Got’s Clothes 3.

Tom

„Počkej…“ šeptnu si pro sebe. Vezmu si tašku s tričkem a jdu za tím klukem. „Víš, já…“ Otočí se na mě s dost nepěkným pohledem. „Promiň, já jen… byla by možnost, že…“ Pozvedne zvláštně obočí a první, co mě napadne, je, že je fakt sexy. Pousměju se. „Že bychom mohli jít… spolu… třeba… někam ven? Do kina, na diskotéku?“ Pousměju se a celkem nadšeně očekávám, co na to poví. Celkem se mi třesou ruce, jsem nervózní. V duchu se modlím, aby to přijal, ale jeho zamračený výraz vypadá na opak.

Bill

Zakroutím hlavou. Nadechnu se, že něco řeknu, ale pak zavřu pusu. Otočím se na ty regály a porovnám zbytek věcí. „Proč bychom měli někam jít?“ řeknu tázavě. „Spolu,“ dodám a sám jdu zase k jinému regálu. Ten kluk jde pořád za mnou, ale já přerovnávám nějaké oblečení. Po chvilce se na něj otočím.
„O co ti jde?“ zeptám se a asi ne moc mile, ale co mám dělat, když se vůbec neznáme.

Tom

Trochu se zarazím, nečekal jsem, že bude až tak ostrý. „To nemůžu pozvat ven někoho, kdo se mi líbí a s kým bych si chtěl vyjít?“ Řeknu už taky ne moc hezky, protože nevím, co mám udělat, aby ten kluk pochopil, že si nepotřebuju něco dokazovat, nebo že si z něho nechci dělat legraci. Prostě s ním chci jít ven, takové malé rande… samozřejmě, jestli by neměl zájem o to, o co mám já, můžeme být jen kamarádi. Koukne na mě a teď nedokážu poznat, jestli se pousmál radostně nebo spíš posměšně. Stojím vedle něho, dívám se mu do očí a čekám, co poví.

Pousměju se a jen zakroutím hlavou. Odejdu kousek dál a něco tam přerovnávám. Je pravda, že je celkem roztomilej. Zvlášť, když něco chce a nedostane to teď. No jo, je to kluk, který má bohaté rodiče. Ten asi dostane, na co ukáže. Chvíli jen tak zamyšleně stojím a pak zvednu hlavu směrem k tomu klukovi. Pořád stojí na stejném místě a jen tak kouká jako kotě. Přikývnu. „Dobře.“ Řeknu a jdu k němu. „Dnes nemůžu, ale zítra jsem tu taky. Končím v osm.“ Vidím, jak se zářivě usměje, tak se taky pousměju.

Tom

„Dobře…“ šeptnu s úsměvem. „Tak zítra.“ Zářivě se uculím a už odejdu. Nechci, aby to zase vypadalo, že tě naháním. Doma téměř skáču radostí, jak jsem z toho nadšený. Skoro celou noc nemůžu spát, pořád myslím na to, jak se ten kluk oblíkne, jestli zase bude mít načerněné oči. Ty jeho úzké džíny jsou vážně moc sexy, líbilo by se mi, kdyby je na sobě měl. Sám moc nechápu, co to se mnou je, nikdy jsem se po klucích nějak extra nedíval, neměl jsem potřebu být s někým víc než jen kamarád. Ale tenhle je jiný… nevím, jestli to z něj dělá ta ženskost, která z něj vyzařuje, nebo je to prostě jen to, že je svůj, jiný než ostatní, co znám.

Po dlouhém přemýšlení a lehce nemravných myšlenkách konečně usnu. Probudím se až později kolem poledne. To se hned začnu chystat, abych náhodou nepřišel pozdě. První zajedu do města a vyberu peníze v bankomatu ze svého účtu. Potom se stavím v květinářství a nechám uvázat obrovskou krásnou kytici, plnou exotických květů. Potom jedu zase domů, tam se vykoupu, oblíknu si to nové tričko a dám si nový šátek, ten z jeho obchodu. Vezmu auto a před osmou tam zastavím. Vidím, že už to tam uklízíš, tak jenom vysednu a nachystám si do ruky tu kytici. Zářivě se usmívám.

Bill

Uff… Dneska jsem toho měl v obchodě moc. Navíc jsem v noci skoro nespal, nad námi nějací lidi pořád dělali bordel. Vsadím se, že kdybych si šel stěžovat, tak by to bylo jen horší. Navíc tu dneska bylo šíleně moc lidí. Všechno musím pouklízet a pak konečně pozhasínám a vyjdu ven. Protřu si oči a zívnu, ale když tam uvidím stát Toma, tak jen vykulím oči. Nejdřív se divím, že se vůbec ukázal, myslel jsem, že si ze mě dělá srandu, že to jen tak říkal, ale už nepřijde… a taky tu kytici, co má v ruce. Otočím se a rychle zamknu. Pak jdu pomalu k němu. „Ehm… ahoj,“ řeknu tiše a koukám na něj.
„Ahoj,“ řekne a nahodí, jak už jsem zvyklý, americký úsměv a nastaví mi ruce s tou kytkou. Jen si ji vezmu, ale pořád koukám na něj.

Tom

„Chtěl jsem ti dát něco stejně krásného, jako jsi ty… nic jiného mě nenapadlo. Ale pořád jsi tady ten nejhezčí ty.“ Usměju se. Bill se trochu začervená, no doufám, že už jsem to moc nepřehnal. Oběhnu auto a otevřu ti dveře spolujezdce. Když se posadíš, sednu si na místo řidiče. Položím ti tu kytici na zadní sedadla a připoutám se. „Myslel jsem, že bychom si mohli zajet na jídlo někam do restaurace a kdybys pak chtěl, tak ještě do kina, nebo někam zatancovat, podle toho, jestli budeš chtít.“ Usměju se na tebe a trochu si poupravím šátek, abych nevypadal moc neupraveně. Je na tobě vidět, že přemýšlíš. „Zajedu první k restauraci, zamluvil jsem nám tam stůl… dobře?“ Kývneš a pousměješ se. Pomalu se rozjedu tím směrem, je to odtud kousek. Je to luxusní podnik plný přepychového nábytku, slušného personálu a drahých jídel. Zaparkuju venku na parkovišti a potom rychle oběhnu auto a otevřu ti dveře. Když vejdeme dovnitř, hned se nás ujme jeden z číšníků a dovede nás k našemu stolu. Posadíme se naproti sobě, pořád tě po očku sleduju a potutelně se usmívám. „Dáš si víno nebo šampus?“ Řeknu poměrně tiše, abych nerušil ostatní hosty. Je tu celkem klid, jenom se tu nese tichá hudba.

Bill

Celou tu dobu jsem jako omámený. Nikdo nikdy ke mně nebyl tak pozorný, zároveň mi hlavou vždycky projede obezřetnost. Může to být jen nějaká hra, sázka s kamarády nebo si jen něco dokazuje. Zatím se moc neznáme, takže nemůžu říct, o co Tomovi vlastně jde.
„Ehm…“ koukám kolem sebe, když jsme uvnitř. Nikdy jsem v takové restauraci nebyl. Jen párkrát mě máma vzala na jídlo, ale to bylo párkrát na narozeniny, a už vůbec to nebyl takový podnik. Dali jsme si špagety, ale já byl celý šťastný, že jsem byl v restauraci. Ovšem proti tomuhle to byla díra. Lidi jsou tu v oblecích a drahých plesových šatech. Já mám jen džíny a triko. Připadám si trochu jako šmudla.
Nahnu se přes stůl k Tomovi. „Můžu jen kolu? Nebo vodu?“ zeptám se ještě tišeji než on. Snad jako by to byl hřích, dát si něco levného. Nemám rád šampaňské, vždycky mi chutnalo víc to dětské. Víno mi chutná, ale vím, že taky dost stojí.

autor: Clarrkys & Disturbed Angel