autor: PoorMedea
Smlouva
Tom se probudil s bolestí hlavy, ale přesto se na desátou dopravil do kanceláře svojí agentky. Nemohl se dočkat, až ty papíry podepíše. Nervózně přecházel po kanceláři a čekal, až smlouva faxem přijde. Co když si to Jost rozmyslel? Tom se v téhle branži už spálil a věděl, že nic není oficiální, dokud člověk na tu tečkovanou čáru nehodí svůj podpis.
„Tome, uklidni se!“ Vyjela na něj Katrina, jeho agentka. „Bolí mě z tebe hlava.“
Tom ji ignoroval. „Jsi si jistá, že je se Sony všechno vyřízený? Nebudou se mě teď snažit nějak k sobě uvázat, když vědí, že o mě má Jost zájem?“
„Už jsem ti říkala, že jsi ze smlouvy vyvázaný, korektním způsobem. Nemůžou nic dělat.“
„Ale co když to s Jostem nevyjde?“
„No, tak to máš smůlu.“ Tom se na ni zděšeně otočil a Katrina obrátila oči v sloup. „To se nestane. Odfaxují smlouvu, my ji podepíšeme a všechno bude v pohodě. Ale jestli si hned nesedneš, tak tě zabiju dřív, než bude mít Jost šanci s tebou tu smlouvu uzavřít.“ Zavrčela na něj a Tom okamžitě klesl na židli. Z jeho agentky šel strach, když chtěla. Byla to jedna z jejích nejlepších vlastností.
„Ale co když…“ začal Tom, ale zarazil se, když Katrina zvedla varovný prst.
„Kaulitzi, přísahám Bohu, že už nezvládnu poslouchat ani slovo. Jestli trváš na tom, že tu chceš počkat, tak tu budeš jen tiše sedět, abych mohla předstírat, že neexistuješ.“
Katrina v Tomovi mistrně vyvolala pocit, že je malý kluk, který se dostal do problémů se svou matkou. Naštěstí byl Tom ušetřen dalšího peskování jeho agentky, když zabzučel interkom.
„Ano?“
„Zásilka z Jost Records,“ zacvrlikala její sekretářka.
„Pošli to sem.“ Katrina zvedla obočí na Toma, který měl pocit, že se mu zastavilo srdce.
Ozvalo se nejisté zaklepání na dveře, a pak do kanceláře nakoukl Billův obličej.
„Ahoj, Tome,“ usmál se chlapec.
„Bille! Co tady děláš?“
„Tak nějak jsem prostě věděl, že tu budeš na tu smlouvu čekat, tak jsem si řekl, že ji přinesu já sám.“
Tom zíral na chlapce, který se k němu stále choval tak mile, i když se k němu on choval tak, jak se choval.
„To je um… to je od tebe opravdu milý.“
„Žádný problém.“ Bill mu věnoval malý úsměv, o něco zdrženlivější než včera.
Katrina jejich interakci zvědavě pozorovala. „To je skvělý, lidi, ale můžu vidět tu smlouvu?“
„No jasně!“ Bill odtrhl od Toma oči a podal Katrině velkou obálku, kterou nesl.
Ta vytáhla štos papírů a podívala se na Toma. „Budeš tu jen tak postávat, zatímco ji budu číst?“
„Jo,“ odpověděl okamžitě. Zasmála se a obrátila oči v sloup.
„A ty?“ Zeptala se Billa, který také nevypadal, že by se chystal někam jít.
„Já taky počkám, jestli to nevadí. Chci vzít Toma na oslavu, až bude všechno podepsané.“
Střelil nervózním pohledem po chlapci vedle sebe.
„Vážně?“
„No, jestli teda chceš. Chci říct, že pochopím, jestli ne…“ Bill se kousl do rtu, a najednou vypadal nejistě.
„Ne! Rozhodně chci!“ Ujišťoval ho rychle Tom. „Chci ti pořádně poděkovat za všechno, co jsi pro mě udělal.“
„Okay,“ usmál se Bill svým obvyklým zářivým úsměvem a Tom mu úsměv oplatil.
O hodinu později Katrina oznámila, že smlouva je v pořádku, a podala Tomovi pero. Cítil, jak mu začalo bít srdce rychleji, když se skláněl nad papírem a psal své jméno. Nechtěl si dělat příliš velké naděje, ale Jost byl špička v oboru. Pokud Tomovu kariéru nedokázal rozjet on, pak už nikdo.
Bill sledoval, jak se Tom podepisuje, a když skončil, radostně zatleskal. „Gratuluju, Tome! Vím, že se ti u Josta bude líbit. David se o své lidi stará vážně dobře.“
Opravdu? Pomyslel si Tom, když jeho oči sjely k nepatrným modřinám kolem Billova krku. Ale i tak se na chlapce usmál. Jen si musel neustále připomínat, že do toho, co se děje mezi Jostem a Billem, mu nic není.
„Takže, můžu tě pozvat na oběd?“
„No jasně.“
***
Bill vybral restauraci poblíž Katrininy kanceláře a tvrdil, že patří k jeho oblíbeným. Rozhodně vypadala jako podnik, který se k Billovi hodí… nóbl, tlumeně osvětlený a plný malých svíček. Nebyl to zrovna Tomův šálek čaje, ale Billovi se tady líbilo, takže na co si stěžovat?
„Takže…“ začal Tom rozpačitě, když hleděli do jídelních lístků.
Bill na něj povytáhl obočí. „Takže?“
„Umm…“ Tom se odmlčel a uvědomil si, že vůbec neví, o čem by měl s klukem před sebou mluvit.
„Možná bychom měli objednat šampaňské, ne?“ Navrhl Bill a usmál se. Tom mu úsměv opětoval. Ano, alkohol byl vždycky dobrý nápad.
Když přinesli láhev, Bill pozvedl skleničku. „Na tvou budoucnost,“ řekl sladce.
„Ne, na tebe,“ opáčil Tom, „za to, že jsi mi pomohl dostat se sem.“
Bill se lehce začervenal a cinkl svou skleničkou o Tomovu.
Po několika locích šumivého nápoje se Tom cítil o něco odvážnější. „Takže, jak ses s Jostem vůbec seznámil?“
„Vlastně jsem se s ním seznámil přes svého bývalého přítele. Chodil jsem s jedním DJem, který nakonec podepsal smlouvu s Davidem,“ pokrčil Bill rameny.
„A jak jste vy dva skončili… spolu?“
„No…“ Bill se kousl do rtu.
„Jestli o tom nechceš mluvit, tak nevadí,“ řekl Tom rychle, protože vycítil Billovo váhání.
„Ne, to je v pohodě. Je to jen trochu… trapný. David se rozhodl, že se mu líbím, a požádal mýho přítele Michaela, aby se se mnou rozešel. A on to udělal.“ Tom nad tím povytáhl obočí. „Já vím. Byl jsem z toho trochu v šoku. Myslel jsem, že mezi mnou a Michaelem je něco víc. Ale on řekl, že nemůže dovolit, aby mu vztah překážel v cestě za kariérou.“
„To je ale idiot,“ zamumlal Tom.
„Já vím. Ještě horší je, že mě ‚dal‘ Davidovi. Vážně to takhle řekl. Pozval mě na ten večírek a pak mě přede všemi ‚dal‘ Davidovi, jako bych byl nějaká věc, kterou může někomu dát.“
„Děláš si srandu!“ Tom věděl, že Billův vztah s Davidem vypadá tak trochu nezdravě, ale tohle rozhodně překročilo všechny hranice.
„Nemusím říkat, že jsem byl naštvaný. A David čekal, že mu prostě skočím do postele bez jakýchkoli otázek.“
„Neudělals to?“ Bill se zatvářil uraženě a Tom okamžitě couvl. „Nemyslel jsem… jen jsem myslel… když jste teď vy dva spolu…“ odmlčel se a připadal si jako idiot.
„No, vlastně jsem to neudělal. Myslím, že kdybych mu podlehl, prostě by se se mnou vyspal, a pak mě odkopl. Ale protože jsem mu nedal, co chtěl, stále to zkoušel. Najednou jsem pro něj plánoval večírky, dostával všechny ty drahý dárky, a nakonec mi dal práci v Jost Records. To všechno je krásný, ale to, co opravdu chci, je být zpěvákem. Proto jsem Davida nechal, aby mě dobýval. Pořád mi sliboval, že se mnou podepíše smlouvu a že mě proslaví.“
„Tak co se stalo?“ Tom oběma nalil další sklenku šampaňského.
„No, samozřejmě se mnou smlouvu nikdy nepodepsal. Vlastně ani nevím, co se stalo. Choval se ke mně jako ke svému příteli, všichni si mysleli, že jsem jeho přítel, takže mi nakonec přišlo jednodušší být jeho přítelem. To zní hrozně, co?“ Bill se na Toma nervózně podíval.
„Ne… myslím, že ne. Teda pokud jsi takhle šťastný.“
„… jo.“
„Dělá tě šťastným?“ Tom se na Billa upřeně zadíval. „Myslím tím to, jak se k tobě chová… co se stalo tu noc…“
„Ah… to.“ Bill se pořádně napil šampaňského a vyhýbal se očnímu kontaktu. „Je mi líto, že jsi to viděl. Ale nikdy mi doopravdy neublížil. Jen všem rád ukazuje, komu patřím, řekl bych.“
„Patříš?“ Zeptal se Tom.
„Já vím, já vím. Ale všechno není tak černý. Kromě toho, možná mě jednou nechá zpívat,“ dokončil nadšeně Bill.
„Nejspíš jo,“ nejistě souhlasil Tom. „Ale…“
Toma přerušilo zvonění telefonu.
„Vteřinku,“ Bill se prohrabal taškou, a nakonec telefon vylovil. „Haló?“ Odpověděl vesele.
„Kde kurva jsi?“
Bill zbledl a Tom sklopil oči. I on slyšel, jak Jost do telefonu křičí.
„Šel jsem na oběd. Proč?“ Tom byl ohromen tím, jak vyrovnaný a veselý tón dokáže Bill udržet.
„Tobi říkal, že jsi odešel před dvěma hodinama! S kým jsi?“
„S nikým,“ zalhal Bill bez váhání a vrhl na Toma omluvný pohled. „Jen jsem se nechal unést. Je tu jeden nový obchod…“ sladce se zachichotal.
Tom byl fascinován. Jako by se z Billa stal úplně jiný člověk, když mluvil s Jostem.
„No… fajn. Jen svůj zadek přesuň zpátky sem. Chci tě.“ Jostův hlas se ztišil natolik, že Tom dokázal jen tak tak rozeznat, co říká.
„Okay. Za chvilku se uvidíme!“ Řekl Bill vesele. Ale jakmile zaklapl telefon, jeho tón se změnil.
„… promiň mi to,“ zamumlal a odmítl se Tomovi podívat do očí. „Asi budu muset naši oslavu zkrátit.“
„To… to je v pohodě.“ Tom měl pocit, že by neměl Billa nechávat jít samotného, aby Jostovi čelil, ale nevěděl, jak by mu mohl pomoci.
„Hádám, že se uvidíme.“ Bill se zvedl k odchodu. Chvíli váhal, pak se sklonil a vtiskl Tomovi na tvář dlouhý polibek. „Ještě jednou gratuluju, Tome,“ zašeptal mu do ucha, pak se otočil a spěšně odešel z restaurace.
Tom zůstal ohromeně zírat za ním. Zvedl ruku ke své tváři, kde stále cítil lehký tlak Billových rtů.
***
Ten večer seděl Tom doma a věděl, že by měl jít slavit, ale nedokázal nabrat energii. Připadal si, jako by byl v posledních dnech na emocionální horské dráze, a cítil se vyčerpaný.
Aby toho nebylo málo, v myšlenkách ho pronásledoval výraz v Billově tváři, když na něj Jost po telefonu křičel. Bylo mu jedno, co mu Bill řekl, nikdo nemůže být šťastný, když se s ním zachází takhle.
Tom věděl, že se jeho přátelé budou divit, proč ho Jostův vztah s Billem tolik trápí. Koneckonců do osobního života jeho nového manažera mu nic nebylo. A Tom si musel udržovat image drsného rappera. Jeho veřejná osoba nebyla typem člověka, který by seděl doma a trápil se tím, jestli jeho šéf mlátí svého přítele, nebo ne.
Ale jeho veřejná osoba byla jenom postava, nic víc. Tom uměl být citlivý kluk. A byla tu jedna věc, kterou o něm nevěděli ani jeho nejbližší přátelé. Než jeho otec odešel, když mu bylo sedm, začal se k Tomově matce chovat násilnicky. Tom si až příliš živě pamatoval zvuk otcovy pěsti, která se setkala s matčinou tváří. Pamatoval si, jak vzlykala v koupelně a snažila se nedělat svému malému chlapci starosti.
Jistě, Tom se během dospívání dost často pral, ale z představy, že člověk páchá násilí na někom, koho miluje, se mu dělalo špatně.
Nevěděl jistě, jestli Jost Billa bije, ale pohled do jeho tváře mu silně připomínal jeho otce. A to stačilo, aby ho to hluboce znepokojilo.
autor: PoorMedea
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
