Billy se na ni vyděšeně podíval, jak se mu obnovovaly vzpomínky, ale matka jej opět konejšivě pohladila po tváři.
Billy se i přes její ruce vymrštil prudce do sedu.
Wandží-Wa překvapeně vykulila své světlé oči.
„On? On, že zachránil tebe?“ nechápala a vztáhla ruku k Billyho čelu, ale syn její ruku odstrčil.
„Maminko… já ho miluju. A jestli zítra umře, vezmu si život i já. A nikdo tomu nezabrání.“
Věděl, že jeho slova byla možná až moc silná, protože jeho maminka ho milovala a udělala pro něj vždycky všechno, co mu na očích viděla. Skoro to bylo svým způsobem i vydírání, to, co jí řekl, a poznal na ní, že ji jeho výhrůžka vyděsila. Ale byla to pravda. Pokusí se Toma zachránit, a pokud se mu to nepodaří, sám si vezme život, protože jeho život bez mladého, charismatického Komanče jednoduše neměl smysl.
„Billy… sluníčko moje… nemůžeš se přece zabít,“ pokusila se ho slabým hlasem Wandží-Wa uklidnit, on však jenom vzpurně pohodil hlavou.
„Billy… a seš si jistý, že jeho city jsou upřímné?“ namítla opatrně tichým hlasem matka.
„Já to vím!“ potvrdil jí to Billy. „Už několikrát mě mohl zabít, ale neudělal to… a vrahem není on, ale jeho otec! To on z něj udělal, co si myslíte, že je!“ vykřikl a oči mu zlostně zaplály. „On ho bil, nedával mu najíst, štval ho do bitev s mnohem silnějšími soupeři, a pokud je neporazil, ztrestal ho bičem! Proč myslíš, že se tomu radši podřídil a radši dobrovolně vyrůstal v masce zabijáka? Protože jinak by ho umučili, jen proto, že oni sami nemají odvahu na mě sáhnout!“
Wandží-Wa o pár kroků ucouvla, protože z jejího syna v tu chvíli vyzařovala neuvěřitelná síla a nenávist vůči všem Komančům, kteří se na trápení Tomahawka v jeho dětských letech podíleli a vypadal skoro až děsivě, jak se tyčil v plné své výšce a oči mu sálaly hněvem a zarytou odhodlaností. Po chvíli se ale uklidnil a podíval se na matku mírněji.
„Pomůžu mu. Zachráním ho a odjedu odsud. Už se nikdy nevrátím, protože tady Toma všichni nenávidí a nenechají si vysvětlit to, co jsem teď vylíčil tobě. A jestli přitom zhynu nebo ne, to už je v rukou Manitoua,“ dokončil a trochu zamrkal. „Ale chci, abys věděla… že tě mám moc rád. Jako jediná jsi při mně stála odmalička… miluju tě, maminko,“ zlomil se mu hlas a pevně Wandží-Wu objal. „Ale bez Tomahawka nemůžu žít.“
Chvíli setrvali v pevném objetí, pak se ale od sebe oddálili. Kupodivu to ale nebyl Bill, kdo přerušil objetí, ale jeho matka, které ze tváře vyzařovala stejná odhodlanost, jaká čišela před chvílí z tváře jejího syna.
„Jsi moje jediné dítě, Billy, a já udělám všechno proto, abys byl šťastný. Pomůžu tobě i Tomahawkovi k útěku. Máš pravdu, že vás oba budou muži z kmene nenávidět,“ vydechla a trochu se jí zachvěly rty, přesto ale statečně pokračovala. „Ale já věřím, že jednou přijde den, kdy se my dva zase setkáme,“ pousmála se a pohladila Billyho po tváři. „A třeba bude u setkání i Tomahawk… ráda poznám více toho, kdo tebe dělá šťastným,“ vydechla a jemně setřela slzy dojetí, které se Billymu okamžitě přehouply přes řasy.
„Maminko,“ vydechl vděčně, ale Wandží-Wa ho ukazováčkem na rtech umlčela. „Je odpoledne, do soumraku zbývají skoro tři hodiny. Vím, že to pro tebe bude těžké, ale musíš teď předstírat, že jsi Tomův nepřítel. Měl bys vyjít ven a podívat se na něj. Každý válečník to tak dělá, když přivede do tábora svou kořist a je zesláblý natolik, že ji sám nedovede připoutat ke kůlu.“
Billymu se opět zaleskly oči, když dosednul na svou kožešinu. Tohle po něm přece nikdo nemůže chtít, aby se Tomovi, který ho už teď má za zrádce, přede všemi vysmíval! Ano, věděl, že když to udělá, usnadní tím spoustu věcí, ale copak to má šanci dokázat? Bude trpět už jenom z pohledu na Toma a z faktu, že Tom bude muset být ještě několik hodin připoutaný u kůlu, bez jídla, vody a zajisté ve velkých bolestech, zatímco on tady bude s rodinou muset večeřet a předstírat, jak je ze své „kořisti“ šťastný.
„Na, napij se,“ podala mu Wandží-Wa hrníček s čajem. „Dodá ti sílu na to, abys to zvládnul. A než ty vykonáš svou povinnost, tak já tvému otci připravím na noc pořádně silný odvar. Bude spát jako děťátko,“ pousmála se. „A připravím ti do vaku nějaké jídlo, bylinky a mou tajnou mast… když s ní budeš potírat Tomahawkova zranění, budou se hojit mnohem rychleji. Sama jsem ti s ní léčila bok, když jsi byl menší a natrhnul ti ho ten bizon, pamatuješ?“
Billy se pousmál a přikývl, bezděčně si přitom dlaní přejel po malé jizvičce, kterou měl na památku ze dne, kdy byl se svým otcem poprvé na lovu a záhadně se mu tehdy povedlo připlést se bizonovi do cesty. Uskočil stranou, ale roh se trefil do jeho boku, naštěstí však nijak vážně. Zbyla z toho jenom malá jizvička a vzpomínky, i když si tenkrát jako malé dítě myslel, že snad umře.
„Jsi ta nejhodnější,“ usmál se dojatě a ještě jednou matku pevně objal a políbil ji na obě tváře. „Nevím, co bych si bez tebe počal.“
Chvíli jenom stáli a vyměňovali si šťastné pohledy, než ho matka dlaní lehce posunula směrem ke dveřím.
autor: Áďa
Chudák Tomj, chudáčik Bill. Je hrozné byť tak to sa rozhodnúť. Billova maminka je úžasná. Tom, ty to potom Billymu odpusť, a nechaj si to vysvetliť prosím. A hlavne nech Tomovy do večera moc neublížia prosím.
Tyjo dokonalá povídka !!!!! dneska jsem si přečetla všech 18.dílů a je dokonalé!!!! wau..ten příběh mi úplně vyráži dech a já rozhodě budu číst dál :)Šíleně se těšim na další díl.Je mi jasný,jak se teď Bill cítí,ale ..je fakt,že to udělat musí.Chudák Tom,ale jestli se jim to vážně podaří od tamtud utéct,tak věřim,že pak Billovo chování určitě pochopí.
Příště čtu zase 🙂 skvělé
To je krutý… i když chápu, že je to i nutný. Ale chudák Tom. Co si bude o Billovi myslet? Doufám, že to pochopí, až mu Bill vysvětlí, proč tak jednal. Koneckonců… je to taky indián, tak by to pochopit mohl, no ne?
je mi ho tak moc líto…. bože.. jich obou… jsem si jistá že to jednou Tom pochopí….
ale ty… TY!!! koukej přijít s happy-endem nebo uvidíš!:D:D:D
věřím ti, tak to koukej nepodělat:D… povídka je to úžasná a smiluj se nademnou, budu mít totální depky jestli to neskončí dobře :/ zamilovala jsem si tuhle povídku
děkuji děkuji za reakce, taky mi je Toma líto… hlavně toho, co ho čeká v příští kapitole 😉
Já se na příští kapitolu neskutečně těšim 😀
Já se, milá Ádinko, spíše bojím té … však víš… kapitoly číslo… (nemůžu říct) ;-), stále věřím a doufám. A mám strach. To nemůže dopadnout dobře. Přestože za Toma stále prosím.
A k této kapitole? Na jednu stranu Toma nemůžu litovat, vzpomínám si dobře, co dokázal on sám a ty jediná jsi dokázala, že jsem napsala větu: "Nenávidím Toma!" To jsem nenapsala ještě nikdy! Na straně druhé, prožívám s ním každou vteřinu. Vše jsem mu odpustila. (Jaké překvapení, že?)
Ach, to je silný příběh, čistý a krásný. Ádi, ať tě ani nenapadne, že by mu někdo skřivil jediný vlásek z jeho copánku…:))
Krásné!
holky, sakra! nesnažte se mě zpracovat na happyend, nebo podlehnu!!! 😀
[8]: Podlehneš, jinak s tebou nemluvím! :))) Tak! A náhodou jsem byla i hodná …
Tak, je něco málo před půlnocí a já to tu právě dočetla (začala jsem dneska no, docela se za sebe stydím :D)
Úžasná povídka =) Nikdy jsem nebyla tady na tyhle indiánský příběhy, ale tohle mě dostává do kolen =) Tak strašně bych si přála, aby povídka skončila šťastně, ale po zážitcích ze "Za štěstí zaplatíš" si nejsem tak úplně jistá, jestli se mi to splní 😀
No, strašně se těším na další díl, i když mám dosti strach z Tomovi reakce a celkově… Jinak musím říct, že v předchozích dílech jsem tu oběma chlapcům dost solidně nadávala :D:D A jsem ráda, že mě u toho (snad :D) nikdo neslyšel, protože bych si kompletně podělala reputaci slušně vychované slečny :D:D
Na závěr můžu říct leda tak to, že se nemůžu dočkat dalšího dílu =)
[10]: a ty myslíš, že reputace slušně vychovaných lidí se dá udržet u někoho, kdo chodí na twc blog? 😀 naoko vychované slečny (i já :-D) a přitom uvnitř banda úchylů 😀
neboj, každý třetí den je tu nový díl 🙂
[9]: no to se ještě uvidí, jo? tak nevyhrožuj a radši utíkej na mail 🙂
[11]: Právě jsem si jej přečetla a bulím… ježíši, nic neříkám, písnu ti na mail. Tohle jsem nečekala!! Ty jsi mistryně! Vždy si říkám, že vím, co zamýšlíš, ale tentokrát… netušila jsem, měla jsem vše zkombinované úplně jinak. Já nevidím na písmenka! Nenene… prosím!
A ještě něco, co mě zabilo: "… každičký život broučka, motýla, koně, bizona, člověka…má smysl!!!!!!!!!!"
Mě tvá povídka snad zabije! Já ji tak strašně prožívám…
Tak Ádi, zabila jsi mě!!!
tak jsem dohnala všechny předcházející dílky a jsem ráda, že jsem si na to našla čas. 🙂
vztah mezi Billym a Tomem se mi moc líbí, takový hodně platonický, což se samozřejmě k prostředí, kam jsi oba zasadila, velice hodí. 🙂 těším se na další díl a hlavně to, jak si bude Billy žehlit zradu v Tomových očích. 🙂