autor: Janule
Berlín 23. 3. 2014 neděle odpoledne
Když v pátek večer dorazila dvojčata do Berlína, byl Tom absolutně nadšený. Ne snad z toho, že je v hlavním městě, nebo že se jeho dvojče chystá jít na konkurz, ale z toho, jakým způsobem se tam dostali. Bill mu totiž připravil dokonalé překvapení. Mladšímu z bratrů bylo jasné, jak se bude Tom tvářit, až zjistí, že si na tohle všechno půjčil peníze od mámy, proto vymyslel na svého staršího bratra menší lest. Když minulou neděli uvařil oběd a umyl nádobí, místo poledního odpočinku, z něhož by se nakonec zákonitě vyklubal sex, donutil Toma se posadit na motorku a jet do Magdeburku.
„Co tady budeme dělat?“ divil se Tom, když dorazili na Billem udanou adresu. Ocitli se před plotem, za nímž bylo vyrovnané jedno ojeté auto vedle druhého.
„Co se dělá v autobazaru?“ zeptal se Bill, zatímco sesedal z motorky a sundával si tu neuvěřitelně těžkou kůží vypolstrovanou starou helmu. Doufal, že už si ji dlouho nebude muset nasadit, bolel ho z ní krk.
„To vím, ale co tady budeme dělat my?“ seděl Tom stále na motorce a byl připravený to zase nakopnout a odfrčet.
„Uvidíš, slez a pojď,“ nedal se odbýt Bill. Nechal Toma, aby zajistil motorku, a vypravil se do budky, která byla hned za vraty autobazaru. Bez klepání vešel dovnitř, zatímco Tom ho šouravým krokem následoval, ale čekal venku. Po pár minutách vylezl z boudy starší pupkatý chlápek s Billem v závěsu, zvedl ruku a ukazoval někam mezi řady zaparkovaných aut. Bill mu poděkoval, kývl na Toma a vydali se naznačeným směrem.
Tom stále nechápal, o co se Bill snaží, ale už se radši ani neptal. Jeho bratr byl od té doby, co dostal ránu do hlavy, naprosto nevyzpytatelný a tohle byl nejspíš další z jeho výstřelků, které Tom bude muset přežít.
Zastavili se u černé Audi A3 a Tom se nestačil divit, když Bill vytáhl z kapsy klíčky, dálkovým ovládáním odemkl, otevřel dveře u řidiče a kývl na Toma, aby se ráčil posadit.
„Bille, co to má znamenat?“
„Bille, co to má znamenat?“
„Máme si ho projet a já zatím nemám řidičák, tak musíš ty,“ odvětil Bill.
„A proč bysme ho jako měli projíždět?“ zeptal se skepticky Tom. Ještě ho někde rozfláká a kdo to pak bude platit?
„Protože ho koupíme, když se ti bude líbit.“
„Jsi cvok. Kde bysme na to vzali?“ rozčílil se už Tom, srandičky odsud potud, tohle se mu přestávalo líbit. Bill vytáhl z kapsy dvě pětiset eurovky a strčil je Tomovi pod nos.
„Tady. Půjčil jsem si od mámy, spořila to pro nás, takže to vlastně ani není půjčka, ale dar. Potřebuju příští víkend odvézt do Berlína a snad si nemyslíš, že pojedu na tom tvým prskoletu, že ne?“
Tom stál jako opařený, zíral na peníze v Billově ruce a nevěděl, co na to říct. Na jednu stranu ho naštvalo, když slyšel, že si Bill peníze půjčil, ale vzápětí mu to vyvrátil, a hlavně ho neuvěřitelně až magicky přitahovala Audina, od které měl jeho mladší bratr klíče. Mít jakékoliv auto byl jeho sen, o němž si myslel, že se snad nikdy nesplní… a najednou ho měl na dosah ruky. Snil alespoň o nějaké starší Škodovce nebo Wolksvagenu, ale tohle bylo Audi A3. Sakra! Zatracenej Bill! Spolčil se proti němu s mámou, to mu nedaruje! Ale teď nebyl na takové blbosti čas, teď musel zkusit tuhle černou krasavici. Váhavě se posadil za volant a rozhlídl se po přístrojové desce. Byla přepychová.
Dala bych sem odkaz na inzerát, ale už tu kraksnu asi někdo koupil :o)
„Je to dvanáct let starej diesel jedna devítka, manuál, má nalítáno dvě stě tisíc, což je sice dost, ale za tu cenu nic lepšího nekoupíš. Podle toho maníka byl celou dobu garážovanej. Vlastnil ho prej nějakej ouřada z Magdeburku, co s každým prdem jezdil hned do servisu, takže by to nemuselo být tak hrozný. Tak to nakopni, jestli se nebojíš,“ vykládal Bill informace, které si včera našel na internetových stránkách bazaru, zatímco se usazoval na sedadlo spolujezdce, poutal se bezpečnostním pásem a culil se na vyplašeného bratra. „Nebo to mám projet já?“ zeptal se po chvíli, když Tom nic nedělal, aby ho malinko rozhýbal.
„Ne, ne, vždyť nemáš řidičák,“ probral se konečně Tom ze snu, zastrčil klíček do zapalování, chvilku váhal, než mu hlavou proběhlo, co všechno musí udělat, aby normálně nastartoval, a když se povedlo, vítězně zařadil zpátečku, opatrně vycouval z řady na cestu, hodil tam jedničku a šlápl na plyn. Nádhera, byl to absolutně fantastický pocit!
„Buď tak hodnej a snaž se nás nezabít,“ jen poznamenal Bill, když vyjížděli z vrat autobazaru a jen těsně minuli jejich levý sloupek. Před plotem zatím jako zástava zůstala stará Tomova motorka, které by Bill nejradši ze všeho definitivně zamával na rozloučenou.
Tom byl z auta tak nadšený, že zapomněl Billovi vyčítat jeho tajnůstkaření s mámou, byl prostě jen šťastný, že může jezdit. Celý týden auto šteloval, oprašoval a leštil, drandil po vesnici sem a tam, až to na Billa dělalo dojem, že se potřebuje pochlubit všem jezeďákům a hasičům z Loitsche, že má konečně taky auto. A ne ledajaké auto, ale Audinu! Když později přišla řeč na to, za co budou kupovat naftu, po chvíli váhání z Toma vypadlo, že na svůj sen už léta ukládal ušetřené peníze z kšeftů, a tudíž má ulitých třistapadesát euro, které je ochoten vrazit do nafty a do údržby. Tím pádem se ukázalo, že si co do tajností nemají vzájemně co vyčítat, takže v domě zavládl naprostý klid a mír, po kterém Bill tak dlouho toužil. Konečně se mohl v klidu a s podporou svého dvojčete soustředit na to, co měl v plánu příští víkend.
Cestu do Berlína si Tom neuvěřitelně užíval, po dálnici jel sto osmdesát, jako by se nechumelilo, a když zastavili na odpočívadle, aby se na chvíli za volantem vyměnili, desetkrát se Billa zeptal, jestli si je opravdu jistý, že umí řídit a že je oba nezabije. Když se Bill naprosto suverénně rozjel, trochu se uklidnil, ale hned na dalším odpočívadle mladšího bratra donutil, prý hlavně kvůli dálniční policii, aby zastavil a on se mohl vrátit zpátky za volant. Bill se rozhodl, že hned za první vydělané peníze si pořídí řidičák, aby byl samostatný, s jeho zkušenostmi by to neměl být žádný problém. Byl šťastný, jak parádně všechno vymyslel a že je mu nakonec Tom vděčný, což byl opravdu úspěch. Trochu se obával, z čeho zaplatí další čtvrtletní splátku povinného ručení, na to Tomův tajný fond stačit nebude, ale doufal, že až na to dojde, bude se už procházet po mole nebo aspoň fotit reklamy a vydělávat peníze. Prodej auta byla ta nejzazší možná varianta, kterou si připouštěl jen velice nerad, když si vzpomněl na rozzářené Tomovy oči. Až teď mu teprve naplno došlo, jak moc ho Tom musí milovat, když ho nechal utratit své odměny za kadeřníka a kosmetiku, zatímco na své vysněné auto škudlil tajně peníze z kšeftů.
~*~
„Myslíte, že se jim takhle budu líbit?“ zeptal se Bill Andrease a Toma, když se k nim otočil, aby jim předvedl svůj perfektní make-up. Byla neděle po poledni, seděli v Andyho pokoji na berlínské vysokoškolské koleji, kde dvojčata od pátku nocovala, aby nemusela platit za hotel, a Bill se právě dolíčil u malého kosmetického zrcátka. Ještě zbývalo se obléknout do věcí, které celé včerejší dopoledne hledal v jednom speciálním secondhandu, kam ho zavedl Andy, a mohli vyrazit na konkurz. Na dnešní outfit měl jen pár požadavků. Všechno muselo být černé nebo bílé, značkové a totálně upnuté. Jen tak měl dle svého mínění šanci na dnešním konkurzu uspět. Nevěřil svým očím, kolik takových věcí v tom sekáči našel; kdyby ho znal ve svém minulém životě, nejspíš by ho celý vykoupil. Ovšem je možné, že v jeho staré realitě neexistoval. Andymu dali tip jeho známí z branže, krámek byl v jedné ze zapadlých berlínských uliček, kam by turista nejspíš jen tak nezabloudil, dobře schovaný jen pro ty, kdo o něm věděli.
„Vypadáš jako holka,“ nevěřícně zíral Tom. „Ale sluší ti to, fakt jo,“ hned na to dodal, aby nedošlo k mýlce, že se Billovi vysmívá. Byl vážně v šoku, co ze sebe dokázal Bill za tak krátkou dobou u zrcadla udělat.
„Jo, vypadáš nádherně,“ přidal se ohromený Andreas, když se Bill na oba šťastně zazubil. Nečekal, že se pouhým nalíčením může Bill tak výrazně změnit. Černé dlouhé vlasy s bílými prameny měl svázané do drdolu, což opticky dokonale prodloužilo jeho labutí krk, byl do hladka oholený a jeho líčení bylo tak zvláštní, že oběma čumilům trochu připomínal Kleopatru.
Ilustrace Billova líčení, věk a dredy ignorujte 🙂
Bill se spokojeně usmál. Tušil, jaký tím svému dvojčeti a kamarádovi připraví šok, a byl nesmírně rád, že si tenhle druh líčení zapamatoval. Teď se mu dokonale hodilo. Už zbývalo jen se obléct a vyrazit. Konkurz jedné z největších německých modelingových agentur začínal za dvě hodiny v centru Berlína, takže měli co dělat. Vše už měl sbaleno včetně svého absolutně čerstvého booku, který nafotili včera odpoledne s Fabim, Andyho známým profesionálním fotografem. Ten byl ochotný fotit Billa na dluh jen díky tomu, že byl do Andrease beznadějně zamilovaný. Bill se totiž teprve nedávno dozvěděl, že je jeho nejlepší kamarád bisexuál. Trochu ho to šokovalo, protože si nepamatoval, že by měl jeho starý Andy takovéhle sklony, co si pamatoval, chodil jen s dívkami, ale teď a tady se mu to náramně hodilo. Konečně pochopil, proč má Andy mezi modely tolik známých.
Ačkoliv měl Bill malinko obavy, jestli Andy o svém obdivovateli nekecá, měl štěstí. Fabi byl úžasný profesionál. To Bill poznal okamžitě díky svým nesčetným zkušenostem s fotografy z celého světa. Poslední tři týdny si k Tomově nelibosti nechal růst vousy, aby mohl do booku nafotit všechny své možné podoby, chodil běhat a pravidelně každý den dvě hodiny cvičil a posiloval, aby nabral alespoň nějaké svaly. Výsledky byly sice malé, ale aspoň něco. Focení začali drsnějšími mužskými pózami s vlasy svázanými tak, aby vypadaly jako krátké, a později, když se Bill dohladka oholil, nalíčil a rozpustil si vlasy, udělali snímky androgynní, občas tak dokonalé, že na některých, díky důmyslném zakrytí ohryzku, vypadal skutečně jako holka. Oblečení dokázal zkombinovat tak šikovně, že ho potřeboval jen pár kousků, nejdražší položkou – krom outfitu na dnešní konkurz – byl pánský oblek, který v jeho booku nesměl chybět. Byl připravený. Svým dnešním androgynním zjevem chtěl především šokovat a doufal, že se mu to podaří. Tom s Andreasem byli připraveni ho na konkurz doprovodit, za což byl vděčný, protože začínal pociťovat podobnou nervozitu, jakou trpěl před koncertem.
~*~
Nejtěžším z celého konkurzu se nakonec ukázalo čekání. Nekonečné čekání na to, až někdo zavolá jeho jméno, aby mohl konečně něco předvést. Bill si jako hvězda na takovéhle zacházení nikdy nemusel zvykat, vždycky měl všude dveře otevřené, tudíž to pro něj bylo překvapivé a nepříjemné. Když ale konečně přišel na řadu, vzpamatoval se a dal do toho všechnu energii, kterou v sobě našel. Počáteční pohovor, dle svého mínění, zvládl na jedničku. Už při tom nekonečném čekání si všiml, že po něm někteří lidé z agentury zvědavě pokukují, a jak si pak potvrdil, snažili se vyřešit, jestli je holka nebo kluk. Schválně se tvářil záhadně, nemluvil, zakrýval si krk, aby v nich jejich zvědavost ještě trochu podpořil; moc dobře věděl, jak na lidi působí, když je takhle nalíčený. Viděl na nich pak nadšení, když se ukázalo, že je muž, a tahle skutečnost mu do žil vlila ještě dalších pár kapek adrenalinu, které později na přehlídkovém mole zajistily, že všechno perfektně ustál. Teď byl rád, že si ho kdysi asistentka Deana a Dana vzala do parády a naučila ho správný „catwalk“. Když se ho na závěrečném pohovoru, kam se dostalo jen pár z přítomných modelek a modelů, zeptali, kde se celou tu dobu schovával, málem jim řekl, že v Los Angeles, ale pak skromně odpověděl, že přece v Loitsche, malé vesničce u Magdeburku. Co bylo nejdůležitější, dostal smlouvu.
„Kdo je ten mladík s dredy, co je tu s vámi?“ zeptala se Billa Kristine, která ho dostala v agentuře na starosti, když konkurz pomalu končil.
„Moje dvojče,“ odpověděl s úsměvem Bill. Už si myslel, že se ho na Toma nikdo z nich nezeptá, ačkoliv v to doufal. „Jednovaječné,“ dodal triumfálně, když sledoval výraz na Kristinině tváři. Reagovala naprosto přesně tak, jak doufal, že bude. Zírala na Toma jako na zjevení.
„To není možné,“ vydechla, když ty dva pořádně srovnala. Bill neváhal ani minutu, musel využít moment překvapení na 100%.
„Tomi!“ zavolal na svého bratra a gestikuloval na dálku, aby k němu co nejrychleji přišel. Když se Tom konečně došoural želví rychlostí až k nim, Bill je představil.
„Vážně jste jednovaječná dvojčata?“ nemohla se na ně vynadívat Kristine, když si s Tomem potřásla rukou, neustále těkala očima z jednoho na druhého. „Ale jo, něco málo tam vidím, ale… to je neuvěřitelné. Nikdy by mě nenapadlo, že můžou být jednovaječná dvojčata tak rozdílná.“
„Takhle ano,“ usmál se na ni Tom nejsvůdněji, jak uměl, probudila se v něm v tu chvíli někde hluboko zasutá schopnost flirtovat. „Ale když jsme oba nazí, není vidět rozdíl,“ dodal a olízl si rty. Kristine jen pootevřela pusu a hned ji zase zavřela. Tahle dvojčata ji ohromila. Něco v nich bylo. Něco naprosto neuvěřitelně sexy, úplně to z nich sálalo, zvlášť když stáli vedle sebe. Bude to muset ještě probrat se šéfovou, ale nevyužít takovéhle dokonalé dvojité mužské krásy by byl absolutně neodpustitelný hřích.
„Tomu věřím,“ usmála se na oba. „Ukážete mi to někdy?“ pronesla s tak bohorovným klidem, že Tomovi v tu chvilku zamrzl samolibý úsměv na rtech.
„No…“ usmál se na ni Bill. „Možná…“ podíval se na vedle stojícího Toma a okamžitě schytal ten nejžárlivější pohled, jaký kdy od svého dvojčete viděl.
„Beru vás dva za slovo,“ rozchechtala se Kristine, když viděla jejich oční komunikaci. Jo, prostě něco na nich bylo jinak, ale co to bylo, to nedokázala identifikovat. Každopádně ji dostali, to musela přiznat. „Bille, ty máš smlouvu jistou, a na tebe…“ malinko zaváhala, než si vzpomněla, jak se dvojče jmenuje, „Tome, se ještě mrkneme. Myslím, že byste se nám mohli hodit oba.“
~*~
„No tak to ani náhodou!“ skoro zakřičel Tom, když konečně vypadli z konkurzu a blížili se k autu. „Já nikde žádnýho debilního šaška dělat nebudu, k tomu mě nepřinutíš,“ vedl si svou, zatímco odemykal auto. Bill jeho reakci čekal, takže se jen pod vousy usmíval a věděl, že je to pro Toma jen počáteční šok. Naprosto přesně si dovedl představit, jak rychle si jeho dvojče na pozornost zvykne a bude se vyhřívat v záři reflektorů. Jen se mu to musí názorně předvést.
autor: Janule
betaread: Allka
Ne ne! Tom modelka? 😀 ale zase spolecne fotky by jim mohly opravdu vydelat slusne penize… Bill koupil Tomovi vysnene auto, parada 🙂 uplne si ho umim predstavit, jak jezdi pomalu po vesnici a vsem dava najevo, ze on ma auto! :))))
Diky za dilek 🙂
Jakmile jsem četla, že Tom Billa na ten konkurz doprovodí, okamžitě mě napadlo, že by lidé z agentury museli být slepí, nebo padlí na hlavu, kdyby si ho nevšimli a nezačali kalkulovat, jak toho využít.
Já sama si je neustále prohlížím… Je to jako hrát hru: Najdi deset rozdílů. 😀
Aaaha jo!
Jen se jim předveďte kluci! Tohle musí vyjít 😉
Jsem ráda, že minimálně Billimu to vyšlo a třeba překecá i Toma.
Super díl!
Doufám že Bill Toma ukecá.
Že by se v téhle realitě nakonec k té slávě dostali úplně jiným způsobem a na hudbu se vykašlali? Tom jako model? To mě nenapadlo… 😀
A Bill mu koupil vysněné auto…nádhera. Já se bála, že kvůli těm půjčeným penězům bude vyšilovat více, ale překvapil. Asi byla touha po autě silnější 😀
Jo a Bill s tímhle líčením vypadá úžasně. Strašně bych si přála ho tak vidět i teď, jen by se k tomu asi musel oholit… 😀
Díky za super dílek: 🙂
Bill je úžasne roztomilá a prefíkaná koketná potvora. Páči sa mi ako láskyplne manipuluje so svojím milovaným bračekom:) Teším sa na ich spoločné fotenie a som zvedavá kto ich dostane na hudobnú scénu:) a ešte sa veľmi teším na tú druhú realitu do LA:) Ďakujem za kapitolu:)
Úžasný díl. Tom má díky Billovi vysněné autíčko. Bill se chytil jako model a když budeme mít štěstí, dostane se tam i Tomm. Co si budeme povídat, jejich společné fotky jsou úžasné! Věřím, že Bill je dostane i na hudební dráhu, já mu prostě věřím!
Koupě auta byla skvělá! 🙂 Skvěle jsem si dokázala představit Toma, jak je z toho zprvu v šoku, ale pak jak si to opečovávání nového auta užíval. 🙂 Musela jsem se radovat s ním, protože jsem byla ráda, že alespoň nějaký sen mu vyšel! 🙂
A za Billa jsem neuvěřitelně šťastná! Ne že bych mu nevěřila, ale pořád jsem měla trochu strach, že by mu ani ten modeling nemusel vyjít a začínala jsem se obávat jeho reakce, kdyby i tohle padlo. Ale teď se už ničeho takového bát nemusím, protože vidím, že Bill všechny oslnil. 🙂 Nedivím se! 🙂 Tak snad to bude Billa bavit a hlavně jsem zvědavá, zda se nechá Tom někdy překecat k těm fotkám nebo ne. 😀 A jestli bude modeling u dvojčat to hlavní a nebo se někdy dostanou i k hudbě? Moc bych jim to přála. 🙂 Tak uvidíme, jak to nakonec dopadne.
Moc děkuji za pokračování! 🙂
úžasný! 😀 vynikající díl, hrozně jsem si ho užila. tolik jsem držela Billovi palce, že to vlastně ani nebylo třeba, vždyť je jasné, že Bill si dokáže podmanit všechny. jsem zvědavá, jak bude jeho nová kariéra pokračovat, hlavně se bojím, aby se nějak nevzdálili od hraní. ale to Tom asi nedopustí.
jinak ase ty tvoje ilustrace, to mě baví. nevíš, za kolik tu káru prodávali? 😀
[9]: 😀 Přesně za 1.000 euro, přísahám na holej pupek, ty údaje o autě jsou z inzerátu, až na to garážování a úředníka z Magdeburku, toho jsem si přivymyslela. 😀 Našla jsem to na německým autobazaru. 😀 Přece bych si nevymýšlela, ne? 😀 Samotnou mě překvapilo, jak se dá taková kára v Německu koupit levně. 😀
[10]: no mě je to jasný, že jsi ty údaje opsala z inzerátu. 😀 ty jo, ale tisíc éček, to je skoro zadara. 😀 mě se teda ta audinka líbí dost. 😀
Tom jako model mi peijde vtipny, jeste s dredama a velkym oblecenim, hahha. Jsem zvedava na pokracovani. 🙂