Paranormal Perversity 19.

autor: Dietřisko & Kentaur




Tom

Probudil mě slabý déšť. Hele, chčije, uvědomil jsem si. No nekecej, odpověděla mi druhá část mé osobnosti. Pohladil jsem Billa po vlasech a opatrně jsem se začal soukat ze spacáku. Nechtěl jsem ho budit. Byl tak sladký, když spal. Měl jsem se podívat na radar, jestli bude pršet… No jo vlastně, nejde net, zamračil jsem se a zabalil jsem Billa do spacáku ještě víc. Něco tiše zamumlal, ale naštěstí se neprobudil.

S největší opatrností jsem si ho vzal do náruče a nesl ho domů, aby mi nezmoknul. Po neelegantním manévru se mi podařilo otevřít dveře. Donesl jsem ho do obýváku, kde jsem ho položil na pohovku. Pousmál jsem se a vtiskl mu na tvář drobnou pusu. Chvíli jsem u něho seděl a díval se na něj, jak spí, ale pak jsem se přinutil zvednout. Asi by vypadalo dost blbě, kdyby se vzbudil a já na něj tak civěl. Vrátil jsem se ještě pro deku, kterou jsem přehodil přes křeslo. Naposledy jsem se podíval na Billa a rozhodl se, že si půjdu zahrát na kytaru.

Odebral jsem se do sklepa, kde jsme měli něco jako provizorní studio, a hledal jsem tam svoji oblíbenou kytaru. Ležela na stole dočista opuštěná. Ani jsem ji minule neuklidil. V duchu jsem si za to vynadal a natáhl se pro ni. Sednul jsem si na židli a něžně rukou přejel přes struny. Naladil jsem ji a začal vybrnkávat nějakou melodii.


Najednou mě něco napadlo. Udělám Billovi překvápko, pousmál jsem se a odložil kytaru. Našel jsem v šuplíku sešitek, který přede mnou Bill pečlivě ukrýval, ale já stejně věděl, kam ho dává. Listoval jsem stránkami s texty písniček, které nikdy neměly mít svoji melodii. Zaujala mě jedna s názvem Zoom into me. Tu jsem si vybral. Rozhlédl jsem se po místnosti a uvažoval jsem. Klavír, kytara, klavír, kytara… Hmmm… Klavír! Rozhodl jsem se a posadil se k pianu. Billův sešitek jsem postavil na místo, kam se dávají noty. Zavřel jsem oči a zamyslel se. Občas jsem vyzkoušel náhodné kombinace kláves.

Trvalo mi docela dlouho, než se mi podařilo složit několik akordů, které společně tvořily docela pěknou melodii. Dával jsem si na téhle písničce hodně záležet. Byla pro Billa. Ne pro fanynky, ani pro nikoho jiného, ale prostě pro něj.

Protáhl jsem si ztuhlá záda. Po té noci venku na zemi jsem se cítil docela rozlámaný, ale za to naprosto spokojený. Když mi řekl, že mě taky miluje, zaplavil mě tak neskutečně krásný pocit a připadalo mi, že se snad něhou rozplynu. Podvědomě se mi na tváři vytvořil úsměv. Podíval jsem se na klavír a řekl si, že to musím dodělat, než se vzbudí. Naštěstí zrovna on obvykle spal dlouho. Obvykle. Poslední dobou, co měl ty děsné sny, tak se asi moc nevyspal, ale dneska v noci mi připadal klidný. Snad se mu nic hnusného nezdálo. Zatřepal jsem hlavou a pokusil se znovu soustředit na klavír a melodii. Natáhl jsem se pro papír a tužku a jen v rychlosti si zapsal pár not, abych to náhodou nezapomněl. Takhle jsem pokračoval až do doby, než jsem to konečně dokončil.

Cítil jsem se spokojený. Tome, jsi fakt borec, pochválil jsem se. Pak jsem raději uklidil sešit a vyrazil nahoru zkontrolovat Billa. Ještě spal. Najednou zhasla světla v celém domě. Opatrně jsem přišel k pohovce. Sednul jsem si tak, abych ho nezasednul. Pohladil jsem ho. Ze spánku se ohnal rukou a praštil mě přímo do nosu.

„Co to děláš? Bude ze mě Voldemort!“ Bill jen něco zamumlal a spal dál. Aspoň že nekřičí ze spaní. Jeho mumlání začalo dávat nějaký smysl.

„Znám benzínovou studánku… Kde naftový je les… Tam stačí škrtnout zápalku a letíš do nebes…“

Co to sakra plácá?

Najednou mi zazvonil mobil. Vyskočil jsem z pohovky a běžel ke stolu. Neznámé číslo. Bylo mi to jedno, rychle jsem to zvednul.
„Prosím?“
„Jsi sám. Světla nesvítí. Máš strach?“
„Ehm… ne.“
„Pochop to, že jsi sám, že se odtud nedostaneš.“
„Nejsem sám. Mám Billa. A kdo jsi ty?“
Hlas se chladně rozesmál. „Bill je můj!“
„To ty mu tak ubližuješ?“
„Já mu neubližuju, jen ho miluji tak, jak ty nikdy nedokážeš… A jednou bude můj, už navždy. Měj se špatně!“ Zavěsil a v tu chvílí se zase rozsvítilo.

Zaraženě jsem stál s mobilem v ruce. Pak se Bill na pohovce začal převalovat a škubat sebou. Zahodil jsem mobil a utíkal za ním. Třásl jsem s ním, až se vzbudil.

„On… Já… Chtěl…“ Nedokázal říct jedinou souvislou větu.
„Bille, co se stalo?“ ptal jsem se a díval se na něj zmateným pohledem.
„Chtěl… chtěl mě znásilnit…“ vysoukal ze sebe Bill a rozbrečel se.
„Ale kdo?“ snažil jsem se z něj vytáhnout. Určitě ten, co mi teď volal. Ale jak…? Nic mi nedávalo smysl. Začínalo to všechno být čím dál tím šílenější. Bill neodpovídal a jen se přitiskl ke mně. Povzdechl jsem si, objal ho a začal ho utěšovat. Musel se trochu uklidnit, třeba mi to pak řekne.

„Jsem tu s tebou… Už je to dobrý… Nic se ti nestane…“ šeptal jsem mu do ucha, přičemž jsem s ním kolébal ze strany na stranu. Proč kurva my?! Co jsme komu udělali?! Zatřepal jsem hlavou a trochu se od Billa odtáhl.

„Nechceš něco dělat? Anebo… si promluvit?“ zeptal jsem se tiše. Chtěl jsem mu říct o tom telefonátu a… tak celkově si o všem promluvit a pokusit se najít nějaké východisko. Podíval jsem se na něj a čekal, co z něj vypadne.

Bill

„Tome… Musím ti něco říct.“ Věděl jsem, že mi to nepůjde nejlíp, ale už jsem se přiznat musel. A navíc, Tom byl jediný, komu jsem toužil všechno říct, i kdybych měl kolem sebe celý svět.

„Povídej…“ Něžně mě políbil na tvář.
„Ten duch, či co to tady je… On se mnou mluví.“
„Mluví? Jak?“
„Píše mi vzkazy na zeď. A slyšel jsem jeho hlas… Jen jednou. Tenkrát, když jsi honil kance po zahradě.“ Pevně semknul rty. Asi to ranilo jeho ego, když si spletl les se zahradou a kance se sousedem.
„A co ti píše?“
Pokrčil jsem rameny. „Chce si hrát.“
„To zní nebezpečně…“ Pokýval jsem hlavou. Pak jsem se zvedl.
„Půjdu se napít.“ Tom jen přikývl.

Šel jsem do kuchyně. Pořád jsem se trochu klepal po tom snu.

HI! No jasně. Ještě ta tady chyběla.
„Nazdar.“
DO YOU WANT TO PLAY A GAME WITH ME?
„Klidně, mně je to jedno.“
REALLY? IT’S GRAET!
Zmateně jsem se na zeď podíval. Jak si se mnou chce hrát?! Ze zdi vylezl Mathi.
„To jsem nečekal,“ řekl jsem s naprosto kamennou tváří.
„Ty si chceš hrát? Já jsem vážně šťastný…“ Prohlásil dojatě.
„Budu si s tebou hrát… Když mi řekneš, kdo jsi…“ Sakra, já jsem génius.
„Okay… Tak jdem na to.“ Mathi mě vzal kolem pasu a vedl mě do mého pokoje. Začínal jsem se bát.

autor: Dietřisko & Kentaur

betaread: J. :o)

9 thoughts on “Paranormal Perversity 19.

  1. Sakra Bille, kam to sním lezeš? A bez Toma! Jejda, chceš aby ti něco udělal?
    Holky, tohle mi už ale nedělejte, povídka se pomalounku začíná ubírat spíše hororovým směrem, protože dneska jak zhasla ta světla a Tomův telefonát, to bylo fakt psycho. Pořád ještě nechápu, že se ani jeden z nich z toho všeho nesesypal. Já k tomu totiž nemám daleko! 😀 Ne, tak to přeháním, ale fakt se o oba dva bojím. Každým dalším dílem mám pocit, že tahle povídka nemůže skončit dobře, což se mi ani trošičku nelíbí. Zase mi běhal mráz po zádech a je mi z toho všeho smutno.
    Hrozně chci, aby se to už vyřešilo. Chci vědět, kde se tady ten Mathi vzal, co se to děje a hlavně aby se kluci nějak zachránili a byli spolu až do konce života!
    Každopádně moc děkuji za další díl, ale už to tak blbě neusekávejte, kdo se pak má dočkat dalšího dílu?! 😀

  2. A jéje… Já mam jistý podezření, jakym způsobem si asi chce Mathi hrát… Nebo mam jenom úchylný myšlení? 😀 Každopádně Bill je blázen, že s ním někam sám jde.
    Začínám se bát, jak tohle všechno dopadne. A hlavně už chci vědět, co se to tu děje! 🙂 A strašně si přeju dobrej konec. Doufám, že se ho dočkám…
    Těším se na další díl 🙂

  3. Hodnej Mathi, šikovnej Mathi, přemluvit Billa, to se mu povedlo =3 A tuším (a vím, že správně) jak si Mathi chce hrát a moc se těším 😀 Holky moje, ale doufám, že Mathimu nehodláte ublížit, jak to máte ve zvyku :DD

  4. Ten odkaz na Voldemorta a Billova básnička bola fakt sranda 😀 ale potom… kurnik, Bill, prečo s ním ideš niekam sám? Tuším, ako si chce Mathi hrať a ani najmenej sa mi to nepáči!! (ako som za správne úchylácke veci, ale odtiaľ potiaľ :D) Teraz len dúfam, že sa Billovi nič nestane a strašne si prajem, aby to dobre skončilo.

  5. No aspoň Bill Tomovi prezradil o tých stenách. Mal by mu povedať aj o Matthim a hlavne s ním nikam neliezť. Tom sa teraz k Billovi správa tak krásne:) Zoom in to me mám ako zvonenie :)a každý mi ho chváli:)

  6. No konečně :D…třeba se konečně dobabráme k nějakému vysvětlen co to vše má znamenat :D..no ale ještě aby Mathi začal otravovat i Toma no :D….a o co že vím co chce Mathi hrát za hru? :3 😀

  7. O čo tomu Mathimu ide? Ak to Tomovi volal on tak ma fakt nasral 😀 ja nechápem čo je to zač, iba viem, že je to nejaký gay čo ide po Billovi a chce sa hrať 😀 OMG snáď to nebudú nejaké úchylné hry, som fakt zvedavá :D… Inak stále ma dojímajú tie odpaly čo dávajú Tom aj Bill 😀 "Jsi sám. Světla nesvítí. Máš strach?" "Ehm… ne." xD 😀 alebo: HI! No jasně. Ještě ta tady chyběla. "Nazdar." DO YOU WANT TO PLAY A GAME WITH ME? "Klidně, mně je to jedno." ja sa úplne šúľam, keď čítam tieto hlody 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics