autor: Becs
Místnost kolem mě se rozpíjela a podivně houpala. Pokoušel jsem se zaostřit, ale oči mě nechtěly poslechnout. Zatřepal jsem hlavou a zkusil to znovu, ale ani teď jsem se nedočkal zlepšení. Sotva, že jsem na tabuli dokázal rozluštit tahy křídou, ale přečíst jednotlivá slova bylo nemožné.
Zavřel jsem oči a pokoušel se to prodýchat a zbavit se té mlhy, která mi motala hlavu. Dásně mě bolely, jako by mi zubař vytrhal celé horní patro, a když jsem si po zubech přejel jazykem, byly podivně suché. Pokusil jsem se polknout, ale došly mi sliny. Cítil jsem se hrozně slabý.
Vzdáleně jsem vnímal Adama, který mi vykládal něco o historii tohohle hradu, ale jednotlivá slova mi splývala v podivný bzučivý zvuk. Ruce se mi třásly a já je pořád dokola zatínal v pěst, aniž bych si toho byl opravdu vědom.
„Adame,“ zachraptěl jsem, jenže můj učitel byl tak zabraný do řečnění, že mě neslyšel. Pročistil jsem si hrdlo a zkusil to znovu hlasitěji.
„Ano?“ otočil se na mě. „U Drákuly, Tome, jsi v pořádku?“ Došel až k lavici, ve které jsem seděl a zkoumavě si mě prohlížel.
„Není mi dobře,“ zasípal jsem a musel jsem se chytnout dřevěné desky, abych se nesesunul na podlahu. Hlava se mi teď točila takovým způsobem, až jsem měl strach, že vyhodím oběd.
„Co tím myslíš, že ti není dobře. Upíří nebývají nemocní,“ zamračil se starostlivě Adam a přitáhl si svou židli naproti mě.
„Krev,“ soukal jsem ze sebe a každé slovo mi dělalo problém, protože se mi těžký jazyk lepil k patru. „Dlouho jsem neměl krev.“ S Billem jsme spolu už pár dní nemluvili, natož něco jiného. A i když do mě furt hučel, abych se od něj napil, já to kategoricky odmítal, dokud nepřizná, že udělal chybu. Byl to souboj dvou eg a zdálo se, že začínám prohrávat. Myslel jsem si, že to dokážu vydržet, ale krutě jsem se zmýlil.
„Co blázníš? Přece se nemůžeš takhle vyhladovět,“ káral mě Adam a dotkl se mé tváře. „Jsi úplně ledový. Okamžitě ti nechám poslat do kuchyně.“
„Ne,“ zarazil jsem ho. „Já nepiju cizí krev.“
„Co tím myslíš, že nepiješ cizí krev?“ v jeho hlase jsem slyšel podráždění. Tlukot jeho srdce mi přímo bušil v uších, až mi z toho spánky pulzovaly bolestí. Nebyl jsem schopný ze sebe dostat nic dalšího, jen jsem zhluboka dýchal, jako by mi vzduch měl nahradit tolik potřebou životadárnou tekutinu.
„Piješ jen královu?“ pochopil po chvíli a já jen přikývl. Viděl jsem z něj už jen rozmazanou šmouhu. Kdybych neměl podrážky bot pevně přilepené k podlaze, myslel bych si, že se vznáším někde ve vzduchoprázdnu. „A proč ti ji teda nedal?“
„Hádka,“ dokázal jsem ze sebe dostat.
„Tome, pokud se okamžitě nenapiješ, tak zkolabuješ. Vysušíš se jako švestka a pak umřeš. Krev nelze nahradit ničím jiným, prostě ji musíš pít.“ Poznal jsem, že se o mě opravdu bojí. Nebyl jsem schopný blokovat jeho emoce, takže to ke mně přicházelo v naprosto čistém provedení.
„Nechci… pít… krev… od… někoho… koho neznám,“ mumlal jsem a mezi každým slovem jsem si udělal pauzu. Před očima se mi začalo dělat temno. Všechny zvuky ke mně přicházely, jako bych byl pod vodou. Bože a ta žízeň. Vypil bych kýbl vody, kdyby ho přede mě někdo postavil. Vypil bych i kýbl krve.
„Mě znáš,“ řekl Adam po době, která se mi zdála jako hodina, ale klidně to mohly být jen dvě vteřiny. „Pokud nechceš cizí krev, můžu ti dát svou. Ještě jsem to nikdy nedělal, ale ty to opravdu dlouho nevydržíš.“
„To nemůžu… chtít…“ I můj hlas mě začínal zrazovat.
„Nebudu se dívat, jak mi tady před očima kolabuješ,“ pronesl Adam rázně. Z temnoty mi vystoupil jeho obrys. Zachytil jsem nějaký pohyb, pravděpodobně jak si Adam vyhrnoval rukáv. Pak mi pod nos strčil zápěstí a já musel znovu polknout, i když jsem neměl co. Ačkoliv jsem nic neviděl, moje instinkty zafungovaly naprosto automaticky. To pulzování jsem cítil i přes svůj momentální stav. Pusu mi okamžitě zaplnily sliny, když jsem ucítil krev ženoucí se Adamovými žilami.
„No tak, napij se,“ zašeptal Adam.
Dál už jsem vzdorovat nedokázal. S překvapivou energií jsem popadl jeho zápěstí, div že jsem mu ho nezlomil, a zakousl se do něj. Příval teplé sladké krve by se dal přirovnat k ohňostroji. Jakmile jsem poprvé polknul, mlha se začala zvedat a já zase viděl ostře. Ruce se mi přestaly třást a celé tělo se zahřívalo. Slastně jsem vydechnul a začal znovu pít. A pak mě jako kamion srazil příval Adamových myšlenek. Už jsem nebyl sám sebou, byl jsem jím a díval se sám na sebe, jak piju krev. Pronikl jsem do jeho představ. Já, jako Adam, jsem se díval, jak saju krev ze zápěstí a bylo to podivně vzrušující. Cítil jsem, že mi klín začíná tvrdnout a já zatoužil po muži naproti sobě. Když se odtrhl a po bradě mu stékaly krůpěje krve, zadíval se mi do očí. Byly nádherné modré a odzbrojující. Pustil mé zápěstí a jedním švihnutím odhodil lavici, která nás dělila. Udělal krok dopředu a oběma rukama mě popadl za pas. Přimáčkl mě na stěnu a hladově se mi přisál na pusu. Zvedl jsem nohy a omotal mu je kolem pasu. Naše erekce se střetly a já měl co dělat, abych se neudělal. Najednou mi došlo, jak všechno je tohle špatně.
Odtrhnul jsem se od Adamova zápěstí a představy se začaly vytrácet. Tak tohle si tedy Adam představuje, když na mě vrhá ty své dlouhé pohledy. Byl jsem hlupák, že jsem si toho nevšiml dřív, a to jsem si dělal z Billa srandu, že to u Anette nepoznal. Pořád jsem měl v hlavě vidinu Adamových nohou omotaných kolem mého pasu a to, jak mi neúprosně oplácí polibky.
„To asi nebyl nejlepší nápad,“ vysoukal jsem ze sebe. Po fyzické stránce už jsem se cítil dobře, ale jinak jsem ze sebe byl dost znechucený.
„To asi nebyl,“ zašeptal Adam. Oči měl pořád zavřené a nepatrně poposedl. Bylo mi jasné, že erekce v jeho kalhotách je skutečná. „Nevěděl jsem, že je to takhle intenzivní.“
„No jo,“ začal jsem, ale netušil, co mám říct dál. Tohle bylo vrcholně trapné. Adam konečně otevřel oči a několikrát na mě zmámeně zamrkal. Byl opravdu k sežrání. Už jsem chápal všechny ty zmatené pocity, které jsem kvůli němu měl. Nebyly moje, ale jeho. Pravděpodobně se je snažil potlačit, takže nebyly tak dobře čitelné.
„Adame,“ řekl jsem opatrně. „Ty ke mně něco cítíš?“
Učitelova tvář se zbarvila tím nejsytějším odstínem rudé, jakou jsem kdy viděl. Znovu poposedl a oči upřel na své ruce. „Kdo by při pohledu na tebe nic necítil, byl by blázen. Vždyť podívej se na sebe. Jsi sexy,“ pokusil se zažertovat, ale já se nezasmál. „Není to tak, že bych do tebe byl šíleně zamilovaný. Jen mě vážně přitahuješ,“ přiznal nakonec.
„Myslel sis, že na to dřív nebo později nepřijdu? Vždyť umím číst emoce,“ nahodil jsem shovívavý tón, aby si nemyslel, že mu to nějak vyčítám.
„Snažil jsem se ovládat, jenže teď už to nešlo,“ vysvětlil a věnoval mi poloviční úsměv.
„Víš, ty jsi opravdu krásný, jenže já mám Billa a opravdu ho miluju,“ pustil jsem se do vysvětlování.
„Jasně, že jo. Ani v nejmenším mě nenapadlo, že bych se tě pokusil nějak balit. Můžeš být klidný. Myslíš, že bychom na tohle mohli zapomenout a prostě pokračovat stejně jako předtím? Nechci, aby to mezi námi začalo být divné,“ hodil na mě tak smutný štěněčí pohled, že jsem měl chuť ho obejmout. Což by v momentální situaci bylo krajně nevhodné.
„Jasně, že jo,“ přikývl jsem. „A děkuji ti za pomoc. Vážně jsem to už potřeboval.“
„Možná bys to měl s Billem urovnat. Tahle hladovět je nebezpečné,“ kousl se do spodního rtu a já musel odvrátit pohled. Ještě pořád mnou proudilo vzrušení a pohled na Adamovu pusu byl zkrátka moc.
„Já vím,“ kývnul jsem. „Myslím, že radši půjdu.“
„Jo, dobrý nápad,“ schválil mi to Adam.
Krátce jsme se rozloučili a já si za dveřmi vyzvedl Jareda, který tam na mě poslušně čekal. O Alexisovi jsme neslyšeli od té doby, kdy jsem ho potkal v lese. A zatímco Billa to dost znepokojovalo, Jared už ze svého úkolu nebyl tak nadšený a začal se nudit.
„Kam teď?“ zeptal se otráveně.
„Nevím,“ pokrčil jsem rameny. „Chceš si někam zajít?“
„Ani ne,“ zavrtěl hlavou.
„Tak asi zpátky domů,“ nasměroval jsem ho.
Když jsem se dostal do severní věže, hodil jsem sebou na postel a zahleděl se na dřevěný strop. V místnosti bylo dost chladno, protože sluhové nepočítali s tím, že se z hodiny vrátím tak brzo. Jenže já zimu nepociťoval. V žaludku mě hřála Adamova krev. Musím to Billovi říct. I když mě štve, že pije cizí krev, to co jsem udělal já, nebylo zrovna dvakrát chytré. Až přijde, určitě pozná, že jsem se krmil, a já mu nechtěl lhát ohledně toho, co se stalo. Možná mu úplně přesně nevyložím, co jsem viděl v Adamově hlavě, ale přiznat se musím. Jenže mohlo trvat ještě několik hodin, než se Bill vrátí. Byla sotva chvilka po půlnoci. Možná by bylo lepší jít mu to říct hned. V žádném případě jsem nehodlal ležet a užírat se. Vyskočil jsem z postele a vyběhl ven z věže. Jared mě poněkud nepřítomně následoval.
Zaklepal jsem na dveře Billovy kanceláře a doufal, že není někde pryč na jednání. Dveře se otevřely a vykoukla na mě Gustavova blonďatá hlava. „Král je zaneprázdněný.“
„Nezdržím ho dlouho,“ povzdechl jsem si.
„Pusť ho dál,“ zavolal na nás Bill. Gustav se zamračil a ustoupil, abych mohl vejít. Chvilku jsem na něj upřeně zíral, než mu došlo, že chci, aby odešel.
„Konečně jsi přišel k rozumu a přišel sis pro krev?“ nadzvedl Bill obočí. Chtěl jsem to s ním vyřešit v klidu, ale jeho arogantní výraz mě vytáčel. Měl pocit, že vyhrál.
„Ne, já už ji teď nepotřebuju,“ přiznal jsem a přešlápl z nohy na nohu.
„Konečně sis zašel do kuchyně a dal si krev ze skleničky? Já ti říkal, že to zvládneš. A ani na tom nebylo nic špatného, že ne?“ sklonil se zpátky k papíru a něco do něj zapsal.
„Nepil jsem ze skleničky. Adam mi dal svou krev. Musím přiznat, že byla hovadina se takhle vyhladovět. Bylo mi tak špatně, že jsem skoro omdlel. Adam mi pomohl, ale nechci, aby to ještě někdy bylo zapotřebí, takže jsem se přišel usmířit. Pořád bych byl radši, kdybys pil jen mou krev, ale nebudu tak šílet, když si občas dáš i ze skleničky,“ sypal jsem ze sebe, abych to už měl za sebou. Billovo ego tohle jistě potěší.
„Co že si mi to teď řekl?“ Tužka vypadla z Billovy ruky a skutálela se na zem.
„Že mi nevadí, když budeš pít krev ze skleničky,“ zopakoval jsem poslední větu.
„To jsem nemyslel. To předtím. Ty jsi opravdu pil z Adama?“ vyštěkl, a i když jsem nechtěl číst jeho emoce, vlny vzteku ke mně sálaly samovolně.
„No, jo,“ přiznal jsem.
„Tak ty mi uděláš scénu, když se napiju cizí krve, a sám piješ přímo z Adama? Víš, jak intimní věc je sdílení krve mezi upíry, do prdele?“ pěnil Bill a vstal. „Kdyby ses s ním líbal, bylo by to lepší než tohle.“
„No to snad ne,“ zavrtěl jsem hlavou.
„Ne? Cos viděl, když si z něj pil? Určitě ne motýlky poletující někde na louce? Představoval si šukačku s tebou, nebo to bylo něco přístupnějšího?“ křičel teď už.
„Bille,“ pokusil jsem se o smířlivý tón, ale jen jsem tím všechno zhoršil, protože Bill zatnul ruce v pěst a tlačil je do desky stolu takovou silou, že v ní udělal dva důlky. „Byl jsem úplně mimo. Sesypal bych se, kdyby mi nepomohl.“
„Zabiju ho,“ vyprskl Bill a okamžitě se hnal ke dveřím. „Přísahám, že ho zabiju,“ rozrazil dveře a s dupáním rázoval chodbou.
„Co se děje?“ vyskočil poplašeně Gustav. Nevšímal jsem si ho a hnal se za svým přítelem. Jared i Gustav mě napodobili.
„Bille, zastav se,“ křičel jsem za ním, ale všechno bylo zbytečné. „Gustave, zastav ho, nebo zabije Adama.“ Teď už jsme běželi tryskem všichni tři, jenže to bylo marné. Bill byl nejrychlejší upír na hradě a nic ho nedokázalo zastavit, když byl takhle vytočený.
Adam seděl u stolu v jídelně, když tam Bill vrazil. „Ty zmetku,“ zařval zběsile, popadl ho pod krkem a vlekl ke zdi. Když jsem k nim dobíhal, zrovna se natahoval k první ráně, která dopadla přímo na bradu mého učitele. Adam se zhroutil na zem a stulil se do klubíčka.
„Vstaň, ty děvko,“ přikázal mu Bill a tahal ho za ruku, aby se postavil.
„Bille, no tak. O nic nejde, přestaň s tím šílenstvím. Vždyť nic neudělal,“ chytil jsem ho za ruku a pokoušel se ho odtáhnout, jenže mě ze sebe setřepal.
„Že neudělal? Pil jsi jeho krev. To ti přijde málo?“ supěl ztěžka král. Gustav vedle mě zaklel a hodil po mně zlý pohled.
„Vaše výsosti, tohle nemůžete. Na to nemáte právo,“ zkusil to i on, ale marně. Bill se k nám otočil čelem a oči měl blankytně modré vztekem.
„Nemám právo? Tenhle zmetek dal krev mému příteli, i když moc dobře ví, co to mezi upíry znamená,“ prskal Bill a chvilku to vypadalo, že skočí i po Gustavovi.
„Není váš oficiální partner, takže neudělal nic nezákonného,“ řekl guardian opatrně, protože tušil, jakou reakci to vyvolá.
„To mám u prdele,“ zařval Bill dle očekávání a znovu se otočil na Adama. Za límeček ho postavil na nohy a už se napřahoval k další ráně. Tentokrát jsme s Gustavem spojili síly. Já ho chytil za jednu ruku, on za druhu a s velkou námahou ho od vyděšeného Adama odtáhli. Bill se vzpíral, ale proti nám neměl šanci.
„Pusťte mě na něj,“ cedil skrz zatnuté zuby.
Místnosti se rozlehlo prásknutí dveří a dovnitř vběhl velitel hradní stráže. V první moment jsem si myslel, že hodlá krále bránit, jenže on jako by nevnímal bizarní scénu před sebou. Vůbec mu nebylo divné, že tady krále držíme a poklekl před ním na jedno koleno.
„Vaše výsosti, Alexis je tady,“ vyhrkl a postavil se. Bill se v tu ráno uklidnil a přestal se vzpouzet.
„Kde? Jak se dostal do hradu?“ ptal se. Velitel však jen zakroutil hlavou a polkl.
„On není v hradu. Čeká před bránou a žádá o oficiální přijetí,“ vysvětlil. Všichni v ten moment zamrzli na místě a nikdo neřekl ani slovo. Bill stočil pozornost ke svému rádci, který teď byl bledý jako stěna.
„Pokud žádá o oficiální přijetí, musíte ho pustit do hradu a vyslechnout.“
„No do prdele,“ ujelo někomu za námi a já jeho pocity sdílel.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 44
Potešilo ma Tomovo zistenie, že tie pocity vzrušenia a chtíče neboli jeho, ale Adamove, už som sa začínala báť že po krmení nastane niečo vhodné až od 18 rokov :D. Našťastie sa tak nestalo, ufff lebo to by Bill Adama zabil určite. Myslím si, že Tom urobil väčší prúser ako Bill, Bill predsa len pije krv z pohárika a nie priamo od druhej osoby takže v tomto je pre mňa looser Tom, aj keď priznávam a zohladňujem, že nemal na výber a bol v ohrození života ….bože oni sú obaja tvrdohlaví ako barani, iba si to komplikujú. No a záver – samozrejme že to Alexis musel ešte viac skomplikovať a dovaliť sa na hrad…ale má u mňa bod k dobru, že prišiel oficiálne cez dvere a nie potajomky cez okno keď všetci spali .
Billovi se nedivím že vypěnil ale Alexis to bude velké zlo.
Tak toto bola riadna supa!!! Najprv som skoro dostala infarkt ze sa Tom s Adamom naozaj pomiluju. Ale chvalabohu to bola len Adamova predstava. Poyom to s Billom. Asi aj mna by to nastvalo ze moj priatel pije krv z niekoho druheho. Dufam ze to bude mat dohru. Som zvedava ci budu pokracovat vo vyucbe. Ci to kral nestopne. No a ten Alexis. Oficialne prisiel Billa deptat a vyhrazat sa mu. Boze….snad Tomovi sa nic nestane. A ze Bill uz Alexsaovi nenaleti na nejake jeho sladke recicky.
Ani nevím, na koho být naštvaná dřív. Ale pořád jsem asi úplně nejvíc naštvaná na Billa. Už několikrát mu bylo v meteno do obličeje, že Tom stále není jeho oficiální partner, ale s ním to pořád ani nehne. A přitom by tím mohl spoustě problémům předejít. Myslím, že i Toma musí bolet to takhle slyšet, a ani se mu nedivím, že pak nemá náladu se do čehokoliv zapojovat a že si na tom hradě připadá vlastně zbytečný… A Alexis se určitě bude pokoušet zase získat Billovo srdce a já se bojím, že Bill bude mít potíže mu nepodlehnout 🙁
Upřímně jsem byla ráda, že Tom došel ke zjištění, že jeho naštvání ohledně pití cizí krve je v některých případech přehnané. Fakt mě to potěšilo a sama jsem netušila, že to bude takový problém, když se napije z Adama. Bill si měl trochu uvědomit i to, že Tom je ve všem nováček, a tak za to ani nemůže. Jo, Adam zase mohl tušit, že se to asi nesluší, na stranu druhou Tomovi hodně pomohl a toho by si měl Bill cenit. Stejně jako Zuzu, i mě naštvalo, že s Billem absolutně nezamávala zmínka ohledně toho, že Tom stále není oficiální partner….
No a ten konec? To bude mazec!!!
Jsou to pitomci, opravdu. Hlavně mě mrzí Billovo chování. Jako vím, že toho má hodně, ale pořád mi přijde, že stran Toma je tak nějak neúplný. Já nevím, jak to mám napsat, vím, že ho miluje, ale přesně jak poznamenala zuzu, co mu vlastně až tak moc brání v tom udělat z Toma svého oficiálního partnera? Nemyslím, že by to pro vyjednávání s klany byl ten největší problém 🙁 uvědomuje si vůbec Bill, že to není tak dávno, kdy byl Tom člověkem, který ho "stopoval" v tunelech metra? já jenom, že Tom se očividně hodně snaží a Bill zas mi přijde, že se nesnaží skoro vůbec.
Chápu Tomův postoj k tomu pití cizí krve a i když na jednu stranu mám tak trochu tetelivou radost, že se napil z Adama (broučku, ty mě chápeš že? :D) a chápu i Adama, proč to udělal, je mi jasné, že se Tom vůbec do takového stavu neměl dostat a nemůže za to jenom tvrdohlavost Tomova, ale hlavně zatvrzelost Billova 🙁 a to, že Tom neměl tušení, jak moc je to pro upíry intimní záležitost, nic nemění na tom, že Bill to moc dobře věděl. Tudíž opravdu pití ze skleničky? fajn, není to zrovna praktické, pít si jenom navzájem ze žíly, ale jeden by myslel, že tohle nebude něco speciálního jenom pro Toma, ale i jeho partnera, když ten je přece jenom řádným upírem po celý svůj život…
Ach jo, jsem se do toho celá zapletla. Ovšem jsem ráda, že Adam to přežil, mno a Alexis je konečně na scéně, takže se můžeme těšit na velké věci… bože, zase kapitola plná emocí :-*