autor: Diana
Bill:
„Ne zlato. Nikdo si nezaslouží smrt. Ale prosím, nezanevři. Uvidíš, my to spolu zvládneme,“ konejší mě Tom. Je to s ním všechno lehčí.
„Nezanevřu. Mělo se to tak stát. Bůh ví, proč to tak zařídil,“ řeknu. Zní to až chladně, ale já si za tím názorem stojím. Ne, že bych byl věřící nebo tak, ale určitě se všechno neděje jen tak.
„Bille,“ šeptne a prudce si mě strhne do své náruče. „Tolik tě miluju,“ šeptá mezi polibky, které pokládá na mou tvář a krk.
„Já tebe taky, Tomi, tak moc,“ řeknu potichu a ruce mu pevně obmotám kolem krku. Cítím potřebu být u něj co nejblíže. Tom mě jemně hladí po zádech, při tom rty lehounce přejíždí po mé kůži na krku. Spokojeně přivřu víčka a oddávám se pocitu bezpečí.
„Už nikdy nikomu nedovolím, aby ti ublížil. Vím, že jsem to zvoral, ale přísahám, že už se ti nikdy nic nestane,“ špitá Tom. Jeho slova jsou prokládána polibky, které něžně sází na mou tvář, krk a odhalenou hruď.
„Nebyla to tvoje chyba,“ vydechnu a ještě víc se přitisknu k jeho tělu. „Nemohl jsi nic dělat.“
Tom:
„Bille, zlatíčko. Možná by sis měl jít vzít svoje věci z toho domu,“ navrhnu. Chci, aby to měl co nejdřív za sebou a nikdy se tam nemusel vrátit. I proto, aby tu už mohl bydlet se mnou.
„No… Já nevím… Ale asi máš pravdu. A Tome?“ přitulí se blíž ke mně. Každým okamžikem si myslím, že víc už se to prostě nedá. A ono přece. Pro sebe se usměju.
„No?“ dám mu pusu na tvář a čekám, až z něj něco vypadne.
„M-můžu tu být?“ nesměle mi pohlédne do očí. Je strašně roztomilé, jak se bál zeptat.
„Zlatíčko,“ věnuju mu nežnou pusinku na nos, „samozřejmě, že ano. Počítám s tím,“ přivřu oči a nakloním se nad jeho krk. Jemně otírám rty o alabastrovou pokožku.
„Budeme mít krásný život. Slib mi to,“ přivře oči a hlavu trošku zakloní, abych k němu měl lepší přístup.
„Slibuju,“ vydechnu mu horký dech na krk, cítím, jak se zachvěl. Věnuju mu ještě pár polibků a potom se mu znovu zadívám do těch neskutečně nádherných očí.
„Miluju tě,“ zašeptá, oční kontakt stále neztrácíme. Je to moc romantická chvilka, i přes to, co se právě stalo.
„Já tebe víc. Nejvíc,“ usměju se, pohlédnu ven z okna.
Bill:
Pozoruju Tomovu tvář, jak se s lehce ustaraným výrazem dívá z okna.
„Děje se něco?“ zeptám se a jemně si otočím jeho hlavu tak, abych mu viděl do očí.
„Ne, ne, jen… S tebou utíká čas tak strašně rychle,“ zasměje se a vyhledá moje rty. Oba si užíváme ten něžný polibek. Po chvilce se od sebe odtáhneme. Stulím se mu do náruče, hlavu zabořím do jeho trička, které tak krásně voní.
„Jsi unavený?“ zeptá se a hladí mě ve vlasech. Je tak něžný.
„Ano, trochu,“ řeknu a vzápětí si dlouze zívnu.
„Tak trochu, jo?“ zasměje se a políbí mě na čelo. Potom se začne zvedat.
„Tomi, kam jdeš?“ zeptám se trochu vyplašeně. Nechci, aby ode mě odcházel. Potřebuju ho mít u sebe.
„Jdu tě dát spinkat,“ řekne, a potom se ke mně skloní. Potom cítím, jak mě jeho silné paže uchopí a zvednou mě.
„Áááá!!! Tomééé,“ zapištím a pevně se ho chytnu kolem krku. Vím, že jsem u něj v bezpečí, že on mě nepustí, ale i přesto mu chci být co nejblíže.
„Kam mě to neseš?“ zeptám se, jako bych to sám nevěděl.
„No přece do postýlky, ty moje malé miminko,“ zaculí se na mě a hravě mě kousne do nosu. Potom už mě nese do jeho ložnice, kde mě opatrně položí na jeho velikou postel. Okamžitě mě zabalí do teplých přikrývek a sedne si vedle mě na postel.
„Neodcházej, prosím,“ šeptnu a prosebně se mu zadívám do jeho čokoládových duhovek. Chci ho mít u sebe. Potřebuju cítit jeho blízkost.
„Nechceš, abych odešel?“ zeptá se, jako by mu to nebylo jasné.
„Nechci. Potřebuju tě tady,“ řeknu a rukama se po něm začnu natahovat.
„Tak dobře,“ přikývne a já nadzvednu peřinu tak, aby si pod ni mohl vlézt. Jakmile ho ucítím vedle sebe, neváhám a pevně se k němu přitulím. Tom mě obejme kolem pasu a hladí mě po zádech. Do ucha mi šeptá slůvka lásky.
Tom:
„Budeme navždy spolu. Budeme se milovat, dokud nás smrt nerozdělí. Aspoň já tě budu milovat, i kdyby se stalo cokoliv,“ šeptám mu do vlasů všechno, co mě právě napadá. Bill se vedle mně trošku zavrtí a přehodí nohu přes moji.
„Lásko?“ řekne, oba máme už zavřené oči. Jsem si jistý, že nás každou chvilku přemůže spánek.
„Slíbíš mi něco?“
„A co?“ otevřu oči, abych viděl jeho výraz. Ten je ale až příliš neutrální.
„Že mě nezneužiješ, a potom neodkopneš jako kus hadru.“
Když slyším jeho trpká slova, je mi do pláče. Vím, co si Bill doteď musel prožít. Já bych mu to nikdy nedokázal udělat. Chudáček, můžu mu to slíbit i tisíckrát, stejně ho to bude stále trápit.
„To se nestane, ani kdybys chtěl. Můžeš mi i ty něco slíbit?“ pohladím ho po tvářičce, palcem přejedu po sametových rtech.
„Cokoliv, lásko,“ usměje se, ústa smyslně pootevře.
„Nikdy mě nepodveď, prosím,“ zašeptám. Vážně mi je špatně už jen při té představě.
Bill:
„Nikdy mě nepodveď, prosím,“ zašeptá Tom. Podvědomě si mě přitiskne blíž k sobě a já k němu.
„To bych nedokázal. Nedokázal bych podvést tak hodného člověka, jako jsi ty, lásko,“ řeknu. Myslím to upřímně, od srdce. Vážně bych to nedokázal. Tom si nezaslouží nic zlého. Ani se mu nedivím, že mě o to žádá. Že má obavy. Taky bych je měl, kdyby se choval jako já. Ale on se tak nechová. To jenom já jsem laciná děvka. A on můj zachránce, kterému budu zavázaný do konce svého života.
„Nikdy ti nebudu moct dostatečně poděkovat za to, co jsi pro mě udělal,“ zamumlám do jeho teplé kůže na krku. Zhluboka nasávám jeho vůni. Je tak uklidňující. Cítím se v jeho náruči uvolněně.
„Bille, to je přece samozřejmost. Už jsi mi poděkoval. Navíc, nedokázal jsem pro tebe udělat to, co jsem chtěl. Pouhé minimum z toho, co by sis zasloužil,“ řekne Tom. Prudce rozlepím víčka od sebe a zadívám se na něj. Jeho tvář je bolestně stažená, dívá se do prázdna.
„To neříkej,“ hlesnu.
„Udělal jsi toho pro mě víc než dost, nic z toho si nezasloužím,“ podívá se na mě.
„Já tě miluju,“ ujistím ho.
„Já tebe taky, broučku. A teď už spinkej.“
Tiskne mě k sobě pevně. Teď by mi nikdo nebyl schopný ublížit. Tom by mě ochránil.
Tom:
„Já tebe taky, broučku. A teď už spinkej,“ políbím ho do vlasů, jemný polibek na ústa jsem si ale nedokázal odpustit. „Dobrou noc,“ řeknu a přesunu ruku na jeho bedra. Bill se začne vrtět a smát.
„Aaa, to lechtá,“ stále se směje. Je tak krásný.
„Mmm… Takže Billí nám tu je lechtivý,“ zasměju se a využiju příležitosti. Rukama přejíždím po jeho podbřišku a všech lechtivých partiích. Bill se jen se smíchem kroutí a svíjí na posteli.
„Tomeeee! Já se počůrám, nech toho!“ jeho radost stále nepřestává.
„Ale mě to sakramensky baví,“ zazubím se a pokračuju v lechtavém týrání své lásky.
„Tomeeeeee!!!“ zapiští a chtě nechtě spadne z postele. Vím, že pád není nic moc, ale musím se nad tím z chutí smát.
„Ha-ha… Moc vtipné,“ naoko se urazí, ale vzápětí se začne opět řehtat. Podám mu ruku, aby se postavil. Vytáhnu ho však tak prudce, že skončí na mně.
Bill:
„Ha-ha… Moc vtipné,“ hraně jsem se urazil, ale moc dlouho mi to nevydrželo. Hned na to se zase rozesměju. Tom mi pomůže vstát ze země, ale opře se do toho až moc a já skončím rozvalený na něm. Oba znovu chytneme záchvat smíchu.
„Tome, ty seš moje malý pako, viď?“ zeptám se ho a roztomile mu brnknu ukazováčkem o nosík.
„Jsem,“ přikývne a tváří se, jako malé děcko. Neodolám a políbím jeho měkké poddajné rtíky. S vášní se do nich vpiju a vychutnávám si jejich přesladkou chuť. Tom se mnou proplétá jazyk a za týl si mě přitáhne víc k sobě. Jemně mi zakloní hlavu, čímž se dostává hlouběji do mých úst. Oba úplně zapomeneme na to, že jsme ještě před pár minutami chtěli jít spát. Náš dlouhý polibek je čím dál víc vášnivější. Vzrušeně mu vydechnu do úst a Tom se prudce přetočí na mě. Na chvilku rozpojí naše rty a zadívá se mi do očí. Ty jeho jsou ztmavlé vášní. Znovu se ponoří do mých rtů, rukou při tom bloudí pod mým tričkem.
„Tomi,“ vydechnu, když se jeho rozkrok otře o ten můj. V tu chvíli se Tom prudce odtrhne. Oba splašeně dýcháme a hledíme si do očí.
„Co se stalo?“ zeptám se s obavami.
„Nic jen… Nejde to, Bille. Bolelo by tě to,“ řekne. Ach… On je takový brouček. Já sám jsem na to úplně zapomněl a on mě tak starostlivě hlídá.
„Děkuju, broučku,“ usměju se na něj a přitáhnu si ho k sobě, tentokrát pro úplně něžný a nevinný polibek.
autor: Diana
betaread: J. :o)
Awwwwwwwww :33 To je tááááák nádherný a roztomilý…..a jako při každý povídce stejně umírám smíchy no….já mám zkrátka divné myšlení :DD Moc hezký a těšim se na další díl jak babka na důchod 😀
úúúžasná povídka ;))) jsem strašně ráda že se nastěhuje Bill k Tomimu :)))
Sú krásne zamilovaní, to ich vyvádzanie bolo roztomilé. Len ma zarazila žiadosť od Toma.Akoby naznačil Billovi čo je zač, keď ho žiadal aby ho nepodviedol. Trochu ma pri tom zamrazilo. A mám strach, že ísť pre Billove veci do toho domu nebude len tak jednoduchá záležitosť. Len nech sa im nič nestane. Ani jednému. Koniec bol nádherný. Aj keď to Tom zarazil.Vlastne tým to bolo ešte krajšie. Ďakujem za kapitolu.
Awr…velmi romantické<3!
Jsem šťastná,že se Bill k Tomovi nastěhuje.Těšim se moc na další díl. 🙂
dakuhjem :*:*:*
To je tak krásné =) Jak ho lochtal 😀 😀 <3 Jsem ráda, že se Bill zase smál =)
nyuuuuf to je taaaak roztomiléééééé <3už se nemůžu dočkat dalšího ^^