autor: Kiro
Tak tu máte další díl :))… Opět žádné zásadní změny nenastanou, ale ještě přeci jedna velká věc je před námi :D… ale na tu si počkejte. Teď si užívejte klidu, který klukům neúprosně ubíhá.
Prudké ranní slunce donutilo Toma otevřít oči, vyhrabat se z postele a jít zatáhnout žaluzie. Jakmile zabránil dalšímu proudění slunečních paprsků do pokoje, vrátil se zpět za Billem do postele. Bill se okamžitě přitulil k tomu zdroji tepla a spokojeně zavrněl. Tom ještě na chvíli zavřel oči a usnul.
* * *
Když se Bill vzbudil, ještě se zavřenýma očima se snažil vedle sebe nahmatat Toma. Nikde nebyl, ale postel na místě, kde spal, byla ještě teplá, takže musel odejít před chvílí. Nespokojeně zabručel a vykopal se z postele.
Rychle na sebe hodil tepláky, co se válely na zemi, a vydal se na chodbu. Nakoukl do koupelny… nic, tak šel chodbou dál do obýváku a z něj do kuchyně.
Jakmile se zastavil v oblouku oddělujícím ty dvě místnosti, někdo mu zezadu dlaněmi zakryl oči. Bill polekaně vypískl.
„Šššš,“ uslyšel vedle svého ucha, a dlaně na jeho očích se vyměnily za šátek.
Tom pomalu odvedl Billa k jedné z židlí, na kterou ho posadil.
„Co to blbneš?“ zeptal se Bill se smíchem a pokusil si šátek sundat. Tom ho však zarazil.
„Ne ne, nesundávej si ho,“ zasmál se Tom. „Nech se překvapit.“ Bill trochu nesouhlasně mlaskl, ale dál nic neříkal.
Slyšel zvuk otvírající se ledničky, nějaké šramocení a kroky, vedoucí zpět k němu. Tom ho lehce pohladil po tváři a vtiskl mu letmý polibek na rty.
„Otevři pusinu,“ řekl Billovi a ten poslechl.
Náhle cítil, jak se mu do pusy hrne něco studeného a jemného, až sněhového. Semknul rty k sobě, až mu ta látka ukápla na bradu. Spolkl to, co měl puse. Mmm šlehačka. Pomyslel si a slízl si šlehačku i z brady. Tom se tomu musel zasmát, byl tak roztomilý.
Bill otevřel pusu a vyplázl jazyk na znamení, že chce nášup. Tom mu s radostí vyhověl a na Billově jazyku přistála další nálož sladké pochoutky. Ale než stihl zaklapnout pusu, vetřel se mu do ní Tomův jazyk a o polovinu šlehačky ho připravil.
„Héééj,“ pronesl naoko naštvaně Bill. Tom se jenom zaculil a odložil šlehačku stranou. Bill nespokojeně našplulil rty.
„Neboj, teď tu mám pro tebe něco jiného,“ řekl laškovně Tom a natáhl se na stůl pro misku s jahodami, které koupil, když se po cestě domů stavovali v obchodě.
Bill znovu otevřel svá malá ústa a na jazyku mu přistála sladká červená jahoda, ty Bill miloval. Vychutnával si tu sladkou chuť na jazyku, než mu Tom dal další. Bill se mlsně zasmál.
To, co mu však přistálo na rtech, bylo mnohem lepší než jahody a šlehačka… Tomovy rty. Jemně mu začal polibek oplácet a Tom mu rozvázal šátek z hlavy. Billovy čokoládově hnědé oči se hned vpily do těch Tomových a hladově se mu vrhl na rty.
Tom vzal Billa za jeho drobné boky a vysadil ho na kuchyňskou linku, ale polibek nepřerušil. Ač na to Bill nechtěl dnes nějak tlačit, polibek prohloubil. Omotal Tomovi ruce kolem krku, a tím si ho přitáhl blíže k sobě.
Tom už už chtěl Billovi zajet rukou pod tričko, ale Bill ho zarazil.
„Počkej, nemohli bychom… víš… zůstat teď jenom takhle?“ zeptalo se trochu ostýchavě mladší dvojče, Tom se jen pousmál.
„Proč ne,“ kývl hlavou na stranu a znovu Billa lehce políbil, pro něj všechno.
* * *
Další dny probíhaly zhruba ve stejném duchu, dvojčata se před sebou neostýchala, naopak si k sobě hledali cestičku blíž a blíž.
Tomovi se nyní oči rozzářily neověřitelným štěstím pokaždé, když viděl na Billově tváři úsměv. Nyní věděl, že ten úsměv není falešný a že jas, který je v jeho očích, pravý. Vždy když se mu zahleděl do tváře, viděl v ní jen čiré štěstí a radost, ale hrozně se obával toho, že až přijdou zpět do školy, Billova nálada opět klesne pod bod mrazu.
Snažil se co nejvíce Billovi zvednout sebevědomí, aby byl vůči krutým posměškům třídy imunní, a navíc bude ve třídě s ním a jako doteď ho bude ochraňovat.
Bill si v Tomově náručí připadal jako v sedmém nebi. Pocit, že má kolem sebe omotané jeho silné ochranitelské paže, byl k nezaplacení, připadal si tak moc v bezpečí jako ještě nikdy.
* * *
…v den odjezdu domů…
Tašky obou bratrů stály přede dveřmi, Bill čekal u nich na Toma, který ještě kontroloval, jestli v chatě něco nezapomněli. Smutně se rozhlédl po údolí, bude mu to tu chybět, sice si na takovouhle samotu nikdy nepotrpěl, ale on tu přeci nebyl sám, měl tu Toma, a to mu stačí.
Pohledem sklouznul na místo, kde ještě před nedávnem stál, když k němu přišel Tom. Lehce se pousmál a vykročil tím směrem.
Stejně jako minule, i teď jeho pohled sklouzl k malé říčce tekoucí pod ním. Ale minule byl tak zabraný ve svých myšlenkách, že si nepovšiml, co je kolem.
Naproti na druhém břehu lehce mezi stromy rozeznával silnici, kterou za chvíli odjedou vstříc domovu. Pod nimi již zmíněná říčka a na břehu, na kterém stál Bill, vedla dolů k vodě malá skaliska. Vcelku to bylo i pěkné místo, nechtělo se mu odjet.
Náhle ucítil na svých ramenou něčí dlaně a na krku horký dech.
„Billy, už musíme jet,“ zašeptal mu Tom do ucha. Bill si smutně povzdechl.
„Já vím.“
„Tak pojď,“ pohladil ho Tom po zádech a společně se vydali k autu, do kterého už Tom mezitím naložil tašky. Zbývalo jen vyrazit.
Oba nastoupili, věnovali údolí poslední pohled a poté už se vydali na cestu. Čekala je ještě jedna zastávka ve městě, aby odevzdali klíč majiteli a odjeli. Vyráželi v pozdním ránu, takže počítali, že budou doma někdy odpoledne a Bill jako vždy po cestě usnul.
autor: Kiro
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 12
Bojím se, jaký to bude, až se Bill vrátí do školy 🙁 Snad to všechno ustojí a tahle povídka bude mít happy end 🙂
Tou veľkou vecou si ma teda pekne navnadila 😀 a aj ja som zvedavá, ako to bude s Billovým návratom do školy.
Ani mě nenapadlo, že už budou mít kluci brzy konec prázdnin 🙁 Je to škoda, protože se celkem obávám k čemu dojde, až se kluci do školy vrátí. Nechci, aby byl Bill zase smutný 🙁
To bola krásna kapitola. Nemyslela som si, že sa už budú musieť vrátiť:(
Bojím se až začnou chodit do školy.