Rozklepal jsem se. Už jsem nekřičel. Písmo zmizelo, ale vzápětí se objevil další nápis. DO YOU WANT TO PLAY A GAME WITH ME?
Pomalu jsem se svlékl a umyl. Celou dobu jsem ignoroval zdi, zrcadla a podobné věci. Šel jsem si do kuchyně udělat něco k pití. Nejlépe něco alkoholického. Ale něco mi opět překazilo plány. Uslyšel jsem šramotivý smýkavý zvuk. Přímo proti mně se rozjelo křeslo, nabralo mě a jelo se mnou až ke schodům. To mi stačilo. Rozběhl jsem se nahoru, rozrazil dveře Tomova pokoje a skočil k němu do postele. Jestli mu to vadilo, jeho problém. Mně to bylo příjemné.
Dovalil jsem se do svého pokoje a pokoušel se znovu usnout. Doufal jsem, že už mě dneska nikdo nevzbudí a v tu chvíli na mě skočil Bill.
Chvíli jsem jen tak ležel v Tomově objetí.
Tom
Šel jsem domů. Bylo už docela pozdě večer, a tak jsem spěchal. Na chodníčku u vstupních dveří se něco zalesklo… Zaujalo mě to, tak jsem se sehnul. Vzadu jsem ucítil takový divný pocit, jako když seru, jenomže obráceně. Nevšímal jsem si toho a vzal si tu třpytící věc. Byl to náhrdelník s pentagramem. Nechal jsem si ho. Řekl jsem si, že ho dám Billovi k narozkám. Bude mít radost.
Časem jsem na to však jaksi zapomněl.
Bill
„Aha,“ řekl jenom. Odhodlal jsem se.
O chvíli později usnul. Vypadalo to, že dost tvrdě. Asi ještě vyspával tu kocovinku. Chudák, zvlášť když přišla velká, zlá, hnusná Angela a probudila ho. Pozoroval jsem jeho obličej, prohlížel jsem si ho, velmi důkladně, i když jsem ho znal do všech detailů. Opatrně jsem zvedl ruku, abych ho neprobudil. Něžně jsem se dotkl jeho tváře. Spal dál. Něco mě napadlo. Trochu jsem se naklonil a něžně přiložil své rty na jeho. Přivřel jsem oči. Bylo to nádherné, úžasné, skvělé. Pak mi došlo, co jsem udělal.
Opatrně, abych ho nevzbudil, jsem se vymanil z Tomova náručí a utíkal do svého pokoje. Ty hovado jedno prasácký, co si myslíš, že děláš?! Křičela jedna část mého podvědomí, ta, která nebyla úplně paralyzovaná prožitým zážitkem. Lehl jsem si do postele a do rána pozoroval strop. Hruď se mi svírala strachem a… ano, touhou. Tenhle pocit jsem nemohl dlouho poznat. Ale teď už o něm vím. A nedokázal jsem říct, jestli je to dobře, nebo špatně.
Tom
Pootevřel jsem oči a otočil se na Billa, jenže tam nebyl. V tu chvíli jsem se probral úplně. Napadla mě spousta hrozných věcí, které se mohly stát… A pak mi došlo, že zřejmě jenom nechtěl být se mnou v jedné posteli. Znovu jsem klesl na polštář a zavřel oči. Neříkám, že to nebolí. Že zmínka o jeho rozchodu mě nerozechvěla zvláštní nadějí. Ale prostě jsem měl smůlu, tohle mi nikdy nemělo být dovoleno.
autor: Dietřisko & Kentaur
Oh, to bola pekná kapitola. Konečne sa Tom nechoval ako magor. Dúfala som, že sa z toho bozku zobudí a Billovi ho vráti… No ale tak, asi inokedy.
Ďakujem za kapitolu:) napriek tým strašidelným veciam bola krásna.
Ach jo, chudáci, kdyby tak jeden o druhým věděli… Moc pěknej díl:-)
No konečne! Konečne Tom Billovi verí. Škoda, že až keď to videl na vlastné oči, dovtedy si o Billovi stále myslel, že je magor. Ách jaj, niekedy by sa ti zišla facka Tom :D… Strašne sa mi páčilo ako tí dvaja spolu ležali v posteli 🙂 a to ako Bill Toma pobozkal bolo skvelé, škoda, že spanikáril a odišiel k sebe do izby. A to by nebol Tom aby si to zase nevyložil po svojom a nemyslel si, že s ním Bill nechce byť v jednej posteli 😀 mňa z neho fakt porazí… Inak konečne Bill Tomovi povedal, že sa s Angelou rozišli. A čo ten jej prívesok? Pentagram? Ona bude určite spriahnutá so satanom 😀 xD ani by ma to neprekvapilo, je to fakt divná ženská :D… Som zvedavá na ďalší diel 😀 🙂
Som rada, že Tom konečne Billovi uveril, že sa niečo deje. A s tým príveskom to bude ešte isto zaujímavé (aspoň si myslím :D). Pekná kapitolka.
Je mi sice lito, ze je jejich dum strasi, ale smala jsem se, kdyz Billa sejmulo to kreslo 😀
Bože to je dům hrůzy toto :D…ať příště Bill odpoví že chce hrát 😀 hrozně mě to zajímá :D..a to jak skočil k Tomovi do postele…a ten polibek!! uáá :D…moc pěkné :))
krásné, ale nejvíc mě dodělalo to s tím křeslem XD Prej : Sejmulo mě křeslo
XD XD XD Oh mein gott XD
Tak z jejich domu bych prchala hned! 😀 Celkem se divím, že ti dva dokáží v tom domě spát, já bych prostě nemohla 😀 radši bych šla spát někam do parku na lavičku, ale tam by mě neudržel nikdo 😀
Pořád je mi z toho zle, jak se tam dějí divné věci, i když je fakt, že to křeslo, které Billa srazilo, mě fakt rozesmálo 😀 😀
Ale jedno pozitivum to má, a to to, že Tom konečně Billovi uvěřil 🙂 S tím přívěškem to určitě bude ještě hodně zajímavé a myslím, že právě on zařídil to, co se teď uvnitř jejich domu děje. A nebo to na ně nějak Angela narafičila, no, každopádně vidím, že i ona je do toho lehce zapletená. Vůbec nevím, jakým směrem se povídka může ubírat dál a proto se strašně moc těším na další díly 🙂