu otřásl, když si uvědomil, že přirovnal svého přítele ke psovi. Pointa byla, že Andreas byl povolný a loajální.
„Díky,“ zamumlal Bill k bratrovi, zapálil si cigaretu z balíčku a zbytek dal do kapsy. „Nemůžu najít svůj,“ řekl a podal zapalovač zpět Tomovi.
Tom si jej nevzal a vzhlédl k němu, tak nějak zahanbeně. „Tenhle je tvůj,“ přiznal a Bill se zastavil, rychle vzal zapalovač zpátky a přitáhl si jej k hrudi. Krátce zauvažoval nad mrsknutím tou věcí po Tomově hlavě, ale rozhodl se proti.
„Aggh!!“ vykřikl frustrovaně místo toho, aby se uchýlil k násilí. Tom vypadal, jako by se chystal každou chvíli buď rozesmát, nebo rozbrečet, nevěděl, jak zvládat Billovy občasné výbuchy.
Bill s dupotem odešel do kuchyně a zanechal tak Toma v obývacím pokoji. Jeho matka jej zastavila dřív, než mohl opustit dům.
„Pozvi ho, aby zůstal na večeři,“ řekla mu pevným hlasem. Bohužel pro ni to na Billa nefungovalo.
„Ne.“
„Dělám dost jídla pro-„
„Řekl jsem ne,“ odpověděl Bill pevně. Bohužel pro něj, jeho matka se nikdy nestarala, co chtěl, nebo co nechtěl. Simone měla Andrease ráda. Myslela si, že je dobrý, tvrdě pracující hoch. Měl dobré známky a držel se mimo problémy. Jediné, co se jí nelíbilo, bylo to, co on a Bill dělali za zavřenými dveřmi. Naštěstí pro ni mohla předstírat, že se nic takového neděje, tak dlouho, dokud je nepřistihla. Ale Bill už dávno zavedl pravidlo, že dveře byly vždy zamčené.
„Bylo by pro něj dobré, aby poznal Toma,“ zdůvodnila, ale Bill ji sotva poslouchal. Byl připravený jít ven, říct Andreasovi svůj názor a poslat jej svou cestou. „Mohli byste si vyrazit společně a-„
„To se nestane,“ řekl a ukončil rozhovor, když prudce otevřel zadní dveře a připojil se k Andreasovi stojícímu vedle grilu.
Andreas k němu vzhlédl otráveným pohledem. Bill se téměř cítil špatně, ale poté si vzpomněl, jak o něm Andy prohlásil, že vypadá na hovno, a to definitivně nebyl způsob, jak si jej dostat zpět na svou stranu. Začínal se kolem něj cítit rozpačitě bez svého obvyklého účesu, make-upu a oblečení. Stál před Andreasem a cítil se jako ten zlomený kluk, kterým byl před čtyřmi lety a ne jako silný a sebevědomý muž, jakým se Andreasovi představil.
„Neuvědomil jsem si, že to byl pro tebe tak velký problém, že jsem dnes přišel,“ začal Andreas. Jeho oči vypadaly smutně, ale Bill se nehodlal vzdát. „Kdybych věděl…“
„Řekl jsem, že už jsem se přes to dostal, nebo ne?“ Zeptal se Bill.
Andreas pomalu přikývl. „Jo, ale-„
„Podívej,“ vydechl Bill, potáhl ze své cigarety pro uklidnění, „z toho, že je Tom tady, jsem úplně… v prdeli. Nemůžu spát, ale celou dobu spím. Dává to vůbec smysl?“ Zeptal se na konci své tirády a vydal ze sebe přiškrcený, rozpačitý smích. Nečekal, že by na to Andreas odpověděl a taky to neudělal. „Prostě jsem dnes ráno potřeboval cigaretu a nějakou společnost a…“ Nechtěl Andreasovi říct, že potřeboval jeho, protože, koneckonců, nepotřeboval specificky zrovna jeho. Prostě nechtěl být sám, bez nikotinu.
Ale zdálo se, že Andreas vyplnil tu jeho prázdnotu. Udělal krok směrem k Billovi a objal jej kolem pasu. „Omlouvám se, zlato,“ zamumlal, než přitiskl své rty na Billovy, jemně a konejšivě. Bill by se od toho kontaktu odtáhl, byl příliš podrážděný, aby se s tím vypořádával, ale byl si jistý, že je jeho matka sleduje nepříliš nadšeně, a to samo o sobě bylo dostatečné postrčení k tomu, aby vzal Andreasovu tvář do dlaní a políbil jej, jako by to bylo naposled, co ho vidí.
Když se odtáhl, Andreas na něj pohlédl s obavami. „Potřebuješ… ještě něco?“ Tázavě zvedl obočí, zatímco pažemi si Billa u sebe stále pevně přidržoval a chránil jej tak proti mírnému chladu březnového vzduchu. Bill a Andreas nebyli skromní, když šlo o sex nebo o sexuální aktivity všeho druhu. Dva dny bez tohoto druhu tělesného kontaktu byla pro ně nejvyšší hranice. Bill byl překvapený, když si uvědomil, že mu tato myšlenka za poslední dva dny vůbec nepřišla na mysl. Samozřejmě, byl pěkně zaneprázdněný, ale bylo to pro ně neobvyklé a on se téměř cítil provinile.
„Teď jsem v pohodě,“ řekl tiše a doufal, že Andreas nebude uražený.
„Jsi si jistý?“ Zeptal se ho jeho přítel, ale ne násilně. „Mohl by to být důvod, proč jsi tak nervózní.“
Bill zavrtěl hlavou. Kdyby byl na Andreasově místě, myslel by si totéž, ale on nebyl na Andreasově místě. Věděl, že důvod, proč je tak na hraně, byl ten, že je okolo Tom, a zatímco dobré vykouření by mu pro tuto chvíli mohlo pomoct zklidnit nervy, pravděpodobně by to bylo později jen horší. „Budu v pořádku. Uvidíme se v pondělí, jo?“ Teď, když se cítil provinile, mohl cítit jemnější slova a fráze vycházející z jeho úst.
„V pondělí?“ zeptal se Andreas a nedokázal skrýt překvapení v hlase. Byl pátek a obvykle netrávili celý víkend tak, aby se neviděli.
Bill vydechl proud vzduchu a snažil se přijít na to, jak vše vysvětlit, aniž by ublížil Andreasovým citům víc, než už to udělal doteď. „Stále se snažíme, aby se Tom usadil,“ lhal, snažil se usmát a zlehčit tak náladu, která nad nimi visela jako těžká deka, „a snažíme se omezovat lidi, kterými jej obklopíme hned první dny.“ Bill nevěděl, proč cítil potřebu lhát, ale bylo to lepší, než říct svému příteli, že nechce, aby byl kolem jeho bratra, protože se stydí, že se Tom přesunul k dívkám a on ne. Uvědomoval si, že by to pravděpodobně příliš dobře nepřijal.
Andy mu úsměv opětoval, věřil tomu, co mu Bill právě řekl. Jemně se dotkl Billovy tváře konečky svých prstů. „Zavoláš mi, když budeš mít šanci?“ Zeptal se a Bill přikývl těsně předtím, než se k němu Andy naklonil a přitiskl ústa pevně na jeho vlastní. Bill, stále s provinilým pocitem, jej nechal, aby jej vášnivě políbil a našel v sobě sílu jej políbit nazpět, jako by to tak myslel. Dokonce i když Andreas zapletl prsty do jeho vlasů. Bill nesnášel, když se lidé dotýkali jeho vlasů, takže nikdy nikoho nenechával to udělat a Andreas to věděl, ale nezdálo se, že by na tom v tuto chvíli záleželo.
„Miluju tě,“ zašeptal Andreas, když se od sebe odtáhli. Bill mu to nikdy neřekl nazpět, takže to ani tentokrát neočekával. „Uvidíme se v pondělí.“ Už ustupoval dozadu, pryč od Billa.
Bill slabě přikývl místo odpovědi. „A raději znovu nechoď za školu,“ káral jej Andreas s hravým úsměvem a obviňujícím prstem. Billovi se ulevilo, když jeho přítel nevypadal příliš ublížený jeho podivným chováním, ale ještě víc se mu ulevilo, že jeho tajemství bylo stále ještě v bezpečí – alespoň pro tento víkend.
„Budu tam,“ slíbil, když se Andreas s mávnutím otočil.
Bill si vzal chvilku, aby dokouřil svou cigaretu a dal se dohromady. Byl vážně na hraně a nabídka, kterou mu Andreas udělal, zněla vážně pěkně, ale nemohl. Potřásl hlavou a snažil se potlačit své myšlenky. Nejdřív musí vyřešit sám sebe. Už se ani nedokázal chovat normálně, a to jej začínalo dráždit nejvíc ze všeho ostatního.
Odhodil nedopalek cigarety na beton pod svýma bosýma nohama a otočil se zpátky k domu. První věc, kterou uviděl, jej zarazila. Tom jej pozoroval z kuchyňského okna s odměřeným výrazem v očích, na který si Bill už pomalu začínal zvykat. Nebyl si jistý, kolik toho Tom viděl, a ačkoliv se cítil trochu na rozpacích, odtlačil ty pocity pryč. Člověk měl povoleno políbit svého přítele na zahradě, ne?
Bill vstoupil do domu, zabouchl za sebou dveře a zamířil do svého pokoje. Neměl v úmyslu se zastavovat, když uslyšel matčinu výzvu: „Bille, zůstaň tady. Večeře je už skoro hotová.“
„Nemám hlad,“ zavolal nazpět a zastavil se jen na moment, aby se ujistil, že jej slyšela.
„Bille Kaulitzi,“ začala přednášku a on byl připravený ji ignorovat, ale pak zaslechl bratrův hlas, a to jej zastavilo.
„Stejně tady bude jen sedět a nimrat se v tom.“
Bill u paty schodiště tiše zahučel, nebyl si jistý, jestli má být šťastný, že si Tom všiml, nebo být podrážděný, že na to bylo upozorněno.
„No, tak tady bude sedět a nimrat se v tom společně se svou rodinou,“ odpověděla Tomovi a Bill se otřepal. Nesnášel, když používala to slovo. Za poslední čtyři roky si Bill zvykl na to, že neměl žádnou rodinu, a teď si to na něm snažila vynutit jen proto, že Tom je zpátky. Vůbec se mu to nelíbilo, a tak využil skutečnosti, že byl schovaný za stěnou, kterou použil jako barikádu, a vystrčil na svou matku prostředníček, který ona nikdy neuvidí.
„Bille, chci tě tady u stolu do pěti minut.“ Řekla to pevně, ale v případě, že by už byl nahoře, ji žádným způsobem nemohl slyšet. Zrovna když plánoval použít tuto výmluvu, až bude ve svém pokoji i po deseti minutách, dodala, „a já vím, že stojíš právě tam a můžeš mě slyšet.“
Místo toho, aby šel do svého pokoje, jak to původně plánoval, Bill šel do kuchyně a svalil se na židli, aby tak dal oběma další osobám najevo, jak moc nespokojený s tou situací je. Přehnaně dramaticky si povzdechl, když jej Simone požádala, aby vytáhl mísu salátu z lednice, ale nepohnul ani jediným svalem, aby to skutečně udělal.
„Upřímně, Bille,“ napomenula jej, když Tom popadl mísu z lednice místo něj a položil ji na stůl, „nemohl by ses jednou za čas chovat podle svého věku?“
„Někdy to dělám,“ odsekl, aniž by vzhlédl od stolu.
„No, v poslední době ne,“ informovala jej přísně a položila na stůl velkou mísu se špagetami mezi tři prostřené talíře. Upřímně řečeno, zacházela s touto rodinnou věcí až příliš daleko. „Představ si, co si o tobě musí myslet Tom, když tu chodíš kolem a po celou dobu se chováš jako mimino.“
„Bill byl vždycky mimino,“ řekl Tom zároveň ve chvíli, kdy Bill odpověděl: „Je mi jedno, co si myslí Tom.“
Dvojčata nad stolem spojila pohled, když se Tom posadil s trochu nezbedným pohledem v očích, a Bill se zamračil. Pravda byla taková, že mu
záleželo na tom, co si o něm jeho velký bratr myslel, i když věděl, že by nemělo. Ačkoliv by to nikomu nikdy nepřiznal, Tomova poznámka jej přinutila posadit se více zpříma, dávat větší pozor a snažit se trochu víc.
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
Dneska se Simone chovala vzhledem k okolnostem překvapivě snesitelně, zato Bill by možná potřeboval semtam proplesknout. Jasně, ta situace je složitá, máma ani Tom mu to nijak zvlášť neulehčují a koneckonců je to teenager, takže určitá míra otravnosti se u něj dá očekávat. Ale Andyho mi bylo líto, je vidět, že má byla moc rád a on se k němu chová tak hnusně. Ještěže chudák netuší, co si o něm Bill myslí…
Souhlasím z tebou Ireth ale Bill se nedokáže chovat jako by byly rodina nevím o co matce jde že se chová jak vzorná matka.
Zdá sa mi, že Bill si tak trošku uvedomuje,aj keď si to asi ešte poriadne necení, že Tom ho chápe. Dúfam, že nebude trvať dlho a Bill dovolí aby sa ich dvojčacie puto znovu posilnilo. Tomove správanie sa mi páči ale mi ho je príšerne ľúto. Musí sa cítiť strašne, keď ho vlastne nikto nechce. Otec ho sklamal (som zvedavá ako) matka ho vyhodila z domu už dva krát a Bill namiesto toho aby sa tešil, že sa jeho milovaný brat vrátil, správa akoby ho nikdy nemal rád a akoby spolu nikdy nemali medzi sebou ešte niečo viac ako bratské puto… Ďakujem za kapitolu a teším sa na ďalšiu.
Dnes bola Simone vzhľadom na okolnosti celkom znesiteľná, ale lezie mi na nervy, ako sa pretvaruje, že aká sú dokopy rodina. Podľa Billových slov to tak za posledné 4 roky vôbec nevyzeralo.
Ale ten Bill ma dnes dosť štval. Síce je teenager a tí sa správajú všelijako, ale občas to trošku preháňa. Necení si, že sa mu Tom snaží vyjsť v ústrety (teda aspoň také malinké náznaky) alebo to, že ho chápe. A to, ako sa správal k Andreasovi. No toho mi bolo ľúto, lebo očividne má Billa veľmi rád, ale Bill jeho až tak nie. Alebo teda nie tak, ako by si Andy prial.
Dúfam, že sa Tom s Billom čoskoro poriadne porozprávajú a znovu k sebe nájdu cestu.
Ďakujem za preklad.
Rozhodně nechci Billa nijak ospravedlňovat, ale já teda asi chápu jeho chování. Ano, to jak se choval k Andymu bylo docela tvrdé a nelíbilo se mi to, ale na stranu druhou chápu, že se cítí ohledně všeho tak rozpolceně a divně, že si musí svoji náladu na někom vybít. Jasně, je škoda, že zrovna na Andym, který se zdá strašně fajn. Vím, že to není správné, ale sama bohužel znám takové chvilky, kdy si mé rozpoložení odskáče někdo, kdo za to nemůže.
A to jak se chová k Tomovi a Simone naprosto chápu. Opět neříkám, že je to správně, ale na jeho místě bych byla asi podobná. V tomhle jsem děsná, ale jak mě někdo jednou naštve a upřímně, to co udělala Simone a jak se celou dobu chová od Tomova odchodu a pak i od jeho příjezdu, je i na mě moc. Nesnáším jak se najednou snaží vypadat jako rodina a nutit je jíst společní večeře a konverzovat. Proč tak najednou? Úplně chápu, že je Bill tak drzý a oprsklý, protože já bych na jeho místě byla taky. Když mě jednou někdo tahle moc zklame, tak se pak velice těžko zase vracím k tomu, abych toho člověka vůbec dokázala akceptovat. No a jeho chování k Tomovi? Vždyť ani ten Tom se k němu nechová bůhví jak, tak proč by měl Bill? Jo, Tom to má těžší než Bill, to uznávám, ale dokážu to pochopit.
Stejně se mi ale líbí, že i po tolika letech Billovi záleží na Tomově názoru a chce, aby si o něm Tom myslel co nejlepší věci. Co jsem zatím vypozorovala, tak Tom nemá o Billovi moc valné mínění. 😀 Ty jeho narážky vždycky. 😀 Tak jen nevím, zda to je myšleno naprosto vážně a nebo s trochou nadsázky? Hádám, že se to snad brzy dozvím!
Mockrát děkuji za perfektní překlad a těším se zase na pokračování! 🙂
Bill musí mít z toho všeho hlavu jako pátrací balon. A jeho matka najednou zase takhle obrátila? To je fakt ženstina k pohledání…
Ale to, jak se choval Tom před večeří a u večeře a to, co řekl… To se mi strašně líbilo:) nevím ani, proč, ale vidím u toho naději na lepší zítřky 🙂
Moc díky za překlad a těším se na další díl 🙂
Billa "na facku" si fakt užívám, neměl a nemá to jednoduchý, takže chápu jeho chování, k tomu obvyklá dávka pubertálního zatmění a je to hned 😀 zato Tom je až moc v pohodě, ty jeho narážky 🙂 a Simone nesnáším pořád stejně, prej rodina pff
Těším se na další 🙂 díky