autor: Dietřisko & Kentaur
Bill
„Vážně to chceš?“ vydechl jsem mu do úst.
„Jo,“ zavrněl a zlehka mě kousl do krku. Zachvěl jsem se a zaryl mu nehty do zad.
„Nepřijde ti to…“ nemohl jsem najít správné slovo.
„Zvrácený?“ zeptal se tiše.
„Ne, to ne… Zvláštní,“ řekl jsem nakonec, i když původně jsem to chtěl formulovat jinak.
„Trochu,“ broukl. „Ale mně to nevadí.“
„Však mně taky ne,“ ujistil jsem ho. Stále mě držel v pevném, velmi pevném a intimním objetí, ale vypadalo to, že chuť na nějaké oplácení mého výkonu ho už přešla. Jako by se spojení mezi námi přerušilo… Přitom to bylo tak krásné. Aspoň mě pořád objímal.
„Líbilo se ti to?“ zeptal jsem se.
„Moc…“ zavzdychal. Ulevilo se mi.
„To jsem rád…“ Aspoň jsem ho dokázal uspokojit.
„Ach, Billii, jak by se mi to mohlo nelíbit?“ Našel má ústa a dlouze mě políbil.
Chvíli jsem si ho vychutnával, svým jazykem přejížděl po jeho. Pak se ode mě odtáhl.
„Už bysme vážně měli vstávat…“ řekl se smíchem. Nahodil jsem zklamaný obličej, ale Tom se nenechal obměkčit. Osprchovali jsme se každý zvlášť, oblékli a společně vyrazili dolů. Tam na nás plně dolehly události včerejšího večera.
„Dneska to budeme muset jít zakopat…“ řekl Tom. Polkl jsem, už jen při té představě se mi dělalo nevolno. „Nemusíš jít se mnou, jestli to nezvládneš, udělám to sám…“
„Ne, ne, ne, půjdu s tebou…“ Nemohl jsem ho nechat, aby něco takového dělal sám. A ani se mi nechtělo ho někam pouštět. Budu s ním, pokud možno pořád, ať se mu to líbí, nebo ne. Vzpomněl jsem si, co je v tom pytli, který jsme včera hodili za plot. Zachvěl jsem se. Bývala to osoba, kterou jsem objímal, líbal a říkal jí „miluji tě.“ Se kterou jsem strávil spoustu úžasných dní. Dokázala mi zvednout náladu, s ní jsem nebyl sám. Její chování v posledních dnech jsem nechápal, bylo divné, ale i přesto, co udělala, jsem si uchoval vzpomínku na skvělou holku. Možná jsem se zmýlil, když jsem si myslel, že je náš vztah o ničem… S tím rozchodem jsem to možná trochu uspěchal… Ale to je už jedno, protože ta osoba je teď pryč. Navždy. Po tváři mi stekla slza. Rychle jsem ji setřel, aby si toho Tom nevšiml.
„Půjdeme?“ zeptal jsem se rychle.
Tom
Došli jsme až za dům. Cestou jsem na zahradě našel lopatu. Přes knedlík v krku jsem nemohl mluvit, a tak jsem radši mlčel. Otočil jsem se na Billa a nemohl jsem si nevšimnout, jak je bledý. Počkal jsem, až mě dojde a povzbudivě jsem mu stiskl ruku. Jen se mi krátce podíval do očí, ale pak pohled sklopil. Rozhlédl jsem se kolem nás a snažil jsem se najít místo, kam jsme včera pytle hodili. Musí to být někde u plotu, říkal jsem si nervózně. Připadal jsem si hrozně.
Uběhlo několik minut a my stále ty pytle nemohli najít.
„To není možný, přece se to nemohlo vypařit!“ nevěřil jsem svým očím, i když po tom, co jsem viděl včera, tato možnost až tak nereálná nebyla. „Bille?“ oslovil jsem svého bratra, když jsem viděl, jak jen stojí a zírá do prázdna. „Bille?!“
„Eh… co?“ vykoktal.
„Půjdu se podívat na kraj lesa, jestli ji třeba nějaké zvíře neto…“ nedokázal jsem to ani doříct. Bill nepřítomně přikývl a vzal si ode mě lopatu, kterou jsem mu podával. Rychlými kroky jsem vyrazil ke stromům, ale najednou jsem se objevil zpátky na zahradě. Sakra co to je?! „Tome?!“ uslyšel jsem vystrašený křik.
„Jsem tady, na zahradě,“ odpověděl jsem.
Co se to tu do háje děje? Co to má znamenat? Tohle je fakt blbej vtip! Honilo se mi hlavou. Vrátil jsem se zpátky k Billovi.
„Co se stalo?“ až téměř kníknul.
„Já nevím…“ zavrtěl jsem zmateně hlavou. Rozhodl jsem se, že to zkusím ještě jednou. Šel jsem tedy znovu, ale opakoval se stejný scénář jako předtím. Pak jsem se pokusil dostat se do města, jenže zase bezúspěšně. Doběhl ke mně Bill a vyděšeně se na mě díval.
„Mám pocit, že jsme tu uvěznění…“ zašeptal jsem a uhnul pohledem. Nechápal jsem, co se tu děje. Nejdřív ty Billovy sny, pak Angela a teď tohle. Možná jsem se jen zbláznil? Anebo je to všechno jen jeden špatný sen?
„Co… cože?“ nechápal Bill. Povzdechl jsem si.
„Nedá se dostat z domu. Zkoušel jsem to třikrát a pokaždé mě to vrátilo zpátky. Já… já to nechápu…“ přiznal jsem.
„Ale co budeme dělat? Co budeme jíst? Vždyť tu umřeme…“ zavzlykal. Objal jsem ho a zlehka jsem ho políbil na čelo.
„Neboj se, Billi… jídla máme zatím dost a do té doby něco vymyslíme… Snad… Nenechám tě umřít, slibuju,“ zašeptal jsem a cítil, jak se ke mně Bill ještě víc natisknul. Chtěl jsem ho nějak utěšit, a zároveň mě uklidňovala jeho blízkost.
Mlčky jsme se vrátili zpátky do domu. Přesněji do mého pokoje.
„Dojdu pro něco k pití,“ usmál jsem se na něj.
„Ale prosím spěchej…“ Přikývl jsem a seběhl dolů do kuchyně. Pro jistotu jsem nechal otevřené dveře. Uslyšel jsem tiché zapípání mého iPhonu, který jsem předtím ještě stačil strčit na nabíječku. Přišla mi smska.
„Bille, koukni, kdo píše!“ zavolal jsem na něj. Neměl jsem co skrývat, takže mi to nevadilo. Dole jsem mezitím našel láhev Coca-Coly s nápisem miláček. Usmál jsem se a vzal ji.
„Tak kdo píše?“
„Georg,“ odpověděl, ale zněl nějak divně. Vyběhl jsem schody a postavil se do dveří od mého pokoje. Bill se tvářil nějak divně.
„A co píše?“
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Tak ještě ke všemu jsou tam chudáci uvězněný, jo? Ty brďo 🙂 Tahle povídka mi vrtá hlavou víc a víc… Nemůžu se dočkat pokračování!
Bože Georg 😀 skoro som zabudla ako mu na začiatku ani jeden z nich nezdvihol mobil 😀 som strašne zvedavá čo to je za SMS-ka 😀 asi to nebude nič dobré, keď sa Bill divne tvári… Inak, to čo tam majú za teleport? 😀 ako to, že sa nemôžu dostať preč? A kde sú tie vrecia s Angelou? 😀 ja som to hovorila, že ich určite bude čakať nejaké prekvapenie, keď pôjdu pre ne :D… Strašne ma zaujíma čo to celé ma akože znamenať. A kedy si Bill už zahrá tú hru? Možno by už aj mal, možno by sa tým všetko vyriešilo, či? :D… Som naozaj zvedavá 🙂
Jáááj to snad není možné takhle to utnout :D…je to tu čím dál tím zamotanější..to zmizení pytlů…že nemůžou odejít…shiiit začínám se o ně bát ://
To jsem zvědava co bylo v SMS-ce.
Ja som vedela, že tie vrecia zmiznú! 😀 a to s tým "zákazom vychádzania".. no začína to naberať pekné obrátky, som strašne zvedavá, čo sa bude diať ďalej a hlavne chcem vedieť, čo je v tej SMS-ke! 😀
Ta Billova reakce na Georga 😀 Myslela jsem si, ze jim prijde sms od Angely, aby to bylo jeste silenejsi. Fakt by me zajimalo, co se to tam deje. Tesim se na dalsi dil 🙂
No tak to som teda celá napätá z toho ako sa toto dorieši. Ten koniec??? čo to bolo za sms-ku? Určite píše Georg? nezačal si s nimi dopisovať ten dom už aj cez mobil? Mám z toho husiu kožu:)
Tajemné síly zase řádí 🙂 a Georgova SMSka? jak Vás dvě znám, bude to nejspíš něco šíleného, co to totálně zabije 😉 Miluju tenhle příběh a obě dvě to dobře víte 🙂
Tak tahle povídka mě děsí víc a víc! Zase mi běhá mráz po zádech a už se vážně začínám o kluky obávat. Už jsem to říkala milionkrát, ale musím to říct znova 😀 Nechtěla bych být v jejich kůži! Fuj, mě je z toho zle už takhle, jako čtenáře, ne tak tohle zažívat na vlastní kůži. Pořád mi to děsně vrtá hlavou a prostě nemůžu přijít na to, co se děje 😀 Holky, dejte mi nějakou indicii! 😀 Já fakt nemůžu na nic přijít 😀
No a ta sms 😀 Já jsem si teda prvně myslela, že jim napsala Angela ze záhrobí 😀 Ale ulevilo se mi, že to ona nebyla, protože by to pak bylo ještě strašidelnější. A když jsem se dozvěděla, že to byl Georg, tak jsem se musela smát 😀 Hold Geo je bude pronásledovat už navždycky, ale kvůli Billovu pohledu se začínám bát, co jim Geo napsal 😀
Moc děkui za další díl a moc se těším an příští 🙂