Věděl jsem, že bych měl spát, aby mi bylo dobře. Jenže jsem se hrozně bál. Slyšel jsem, jak Tom otevřel dveře od mého pokoje. Ani jsem nedýchal. Beze slova odešel a já jen zklamaně vydechl. Asi někam šel. Mně bylo souzeno sledovat strop a čekat, až se mi udělá líp.
Najednou jako by se v místnosti ochladilo. Zamračil jsem se a přikryl se peřinou pořádně. Tak, a zima má smůlu. Zaslechl jsem něco jako šeptání.
Uvolnil jsem se, nadechl se a vylezl z postele. Trochu se mi zamotala hlava a musel jsem se chytit nočního stolku. Odšoural jsem se dolů. Měl jsem na něco chuť, tak jsem se vydal do kuchyně. Na stole jsem zahlédl papírek. Neboj se, jen jsem potřeboval na vzduch. Ztěžka jsem dosedl na židli. Znovu na mě dolehl pocit viny spolu se zoufalstvím. Jak moc jsem si ho přál mít u sebe! Obejmout ho a vědět, že je všechno v pořádku… Párkrát jsem se přerývanĕ nadechl. Rozhodl jsem se, že se půjdu dívat na televizi, abych si pročistil hlavu a přišel na jiné myšlenky. Zapnul jsem televizi.
„Chápej, naše bratrská láska…“ Přepnul jsem na jiný kanál.
Tom
Nevnímal jsem čas ani okolní svět až do té doby, než mi iPhone zapípal, že mě za chvíli zradí a vypne se. Bylo mi úplně jedno, že tu takhle chodím celý den. Můj žaludek už značně protestoval a nohy mě už docela bolely, ale snažil jsem se to ignorovat. Naštvaně jsem vytáhl sluchátka a podíval se na stav baterky. 3%, no výborně. Vypnul jsem hudební přehrávač, iPhone zastrčil zpět do kapsy a rozhlédl se okolo. S trochou znepokojení jsem zjistil, že už se pomalu ale jistě stmívá. Usoudil jsem, že by asi bylo lepší se vrátit. Otočil jsem se a šel nějakou pěšinou zpátky. Teda alespoň jsem si myslel, že jdu zpátky.
Po odhadem asi 20 minutách už mi to začínalo být divné. Asi jsem se ztratil. Zamračil jsem se a vytáhl si iPhone, že si budu aspoň svítit. Začínal jsem se docela bát, ač jsem si to nechtěl ani za nic přiznat. Opatrně jsem překročil nějaké křoví, ale v tu chvíli se ozval divný zvuk. Škubl jsem sebou a vyděšeně jsem hledal to, co ho způsobilo. Dobrý, jen sova, uklidňoval jsem sám sebe a svůj splašený tep. Najednou mě napadl přímo geniální plán. Plácl jsem se do čela, že mě to nenapadlo dřív. Natočil jsem si iPhone k sobě a v aplikacích jsem si našel GPS. Prosím, ať je tu signál a budu dokonce svého života prát Billovi jeho voňavé fusky, modlil jsem se, ale asi už zbytečně. Ozvalo se další pípnutí a v tu chvíli displej zčernal. Doprdele, doprdele, doprdele! chtělo se mi zařvat, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Zůstal jsem sám, bez světla, bez GPSky a bez Billa. Navíc mi ještě začínala být zima, protože jsem si vzal jen tenkou mikinu.
Najednou jsem si pod sebou všiml něčeho bílého. Sehnul jsem se a vzal si to do ruky. Byl to kus papíru. A teď si pro mě přijde Slenderman a ukradne mi nos, protože svůj nemá a od Voldemorta si ho vzít nemůže, zaúpěl jsem v duchu.
autor: Dietřisko & Kentaur
Takhle to utnout?? To se dělá?? Zbláznim se nedočkavostí, nemoh by bejt novej díl už třeba zejtra? 😀
Ughm… Co Vám sem mám ještě psát? 🙂 Obě moc dobře víte, jak moc se mi to líbí, ale taky vím, jak Dietřisko ráda čte jákékoliv komentáře ke své/svým povídkám 🙂 Tákže, už se moc těším, až si to Bill s Tomem mezi sebou vyřeší 😉 A taky na další díl 😀
Bože to fakt miluju když se to utne takhle v napínavém momentu :D…chudáček Tom 😀 aby se mu ještě něco nestalo :D…a sakriš ať už příště Bill řekne že si chce hrát chci vědět co to je za hru 😀
Billova komunikácia s duchom ma vždycky dostane 😀
A ja som vedela, že sa v tom lese niečo stane, ale s týmto som nerátala 😀 😀
Super kapitolka, teším sa na ďalšie.
Uzasny dil 😀 Vzdycky se smeju, jak Bill mluvi s tim domem a ten dum je takovy hodny 😀 Tesim se na dalsi dil.
Ten Billov duch, alebo čo to je bol celkom milý. Možno by sme sa ho ani nemuseli báť…? Toma ale úprimne ľutujem:D musí to byť príšerný pocit. A som zvedavá, že kam uteká a kde sa ocitne, keď vôbec nevie kde sa ocitol. Ďakujem za kapitolu.
Kdopak si to z Billem povídal doufám že se Tom vrátí domu v pořádku.
Ja toho Toma zabijem 😀 je to úplne hovado 😀 ja som to vedela, že keď pôjde do lesa tak to nemôže dopadnúť dobre 😀 ách jaj, ako a kedy sa chce teraz dostať domov? Inak, ohľadom tých divých svíň, to poznám 😀 bývam kúsok od lesa a už sa mi raz stalo, že som išla večer domov a zrazu som stála oproti niekoľkým sviniam, hneď som zaradila spiatočku :D… Inak ten Bill si s tým niečim vždy tak dobre pokecá xD som fakt zvedavá čo to je a akú hru to chce furt hrať… Inak štve ma, že je Bill teraz smutný, dúfam, že si to s Tomom vysvetlia hneď ako sa ten pako vráti z toho lesa :D… Teším sa na pokračovanie 😀 🙂
Billova promluva s domem 😀 To je fakt moc 😀 😀 Já být na jeho místě, tak prchám, co mi síly stačí a on si s tím ´něčím´ neustále povídá a vypadá to, že si na to zvykl 😀 Ale je fakt, že to ´něco´ teď bylo hodné a milé až jsem se divila 😀 Vím, že to píšu pořád, ale já se prostě nemůžu dočkat, až zjistí, co to ´něco´ je 😀 😀
No a Tom s divočákem 😀 😀 Jako směju se tomu, ale když si představím sebe na jeho místě, tak už to tak úsměvné není 😀 Ale jenom ať ho divočák hezky prožene 😀 Tom by si mohl jenom maličko ublížit a Bill by pak o něj mohl pečovat 😀 😀 A konečně by si třeba ti dva přiznali, že se mají rádi! 🙂
Super kapitola, těším se na další :))
To je hovado ten Tom XD
Ale vážně… já si chci taky takhle pohodově povídat s duchem 😀 jako normál pohodička 😀 ještě mu může začít vařit kafe :DDDD