autor: Tina
Zrovna projížděli skvostnými ulicemi Paříže. Všechno působilo tak elegantně. Bill se společně se Sophi koukal z okna a už se nemohl dočkat, až se těmito ulicemi bude procházet s Willem.
Uviděl, jak si jeho červenovlasá kamarádka jenom povzdechla a dívala se taky na Paříž.
„Neboj, jakmile tě uvidí všichni Francouzi, poperou se o tebe,“ usmál se na ni.
„No to těžko, kdo by chtěl takový zjev,“ řekla s velkou dávkou sarkasmu.
„Ale přestaň kecat hlouposti. Jsi moc hezká, originální holka, a to by v tom byl čert, aby se tady nenašel i nějaký originální Francouz,“ usmál se na ni a objal ji kolem ramen.
„Sranda ale je, že já neumím francouzsky plácnout vůbec nic.“
„Nevadí, ale v angličtině jsi výborná, takže ti nebude dělat problém se domluvit, to já bych na tom byl daleko hůř,“ podíval se na ni. Viděl její lehký úsměv.
Když přijeli k hotelu, kde přečkají jednu noc, profesoři je ještě nepustili. William byl ten, kdo vstal a vyžádal si od všech pozornost.
„Než se všichni rozutečete a nebudete k nalezení, jen pár věcí vám ještě řeknu. Teď se přemístíme do hotelu, kde si můžete odpočinout a budete mít rozchod. Klidně si prolezte celou Paříž, ale do dvanácti tady buďte na oběd, máte to zaplacené, takže je na vás, jestli si to přijdete sníst. Potom zase budete mít volno a v šest bude večeře. Opovažte se vy, kdo vám ještě není osmnáct, přijít opilí. Do jedenácti večer buďte zpátky v hotelu všichni,“ to poslední slovo pořádně zdůraznil a pokračoval ve svém monologu.
„Druhý den bude v osm ráno snídaně a ve dvě hodiny odjíždíme, takže už buďte sbalení, ať zbytečně nezdržujete,“ jakmile skončil svou řeč, postavila se ještě profesorka Müllerová.
„Doufám, studenti, že se budete patřičně chovat a neuděláte nám ostudu,“ to bylo vše, co řekla, a potom se už všichni přemístili se svými zavazadly do hotelu, kde pak byli rozděleni na pokoje.
„Tak co, kam vyrazíme?“ ptal se okamžitě Andreas, který si hodil tašku vedle postele, a hned na ni skočil, aby otestoval měkkost a pohodlí.
„Určitě se musíme podívat do města a obhlédnout zdejší místní krásky,“ řekl Georg a viděl, jak Andy jenom souhlasně přikyvuje. Pak se jejich pohledy přemístily na Billa. Trochu později jim došlo, že Bill o žádné krásky zájem nemá.
„No a taky nějaké krasavce,“ dodal Andy.
„To je v pohodě, jen běžte sami, já jsem nějaký unavený z té cesty, asi si ještě zdřímnu.“ Potřeboval se vymluvit, aby kluci zmizeli a on mohl mít na Williama čas.
„Tak dobře, uvidíme se na obědě, jo?“ Blonďák vstal a poplácal Billa lehce po zádech.
„Jasný a můžete s sebou vzít i Červenou, hlavně do ní moc neryjte,“ pousmál se a oba kluci jenom se smíchem přikývli. Nakonec se vytratili z pokoje a Bill tam zůstal sám. Počká ještě chvíli, a pak půjde zaklepat na Willa a zajdou se spolu někam projít.
Asi po čtvrt hodině však někdo zaklepal na dveře. Bill šel tedy otevřít, a jaké to bylo překvapení, když uviděl Willa.
„Tvoji kamarádi už šli?“ zeptal se opatrně, protože nevěděl, jestli v pokoji ještě někdo není.
„Jo, už odešli, většina lidí, už je taky z hotelu pryč, ne?“
„Šli se podívat do města, ti nebudou v hotelu sedět,“ usmál se William a Bill si ho zatáhl do pokoje. Ještě předtím se podíval, jestli je náhodou někdo nesleduje.
Když zavřel dveře, bylo to docela překvapení. Ten, kdo okamžitě toho druhého políbil, byl Will. Bleskově si k sobě Billa přitáhl a dravě ho políbil. Černovlásek se k němu natiskl a prohrábl se mu ve vlasech, které měl stylově vyčesané lehce na stranu. William si užíval to, že svého malého puberťáka může zase líbat. Hrál si s jeho jazykem anebo chutnal jeho rty.
Po chvíli se od sebe odtáhli a dívali se sobě navzájem do očí.
„Uskutečníme naši romantickou procházku, co ty na to?“ zašeptal profesor a Bill s úsměvem přikývl.
Procházeli se uličkami Paříže, ruku v ruce a dívali se na nejrůznější věci. Ať už to byly věci za výlohou různých obchodů nebo krásné květiny, voňavé jídlo či různé drobnosti ze stánků.
„Víš, co bych chtěl někdy zažít?“ řekl černovlásek svému profesorovi.
„Přecpat se vanilkovou zmrzlinou? Tady bude jistě hodně dobrá,“ ukázal na jeden stánek s točenou zmrzlinou.
„No to možná později, ale chtěl bych, aby mě někdo v noci, až bude celá Paříž zářit různými světly, políbil pod Eiffelovkou,“ koukl se nevinně na Willa.
„No tak je velká pravděpodobnost, že to tuhle noc zažiješ, a teď pojď pro tu zmrzlinu, mám na ni strašnou chuť,“ dotáhl černovláska ke stánku a koupil dvě točené vanilkové zmrzliny.
Celý den byl naprosto úchvatný stejně jako celé tohle město. Bill si to náramně užíval. Ty chvilky, kdy mohl být se svým matematickým princem, aniž by se museli obávat, že je někdo vidí. Když se mohli za rohem vášnivě políbit anebo prostě jenom blbnout se zmrzlinou. Bylo totiž dost nepravděpodobné, že by je někdo mohl vidět. Bylo to přece jen velké město.
Nakonec nastala noc a celá Paříž se ponořila do temnoty. Všude kolem svítila světla a všechno vypadalo tak nádherně. Bill za celý den viděl svoje kamarády jenom u oběda, kdy si povídali, a dozvěděl se hned milou zprávu, a to že o Sophi dokonce projevili zájem hned dva Francouzi. Všechno to Billovi musela vylíčit do nejmenšího detailu, jak byli strašně pozorní a milí a neuvěřitelně galantní. Avšak, nakonec to ten druhý vzdal a zůstal jenom Roberto. Nebylo to sice typické francouzské jméno, ale Sophi s ním byla moc spokojená.
Billovi ani nevadilo, že se jeho kamarádi baví bez něj, on měl taky svou zábavu, a to v podobě svého matematického prince.
Nakonec se mu splnil i jeho sen. Když společně došli s Williamem až přímo pod Eiffelovu věž. Byla už noc a světla kolem vytvářela skvělou romantickou atmosféru. Černovlásek zvedl hlavu a díval se na konstrukci celé věže, pod kterou se nacházeli. Potom se zadíval do mandlových očí svého profesora. Na tváři mu panoval milý úsměv, když se díval, jak je jeho malý puberťák šťastný. Nic neříkal. Slova nebyla potřeba. Prostě jenom pohladil Billa po tváři a potom si jej přitáhl a hluboce a procítěně jej políbil.
Tohle si Bill mohl, odškrtnou na seznamu svých tajných snů. Celá ta chvíle, kdy se líbali, byla naprosto dokonalá.
„Tak co, stačilo to takhle?“ usmál se na něj profesor a sledoval, jak mu oči jiskří štěstím.
„Ano stačilo, bylo to skvělý, děkuju,“ pohladil ho po tváři a vtiskl mu na rty malý polibek.
Nakonec se spolu vrátili do hotelu. Bylo něco kolem tři čtvrtě na deset a někteří studenti už se vraceli.
„Mohl bych za tebou večer přijít?“ zeptal se Bill tiše a šibalsky se uculoval.
„Pokud tě nikdo nechytí a nebude průšvih, tak klidně. Dveře nechám odemčené, takže nemusíš klepat, ano?“
„Platí,“ vycenil na něj zoubky v okouzlujícím úsměvu, a potom se už vrátil do svého pokoje. Georg a Andy tam zatím ještě nebyli. Jak je znal, přijdou až na poslední chvíli. Tak se mezitím šel umýt, když měl celý pokoj pro sebe. Aspoň pak nebude muset zbytečně čekat.
Mezitím se vrátili oba kluci z města. Byli samý smích a vtip.
„Bille, udělal jsi vážně chybu, že jsi s námi nešel,“ smál se Georg a plácnul sebou na postel.
„Co jste zase vyvedli?“ usmál se černovlásek a už převlečený ve věcech na spaní se posadil do tureckého sedu na svou postel.
„No tak, znáš Andyho a jeho touhu pořád do všeho padat, ne? Řekli jsme si, že se zajdeme podívat po nějakých místních kráskách. Jenomže ještě před tím za námi pořád chodila nějaká ženská, jestli si nechceme koupit nějaký časopis. Byla fakt neodbytná, pořád něco žvatlala francouzsky. Když jsme se jí ztratili, šly proti nám dvě fakt pěkný kočky, a co nepředvedl náš mistr, jak pořád po nich koukal. Zakopl o patník a vymlel se do stánku se zeleninou.“
„Dívej se, mám tady ještě kousek rajčete. Byl to fakt hnus, pořád pak na mě lítaly mouchy. Takový trapas, a ještě jsem to musel zaplatit samozřejmě, takže holky v tahu a peníze v tahu.“
„Ještěže jsem s vámi nešel,“ smál se Bill, upřímně mu bylo Andyho líto, ale on se z toho rychle dostane, a pak už se tomu bude jenom smát.
Když pak už všichni spali, Bill se pomalu dostal z postele, a co nejtišeji kráčel ke dveřím.
„Kam jdeš?“ zeptal se Georg, který se z neznámých důvodů probudil. Billa tak polekal, že až nadskočil. Ale co teď? Nemohl mu říct, že jde za Willem, musel si rychle něco vymyslet.
„Je-jenom se mi zdálo, že někdo klepal,“ vypravil ze sebe koktavě a šel otevřít dveře a podívat se, jestli tam někdo není. Samozřejmě, že tam nikdo nebyl, tak je zase zavřel.
„Aha, tak jdi spát, to ti asi jenom hrabe,“ řekl Georg a položil zase hlavu na polštář a Bill se došoural k posteli a lehl si.
„Žraloci! Oni chtějí, abych zpíval hymnu, já ji neumím!!“ vyšiloval Andy ze spaní a prudce se probudil.
„Tak jim to řekni,“ koukal na něj Georg, jako na idiota. Andy jenom přikývl a zase ulehl do postele a spal jako dřevo. Bill si jenom povzdechl a ulehl. Tak to vypadá, že z téhle noci nic nebude, když jsou všichni vzhůru.
autor: Tina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 26
No teda Bill utřel nos.Jsem zvědava kdy se objeví Tom.
Ach jo, to z toho nic nebude jO? 😀 Ale krásný díl =) hlavně ten polibek pod Eiffelovkou =)
Tak je to sakra twincest nebo ne? 😀 ja uz sem z toho magor 😀
Zabít tetičku Helgu! Zabít tetičku Helgu! a ještě do třetice ZABÍT TETIČKU HELGU!!! 😀 Sakra tohle se dělá?! 😀 ať už ten Georg spí, nebo mu takovou jednu vrazím, že usne hned!! xD já jsem se už tak těšila na tu noc 😀 proč prostě nemohl Bill říct, že jde na záchod. Že ten jejich se jim nějak pokazil?!?! 😀 Tohle mě dování k šílenství! 😀 Holka, jestli to nenapravíš v nějakým z dalších dílů, tak ti už žádný UD nepošlu, je ti to jasný?! 😀 😀 😀
Tak moje výhružky by snad stačily 😀 Takže zase na druhou stranu ti musím vychválit ten polibek pod Eiffelovkou 🙂 To bylo vážně krásný 🙂 (Ale nemysli si, že si tím nějak vyžehlíš tu noc! To teda ne!! :D)
Bože, já jsem tak naštvaná na tetičku Helgu, že na nic jinýh nemám myšlanky 😀 Takže doufám, že mi je spravíš v příštím díle 😀 😀
To, že Bill nechal spolužiakov odísť a vyhovoril sa na únavu, bolo takmer 100%-né, že to urobí, ale Will ma nádherne prekvapil. On má toho čiernovlasého diablika asi naozaj úplne rád, keď za ním docupital sám okamžite ako mohol. Nejako ma to roznežnilo 😀 A hlavne bozk pod rozsvietenou eiffelovkou…
Je ale divné, že ho chalani nechali samého celý deň 🙂 oni ho vôbec nepodozrievajú?
Chudák Bill, na noc sa asi len tak nevyparí 🙂 som zvedavá čo s Willom vymyslia.
Ďakujem za kapitolu 🙂
Koukám, že Bill je slušný romantik, ale tak ona k tomu celá Paříž zajisté svádí 😀 To asi já jsem ten jedinej magor, který tam za žádnou cenu nechce (a nevím proč :D)…
Geo to pěkně dosral jakože :D:D zrovna u něj bych tipovala, že když to jednou zařízne, tak ho neprobudí ani výstřel z děla 😀 (maximálně tak akutní potřeba odejít na wc :D)
… Jen nevím, jak si to představovala Sophie, když jela do Francie bez znalostí francouzštiny a spoléhala jen na angličtinu 😀 Protože Francouzi jsou obecně známí svojí nevolí k učení se jakéhokoliv jiného jazyka 😀 A pak se diví, že se chlapec, kterého uhnala, jmenuje jak Ital či co to :D:D:D
Pěkný díl, těším se na další =))
miluju tuhle povídku, doufám, že dojde k nějakém většímu zvratu 🙂 už aby se objevil Tom 🙂 moc se těším na další díl 🙂