Indian’s dream 16.

Když dojeli až k jejich tábořišti, Bill koně nasměroval hned k vodě, u které už stál nervózní strakáč. První, co Billyho napadlo, bylo sundat mu uzdu, protože otěže bez užitku plandaly po zemi a hrozily, že by se do nich mohla útlá koňská noha zamotat, ale teď měl vážnější starosti. Seskočil z koně a Tomahawka, který během jízdy upadl do bezvědomí, stáhnul do své náruče a položil jej na zem. Okamžitě začal kontrolovat jeho tělo a postavily se mu skoro všechny chloupky, když viděl krvavé šlince. Moc jich nebylo, břicho a boky si Komanč dovedl uchránit, ale několik hlubokých trhanců měl na obou rukách a asi nejvážnější měl místo, kde tlapa medvědice sjela od ramene přes žebra až k páteři v půlce zad.

Děsilo ho, když viděl tolik krve, přesto ale začal statečně přítelovy rány omývat. Začal rukama, tam to nebylo tolik vážné a většina škrábanců už nekrvácela, takže stačilo jenom omýt krev a ujistit se tak, že rány se poměrně brzo zatáhnou strupem a zahojí se. Samozřejmě na ně pak přiloží nějaké bylinky pro ochlazení a utlumení palčivosti, ale to už tak nespěchalo.

Rozechvěl se, když Toma překulil na břicho a mohl plně vidět rozsah drápanců na zádech. Z dálky to sice nahánělo strach, protože celá záda byla zkropená krví, ale aspoň to vypadalo jako jeden flek. Tady, pěkně zblízka, i v tom jednom fleku mohl zřetelně vidět pět skoro až černých prohlubní, ze kterých se krev stále linula.

„Tomi,“ vzlyknul Billy, přesto ale do chvějících se dlaní nabral vodu. Zatnul zuby, když ji vylil na rány. Zas a znovu, chvílemi i s lehce odvrácenou hlavou, proces opakoval, a pak roztřesenými dlaněmi začal opatrně mnout povrch těla, aby z něj krev omyl. Málem vyjekl, když mezi prsty ucítil tenoučké cáry kůže, které se šklebily do obou stran okolo míst natržení a když po chvíli sebral odvahu, aby se na omyté rány podíval, cítil, jak se mu zamotala hlava a jak se o něj pokouší mdloby, když v některých místečkách viděl i žebro, i lopatku.

Zahoupal se mu silně žaludek a ucítil, jak mu do krku stoupá ostrá pachuť, ale s vypětím všech svých sil se dokázal ovládnout a proces očištění nakonec dokončil.

Dovlekl se na vratkých nohách ke svému vaku a vytáhnul z něj bylinky od maminky a jemně vyčiněný kousek jelenice. Ten namočil ve vodě, zatímco lístky z bylinek vložil do úst a trochu je požvýkal, načež je opatrně vložil do všech pěti drápanců. Zakrvácelo mu srdce, když při tom Tomovi uniknul tichý sten, a přiložil jelenici na ránu.

To bylo ale doopravdy to poslední, na co se zmohl. Klesnul do vlhkého písku vedle Toma a usnul vyčerpáním.

Vzbudil se až následujícího dne. Obličej měl zabořený v trávě a ptáčci nad ním cvrlikali. I se zavřenýma očima slyšel, jak poblíž popocházejí a pasou se jejich koně. Pootevřel oči a zjistil, že je krásný den.

To byl ale ohavný sen, blesklo mu hlavou a otočil se na druhý bok, aby se mohl přitulit k Tomovi. Když ho ale viděl, vyjekl a rychle se vymrštil do sedu. Takže to nebyl sen, ale realita, uvědomil si, když viděl před sebou poraněné tělo. Nešťastně si vzdychnul a přiložil dlaň na Tomovu kůži. Byla hodně horká.

Billy zkontroloval, jak se pod kouskem jelenice hojí rány. Sundal ho, odstranil bylinky a s úlevou zaznamenal, že i když pořád rány vypadaly hodně hrozivě a určitě bude dlouho trvat, než se zahojí, tak že bylinky trošku utlumily jejich bolestivost a podpořily obnovení masa i kůže.

Tomahawk byl i nadále v bezvědomí a nereagoval, ani když jej Billy přikryl svou vlastní jemně vydělanou košilí.

„Spinkej… brzy se vrátím,“ šeptnul tiše a jemně se rty dotknul sálajícího čela.

Sundal postroj z jeho strakáče, vyšvihnul se na svého věrného hřebce a vydal se na místo, kde se to všechno včera stalo. Pořád to tu vypadalo docela děsivě. Scéna vypadala stejně jako včera, když odsud odjížděli, akorát medvíďata nebylo ani vidět, ani slyšet.

S trpkou nenávistí se Billy zadíval na padlou medvědici. I po smrti naháněla hrůzu, chlapce ale vzápětí něco napadlo. Seskočil z koně a vší silou, co v sobě našel, občas i za pomoci nože, zbavil medvědici všech dvaceti gigantických drápů. Nedělalo se mu to moc dobře, jeho ale hřála představa toho, jak krásný náhrdelník z nich sobě a Tomovi udělá. Vždyť jenom málokterý Indián se mohl pyšnit tím, že nosil náhrdelník jako trofej z tak kolosální kořisti, jako je grizzly? Mnoho jich nebylo a většinou jim už táhlo na starší věk, ve věku chlapce takovéhle trofeje nedosáhnul dosud nikdo.

Když práci dokončil, vytahal z těla medvědice všechny své šípy, sebral i toulec s Tomovými, i jeho prasklý luk a vydal se svižným klusem zpátky. Teprve teď si naplno uvědomoval, že kdyby se včera hřebec nezachoval tak, jak se zachoval, tak by Tomahawka do tábořiště nejspíš vůbec nedostal. Celou cestu ho tedy vděčně drbal ve hřívě a usmíval se, když hřebec spokojeně napnul krk a začal odfrkovat blahem.

Když dorazil do tábořiště, zjistil, že Tom se stále ještě neprobral. Posmutněl, ale když zkontroloval puls v jeho žilách, trošku se uklidnil. Nabral do dlaní vodu z potoka, znovu mu pečlivě omyl rány a pak mu trošku podepřel hlavu. Jednou rukou pootevřel jeho ústa a volnou dlaní nabíral vodu, kterou mu vpravil do pusy. Když ji naplnil, jemně začal palcem a ukazováčkem mnout okolí Komančova ohryzku a radostně se usmál, když Tomahawk instinktivně polknul. Proces několikrát zopakoval a pak svého přítele opatrně položil na zem a opět pečlivě přikryl, než se sám schlíple odebral k ohni, aby si na něm ohřál kousek masa.

Zamyšleně žvýkal, ale vůbec nevnímal tu lahodnou chuť. Jeho mysl byla u Tomahawka, měl o něj strach. Párkrát už potřel jeho rty kouskem masa a jednou se dočkal i toho, že jimi Tom zahýbal a olíznul je , ale jinak se nedělo nic a Billy si už začínal zoufat. Horečka už sice nebyla tak silná, ale pořád tu byla, a co když se Tomahawk do soumraku neprobere? Má potom vůbec možnost se ještě někdy probudit?

Ze zamyšlení jej však vytrhlo tiché zasténání. Billy sebou cuknul a když viděl, že se Tom trošku pohnul, s neuvěřitelnou radostí se k němu vrhl, přičemž odhodil maso tak, že nevědomky trefil svého hřebce do čumáku. Vysloužil si nechápavý pohled a udivené zaržání, ale to nevnímal. Klesnul na kolena vedle Toma, a když viděl, jak se mu zachvěla oční víčka, srdce mu zaplesalo velikánskou radostí.

„Tomi!“ vydechl nadšeně a když Tomahawk otevřel oči naplno, šťastně se usmál a pohladil svého přítele po tvářích, aby zahnal tu zmatenost v jeho očích. „Jsi vzhůru… tak moc jsem se o tebe bál!“

„Billy,“ zachraptěl slabě Tom. povedlo se mu vykouzlit úsměv, ale když se pokusil pohnout, vykřikl bolestí.

„Tomi, zůstaň ležet!“ napomenul ho Billy a podvědomě ze svých dlaní udělal mističku, do které nabral vodu, aby se Tom mohl napít. Poměrně dlouho zaháněl jeho žízeň, když se však Komanč od jeho dlaní odpojil, cítil se trošku jistěji. Přesto ale byl hodně slabý, a každý pohyb ho vysiloval.

„Neboj se… zůstanu u tebe a vyléčím tě,“ ujistil ho Billy, který po chvíli zaváhání jemně vsunul svoji ruku pod Tomův krk a druhou rukou jej objal. „Jsi v bezpečí, slibuju.“

O týden později

Pod Billyho neustále bdělým dohledem a láskyplným ošetřováním se Tomahawk postupně opět dostával do formy. Zranění na zádech stále ještě bolelo, ale už se dokázal i zvednout, chodit, jíst… všechno, ale nesměl namáhat levou ruku. Musel na ni být hodně opatrný a trochu ho to mrzelo, nějak si za tu dobu, kdy si zvolil život s Billym, zvyknul na roli ochránce a toho, kdo se stará, a teď tu roli převzal Billy. Komanč se z toho cítil být překážkou, brzdou, ale Billy ho z těchhle chmur vždy dokázal vyvést.

„Tomi,“ okřiknul ho jemně Billy, když si všiml, že Komančův pohled se zase trochu chmuří. „Přestaň se trápit, brzy budeš zase zdravý a tímhle to bude trvat o to dýl! A nemrač se, něco pro tebe mám.“

Tomahawk se malinko pousmál.

„Skutečně? A co pro mě máš?“

Srdce mu poskočilo úžasem, když Billy vytáhnul nádherný náhrdelník z medvědích drápů. Okouzleně sklonil hlavu, aby mu jej chlapec mohl navléknout, a nevěřícně na dárek zíral. Až teď si všimnul, že Billy má na krku to samé. Zvednul hlavu a zadíval se na dredatého chlapce, oči se mu přitom začaly třpytit slzami dojetí.

„Billy… děkuju,“ vydechl jen, protože si až moc dobře uvědomoval, co náhrdelník s touto trofejí znamená za poctu. Zbytek hlasu se mu zadrhnul v hrdle.

„Nemusíš mi děkovat… jsi můj udatný medvědobijec,“ zašveholil Billy a radostně se k němu přitulil, dávajíc si přitom pozor, aby se nedotkl zraněných zad.

Tom si skoro až pohrdlivě odfrknul.

„Prý medvědobijec… vždyť kdybys nepřijel, tak by mě to zvíře zabilo… to jsem teda udatný,“ ušklíbnul se lehce posměšně.

„I to se někdy stane,“ namítnul mile Billy. „Ale proto jsem tam dojel i já… abych tě zachránil,“ vydechnul a s láskou vyhledal Tomovy rty.

„A proto máme oba dva i tohle,“ pohladil svůj náhrdelník. „Když ho budeme mít, budeme spolu navždy spojení… tou příhodou i tím, že jsme společnými silami medvědici udolali.“

Tomahawk se na něj zadíval. Pohnutě Billyho pohladil po vlasech a pak ho pevně obejmul.

„Jsi to nejkrásnější, co mě kdy v životě potkalo… Nedovedu si už představit bez tebe žít.“

„Já taky ne,“ zavrtěl hlavou Billy, až se mu rozhoupaly dredy a šťastně se zavrtal do Tomova náručí.

autor: Áďa