Spokojeně jsem se pohladil po plném břiše. Musel jsem uznat, že se mi to povedlo, a ještě víc mě těšilo, že to Billovi chutnalo taky. Zvedl jsem se od stolu a hodil špinavé nádobí na sektorku. Však on si s ním pak Bill poradí, já vařil, on uklízí, ušklíbl jsem se. Rozhodl jsem se jít k němu do pokoje. Něco tam předtím mektal o nějakým okně, a teď byl až podezřele dlouho zticha. Došel jsem k jeho dveřím a opatrně jsem zaťukal.
„Můžu?“ zeptal jsem se, protože bych ho nerad nachytal v nevhodnou chvíli. I když… zase tak špatný by to nebylo… Ježiši Tome! napomenul jsem sám sebe. Už ti ty děvky nestačej? Zakroutil jsem sám nad sebou hlavou a po tichém „jo“ jsem vešel. Pomalu jsem se rozhlédl po pokoji a spatřil jsem Billa, jak stojí přímo uprostřed a zadumaně hledí na okno. „Bože, je to jen okno, třeba jsi na to zapomněl,“ prohodil jsem směrem k němu a bez dovolení jsem se rozvalil na jeho posteli. Však ono mu to vadit nebude a i kdyby jo, má smůlu, řekl jsem si pro sebe a podíval jsem se na něj. „No jo, ale… co když,“ začal Bill a bylo zřejmé, že o tom přemýšlí. No to si snad dělá srandu. Jedno blbý okno a ono ho to rozhodí na celej den, napadlo mě. Někdy jsem svého malého brášku prostě nechápal. „No dobře… byl jsem to já. Ráno jsem se na tebe šel podívat a otevřel jsem ti, protože jsi to tu měl celkem slušně zaprdíno,“ zalhal jsem a hraně jsem se zasmál, aby mi na to skočil.
„Bille, co budeme dneska dělat?“ zeptal jsem se, abych už o tom nemusel přemýšlet.
Bill
Ulevilo se mi, že se záhada s oknem vyřešila, ale zase mě dost znervóznilo, že mi Tom leze do pokoje.
Nechápal jsem proč. Poslední dobou to bylo nějaké divné.
Už jsem se nadechl, že se mu se vším svěřím, ale pak jsem si to rozmyslel.
„Mně se nechce nic dělat,“ řekl jsem rozmrzele, abych vysvětlil pravý důvod toho, že s ním žádný blbý brusle kupovat nejdu.
„Ale no tak,“ přisunul se blíž ke mně. Polkl jsem. „Tak si budeme aspoň povídat,“ navrhl.
„A o čem?“ můj tón se nezměnil.
„No… Já nevím…“ pokrčil rameny.
Zazvonil mobil. Můj.
Natáhl jsem se pro něj v naději, že je to Angela…
Byl to Georg.
Zděšeně jsem odhodil mobil.
Sedl jsem si zpátky na postel a objal si nohy.
„Co je?“ zeptal se Tom.
„Volal mi Georg,“ řekl jsem nervózně. I když jsem věděl, že to byl jen sen, stejně mě to děsilo.
„Mně taky,“ řekl Tom a pokrčil rameny. „Asi něco chce.“
„Asi,“ pokýval jsem hlavou. „Chtěl jsi o něčem mluvit,“ řekl jsem, abych nějak vyhnal děsivou scénu z hlavy.
„Hmmm,“ zamyslel se. „A co vlastně Angela? Jak se má?“
„Jo, má se dobře,“ řekl jsem s úsměvem, ale uvnitř mě se všechno svíralo.
„A vy dva… V pohodě?“
„Jojo, jasně…“
Ano, byl jsem srab. Nedokázal jsem mu to říct.
Ale tak, nebudu ho obtěžovat svými problémy.
Přes stěnu mého pokoje přelétl stín.
„Sakra, co to bylo?!“ vykřikl jsem a vyskočil.
autor: Dietřisko & Kentaur
Ty jooo, docela jsem se na konci lekla 🙂
Jsem zvědavá na pokračování 🙂
No Georg otravuje 😀 a ten koniec… hmm.. zaujímavé.. takéto veci sa mi páčia 😀 len tak ďalej.
No super a zase takovýhle konec to snad ne :D..honem další díl :3
Bože, nemohla som z toho Toma na začiatku 😀 asi mu fakt odumreli chuťové bunky 😀 xD… A ten koniec, no super! Bože, to je vzrúšo 😀 ja milujem horory 😀 hlavne takéto duchariny :D… A keby sa Bill bál mohol by sa predsa túliť k Tomovi, či? 😀 to by nemalo chybu :D… Strašne sa teším na pokračovanie! Je to super 🙂
Tohle me fakt bavi cist 😀 Uz se nemuzu dockat, az se tam ty veci poradne rozjedou, a to nemyslim jen to straseni 😀 Tesim se na dalsi dil 🙂
Tak to som zvedavá čo sa to tam mihlo:) Tom sa hrá na drsňáka, dúfam, že trochu znežnie, keď si dovolí priznať, že to vôbec nevadí, keď má brášku rád:)
Ten Georg mě zase pobavil 😀 Beztak je straší on, když mu nebere ani jeden z nich mobil 😀
Jsem vážně zvědavá, co se tady z téhle povídky ještě vyklube 😉 Vůbec nemám ponětí, jakým směrem se povídka bude ubírat a o to víc jsem zvědavější 😉
Těším se na další díl :))
Ježkoví voči už tam začíná strašit nebo má Bill bujnou fantasii.