Indian’s dream 14.

Netrvalo ani moc dlouho, než se Tomahawk vrátil zpět i s úlovkem. Již zdálky slyšel Billy šustění, jak za provaz, omotaný kolem hrušky sedla, Tom táhne tělo mrtvého srnce. Pousmál se a svižně rozdělal oheň, zatímco Tom dojel až k němu.

„Měl jsi, koukám, úspěšný lov,“ věnoval mu Billy úsměv a Tomahawk mu jej oplatil.

„Ano, šlo to docela rychle a snadno, lépe, než jsem čekal.“

Sesedl z koně a jal se stahovat svůj úlovek z kůže a porcovat kousky masa, aby je Billy mohl na ohni tepelně opracovat. Zdálo se jim, jako by uplynuly celé dlouhé věky, než z masa konečně přestala odkapávat krev a voda, ve které jej Billy oplachoval, a než se to barevně začalo tvářit, jako že to brzy bude k jídlu. Oběma chlapcům již notnou dobu mocně kručelo v břiše a tiché syčení masa a jeho libá omamná vůně je nevýslovně dráždila, ale i tak se nakonec dočkali. Billy měl dokonce takový hlad, že hned po ukousnutí bolestně vykvíknul.

Tom na něj vrhl tázavý pohled.

„Spálil jsem si pusu a jazyk,“ sklopil hlavu Billy. Trošku zčervenal a okamžitě svým jazykem začal objíždět rtíky, aby ho to aspoň trošku ochladilo.

S Tomahawkem ten pohled ale nadobro zamával. Skoro se mu až zatmělo před očima, když viděl, jak se ten narůžovělý jazýček pomalu pohybuje a zanechává rty tak třpytivé, až skoro oslepovaly, jak se od nich odrážely paprsky slunce. Zalapal po dechu a ucítil zvláštní mravenčení v podbřišku. Trochu ho to zmátlo. Ano, párkrát už něco podobného cítil, stávalo se to předtím, než vykonal tělesný styk s dívkami z jeho kmene. Ale že by to samé cítil ke chlapcům, toho si dosud nikdy nevšimnul. Ale pak se pousmál. Cítil to naprosto přirozeně, a jestli to cítil takhle přirozeně, pak to byla vůle Velkého Manitoua. A jeho vůli se nikdo vzepřít nesměl, protože to On řídil veškerý život.

Nenápadně, ale přitom více než očividně, se přemístil ještě blíž k Billymu.

„Nech mě tvé rty ochladit,“ zašeptal tichou žádost a skoro ho až zamrazilo, když k němu chlapec zvedl své velké, nevinné oči s tázavým výrazem.

„Umíš chladit spáleniny?“ šeptnul tiše.

„Ano,“ přikývnul horlivě Tom a jemně Billyho chytil rukama kolem krku. Ucítil, jak chlapec trošku zaváhal a jak se poněkud napjal. „Neboj se mě… nic ti neudělám. Zavři oči… a poddej se mi… nechci ti ublížit.“

Billy nejistě polknul. Ano, měl už možnost zjistit, že tenhle Komanč není tak zlý, jak vypadal, přesto mu však nepřipadalo moudré zavírat před ním oči a upadat do jeho moci. Ne, nechtěl to udělat, bál se toho. Jeho rozum mu velel buď přinejmenším utéct, nebo si alespoň vyžádat možnost otevřených očí.

Ale jeho srdce bylo silnější. Aniž by věděl, jak a proč, jeho víčka klesla a strnulost se poněkud uvolnila. Nechal se Tomahawkem přitáhnout trošku blíž, až se skoro dotýkal jeho těla, a najednou, i když byl teplý letní den, ucítil, jak ho v každičké buňce jeho těla zamrazilo, jako by byla nejhlubší část studené zimy. A když ucítil dotyk hřejivých rtů… jako by jím projel elektrický výboj. Vytřeštil oči a instinktivně se pokusil ucuknout, Tomahawk jej však držel za krk a hlavu až moc pevně.

„No tak, neboj se mě,“ snažil se dredatého chlapce trošku uklidnit. „Já ti nechci nic udělat… jenom ochladit tvá zranění.“

Ucítil, jak Billy pořád ucukává hlavou a i když ho to kdesi uvnitř mrzelo, povolil sevření, ale jen na délku svých paží, a když viděl, jak ho temně hnědé oči nejistě pozorují a jak plaše chlapec dýchá, ucítil velikou lítost.

„Billy… kdybych ti chtěl ublížit… myslíš, že bych to už dávno neudělal?“

Jejich oči se na chvíli střetly a Billy cítil, jak jej naprosto pohlcuje sytě hnědá záře, linoucí se z očí jeho donedávna úhlavního nepřítele. Viděl v nich smutek, lítost a uvědomil si, že Tom teď musí mluvit upřímně.

„Prosím, věř mi…“ zaslechl ještě, a to bylo to poslední, co ovlivnilo jeho nejistotu. Polkl a trochu zamrkal. Sám ještě nikdy větší lásku nezažil, a i když tušil, co znamená, když mu v bříšku tančí jakýsi pestrobarevný motýl, bezbolestně bijící křídly o jeho útroby, v jeho hlavě vládly obavy a nejistota. Ale když slyšel Tomův hlas… komu jinému by mohl věřit než tomu, kdo jej nezabil, i když k tomu byl odmala vedený a měl tu možnost více než krásnou? Plaše, s rychle bijícím srdcem se na Komanče podíval.

„Nesmíš mě zklamat!“ vydechl a úpěnlivě vyhledal jeho pohled. Skoro až zoufale se zadíval do jeho očí, načež je téměř křečovitě zavřel… a podvolil se jemnému tlaku jeho rukou. Co se má stát, to se stane, a i kdyby chtěl sebevíc, tak tomu nezabrání.

Skoro už zapomněl na to, že si popálil rty a jazyk, dokud neucítil, jak Tomovy rty ty jeho jemně, opatrně objaly. Ucítil, jak Komančův jazyk pokrývá jeho ústa nánosem slin a pak si skoro až nepříjemně uvědomil, že se ty hebké teplé polštářky vzdalují, aby je vzápětí nahradil hodně studený vzduch, jak na ně Tomahawk fouknul.

Billy vydechl blahem. S očima stále zavřenýma pootevřel ústa a jenom podvědomě natahoval krk směrem k Tomovi. Ten vzduch byl sice nádherný a vskutku báječně chladil, jemu se ale víc zamlouvaly ty sametové rty, které ho před chvílí tak opatrně polaskaly.

„Zopakuj to,“ šeptnul tichoučkou prosbu a Tom ji milerád vyslyšel. Znovu spojil jejich rty a tentokrát polibek prodloužil. Dočkal se ke svému překvapení i toho, že Billy začal spolupracovat. Okouzleně vydechl a po chvíli, kdy co nejněžněji hýčkal jeho spálené rtíky, na ně zlehka přitisknul svůj jazyk v němé prosbě, jestli jej rty vpustí dovnitř. Stalo se tak, a po chvíli už se oba chlapci silně, pevně objímali a navzájem si zkoumali ústa. Polibek byl tak mocný a sladký, že na nějaké popálení Billy už dávno zapomněl, jenom se snažil být Tomovi co nejblíž a nemohl se toho krásného pocitu nabažit.

Až když jim oběma začal docházet dech, trochu se od sebe oddálili, oba lehce uzardělí. Zrychleně dýchali a navzájem se na sebe usmívali.

„Myslím, že teď už ti spálení se nehrozí,“ zazubil se Tom, když se opřel dlaněmi o zem a nevědomky tak vmáčknul ruku přímo do své porce masa.

Billy se taky zasmál.

„Ne… ale víc mi bude chutnat, když budu smět být u tebe,“ zažadonil, a když Tom kývnul hlavou, i se svým přídělem masa se mu okamžitě přitulil k hrudi. Cítil se tak neuvěřitelně v bezpečí, a když postupně plnil svůj žaludek, naslouchajíc přitom rytmu Tomahawkova srdce, připadalo mu, že tohle musí být jedině sen. Skutečný život přece nemohl být nádherný až tak moc! Ale byla to pravda, o čemž ho vzápětí ujistily Komančovy dlaně, které mu začaly lehce hladit vlasy.

Zavřel oči, spokojeně zavrněl, a když oblízal poslední zbytečky mastnoty ze svých prstů, začalo se mu chtít spát. Aby taky ne. S plným žaludkem, v paprscích odpoledního slunce, které se už sklánělo k západu, a s někým, kdo mu dodával pocit bezpečí a neohroženosti, se mu klížila víčka rychleji, než by sám kdykoliv čekal. Netrvalo dlouho a usnul silným, hlubokým spánkem beze snů.

* * * * *

Mnoho dní se pak spolu toulali nespoutanou divočinou a nic jim nechybělo. Měli jeden druhého. Billův kotník se velmi brzo zahojil a jeho kůň, ač zpočátku hodně nerad, si časem zvyknul i na to, že jeho trýznitel je teď přítel jeho pána a že mu nesmí ublížit. To znamenalo, že byl pořád ve střehu a nebyla chvíle, kdy by neměl alespoň jedno ucho stočené k copatému chlapci, sedícímu na strakatém paintovi. Nemohl mu odpustit, rány, které od něj utržil, i když už byly zhojené, bolely pořád stejně, jako když byly čerstvé, ačkoliv teď to byl už jenom psychický pocit, nikoliv fyzický, a kdykoliv se jeho pán nedíval a copáč se přiblížil moc blízko, nevynechal hřebec jedinou příležitost k vykulení očí, sklopení uší a cvaknutí zubama do vzduchu před sebou, nebo přinejmenším aspoň dupnutí pravou zadní do země.

Ale věděl, že mu ublížit nesmí, že by se jeho pán zlobil, a tak radši skrýval svou zlobu ve svém srdci a dopřával si úlevu tím, že při chůzi, zatímco jeho pán se vesele bavil s tím zlým, dupal do trávy větší vahou a silou než běžně a čumák táhnul skoro až u země, aniž by ho zajímala stébla trávy.

Trochu sklopil uši, když jej Billy mírným zataháním za hřívu vyzval, aby hlavu zvednul a nesl normálně tak, jak má. Vykopnul pravou zadní do vzduchu, ale když ucítil na své šíji hřejivou dlaň a zaslechnul tiché konejšivé broukání, trochu se zase uvolnil. Věřil, že dokud je jeho pán u něj, tak mu ten copáč neublíží. Časem se i vytratí ta silná nenávist i bolestivé vzpomínky. Nějakou dobu to potrvá, ale přijde to. A když zaslechl, jak se Billy najednou něčemu, co řekl Tomahawk, zvonivě zasmál, zastříhal ušima a začal se ho zmocňovat aspoň malý, dočasný klid. Dokud je jeho přítel tady, nic se mu nestane. On ho ochrání, jako mu sliboval v prvních dnech jejich přátelství, a na oplátku mu bude patřit hřebcovo divoké srdce.

Srdce, které se o své místo bude muset dělit ještě s jedním.