autor: mohanrocks
Po dlouhé sprše a důkladném vyčištění zubů se Bill téměř opět cítil normálně. Nepříjemné pocity odehnal pryč a nahradil je pozitivními, kterých bylo stále dost.
Například Bushido se mu nechystal nakopat zadek za pokus o svádění Toma nebo cokoliv, o čem si myslel, že dělal. Bill také mohl stále pokračovat ve svém výzkumu a psaní, no, ne vyloženě se souhlasem, ale s potvrzením od Bushida. Vzal na vědomí, že by měl na svém výzkumu pracovat pouze doma nebo ve škole a už ne na veřejných místech. A konečně, to nejdůležitější, Tom ho miluje a to nahradilo neuvěřitelné množství neúspěchů.
Ozvalo se zaklepání na dveře jeho ložnice a Bill slabě zavolal: „Pojď dál.“
Objevil se Gustav ve své zástěře, na které bylo nahé ženské tělo. Bylo vlastně docela legrační vidět malé, podsadité tělo svého spolubydlícího s párem gigantických prsou. Alespoň to vyvolalo na Billově tváři úsměv, což bylo něco, co neudělal od chvíle, když odešel od Bushida.
„Hej, dělám grilovaný sýr. Dáš si?“ Gustav mlaskl a zvednutou vařečkou zamával směrem ke kuchyni.
Billovi se stále trochu zvedal žaludek z předchozí činnosti. „Nemám hlad, ale díky… je to docela vzácné, že mi nabízíš jídlo,“ uvědomil si Bill nahlas s větším úsměvem na rtech.
„Hádám, že to prostě vypadalo, že potřebuješ pozvednout náladu… Je všechno v pořádku? Však víš, s…“ Gustav se odmlčel a nakrčil nos.
Bill se už rozhodl, že nebude sdílet zážitky z odpoledne s nikým, zejména ne se svým znepokojeným spolubydlícím. „Všechno je v pořádku. Žádné nové naplánované boje nebo tak něco,“ Bill se posadil na postel proti čelu postele.
Gustav přišel blíž a posadil se na okraj, klepnul si vařečkou o dlaň a povzdechl si. „Chceš říct… Zatím žádné nové boje.“
Bill se zamračil, ale tiše přikývl. „Gusi… Slibuju, že budu v pořádku. Ty víš, že jsem odolnější, než ve skutečnosti vypadám.“
Gustav se na něj podíval se smutným úsměvem. „Vždycky jsi takový nebyl… Pamatuju si, když jsem tě potkal, nebyl jsi…“
Bill zvedl ruku, potřásl hlavou a zavřel oči. „Prosím… Víš, že o tom nerad mluvím a teď není vhodná doba…“
„Jo, já vím a máš tušení, jak moc mi to, kurva, dělá starosti?“ Gustav se k Billovi natočil tváří. „Zasvětil jsi své vzdělání ke studování a pomáhání lidem, kteří mají problémy, lidem, kteří se nedokážou přinutit, aby mluvili o svých problémech. Ale ty… Jsi jedním z nich.“
Bill pootevřel rty, neschopný slov nad tím náhlým slovním útokem. „Já…“ olízl si rty a přitiskl si kolena k hrudi. „Já n-nemůžu to udělat právě teď, prosím…“
„Nikdy jsi nemohl, Bille. Nikdy nemůžeš. Tak zatraceně se o tebe bojím, že už to nedokážu vydržet. Vždycky jsem držel hubu o tvých rodičích, protože vím, jak těžko se o tom mluví, ale teď… teď jsi zapletený do těch sraček s bojem a já upřímně jen čekám, kdy ztratíš nervy a sesypeš se. Kdo tě dá zpátky dohromady? Tom? Ne, protože tě ani nezná. Já to budu… A Bille, já nevím, jestli jsem na to zatraceně dost silný,“ Gustav si pohlédl do klína, když spatřil slzy tekoucí z Billových očí. „Sakra…“
Bil si rukama překryl oči a vzlyky otřásaly jeho tělem. Byl šokovaný svou vlastní reakcí. Věděl, že tohle téma nikdy dobře nezvládal, ale nikdy nenechal sám sebe kvůli tomu brečet. Možná to bylo jen tou nesmírností všech zážitků toho dne… Nebo možná tím, že každé slovo, které Gustav řekl, byla pravda.
„Bille, já se tak omlouvám… Je mi to líto…“ Promluvil Gustav žalostným hlasem, posunul se po posteli a pevně Billa objal, když se mu zhroutil do náruče. „Omlouvám se… neměl jsem nic z toho říkat. Zapomeň, že jsem to udělal.“
Bill přiškrceně popotahoval a jeho slzy smáčely Gustavovu košili. „N-ne, ty… T-ty máš p-pravdu,“ zašeptal Bill a zhluboka se nadechl, než zvedl hlavu, utřel si oči do vlastního trička a podíval se na Gustava. „Já… Nedokážu čelit svým vlastním sračkám. Většinu času dokonce předstírám, že se to vůbec nestalo. Já prostě… Jsem tak zatraceně vyděšený, že dopadnu přesně tak, jak to očekávají.“
„Bille, nedopadneš. Okay? Nedopadneš. Už teď děláš mnohem víc, než si tví rodiče kdy mysleli, že uděláš. To musíš vědět. Kdyby byli slušní lidé, byli by na tebe hrdí…“ Gustav mu protřel paži, byl laskavější a starostlivější, než ho Bill viděl za poslední dobu.
„Já si nemyslím, že by na mě mohli být někdy hrdí, ani kdybych se, kurva, stal prezidentem Spojených Států…“ Bill sám nad sebou protočil oči a roztřeseně vydechl. „Už se ani nestarám, abych jim cokoliv dokázal… Nejsou součástí mého života. Spíše se to snažím dokázat sám sobě.“
„Bille… Prosím, vyslechni mě, ano?“ Gustav povytáhl obočí s preventivním omluvným výrazem na tváři.
Bill pomalu přikývl a vydechl. V tu chvíli si uvědomil, že to možná všechno leží na něm.
„Když jsem tě poprvé potkal… byl jsi nejistý kluk, který neměl ponětí o tom, kdo je nebo co by chtěl dělat. Jediná věc, kterou jsi dělal, bylo snažit se nenaštvat rodiče nebo neudělat špatný pohyb. Žil jsi v neustálém strachu,“ Gustav si olízl rty, odmlčel se a zkontroloval Billův výraz, než pokračoval. „A teď jsi… Za své názory a osobnost se zodpovídáš jen sám sobě. Pracuješ tak tvrdě, abys byl nezávislý a dobrý student. Jsi úžasný kamarád a zatraceně starostlivý. Ani nevím, odkud to máš, protože vím, že to nemáš od svých rodičů…“
Bill si položil ruku na čelo a dech se mu zarazil v hrdle. Jeho hlas zněl těžce, když promluvil, „Jediná věc, kterou jsem se od nich naučil, bylo dělat všechno jinak než oni.“
Bill byl vychován v domácnosti čistého obchodu. Nebyla mu prokazována žádná zbytečná náklonnost nebo láska. Objetí od matky dostával jen střídmě a pouze tehdy, když to bylo nezbytné, a nikdy nezískal žádnou pozitivnější pozornost od otce, než jen velmi vzácné poplácání po zádech. Dostalo se mu od něj však dennodenního verbálního a psychického týrání, zatímco jeho matka tomu jen přihlížela.
Když Bill v posledním ročníku střední školy přišel s přiznáním, že je gay, jeho rodiče se ho zřekli. Jen tak jednoduše. Bill nikdy úplně nezapadal do jejich dokonalého života, ale tohle byla pro ně poslední kapka.
Od té doby se staral sám o sebe a nikdy se neohlížel. Přišel na způsob, jak se uživit, a i když to byl vždy boj zaplatit účty, byl nezávislý a nemusel se nikomu zodpovídat, a to stálo za to. Ale v jistém smyslu všechno, co od té doby dělal, bylo jako by vyráběl obří facku svému starému já, tomu, který dělal vše pro to, aby uspokojil své rodiče, i když jej to dělalo nešťastným.
„Neměl by ses bát o těchto věcech mluvit… Je to minulost a oni už ti nikdy znovu nebudou moct ublížit,“ pevně přikývl Gustav.
Bill po něm blýskl velmi mírným, ale vřelým úsměvem. „Děkuju ti… Bože, máš pravdu,“ spustil kolena dolů a zpracovával všechny myšlenky, které se mu honily hlavou. „Myslím, že jsem si tak zvykl to ignorovat, že se z toho stala téměř cizí zkušenost. Stejně jako když se podívám zpět, vidím to jako život někoho jiného a ne jako svůj vlastní. To je důvod, proč jsem to nikdy nerozebíral, protože mi to takhle vyhovovalo.“ Zhluboka vydechl a pokrčil rameny. „Byl to hloupý přístup…“
„Ne, je to prostě to, čím sis prošel. Ale hádej co? Teď už ses přes to dostal. Takže není potřeba to dál popírat. Já jen… nechci, abys používal tuhle věc s bojem, aby ses sám před sebou ještě víc schovával, víš?“
Bill zamrkal a pohlédl na svého spolubydlícího v úžasu. „Jsi si jistý, že nechceš studovat psychologii? Byl by z tebe slušný terapeut.“
Gustav se rozesmál a zavrtěl hlavou. „Ne, nic ve zlém, ale paní v hlavním oboru psychologie se mi zdá na mě až příliš analytická… nechci skončit nahý, aby si lidé mohli dělat poznámky o mém ptákovi a výkonu.“
„Ty jsi zatraceně směšný, opravdu…“ Bill se opravdově rozesmál. Gustavův výběr jeho oblasti studia se zakládal na dostupnosti a kvalitě tamějších žen. „Ale děkuju. Za… cokoliv, co tohle k čertu bylo. Slibuju, že nebojuju kvůli ničemu z tohohle, je to prostě jen další nešťastná věc v mém životě, kterou se musím zabývat a najít v ní světlo.“
„Rádo se stalo… Věřím, že to zvládneš, Bille, opravdu. Dávám přednost tomu, když se mnou o věcech mluvíš, víš? A díky, že jsi odmítl ten grilovaný sýr, protože teď můžu mít tři místo dvou,“ řekl se zavrtěním obočí a vstal. „Hej… Myslíš, že o něčem z tohohle řekneš Tomovi?“
Bill o tom musel opravdu přemýšlet. Nebyl tu žádný důvod, proč by neměl. Bill věděl o Tomově příšerném otci a Tom by rozhodně chápal problémové rodiče víc než kdokoliv jiný. Tom se nikdy nezmínil, co se stalo s jeho matkou, ale Bill mohl říct, že to nebylo téma, které by rád vytahoval, čemuž Bill rozuměl až příliš dobře.
Gustav už věděl všechno a Bill nemusel omílat každý detail, takže s ním bylo o něco snazší o tom mluvit. „Jsem k tomu otevřený, myslím… Když bude správné načasování.“
„No, pokud nebude správné načasování dnes večer, navrhuju, aby sis umyl obličej a snažil se vypadat, jako bys nebrečel, protože jsem slyšel zaklepání na dveře,“ Gustav se poplácal po žaludku a Bill vyskočil z postele, aby vlezl do koupelny a pustil vodu.
„Děkuju ti, Gusi. Opravdu. Pustíš ho dovnitř, prosím?“ zavolal Bill před tím, než si začal obličej splachovat studenou vodou.
„Ano, ale jen proto, že se bojím, že by mi nakopal zadek, pokud bych to neudělal… Nebo že bys to udělal ty,“ otřásl se Gus a Bill na něj rukama šplíchnul vodu.
—
„Proč se třeseš?“ Zamumlal Tom ospale proti zadní straně Billova krku a lehce třel jeho paži nahoru a dolů.
„Jen je mi chladno…“ Bill si spokojeně povzdechl. Ačkoliv jeho tělo nebylo ještě zcela zbaveno emocí z celého dne, cítil se uvnitř velmi klidný a v bezpečí. Gustavův náhodný zásah mu pomohl víc, než jeho spolubydlící mohl tušit.
„Možná bychom měli být oba nazí a přitisknout se k sobě co nejblíže, abychom mohli sdílet tělesné teplo…“ Tom se uchechtl a široce zívnul.
Bill se usmál a otočil hlavu, aby pohlédl na Tomovu klidnou tvář a kousal se do rtu, když sám se sebou diskutoval, jak vyjádřit svá následující slova. „Bu se mnou dnes mluvil…“
Tom prudce otevřel oči se zájmem ve tváři. „Co se stalo? Ublížil ti?“ Stáhl deku dozadu a začal shrnovat Billovo tričko, aby si prohlédl jeho tělo.
„Ne, ani se mě nedotkl, opravdu. Bylo to fajn… Intenzivní, ale fajn. Pojď sem,“ Bill si k sobě Toma opět přitáhl. „Jen mě varoval, že ti bude kontrolovat telefon, aby se ujistil, že spolu nemluvíme často,“ pokrčil Bill rameny, když vynechával detaily.
„To je všechno?“ Zeptal se Tom překvapeně.
„Jo, to je. Takže musíme vymyslet jiný způsob, jak komunikovat, hádám…“ Bill zívnul a přitiskl se na Tomovu hruď, kterou jemně políbil.
„Já jsem… šokovaný. Upřímně jsem si nemyslel, že tě z toho nechá vyjít tak snadno,“ povzdechl si Tom nosem a přitiskl rty k vrcholku Billovy hlavy. „Wow. Musím mít pro tebe slabost… Nevím, jestli se mi to až tak moc líbí,“ řekl Tom přivlastňovacím tónem.
„Není to… takhle,“ řekl Bill jistě. „Zatraceně moc mě nenávidí, to ti přísahám. Prostě si uvědomil, že mě v týmu potřebuje, tak se mě nemůže zbavit.“
„Hm,“ uvažoval Tom. „Myslím, že to dává smysl… Normálně to nevzdává tak jednoduše. Byl jsem plně připravený smlouvat s ním ještě víc.“
„Nebylo to tak špatné,“ lhal Bill.
„Pořídím si další telefon jen pro tebe, abys mi mohl psát a volat, aby to on neviděl,“ Tom zavřel oči a přikývl proti Billově hlavě.
„To bys udělal?“ Zašeptal Bill a našel Tomovu ruku, aby ji zmáčkl.
„Jo, samozřejmě že ano,“ zamumlal Tom unaveně.
„Miluju tě, víš,“ řekl Bill tichým, upřímným tónem.
Připitomělý a ospalý úsměv se rozšířil na Tomově tváři. „Taky tě miluju. Oh, mimochodem, jen jsem myslel, že bych se mohl zmínit, že ranní vykouření je dobrý způsob, jak někomu ukázat, jak moc ho miluješ,“ Tom se uchechtl, když jej Bill strčil do žeber.
Z kuchyně se ozvala velká rána a oba současně zvedli hlavy a náhodně se srazili. „Kurva…“ zasténal Tom a promnul si spánek. „Co to bylo?“
Bill si přitiskl prsty na bolavé místo na čele a uchichtl se. „To se Gustav snaží vařit. Víš, on ví, jak používat mikrovlnku na objednaná jídla, ale sporák pro něj může být docela problém.“
„Měli bychom ho jít zkontrolovat a ujistit se, jestli nezačal požár nebo něco takového?“ Tom vklouzl rukou pod Billovo tričko a lehce přejížděl nehty přes jeho kůži.
Bill potěšeně zabručel. „Ne, slyšeli bychom nekonečný řetězec sprostých slov a viděli bychom kouř pod dveřmi. Neboj se, právě z tohoto důvodu máme hasicí přístroj.“ Bill se usmál a zavřel oči.
„Ten chlap je ale něco…“ povzdechl si Tom pobaveně.
„Ale je to zatraceně skvělý chlap,“ zamumlal Bill a propletl své nohy s Tomovými.
„Dokážu říct, že jsi tady s ním v bezpečí a to mi stačí,“ Tom otřel své rty o Billovo čelo.
„Pořád si o mě děláš starosti?“ Bill nosem šťouchl do Tomovy brady.
„Opravdu hodně,“ Tom si odkašlal. „Máš talent dostávat se do problémů, což u mě rozvíjí úzkostnou poruchu, myslím.“
Bill Toma lehce kousl do brady. „Já vím, omlouvám se… Opravdu se budu snažit být opatrnější,“ zašeptal a myslel to opravdu vážně.
„Docela tě mám rád právě takového, jaký jsi,“ zamumlal Tom a dokonce i ve tmě pokoje mohl Bill vidět ruměnec na jeho tváři.
„Ach můj bože… Kdyby to nebylo tak zatraceně roztomilé, musel bych tě kvůli tomu donekonečna popichovat,“ Bill se široce usmál a zatlačil Toma na záda, zatímco si na něj obkročmo sedl a pevně jej políbil, než se narovnal.
Tom mu nadzvedl tričko a přejel prstem přes jeho žaludek a sledoval, jak při to Bill zatíná svaly, než se na něj slabě usmál. „Víš… Bushido říkal, že bys neměl chodit na můj boj,“ Tomovi se stočily koutky úst dolů a Billův výraz uvadl.
„Ale… Proč?“ zeptal se Bill mírně podrážděně.
„Já nevím, možná si myslí, že budeš držet vlastnoručně vyrobenou ceduli s nápisem ´I ♥ Tom´,“ rozchechtal se Tom a Bill jej plácl po rameni.
„Tys mi úplně zničil můj nápad,“ dobíral si ho Bill. „Až na to, že to bude doma vyrobené tričko, na kterém to bude napsané. Se třpytkama,“ zahihňal se Bill s jasným úsměvem na tváři.
„Možná bys to pro mě mohl nosit v soukromí,“ zvedl Tom obočí a pak rozporuplně zavrtěl hlavou. „Počkej, ne, žádné oblečení. To je pravidlo.“
„Právě teď na sobě mám oblečení…“ odmlčel se Bil vyzývavě.
„To jen proto, že jsme oba unavení a potřebujeme spánek. Pokud bys byl právě teď nahý, tak bychom se celou noc nevyspali,“ povzdechl si Tom hlasitě.
„Pravda, tady není žádná taková věc, jako sebeovládání či myšlení, než začneš jednat,“ přikývl Bill s hranou vážností.
„Chytrý jak můj zadek,“ protočil Tom oči.
„Oh, ale já myslel, že se ti líbí můj zadek,“ Bill se na Tomovi trochu zavrtěl.
„Ve skutečnosti ho miluju,“ zazářily Tomovi oči.
„Aha, tak to je důvod, proč mě miluješ. Kvůli zadku.“
„Vlastně…“ odmlčel se Tom a vysloužil si tím další plácnutí do paže.
„Hej, hej, rváči,“ Tom se drsně zasmál a přitáhl si Billa pevně k hrudi, kde ho tiskl ve svém náručí.
Bill jej políbil na rameno a uvelebil se na něm s povzdechem. „Takže… bych neměl přijít na tvůj boj?“ Zeptal se Bill smutně.
„Já tě tam chci. Je mi jedno, co mi Bushido řekne nebo udělá,“ zašeptal Tom.
Bill stiskl rty a žaludek se mu zcvrkl při pomyšlení na to, jak Bushidovi slíbil, že se stáhne. Ale on tam bude, bez ohledu na cokoliv jiného. Hlídal Tomovi záda, stejně jako on mu hlídal jeho.
„Budu tam, slibuju. Budu se snažit být nenápadný.“ Bill zívl a přikývl do ohbí Tomova krku. Uvolnil se, když jej Tom nehty škrábal na zádech, a líně zašeptal: „Jsi nervózní?“
Tom se zhluboka nadechl. „Upřímně? Trochu. Ale jen proto, že jsem toho chlapa nikdy neviděl a vím o něm tak málo. Chtěli, aby boj zůstal zahalen tajemstvím, protože si myslí, že to přivede větší dav. Takže je opravdu těžké se připravit.“
„Povedeš si skvěle, vím to. Nemáš žádný důvod se bát,“ promluvil Bill jistým hlasem, ale ve skutečnosti neměl tušení, jestli jsou pravdivá. „Budu tam pro tebe, jen v případě, že…“
„K tomu nedojde,“ zavrtěl Tom hlavou a chytil Billa pevněji. „Budu schopný to zvládnout.“
„No, i přesto… Budu tam,“ zamumlal Bill, když ho začal přemáhat spánek.
Tom byl chvíli zticha, než zašeptal: „Už mě nezajímá, jestli vyhraju, nebo prohraju.“
„Proč ne?“ Svraštil Bill obočí nad Tomovým prohlášením.
„Protože… Poprvé v mém životě, je pro mě důležitější něco jiného,“ přiznal Tom pomalu.
Bill zvedl hlavu a díval se dolů na Tomovu unavenou, ale hezkou tvář. „A co to je?“
„Ty víš, že jsi to ty,“ vydechl Tom tiše, když se zadíval na Billa.
Bill lehce našpulil rty a přitiskl je k Tomovi v malátných a jemných polibcích před tím, než byli oba příliš vyčerpaní, aby pokračovali. Usnuli zabaleni jeden druhému v náruči.
Navzdory nejistotě v příštích několika dnech, pro tuhle chvíli byli šťastní. A to něco znamenalo.
autor: mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Od začátku až do konce bylo úžasné číst tenhle díl! Tak nááádherný! ♥
Gusťu mám tady čím dál raději! Je to výborný spolubydlící, ale ještě lepší kamarád! Nejen, že dokáže Billa rozesmát, ale ještě mu dokáže poradit a hlavně pomoci. Ačkoli mi bylo líto Billa kvůli jeho rodičům a kvůli tomu, jak se rozplakal, tak jsem se stejně usmívala díky Gusťovi, který si mě v téhle povídce naprosto získal. Je vážně úžasný! ♥ Jsem strašně ráda, že má Bill někoho takového poblíž, protože Gusťa by jej nenechal nikdy ve štychu, ať se děje co se děje. Mám z něj opravdu velkou radost! 🙂
A Tom je úžasný! ♥ Miluju všechny věci, které říká Billovi. Až se sama divím, jak moc je tenhle rváč zamilovaný a především romantický! Ačkoli si to sám neuvědomuje, tak věci, které říká Billovi, jsou prostě úžasné a já se pokaždé usmívám nad tím, jak moc podlehl Billovu kouzlu. Jestli jsem měla kdy malinkaté pochybnosti o tom, že by Tom nemusel k Billovi chovat stejné city jako on k němu, tak poslední díly mi dokazují, že je v tom Tom až po uši! Je nádhera si číst o těch dvou zamilovaných klucích! Pokaždé se u částech, kde jsou sami, rozplývám!
Moc děkuji za úžasný díl a především za překlad! ♥
Jà nevím, pořád se nemůžu zbavit nervozity z toho Billova tajnůstkaření. Nemyslím, že je moudré, aby Tom s Gustavem nevěděli, co se teď odehrávà mezi ním a Bushidem…
V každém případě má Bill velké štěstí, že má po svém boku tak skvělé kluky, kteří ho mají tolik rádi… Gustav mi dneska připadal jako Billův starší brácha, byl naprosto skvělý. A Tom…No moc pěkné to zase dneska bylo 🙂
Děkuji moc za překlad
Pani, netusila jsem, ze Bill ma tak prasteny rodice… chudak, asi si taky zazil svoje. A ma dost sily byt jiny a snazit se prosadit sam a bez pomoci. Opravdu zaslouzi obdiv 🙂 a Gustav je vynikajici kamarad. Kdo by rekl, ze je na holky a ne na kluky… 😀
Jsem rada, ze Tom chce aby Bill na ten boj prisel. Bushido si asi mysli, ze by ho to prilis rozptylilo mit Billa na ocich pri rvacce. Chapu, ze nechce riskovat tu kupu penez 😀 a jsem neskutecne rada, ze Bill je odhodlany tam jit a chranit Tomuv zadek pri potizich. Treba bude tak nenapadny, ze ani Bu si ho nevsimne 🙂
Dekuji moc za preklad!
Gustav je neuveriteľný, mám ho čoraz radšej. Billa mi bolo ľúto keď rozprával o rodičoch.
Tomov príchod bol načasovaný práve najlepšie aby sa Bill upokojil. Mám z toho Tomovho súboja strach, dúfam, že sa mu nič nestane a ani Billovi keď ho tam Bushido uvidí. Bill by mal Tomovi povedať o tom svojom výskume čím skôr, lebo Bu mu to určite vyklopí aby ich rozdelil:(
Gustav je úžastny a ty dva jsou zlaty doufám že je Bushido nerozhádal.
Billa mi bolo ľúto, ako sa rozplakal, keď rozprával o rodičoch. Ešteže má Gustava, ktorý je úplne úžasný spolubývajúci a kamarát 🙂
Tomovo načasovanie príchodu bolo veľmi vhodné – Bill mal aspoň zámienku, aby sa upokojil 🙂
A záver… neviem, ale stále mám z toho Tomovho budúceho boja divný pocit. Nejako sa mi to celé nepáči!
Ďakujem za preklad a som zvedavá, čo bude ďalej.