18. srpna – 21:58
Něco bylo stále v nepořádku už od té chvíle, co všichni čtyři předešlé noci opustili klub. Ale to něco bylo mezi dvojčaty, něco, co je rozhodilo z rovnováhy, teď zasahovalo i do jejich práce. Bill byl dobrý v tom, že házel svůj osobní život za hlavu, když šlo o show, ale dnes v noci nešel ke svému bratrovi ani na dva metry a všechno to bylo chladné a bez života. Samozřejmě, že si toho publikum všimlo.
Gustav a Georg se na ty dva dívali, jak chladně se k sobě chovali, jak když jeden vešel do místnosti, ten druhý odešel a strčil do něj. Ale opravdu jim to dělalo starosti, co se stalo, co si řekli, že na sebe byli tak naštvaní? Všichni věděli, co jim bude řečeno: „Tom se chová jako kretén“ a „Bill se chová jako primadona.“
Po představení se všichni čtyři sešli v šatně, zpocení, protahovali se, všechno je bolelo, pili vodu za vodou. Bill seděl na opěradle jednoho velkého křesla, ve kterém seděl Gustav, Georg seděl na zemi a Tom se opíral o zeď, všichni byli v jakémsi kruhu, který byl čelem k jejich manažerovi, několika kameramanům, kteří natáčeli jejich život jednou za týden, bodyguardům a jejich veřejnému zástupci. Tolik lidí se sešlo v malé místnosti jen kvůli malému setkání skupiny a mluvili přes sebe, přes to všechno Tom pociťoval Billův ledový pohled. Snažil se soustředit na to, co jim Dunja říkala, na Davidovo poučování a na cvakání kamer a fotoaparátů. Snažil se počítat, kolikrát Georg pohodil vlasy, kolikrát poklepal prsty na zeď, ale všechno co dostávalo jeho pozornost, byl jeho bratr. Ty oči. Ty zasraný nádherný oči, který dokázaly tolik ublížit.
„Ať se mezi vámi děje cokoliv, uklidněte to.“
Billovy oči nabraly nové světlo. Poslouchal s minimálním zájmem, zachycoval jen důležitá slova. Teď se zdálo, že je David na straně jeho bratra, jejich vlastní manažer ho káral za další chybu, co udělal.
„Publikum si všimlo. My jsme si všimli. Bille, Tome, ať se děje cokoliv, musí to skončit. Je mi jedno, co to je nebo kdo za to může, ale radši to vyřešte dřív, než přijde to zítřejší ranní vystoupení v televizi. Ano?“ teď se pohledem zaměřil na Toma, zapíchl do něj další ledový kus. Hlavní atrakce skupiny, vztah mezi dvojčaty, byl problém vždycky, ať se hádali o čemkoliv. Nemohli si to dovolit.
Kytarista vydechl a podíval se na Billa prázdným pohledem, opravdu si potřebovali promluvit.
Hnědé oči přejely po místnosti, přes šedo fialový koberec, přes jeho boty, pak kalhoty a mikinu, k černým copánkům, co měl na ramenou, přes lesklý piercing ve rtu a hebké rty, nahoru až do temných očí stejných jako ty jeho. Něco v tu chvíli k Billovi přišlo, bylo mu zle z toho, že se svým bratrem nemluvil. Uvnitř se lámal a poddával se tomu jako obvykle, bylo nemožné ho ignorovat…
„Prostě to napravte. Potřebujeme spolupracovat jako team, aby všechno šlo hladce.“ Vydechl David a promnul si krk. „Vraťte se na hotel, vyspěte se, ano kluci? Dneska vám to šlo dobře.“
Byla to prázdná věta, po které bylo Billovi zle. Publikum nemělo trpět jen kvůli tomu, že se s bratrem hádali, a i přesto trpělo. Viděl to v jejich očích, když zpíval, ale nemyslel na to. Když se na podiu přiblížil ke Georgovi a naklonil se k němu, výkřiky byly hlasité a dav mu to žral, ale nebylo to tak silné, jako když byl u Toma.
Místnost se rychle vyprázdnila, jen Bill zůstal pozadu a čekal, až všichni odejdou. Chtěl být sám a chvíli tu zůstat. Posadil se do křesla, na kterém předtím zpola seděl, přitáhl si k sobě kolena a objal je, zatímco se díval prázdným pohledem do země. Nepřemýšlel, jen existoval a měl sám se sebou tichou chvilku. Nebyl připravený jít.
O pár chvil později, těžké kroky přišly zpátky do pokoje. Instinkt přitáhl Toma se starostí zpět, a tak tam stál ve dveřích, ten samý výraz v obličeji jako před chvílí.
„Jen… mi dej chvíli.“ Zamumlal mladší, vydechl a znovu se podíval na zem.
„Měl pravdu, víš?“ Tom vešel do pokoje a zavřel tiše dveře, pohledem sledoval svého brášku, ale neobviňoval ho za minulou noc. „Musíme si promluvit.“
„Jo, musíme.“ Odpověděl Bill tiše, oči nezvedal a začal nehty ťukat na svá kolena, byl nervózní a tohle dělal pro uklidnění už roky.
„Víš, že nesouhlasím, ale dělám si o tebe starosti. Myslel jsem, že přestaneš sám, ale jen se to horší. Musel jsem zasáhnout, a konečně něco říct.“
„Jo, pak JSI TO NEMUSEL DĚLAT TAM.“ Hlas dredatého zpěváka se trochu zvedl v zlosti. Proč by se neměl zlobit? Na všechno je místo a čas, a tohle opravdu nebylo vhodné.
„Bille, jen chci, abys přestal. Nenechám tě dotknout se ještě někdy těch sraček, chci, abys byl zdravý. Tahle věc s anorexií je už tak pro mě dost, ale s tím nemůžu nic udělat.“ Ukázal na bratra před sebou. „Ale drogy? S tím můžu a udělám.“
„Ty to prostě
nechápeš, CO?“ Bill se zvedl z křesla. „Musím být dokonalý, tak zasraně DOKONALÝ před fotoaparáty, fanoušky, víc než vy všichni dohromady! Musím být bezchybný, můj život musí být
tak skvělý, když se dívám do hledáčků u každýho podělanýho foťáku. Vy tři můžete sedět na prdeli v autě a nikomu by to nevadilo! Ale Bill, oh
Bill, ta krásná malá
zasraná diva, která má všechny
peníze a
moc, ten překrásný hlas a překrásný obličej. Bože
nedopusť, kurva, aby nabral jediné kilo, nebo bude vypadat jako velryba! Bulvár by mi šel po krku!“
Tom přišel o pár kroků blíž, chtěl ho držet a dát mu o trochu víc pocitu bezpečí, ale v tu samou chvíli věděl, že nemůže. Tenhle boj nebyl o Billovi proti světu, bylo to o něm proti Billovi, proti Billově závislosti.
„Vím, že jsi pod velkým tlakem, ale tohle… okay, tráva a pití, to chápu, ale Bille… kokain? To je tvrdej materiál, ublíží ti to. Znám tvoje chutě, vím, že by sis nekoupil špatnou věc, takže ta věc, co si dáváš do těla, musí fungovat opravdu dobře! Můžeš alespoň někdy přemýšlet?!“
Bill ho probodl pohledem víc než ráno, chladněji než na začátku meetingu, skoro stejně jako minulé noci. „Můžu si dělat, co kurva chci, a ty mě nezastavíš.“
„Našel jsem to, cos měl v kufru. Tak dlouho, jak to u sebe budeš mít, vždycky to najdu a spláchnu to do záchodu znovu a zno-!“
„COŽE SI UDĚLAL?!“ zpěvák vykulil oči, semknul pěsti a rozechvěl se. „VÍŠ VŮBEC, KURVA, JAK MOC TO STOJÍ?!“
„POKRAČUJ, PROMRHEJ
VŠECHNO, CO VYDĚLÁŠ NA TOMHLE, JE MI TO JEDNO! Ale já ti nedovolím to brát!“
První pěst vyletěla dřív, než si Bill uvědomil, co dělá. Jeho ruka se hýbala tak rychle, že ji neviděl, necítil ani pohyb vzduchem, dokud něco pohyb nezastavilo, dokud se tvrdá lícní kost jeho bratra nezaryla do jeho kloubků, když do něj narazil. Oslepl tím vztekem, nevěděl, že Toma uhodil, dokud od něj starší z dvojčat neustoupil a nevrátil mu to. Náraz byla první věc, co ho dostala, odstrčil zpěváka dozadu o krok nebo dva. Teď se nepral kvůli slovům, pral se, protože se s ním pral Tom, a stejně to bylo i opačně.
Ruce ho tahaly za vlasy, tahaly ho blíž, snažil se ze sebe Toma sundat, a pak na něj znovu skočil. Necítil nic, všechno to bylo tak rychlé. Pak Bill přistál na zemi a na chvíli ležel, kašlal a snažil se nadechnout, ale pak zvedl pohled k bratrovi, který byl připravený k boji, kdyby mu zase jednu ubalil. Tom stál nad ním, dýchal stejně těžce, pod okem měl modřinu, ruce v klidu, ale stejně se chvěl.
Tom se nechtěl prát, ale když se to v něm začalo vařit, mít fyzický kontakt byla občas jediná cesta, jak s Billem věci vyřešit. Potřeboval tu intenzitu, potřeboval znát svoje místo.
Zpěvák vydechl, položil hlavu na koberec a zavřel oči, zatímco se snažil nabrat dech. „Já tě kurva n-nenávidím. NENÁVIDÍM. Potřeboval jsem to… potřeboval…“
„To není pravda.“
„Všechno pak šlo pryč. Vždycky pak bylo všechno lepší, o tolik lehčí. Ty jen, kurva, nechápeš!“ Bill se převalil na bok a začal se zvedat přes roztřesené ruce, a když se konečně dostal na nohy, tak Toma odstrčil. Odfrkl si a zavrtěl hlavou, vypadal, jako by chtěl brečet, „Ty to prostě, kurva, nechápeš. Chceš mi vzít pryč jedinou věc, která mě dělá šťastným od doby, co jsem to zkusil, to jediný mě nezklamalo. Na rozdíl od tebe.“
To zklamání, zlost a znechucení v Billových očích mu semklo hrudník. Těžce se mu dýchalo.
„Já tě, sakra, nenávidím.“ Bill se otočil a vyběhl z šatny, nohy měl až moc těžké, aby běžel za ním. Jeho srdce mu říkalo, aby za ním běžel a nenechal ho odejít z dohledu. Ale hned jak se zkusil pohnout, Bill už byl pryč, těžké kovové dveře na druhé straně chodby se zavřely.
Zahnul a vyběhl z budovy, pryč od místa, kde by mohli čekat fanoušci, zpomalil chůzi, když prošel kolem čekajících náklaďáků a aut, pořád šel. Musel se dostat ode všech pryč, proč ho nemohli nechat na pokoji?!
„Bille! Bille, kam jdeš? Autobusy jsou tady! BILLE!“
„JÁ SE NEVRÁTÍM! NECH MĚ, KURVA, NA POKOJI!“ zpěvák šel dál o pár budov, aniž by se otočil, Georg mu byl v patách. Konečně se opřel o zeď jedné z cihlových budov, mlátil do ní pěstí. Byl tak vyčerpaný, tak hotový.
„Co se stalo?“ dlouhovlasý mladík se snažil popadnout dech, zpomalil a přešel k němu na rozumnou vzdálenost. „Hej…“
„Nic, jasný?“ znovu uhodil. „Jsem jen vytočený. Potřebuju být na chvíli sám.“
„Oba dva víme, že to není dobrý nápad. Zůstanu tu s tebou. Mluv se mnou.“
autor: Raiju
překlad: LilKatie
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
Ach jaj, Bill by si mal uvedomiť, že má problém, a mal by si nechať pomocť. Za normalných okolností, by som povedala, že pár výchovných od Toma by pomohlo, ale akosi to nezabralo. Dúfam, že Tom Billove slová nebral vážne a vie, že to Bill povedal v afekte.
Ďakujem za preklad.
Tak tohle bylo šílené…
Bill byl šílený…
V tomhle stojím jasně na Tomově straně, Bill si zahrává se svým životem a ani si to neuvědomuje. Je hrozné, že až blízká přítomnost smrti mu ukáže, na čem v životě skutečně záleží.
A protože je Bill momentálně venku s Georgem, řekla bych, že "bod nula" se blíží.
Takže Bill začal preto, lebo sa necíti šťastný a ten kto to zapríčinil je Tom? Takže Tom ho zrejme odmietol a Bill to rieši cestou bieleho prášku? Alebo je to inak? Som strašne zvedavá a strašne dúfam, že Bill nebude kokaín potrebovať, že ho Tom zachráni 🙁
To je mazec.Bill je vůl když se dal na drogi.