Violence 10.

autor: Evil

Po chvíli padl na kolena. „Ach bože, co jsem to udělal… ach Tome…“ Téměř nemohl popadnout dech. Začal zvracet. „Tohle ne… ne… to nejsem já… tohle nejsem já…“ Pak shrábl čerstvě napadaný sníh a nechal si jej rozpustit v ústech, aby si je vypláchl. Tak moc se třásl.
„Tu máš,“ uslyšel před sebou cizí hlas. Lekl se, ale neměl sílu nějak zareagovat. Jen zvedl svůj slzavý pohled.
„Díky,“ vzal si nabízený papírový kapesník, setřel si slzy, a pak se vysmrkal. Podíval se vzhůru do cizí tváře mladého muže.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se jej, a pak si k němu přiklekl.
„J-jo… asi jsem to trochu přehnal s chlastem…“ snažil se usmát. Setkal se s milým černookým pohledem asi tak třicetiletého muže.
„Jo, to znám.“ Uchechtl se, a pak Billa chytil za paži a pomohl mu se postavit.
„Díky,“ vydechl vyčerpaně a rozmrkal zbylé slzy.
„Do hajzlu, ty jsi krásný…“ vydechl šokovaně muž, když se podíval Billovi do tváře. Měl nyní rozmazané líčení a ve výrazu neskutečnou vinu. Stále ho držel za paži. Bill jen nesouhlasně prskl.
„Jo, nejvíc, když bleju…“ uchechtl se. Připadal si jako naprostý idiot. Pak se pro sebe trochu zamračil. Opravdu nebyl zvyklý na to, aby mu někdo říkal, že je krásný. Natož pak, když se jednalo o úplně cizího muže, kterého jen potkal v noci na ulici. Vůbec mu to nebylo příjemné.

Nervózně se ošil a tělem mu projel mráz. „Já… už musím jít. Ještě jednou díky.“ Roztřesené nohy jej ale nechtěly poslouchat. Zakopl a opět padl na kolena. „Zatraceně…“ zaklel a začal se rychle zvedat.
„Pomalu…“ Ucítil za sebou opět tělo toho muže. Vzal jej za paži a opět jej postavil na nohy.
„Dík… d… dobrou noc…“ zakoktal se Bill a chtěl jít dál.
„Ale kam bys šel?“ sykl muž a pořád jej držel. Nyní o něco pevněji. Bill se mu chtěl vysmeknout, ale měl moc velkou sílu.
„Domů… kam asi…“ hlesl a trochu se zachvěl.
„Nechceš jít ke mně na drink?“ usmál se muž a podíval se na něj hlubokýma očima.
Bill polkl. „Asi raději ne… já… už tak jsem to dost přehnal, ale díky. Díky za pozvání. Snad někdy jindy…“ usmál se a snažil se mu vysmeknout. On jej ale chytil za obě zápěstí.
„Ale no tak…“ přitiskl jej ke stěně.
„Co to kurva…“ sykl Bill a opět se mu snažil utéct. Neměl ale šanci, ten muž měl moc velkou sílu a on byl notně opilý a zesláblý. „Nech mě…“ Nemohl se ale víc bránit. „Prosím…“ hlesl vysíleně a podíval se na něj svýma vlhkýma očima. Ten muž otočil Billa čelem ke stěně a silně jej na ni namáčkl. „Nech mě…“ špitl, drokotaje strachy zubama.
„Neboj…“ šeptl mu přímo u tváře. „Bude se ti to líbit…“ Políbil ho na tvář a jazykem mu po ní přejel až na krk. Bill se zhnuseně odvrátil a naskočila mu husí kůže.
„Ne, prosím…“

Bill se nyní ale opravdu silně zatřásl strachy. Alkohol už nepůsobil. Rychle z šoku vystřízlivěl. Cítil, jak mu zatíná silné prsty do ramene. Zoufale se rozplakal. „Prosím…“ naposledy roztřeseně špitl, když ucítil, že mu muž jedním pohybem stáhl kalhoty i spodky. Roztřásly se mu nohy a myslel, že omdlí. Ten muž ho chytil jednou rukou pod krkem, druhou ho stále silně tiskl ke stěně. Přitiskl se k jeho šíji a sykl mu do ucha.
„Bude to krásné… uvidíš,“ a pak mu lehce lalůček olízl. Bill chtěl zvracet. Jen ale plakal. Zkoprnělost prvotní hrůzy ho trochu opustila a on toho muže silně kopl do holeně. Pak se otočil a chtěl jej udeřit do tváře, ale on mu opět chytil ruce a přitáhl ho k sobě. „Ale ale… tak ty to máš rád tvrdě, hm? Tý tvářičky ale bude škoda…“ syčel, a pak ho udeřil. Bill zakašlal. Cítil v ústech krev, rozrazil mu ret. Vyplivl pucek krve a s nenávistí v očích se na něj podíval. Využil momentu, že měl jednu ruku volnou, a udeřil ho pěstí do krku. Muž se rozkašlal a chytil se za hrdlo. Chytil se i druhou rukou, takže Billa na malý okamžik pustil.
Ihned se dal na útěk, se staženými kalhotami to šlo ale těžko. Ucítil, jak ho surově chytil za vlasy. Zakřičel. „Pomoc! Prosím!“ Muž ho k sobě prudce otočil a přikryl mu ústa dlaní.
„Neřvi… děláš si to jen horší.“ Bill se opět trochu vysmekl a kousl toho muže do dlaně. Ten zařval. „Ty děvko!“ a opět jej udeřil. Tentokrát silněji. Pak jej ještě udeřil do břicha. Billovi se zatmělo před očima a zhroutil se na zem. Vytáhl ho za vlasy do stoje a opět ho přimáčkl na stěnu. Bill jen slyšel, jak si rozepíná kalhoty. Chtělo se mu omdlít.
„Tome! Pomoc!“ zakřičel tak, až se jeho hlas odrazil od okolního mrazivého vzduchu.
„Řvi si… Stejně ti už nikdo nepomůže,“ zachechtal se muž, a pak do jeho vyděšeného těla prudce pronikl. Bill zakřičel bolestí.

„Oh kurva, jsi tak těsný… Řvi klidně dál, nikdo… nikdo ti nepomůže… Navíc mě to neskutečně rajcuje, ty zasraná děvko!“ bolestivě do něj přirážel a Bill plakal a dál křičel.
„Tomeeeeeeee!“ Myslel, že zemře hrůzou. Po chvíli uslyšel tupou ránu a za ní další a další. Muž z něj vyklouzl.
„Co si kurva zač! Vypadni! Najdi si vlastní děvku!“ začal řvát, ale hlas se mu změnil jen v přidušené chrčení, jak mu někdo klekl na ohryzek a začal ho mlátil pěstmi do obličeje.
„Už! Nikdy! Nesahej! Na! Mýho! Bráchu! Zmrde!“
„Tome!“ Vykřikl Bill a zhroutil se vysíleně na zem. Začal úlevně plakat a dusil se slzami. Tom našel na zemi zmrzlý klacek, kterým muže začal mlátit do žeber, pak ho začal kopat a znovu bít pěstmi.
„Zabiju tě, hajzle!“ řval a plakal.
„Tome… dost, prosím… vždyť ho zabiješ!“ zakřičel na něj Bill, když už slyšel, že muž začal jenom přidušeně chrčet a byl celý zborcený krví. Tom se probral z toho šíleného tranzu, a pak se udýchaně zadíval na svého bratra.
„Billi… ach Billi…“ pevně jej objal. Pak v slzách vytočil 112.
„Tome…“ plakal Bill. „Prosím, sanitku ani policajty ne… prosím… Chci domů.“ Tom se na něj nejdřív nechápavě podíval, ale pak pochopil. Vyčetl mu to z očí. Nesnesl by to ponížení. Tak šíleně se třásl, že mu Tom musel pomoct natáhnout kalhoty. Pak ho chytil do náruče a odnesl jej domů.

Bill pomalu ztrácel vědomí. Před domovními dveřmi Tom doufal, že nikdo nebude vzhůru. Trochu se bál, protože ztratil přehled o čase a na hledání telefonu opravdu neměl pomyšlení. Tiše otevřel dveře, posadil Billa na stoličku v předsíni, sundal mu kabát a boty, sám se zul, a pak Billa opět chytil do náruče a odnesl jej do schodů a do svého pokoje.
Hned ho položil do své postele, a pak běžel do koupelny, napustil do sklenice a misky studenou vodu, vzal žínku a šel rychle a velmi tiše zpátky. Bylo asi půl čtvrté ráno. Dost času, než se rodiče vzbudí. Oba stejně byli opilí, takže doufal, že se jim snad ranní vstávání opozdí. Položil misku s vodou na noční stolek, a pak si k Billovi přiklekl. Zadíval se na jeho krvácející tvář. Rozplakal se.
„Tomi… kde… kde to jsme?“ jen špital, rty popraskané a krvácející.
„Jsme doma, lásko…“ pohladil jej a hořce plakal. „Ach Billi… tak moc mě to mrzí.“ Všiml si, že Bill každou chvíli na okamžik omdlívá. Děsilo jej to. „Tady, napij se, lásko…“ Opatrně mu nadzvedl hlavu a přidržel mu sklenici u úst. Bill začal kašlat. Vykašlal trochu krve. „Ach, Billi…“ Tom jej roztřeseně pohladil po vlasech, měl na nich krev. Bill sykl. Tom mu opatrně vlasy odhrnul a viděl, že mu ten kripl i rozrazil hlavu. Vzal žínku a namočil ji do vody. Opatrně mu ránu vyčistil. Pak rychle běžel pro obvazy a dezinfekci. Tom plakal, když mu pomalu utahoval obvaz kolem čela. Bill se malátně kolíbal sem a tam, klížily se mu oči. Pod okem měl monokl, druhé oko nateklé tak, že ho nemohl ani otevřít. Prasklý ret, rozražené obočí a krev u nosu jen umocňovaly hrůzný pohled.

Tom Billa opatrně posadil do postele a podepřel mu záda hromadou polštářů. Svlékl mu šaty, polkl, když uviděl obrovskou modřinu na boku a hluboké, fialové škrábance na druhém. Navlékl na něj jedno ze svých volných triček a zachumlal ho do peřiny. Pak běžel do kuchyně. Donesl sáček s ledem. Zabalil ho do ručníku a přitiskl jej Billovi opatrně na oko.
„Děkuji…“ špitl Bill a z druhého oka se mu svezla slza. Tom ho jemně pohladil a setřel si vlastní slzy. Bill se trochu posunul na posteli a sykl. Tom sevřel víčka.
„Billi…“ šeptl opatrně. „Neměl bych… se podívat, jestli… jsi v pořádku… i… tam?“ šeptl zlomeně a spolkl slzy. Bill hned nesouhlasně zatřásl hlavou a v očích se mu zračila hrůza. Byl tak ponížený. To ponížení bolelo tisíckrát víc než všechny jeho fyzické rány. Začal vzlykat. Rukou se bolestivě chytil za naražená žebra. Tom si opatrně vylezl k němu na postel a nechal jej, aby si na jeho rameno položil hlavu. Bill si schoval tvář do jeho šíje a tiše vzlykal. Tom cítil jeho horké slzy. Bill věděl, že je to trest. Trest za to, že Toma podvedl. Nemohl mu to říct. Nemohl ho zranit. Teď byl ale rád, že sám trpí. Chvíli ještě vzlykal, ale pak už neměl žádnou sílu. Roztřásl se slabostí a nastupující chlad ho úplně ochromil.

Tom ho zabalil do přikrývky a chytil jej za ledové ruce. Mnul je mezi svými dlaněmi a zahříval je svým horkým dechem. Opatrně mu dezinfekcí otíral krvavé šmouhy na obličeji, stahovací náplastí mu zalepil rozražené obočí a přikládal mu další led na monokl pod okem. Viděl, že má škrábance a modřiny na rukou, polámané nehty a za nimi krev. „Ach Billi…“ slzy nechal téct. Opatrně se k němu přitiskl a jen se na něj zblízka díval. „Zkus usnout, prosím,“ jemně ho políbil na oteklé rty. Bill lehce kývl, a ještě víc se k Tomovi přitiskl. Ten ho více zachumlal do přikrývky, a pak viděl, jak Bill konečně usínal.
Když usnul, opatrně jej ze své náruče položil do postele a vstal. V ten moment si uvědomil, jakou má žízeň. Tiše se napil a protáhl si ztuhlé kosti. Došel k oknu a opatrně jej otevřel. Vyndal jednu cigaretu z krabičky a zapálil ji. Popotáhl a jemně vydechl kouř. Zavřel oči. V myšlenkách se vracel ke dnům, kdy mezi ním a Billem bylo vše jen krásné. Jak přišli na to, že se vzájemně milují víc než jako bratři. Na ty dny, kdy se poprvé milovali, kdy poprvé sdíleli úplně vše. Nejen vlastní myšlenky, ale všechny své touhy. Fyzické touhy. Zachvěl se mu ret. Připadal si jako největší svině na světě, když si vybavil, jak ho poprvé zbil.

Odmalinka se spolu prali, dokonce byly situace, kdy Bill jejich zápasy ‚vyhrál‘, protože byl agresivnější, naštvanější. Ale tohle. Tom moc dobře věděl, že bratrovi ubližuje jen proto, aby si na něm vybil vlastní frustraci. Vlastní bolest, vlastní nenaplněnou touhu. Vymáčkl zpod víček pár horkých slz. Odpusť mi to, lásko… Teď co začal brát prášky na schizofrenii, už nikdy nepřišly myšlenky na to, že jej Bill chce zničit, že je ten, kdo je vždy proti němu a chce se ho zbavit. Teď nechápal, jak si kdy o něm mohl myslet, že mu chce nějakým způsobem ublížit. Kurva proč! Proč by mi mé vlastní dvojče chtělo zničit život?
Bil se dlaní do čela. Tome jsi kretén. Takovej kretén… plakal. Srdce mu hořelo žalem. Bolest jej zkroutila k zemi. Držel se za hruď. Cítil neskutečné pálení. Jako by jej opět někdo pálil rozžhaveným železem. Jako by mu někdo uštědřoval uprostřed hrudi cejch. Cejch bestie. Zavrženíhodné bytosti, která si dovolila týrat druhou polovinu svého srdce. Nejbližší bytost. Jo, kurva. Bolesti, jsem tu. Tak si mě vem. Zabij mě. Klidně. Je mi to jedno. Chci tě cítit… Se zvrácenou fascinací si prohlížel hořící konec cigarety. Poťouchle se usmál, když si ji držel až nebezpečně blízko oka. Zachechtal se, jako by byl pod vlivem nějaké drogy. Teď byl ale až příliš střízlivý.
Roztřásl se, cigaretu hystericky vykouřil a típl ji o nejbližší stěnu. Okamžitě si zapálil další. Měl neskutečné nutkání si ublížit. Nechtěl nyní nic jiného, jen cítit stejnou bolest, kterou cítil v srdci. Neviděl jinou cestu, kterou by se dal, aby utekl z toho hrozného pocitu. „Vždy jsem tě měl chránit, bratříčku. Nikdy jsem neměl dopustit, aby ti někdo ublížil. Natož, abych ti ublížil já sám…“ špital si a nebezpečně se blížil cigaretou k předloktí.

„Ne, Tomi…“ slyšel za zády tichý hlas. Zalapal po dechu a pomalu se otočil.
„Billi…“ Bill stál ve dveřích, přes ramena přehozené prostěradlo. Opíral se o futra, protože byl až moc slabý, aby se dokázal sám udržet na nohou. Tomem projela vlna zvláštního vzrušení. Směs bolesti a slasti. Postavil se a došel k němu. „Billi… Copak se děje?“ špitl a jemně ho políbil na tvář.
„Měl jsem zlý sen,“ sklopil pohled, a pak se posadil na místo, kde před chvílí seděl Tom. Ten si přitáhl židli z druhého konce místnosti a posadil se naproti bratrovi. Starostlivě se na něj zadíval. Zhluboka si popotáhl z cigarety.
Bill se rozhlédl a pohled mu padl na malou krabičku. Vzal ji do třesoucích se rukou a vytáhl z ní jednu cigaretu. Tom vytřeštil oči. „Billi?“ jen špitl a sledoval, jak si jeho malý bráška vložil cigaretu mezi rozražené rty. Otevřel svůj zippák a přiblížil se k němu se zelenomodrým plamínkem. Bill jemně nasál tabákový obsah a vydechl kouř. Zavřel oči. Chtěl něco říct, ale vlastně nemusel. Zrovna mezi nimi ticho neznamenalo trapnou chvilku. Oba cítili, co by ten druhý vyslovil. Jsem zlomený, Tome… Bolí to… Nevím, jestli se to někdy zahojí. Bojím se, že mne to změní… Hned Billovi vyčetl z očí. Jen z krátkého pohledu na jeho utrápenou tvář.
Chytil mu ruku do své dlaně. Bill jej stiskl. Letmo se mu podíval do očí. Chtělo se mu plakat, ale slzy rozmrkal. Tom jej jemně políbil na hřbet ruky a ovanul ji svým horkým dechem. Od konečků prstů jím projela ostrá bolest. Tepala, jako ostnatý drát se mu zabodávala přímo do srdce. Pevně semkl víčka, aby zahnal slzy. Mlčky kouřili, očima se občas letmo setkali. Bill si nervózně poposedl. Ještě jednou popotáhl a cigaretu típl. Zakuckal se. Pak se opatrně postavil a došel těsně k Tomovi. Chytil mu tvář do dlaní a jemně jej políbil na rty. „Děkuji…“ špitl a odešel z místnosti.

autor: Evil
betaread: J. :o)