autor: Dietřisko & Kentaur
…O měsíc později…
Bill
„Takže půjdeme do Tesca.“
„Ne! Do Kauflandu,“ zavrčel jsem. Zase jsme se hádali. Jako každý den. O všem.
„Tak půjdeme do toho Kauflandu, když tak chceš!“ Vyštěkl Tom a práskl za sebou dveřmi. Sedl jsem si na postel a vložil hlavu do dlaní. Nechtěl jsem se s ním hádat. Bolelo to. Nechápal jsem, co se to s námi stalo. Nedokázali jsme se shodnout už na ničem a dělali jsme si naschvály.
Takhle to přece nemůže jít dál, pomyslel jsem si zoufale. Až nakoupíme, tak si s ním o tom promluvím, rozhodl jsem se. Vyřešíme to a všechno bude jako dřív.
Mezitím jsem hledal nějaké oblečení, které by se mohlo Tomovi líbit. Doufal jsem, že můj plán vyjde. Oblékl jsem si bundu a šel dolů. O chvíli později vyšel Tom ze svého pokoje, také už byl oblečený. Beze slova jsme vyšli ven a vyrazili do obchodu. Bezděky jsem zatoužil, aby mě chytil za tuku. Do očí mi vhrkly slzy a já odvrátil hlavu. Nechtěl jsem, aby to viděl.
Obchod byl kousek od našeho domu, takže jsme tam byli rychle. Nakonec jsem byl docela rád – ta atmosféra mezi námi byla strašná. Vešli jsme dovnitř. Vyndal jsem z kapsy papírek, na kterém byl seznam věcí ke koupení. Pak Tom vzal vozík.
„Máme koupit ovoce,“ zamumlal jsem. Stále mlčky zamířil k přepravkám s ovocem. Když jsem vybíral banány, zeptal jsem se: „Kolik vezmeme?“
„Kilo,“ řekl bezvýrazně.
„Ale…“ Chtěl jsem něco namítnout, jenže pak jsem si vzpomněl na své předsevzetí a zamrkal jsem. Udělal jsem, co říkal. Po tváři mi stekla jediná slza. Rychle jsem si setřel. Měl jsem chuť odejít někam pryč. Šli jsme kolem mléčným výrobků.
„Máme koupit mléko,“ řekl jsem a snažil se o bezstarostný tón.
„Koupíme tohle,“ řekl Tom a na nějaké ukázal.
„Ne, to-,“ začal jsem, ale pak jsem zmlkl. To mi za další hádku nestálo. „Tak dobře,“ řekl jsem místo toho a doufal, že to bylo dostatečně veselé.
„Nesnaž se, každá tvoje věta zní falešně.“
„Víš co? Tak si nakup sám!“ vybuchl jsem a vrazil mu papírek. Otočil jsem se a šel pryč. Do očí mi znovu vtrhly slzy, viděl jsem rozmazaně. Zašel jsem do nějaké uličky.
„Hej, stůj!“ ozvalo se přede mnou. Šel jsem dál.
„Okamžitě se zastav, nebo tě zastřelím.“
Udělal jsem další dva kroky a zvedl hlavu přesně v tu chvíli, když ze zbraně toho muže s kuklou vyletěla kulka.
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
Coooooo?? Tohle neni fér! Chci okamžitě další díl, chci vědět, jak to dopadne!
Ty nás chceš připravit o nervy nestačilo to v tom domě?
Si robíte srandu?!! dosť, že je to také krátke a deprimujúce a k tomu dáte taký koniec!!! Mňa z vás porazí 😀
Waaas? :O…to ne!! okamžitě další díl!! já chci vědět jak to dopadne..proč se kluci hádají?? :((
Tie zbytočné hádky o ničom bolia strašne moc. A čo malo znamenať to ukončenie??? Nechceš Billa zavraždiť len aby si Tom uvedomil ako mu bude chýbať? 🙁
Tak z tohoho dílu jsem úplně překvapená! 😮 Je mi strašně líto, že se kluci tak zbytečně hádají a nedokáží se shodnout. Tohle bylo přesně to, čeho jsem se bála, že by se mohlo stát, až se dostanou z toho prokletého domu 🙁 Je mi to strašně líto.
No a nemluvě o tom konci! 🙂 To se mi nechce ani trošišku líbit 🙁 Budu moc doufat, že se Billovi nic nestane, ale myslím, že zbytečně 🙁
Snad se tu další díl objeví brzy, protože jsem strašně netrpělivá!