autor: Evil „Tome…“ špitl Bill téměř bezhlasně, že by se ani listí nezachvělo, kdyby síla jeho hlasu měla být tím nejmenším vánkem. „Tome…“ šeptl ještě tišeji, když si k bratrovi přisedl. Opatrně se rozechvělou dlaní dotkl jeho ramene. Okamžitě ucukl, když ucítil
autor: Evil V přítmí a tichu kavárny na oba padla únava. Přeci jen jsem si měl jít na chvíli lehnout. Bill se zamyslel nad nabídkou, kterou od strážníka dostal. „V pořádku, lásko?“ podíval se Tom na bratra se starostí v očích, když
autor: Evil Billovi se po tváři svezla slza. Jen se díval do země, bál se někomu podívat do očí. Hlavně někomu z rodiny Pernů. Tom si nervózně tahal rukávy u své košile. Charlotte si skousávala ret a Gordon ochranitelsky vypnul hruď. Uhladil
autor: Evil „Lásko, vstávej,“ špitl Tom, když auto tiše sjíždělo k domu. „Hmmm,“ jen zahučel Bill a objal Toma kolem pasu. Zabořil mu tvář téměř do klína. Tom vzdychl. Svým způsobem jej to do značné míry vzrušilo. I když by nemělo. Nemohl
autor: Evil Tom měl problém Billa udržet na nohou. Sám se ale také neskutečně chvěl. Právě proto… „Počkej ještě…“ špitl roztřeseně Bill, když Toma zastavil těsně přede dveřmi, které vedly z toalet na chodbu. Tam už na ně nervózně čekali rodiče. Hned
autor: Evil „Potřebuju na vzduch,“ hlesl unaveně Bill a promnul si hrdlo. „Jo, to já taky. Je mi šoufl. Chtěl jsem si dát kafe, ale asi bych se hezky poblil,“ zabědoval Tom a podíval se na rodiče. „Tak fajn, kluci, ale nechoďte,
autor: Evil „Až mi někdo bude tvrdit, že jsem vožralej delikvent, tak se prosím hlas jako onen předmět doličný…“ zachroptěl unaveně Bill, který byl sice střízlivý, ale pod náporem nezměrných emocí. „Ano lásko… já vím, že jsi na mně neskonale závislý… netuším,
autor: Evil Bill si hřebenem rozčesával svoje mokré vlasy, a pak si je začal přes kulatý kartáč narovnávat vlažným vzduchem z fénu. Naučeným pohybem ze svého kosmetického stolku sebral deodorant a jemně si navoněl podpaží. Věděl, že se bude určitě zase nervozitou
autor: Evil Bill domů skoro doběhl. Bylo mu mdlo. Prošel brankou a dlouhými kroky došel ke dveřím. Otevřel je, a hned za sebou zamkl. Pak se o ně vyděšeně opřel a chvíli jen zíral před sebe. Hluboce si oddychl, protože se konečně
autor: Evil Bill se zapotácel a málem se skácel ze stoličky. Jen tak tak, že se zachytil okraje stolu. Měl pocit, jako by mu někdo vysával kyslík z plic. Nebo že mu nějaké obrovské, těžké monstrum sedí na hrudi. Lapal po dechu
autor: Evil Bill absolutně nechápal, že jej Anett vůbec poznala. Uplakaný, strhaný obličej, nyní s čerstvou rudou jizvou. Dlouhé černé vlasy měl podél tváře, zrovna teď neskutečně splihlé a mastné, na hlavě naraženou čepici až skoro pod světlé obočí. „Ach, bože… co
autor: Evil „To teda bylo nekonečný…“ úlevně vydechl Tom, když ošetřil všechny Billovy jizvy. Připadalo mu, jako by z něj nějaká neviditelná síla vysála veškerou energii. Ale pak si uvědomil, že to byla Billova bolest, která jej tak zmohla a unavila. Nejen
autor: Evil Bill se s úsměvem zadíval na zamyšleného Toma, který trochu nervózně rovnal prostěradlo na posteli. Po chvíli skočil k oknu, aby upravil záclonu, tu se zase sehnul, protože na zemi viděl drobné smítko. Připadal mu tak neskutečně roztomilý. Trochu zkusil
autor: Evil „Neee… někdo mě tu mučí už jenom svojí přítomností… asi se neudržím na nohou,“ naoko zafňukal Tom, ale pak se mu opravdu podlomila kolena. Bill jej zachytil, aby neuklouzl, nebo se nepraštil o stěnu sprchového koutu. Tom si hned přivlastnil
autor: Evil Tom zalapal po dechu, když se Bill oddálil svým vzrušením od jeho rtů. Chtěl víc. Ucítil jeho neskutečně vzrušující slanost a hebkost. Potřeboval víc. Bill si přivlastnil jeho rty a nechtěl se svými polibky jen tak přestat. Tom z toho
