autor: Evil
Probudil ho ledový polibek na tvář. Tiše vydechl, a pak si protřel oči. Střetl se s Tomovým pohledem. Lehce se usmíval. „Dobré ráno, lásko…“ špitl mu Tom u ucha a jemně jej políbil na čelo.
„Dobré ráno…“ oplatil mu Bill úsměv. „Jak se cítíš?“ starostlivě si jej prohlížel.
„Jako po vopici…“ uchechtl se Tom a také si začal žmoulat oči. Připadalo mu, jako by v nich měl písek.
„Trochu jsi mě včera vyděsil…“ musel se přiznat Bill.
„Vyděsil? Čím?“ Tom přemýšlel, co mohl včera vyvádět. Všechno měl jako v mlze. Trochu se zachumlal do přikrývky a Billa také více přikryl. Byla zima. Pak na bratra upřel svoje starostí zalité oči. „Ach bože, neublížil jsem ti nějak?!“ vyjekl Tom a zadrkotaly mu zuby.
„Ne… neboj, nic se nestalo.“ Snažil se jej uklidnit. Bill se položil na bok, aby se mu díval přímo do tváře a povzdychl si. „Když sis vzal léky, tak bylo všechno v pohodě. Ale po chvíli to vypadalo, jako bys tu ani nebyl. Zničehonic jsi všechno přestal vnímat a jen jsi nepřítomně zíral před sebe. Pomohl jsem ti se dostat do postele a po chvilce už jsi spal. Ale ani ses celou noc nepohnul. Já po chvíli usnul taky, ale několikrát jsem se na okamžik vzbudil, abych se podíval, jestli vůbec dýcháš…“ sklopil pohled k zemi. Teď si připadal až příliš úzkostlivě.
Tom se zamračil, jak se snažil si vzpomenout. Po chvíli bezradně svěsil ramena a těžce se na Billa podíval. Jen krátce, protože to déle nezvládl. Připadal si jako neskutečné břemeno. Nenáviděl to vědomí, že Billovi přidělává starosti. To on tu je ten, kdo se o něj má postarat.
„Kurva…“ složil si hlavu do dlaní. „Já jsem úplně mimo. Mimo sebe. Nechci, aby mě něco takhle ovládalo. K čemu to sakra je? K čemu je ‚lék‘, kterej z tebe jenom dočasně udělá zombie?“ začal nevěřícně kroutit hlavou a připadal si nemožně, zoufale. Bill si povzdychl a přitulil se Tomovi na rameno.
„Já nevím… tohle není léčba,“ chytil něžně Toma kolem pasu a doufal, že jej obejme.
Po nekonečných vteřinách jej opravdu objal. „Ach lásko…“ jen tiše vzdychl a zavřel oči. Políbil Billa na temeno hlavy, a pak jej začal pomalu hladit po vlasech.
„Kdy…“ trochu si odkašlal Bill. „Kdy máš jít zase k doktoru?“ Tom se otřásl, jen si to představil. Psychiatrie. Cizí člověk, kterému má svěřit svoje nejniternější pocity? Ani náhodou. To nejde. Jen si mlhavě vybavil ten okamžik, kdy se jej doktor zeptal, jestli má nějakou svoji lásku, partnerku… málem se na místě skácel. Jen tak tak to ustál. Naštěstí to uměl zahrát do autu. Doufal, že se takovým situacím bude moci pokaždé takhle vyhnout. Když… co když…
Tomovo tělo se ocitlo v náhlé křeči. „Tomi!“ Bill okamžitě vyjekl a snažil se Tomovo tělo dostat z toho stavu. Urychleně mu silně masíroval nohy a ruce, aby se pokusil dostat jej zpět. Doufal, že takhle mu alespoň trochu křeč povolí. Tom se nemohl hnout. Byl v zajetí paralýzy. „Tomi… Ach, Tomi…“ vzlykal Bill a bez přestání se snažil mu rozmasírovat kamenné svaly na pažích, stehnech, lýtkách. „Tomi… lásko…“ přejel jemně po jeho krku, na kterém měl vystouplé pulzující žíly, a slzy mu dopadaly na jeho tvář. Viděl, jak Tom silně zatíná čelist bolestí. „Maaamiiii!“ zakřičel a doufal, že ho matka uslyší. „Tomi!“ vykřikl Bill a silně stiskl jeho tvář v dlaních a začal mu mnout spánky.
Charlotte po chvilce rozrazila dveře. „Co se děje, zlatíčko…“ okamžitě přiběhla k chlapcům. Najednou sebou Tom cukl a začal zběsile dýchat. Pak se nepřítomně díval kolem sebe.
Billovi se trochu ulevilo, ikdyž Tom těkal pohledem všude možně a nebyl schopen jej očima najít. „Tomi…“ špitl. „Lásko…“ popotáhl nosem.
„Billi…“ vydechl Tom. „Billi, lásko… neplač,“ špitl Tom a roztřeseným prstem si setřel jednu jeho slzu, která mu dopadla na tvář. Jen ale trochu zvedl ruku, hned jej zase zajala křeč a on znovu silně zaťal zuby. „Kurva… co to,“ chytil se za obě předloktí a ve tváři měl bolestnou grimasu. „Tomi,“ opatrně se jej Bill dotkl. „Zrovna jsi byl v křeči… nevím… fakt nevím proč… musíš… opatrně,“ vzlyk mu vyšel z úst, i když se snažil o opak.
Charlotte se na oba vyděšeně dívala. Tom párkrát zamrkal, a pak mu pohled padl na matčinu vyděšenou tvář. „Mami? Jak… jak dlouho tu jsi?“ otřásl se vědomím, že si právě před matkou několikrát řekli „lásko“.
„Teď jsem přišla. Ach Tome, co se to s tebou děje?“ Tomovi se zatočila hlava a udělalo se mu nevolno…
„Já… já…“ jen začal kašlat, naklonil se z postele k zemi a začal zvracet. Bill mu držel dredy a hladil jej po zádech. Nemohl přestat plakat. I když už nevzlykal, stále z jeho očí tekly proudy slz. Momentálně to teď byly i slzy úlevy.
Tom ještě několikrát zakašlal, Charlotte mezitím odešla do koupelny pro kýbl a hadr. „Děkuju, mami, já to uklidím…“ špitl Bill, když si Tom zrovna vyplachoval ústa. Bill mu pomohl se položit zpátky do postele, a pak všechno uklidil. Odešel do koupelny a cítil, jak se mu silně třesou nohy. Téměř ani jeho hubené a křehké tělo, nezvládly udržet. Umyl kýbl, opláchl si ruce a obličej. Pak se mezi futry téměř zhroutil. Na chvíli se opřel a zhluboka dýchal.
„Zlatíčko!“ uslyšel matky vyděšený hlas. „Co… co se děje? Je ti špatně?“ okamžitě k němu doběhla a opatrně jej chytila za paži. Bill chtěl zvednout hlavu a podívat se matce do tváře, ale neměl na to sílu.
„Ne… v pořádku,“ jen těžce vydechl, ale byl ve skutečnosti rád, že jej matka podpírá. Jinak by se zcela určitě skácel k zemi. „Já… musím za Tomem… děkuji… a…“ na chvíli se zasekl, když se trochu násilně vyprostil z matčina sevření, „… promiň.“
Připadal si, jako by utíkal z bitvy. Ale přitom se do té bitvy právě vrhal. Cítil se tak slabý, bezmocný a zraněný. Měl neskutečné nutkání se vrhnout matce do náruče a vyplakat se ze všech svých bolestí. Ale nemohl. Musel tu být pro Toma. Cítil neskutečnou zodpovědnost. Zodpovědnost za jeho stav. I když jeho zdravý rozum to popíral. Jeho srdce bylo ale jiného názoru…
Když se vrátil z koupelny, Tom seděl opřený o polštář a mračil se. Oběma rukama se držel za spánky a přemýšlel, co se s ním děje. Bill jej tiše pozoroval ode dveří. Chvěl se mu ret, jak se mu chtělo plakat. Už ale nechtěl plakat. Potřeboval být silný. Teď MUSEL být ten silný. Musel se o Toma postarat. I když vůbec netušil, jak. Položil čistý kýbl k Tomově posteli, kdyby se mu opět udělalo špatně, na noční stolek položil krabičku s papírovými kapesníčky. Pak se otočil a došel do kuchyně pro studenou vodu a pár suchých krekrů. Zjistil, že je teprve sedm ráno. Když Bill matku přesvědčil, že se zvládne o Toma postarat, šla si ještě na nějakou chvíli lehnout.
Doufal, že všechno zvládne sám, věděl, že musí. Ale bylo mu z toho těžko. Netušil, jaké břemeno si na sebe vzal. Měl neskutečné nutkání ze sebe tu tíhu nějak dostat, ale neměl vůbec ponětí, jak. Když uviděl, že Tom usnul, opatrně si oblékl tepláky, mikinu a vyšel z pokoje. Potichu sešel schody, a pak si obul pevné boty. Vlasy si stáhl do pevného culíku a odemkl vchodové dveře. Na zahradě se už rozlévalo ledové slunce. Několikrát se ještě otočil směrem k domu, ale nakonec se stejně rozešel směrem od vsi. Šel rychlým krokem, došel až k široké lesní cestě. Vedla až do větší vesnice, kam kolikrát chodili s Tomem tajně pít a kouřit. Protáhl si ztuhlé svaly, a pak se pomalu rozběhl směrem k Heinrichsbergu. Byl neskutečně rád, že tu nepotkával žádné lidi.
Připadal si nemotorně. Skoro nikdy nesportoval. Natáhl si rukavice a vzal si čelenku, kterou si zakryl uši. Pak trochu přidal na tempu. Na konci lesa se už objevil kraj vesnice. Trochu ho oslnily matné lampy podél cesty. Na rohu uviděl staré klepadlo. Chvíli se rozmýšlel, ale pak na něj opatrně vylezl a vyzkoušel, jestli se pod jeho muší váhou nezhroutí. Pak se zkusil chytit tyče a přitáhl se až nahoru. Zjistil, že nemá v rukou skoro žádnou sílu. Protáhl si prsty a upravil si rukavice. Přitáhl se znovu a znovu. Když už mu nestačil dech, rozhodl se, že půjde zpátky domů. Opět se rozešel rychlým krokem a postupně přidával na tempu. Cesta domů mu připadala o hodně kratší. Asi že vedla z kopce.
Před brankou se chvíli vydýchával, a pak šel tiše do domu. Byla tam zima. Opatrně si zul boty a sundal si kabát a čelenku. Pak zapadl do koupelny a rychle si tělo prohřál pod krátkou sprchou. Pozoroval, jak se mu třesou ruce. Cítil se uvolněně. Lehce se pro sebe usmál. Z koupelny šel do kuchyně, kde si vzal z ledničky kousek tvrdého sýra. Pak z dřevěného chlebníku vyndal kousek chleba a rychle to do sebe dostal. Pak se napil trochu mléka, které si nalil do skleničky.
Pak šel tiše do pokoje. Doufal, že Toma nevzbudí. Bylo teprve kolem půl jedenácté ráno. Zachumlal se do peřiny, byla zima. Čtvrt hodiny se převaloval, ale nakonec jej spánek přemohl.
autor: Evil
betaread: J. :o)
