autor: PeTiŠka
Jakmile naběhnul na parket jako v sokyni bílé labutě, jako by zapomněl na to, co se v šatně stalo a zase byl myslí ztracený v tanci. Jeho sebevědomí rázně stouplo, jako vždy, když dával do černé labutě razanci, občas uvažoval, že spíš tahle role k němu více pasuje. Se zvednutou hlavou si vychutnával krok po kroku, pohyb po pohybu a nemyslel na nic, jen na tanec. Pouze na ten.
Ukončil dlouhý akt, nezapomněl se hluboce uklonit a spokojeně se usmál, když diváci začali nadšeně tleskat, pískat a někteří dokonce i obdivně vstávat ze židle. Cítil se nad věcí a ještě dobré tři minuty postával uprostřed jeviště a nechával se obdivovat. Až se nakonec otočil na špičkách a odběhl do zákulisí, kde i tam dokonce sklidil potlesk od svých spolutanečníků. Zmerčil mezi nimi Toma.
„Vrať se tam zpátky… no tak, vrať se, chtějí tě ještě vidět…“ křiknul na Billa povzbudivě. Chlapec nevnímal jeho slova, prodral se chvatně mezi tanečníky, skočil Tomovi kolem krku a okamžitě vyhledal jeho rty. Naléhavě se na něj tisknul a povzdychnul mu do překvapeně pootevřených úst. Tom neodporoval, objal Billa kolem pasu a vnímal, jak balancuje na špičkách, byl menší než Tom. Po chvíli se od Toma odtáhnul a za stálého očního kontaktu pomalu couval zpátky. Otočil se a vběhnul zpět. Tom se jen pro sebe pousmál a přejel si po rtech, kde ještě cítil Billovy rty.
O.o
Po dalším sklizení aplausu zamířil s úsměvem na rtech do své šatny, kam vplul a opřel se blaženě o dveře. Možná to v prvém aktu zkazil, ale teď napravil svou chybu a očividně i Tom zapomněl na jeho zkrat, kdy spadl na zem. Potichu vydechl a rozhlídnul se místností.
„Ah ne…“ úsměv mu zmizel z tváře, jakmile spatřil krev linoucí se z koupelny. Hbitě se natáhl pro ručník, který visel vedle na věšáku, kleknul si a zacpal škvíru mezi dveřmi a krví. Vstal a na okamžik se mu zamotala hlava. Promnul čelo a raději se posadil před zrcadlo, kde nahrazoval opět make-up na světlejší pro bílou labuť. Někdo zaklapal na dveře. Nejistě nakrčil obočí, než vstal a pootevřel je na malou škvíru, jen aby se mohl dozvědět, kdo jej ruší. Zalapal rázem po dechu.
„Ahoj, jen ti jdu říct, že si byl opravdu úžasný. Já vím, že jsme se teď nepohodli, ale… kurva, bylo to dokonalé, Bille, tak dokonalé!“ vyhrkla nadšeně Lily a usmívala se přátelsky. Bill se nezmohl na jakékoliv slovo, jen sledoval dívku před sebou, která nejistě přešlápla. „No, tak to je asi vše, co jsem chtěla. Nechám tě to dokončit, ano? Hodně štěstí, po představení někam třeba zajdeme, hm?“ krátce jej objala, zamávala a odběhla pryč. Bill pomalu zavřel zase dveře a otočil se. Zrcadlo bylo stále rozbité. Přešel pomalu ke dveřím koupelny, odtáhnul ručník, který byl kupodivu čistý a ani žádná krev se pod ním nenacházela.
„Ne…“ šeptnul potichu a bál se otevřít dveře. Když se konečně odhodlal, k jeho zmatení tam nebyla žádná pobodaná Lily, ani žádná krev. Zase je chvatně zavřel, zacouval, až narazil zády na zeď. Schoval obličej do dlaní a vrtěl nechápavě hlavou, nechávajíc kanout slzy bezmoci po svých bledých tvářích. Byl tolik zmatený, musel se zbláznit z toho všeho. Vzpomněl si na Tomova slova – ‚jediný, kdo ti stojí v cestě, jsi ty sám‚.
Bolestně usyknul a jednou rukou si promnul břicho, které jej začalo nepříčetně štípat. Prohmatal jej, a když zvedl ruku, zaúpěl pod rudou tekutinou, která se na ní nacházela. Krev. Sklopil pohled a sledoval krvácející šrám v jeho břiše. Zalykal se, nebolelo to moc, ale nevěděl, co má dělat, co se děje, zda je to jen špatný sen.
„5 minut do dalšího aktu!“ Ozvalo se rozhlasem. Bill se rozhodl ignorovat své zranění, které vůbec nechápal. Byl opravdu psychicky na dně, ale musel to odtancovat, zbývá poslední jeho akt, pak bude konec celého představení. Zklamal by obecenstvo, zklamal by sebe, a především by zklamal Toma. Se stálými vzlyky se posadil před zrcadlo a přes slzy upravoval svůj obličej.
O.o
Doufal celou dobu, že je to zase jen něco, co zmizí. Stejně jako s tím, že zabil Lily, což opravdu pravda nebyla, viděl ji později nastupovat s dalšími tanečnicemi na parket. Ale jeho skvrna na břiše, jeho poranění tam bylo stále i po celou dobu jeho posledního představení. Nikdo si toho nevšiml, bylo to jen matné, ale bylo to tam a Billa to mátlo. Tak dokonale mátlo.
Přišly poslední minuty baletní hry. Poslední část, kdy Bill vyběhl nahoru po jistém kopci, otočil se na diváky a společně se skokem měl znázornit smrt té křehké, nevinné, bílé labutě. Omámeně sledoval tanečníky, kteří tančili poslední akty pod ním, sledoval obecenstvo, kde zahlédl i svou matku, která měla oči rudé od breku, sledovala zoufale svého syna, jemuž se skvrna na břiše zvětšovala pod jeho pohyby. Naposledy se rozhlédl před sebe, než vyčerpaně dopadl vedle na madraci, která už divákům na očích nebyla. Vydechl a přivřel oči. Hra skončila, ozval se hlasitý jásot a všichni tanečníci po uklonění běželi za Billem, pogratulovat mu, vzdát mu poctu.
„Jsi úžasný!“ zaslechnul zdáli známý mužský hlas. Tom se prodral tanečníky až k němu, přisedl si k němu na madraci a přitiskl se mu na rty. „Zbožňuju tě…“ vydechl chlapci do úst. Neměl sílu oplácet Tomovi polibky, ale byl za ně vděčný. Za jeho ramenem spatřil Lily, která nadšeně konverzovala ještě s nějakými dívkami kolem a věnovala pohled Billovi, mrkla na něj povzbudivě.
„Bože, celou dobu jsem ti věřil, nezklamal jsi mě. Pojď, musíš se jít uklonit…“ vydechl stále rozrušený Tom a odtáhl se od něj. V tu chvíli Lily vyděšeně vydechla, společně s dalšími tanečníky kolem. Tom sklopil pohled a stejně jako ostatní vyděšeně zalapal po dechu, sledoval krev, která se pomalu linula z chlapcova břicha.
„Zavolejte někdo pomoc, zavolejte záchranku, hned!“ vykřikl po ostatních a většina se opravdu rozeběhla pro pomoc, zůstalo jen pár zvědavců. Nahnul se zpátky ke svému křehkému tanečníkovi. „Co jsi to vyvedl, Bille?“ přejel mu něžně palcem po rtech a Bill zdrceně vydechnul.
„Cítím se tak zatraceně… dobře…“ zasípal potichu, nesměle líbnul Toma na bříško palce a pousmál se. „Všechno to bylo perfektní… stálo to za to…“ šeptnul potichu a přivřel oči. Poslední, co slyšel, byla Tomova nechápavá slova. Pak upadl do bezvědomí, ovšem jeho tvář zdobil samolibý úsměv, jak byl spokojený nad svým úsměvem. Dostal se tam, kam chtěl. Odtancoval tak, jak si přál. A dostalo se mu obdivu takového, o jakém sníval od začátku své taneční kariéry, byl za hvězdu, to byl jeho cíl, i když ho stál plno úsilí, a neměl pochyb, že z toho všeho značně zešílel.
O 5dní později
„Myslím, že se probouzí, zavolej doktora…“
„Ne, myslím, že není třeba, říkal, že přijde každou chvíli, do té doby neumře…“
„Dobře…“ k chlapci se dostávaly známé hlasy jakoby zdáli. Pomalu otevřel oči, zamrkal a snažil se zhluboka nadechnout, ale šlo to ztěžka. Rukou si automaticky sáhnul na obvázané břicho a usyknul, rána stále bolela, i když byla teď zašita a schována pod vrstvou obvazů. S námahou se posadil a rozpoznal dvě osoby – dívku a muže, každý seděl na židli u jeho postele z jedné strany.
„Jak ti je?“ zeptala se starostlivě Lily, chytla Billa povzbudivě za ruku a stiskla.
„Dobře až… na tu bolest…“ zasténal tiše a vnímal ruku, která jej pohladila po lehce rozcuchaných vlasech. Patřila Tomovi, který se tvářil dost úlevně. Sledoval němě jeho obličej, až své rty zvlnil do lehkého úsměvu.
„Co jsi to provedl, Bille…“ povzdychnul si rasta unaveně a promnul své oči, Billovi vrtalo hlavou, jak dlouho tu u něj mohli tak sedět a jak dlouho tu může tak ležet. Na chvíli se zamyslel a vzpomínal na vše, co se dělo před vystoupením. Potom, co se kouknul na otrhaný kalendář před sebou, zjistil, že je to pět dní od jeho velké premiéry.
„Řekněte mi jedno…“ nadechl se zhluboka a kouknul střídavě jak na Toma, tak na Lily, kteří se zatvářili až zvědavě. „… proč jste… proč… uhm…“ odmlčel se na chvíli, hledal vhodná slova, aby mohl sesmolit svou otázku. Pokračoval po dobré minutě. „Proč si spal s Lily před tím představením, Tome? Viděl jsem tě v šatně s ní…“ zamumlal Bill plačtivě a oba na něj jen vyvalili oči. Lily zavrtěla nesouhlasně hlavou a ujala se odpovědi místo Toma, který očividně netušil, o čem chlapec mluví.
„O čem to mluvíš, Bille? Jako já tady s Tomem? Nebuď směšný, jakmile skončil dopolední trénink, šla jsem k našim se najíst, osprchovat se a připravit, byla jsem jedna z prvních, co odešli z divadla, mám důkazy, můžeš zavolat našim…“ zamračila se Lily a Tom přitakal.
„Ale já vás viděl, viděl jsem vás…“ šeptnul Bill unaveně, položil se zpátky do polštáře a přivřel oči. Že by to byla jedna z těch chvil, kterých se obával natolik a vnucoval si je, až je viděl před očima naživo? Stejně jako…
„Ale to není poprvé, co se něco takového dělo, Bille, ani my dva jsme spolu nespali, jak si tvrdil, pamatuješ? Musíš mít nějaké časté halucinace…“ pokračovala Lily a zatvářila se vyděšeně. Do hovoru se vložil okamžitě Tom.
„Počkej, nespal s tebou? Říkal mi to tak sebevědomě…“ nakrčil obočí a stáhnul od Billa ruku, jeho pohled se stočil k Lily. Dívka povzdychla, sklopila hlavu a zavrtěla hlavou.
„Ne, nespali jsme spolu, jela jsem s Jerrym, Billovi jsem zaplatila taxíka, aby jej odvezl domů, byl úplně mimo svou mysl, přísahám!“ přikývla jistě Lily a Bill měl v sobě čím dál větší zmatek. Měl by se svěřit Lily s tím, co tedy nejspíš viděl před představením?
autor: PeTiŠka
betaread: Janule
Nejenom Bill je z toho všeho zmatenej. Už i já jsem. Pořádně se v tom nevyznam, nevim.. jestli to všechno byli halucinace, nebo ne. Ztrácim se v tom, a to doslova. I když se snažim to číst pomalu a pochopit každý slovo. Všechno co tam je, a co řeknou. Možná by se mi to dařilo chápat líp kdybych viděla film. A nebo až tu bude i druhá část a já jí přečtu tak pak to možná pochopim. Nejsem si ale jistá teď ničim skoro. On řiká támhleto, a ti dva tvrdí něco jinýho. Tak kdo má pravdu? Pravděpodobně Lily s Tomem, ale.. zase na jednu stranu se mi nechce věřit že by Bill měl halucinace… Já nevim, radši, to timhle komentářem prozatim ukončim, nebo se do toho zamotam ještě víc *povzdechla si*. Doufam že to druhou částí aspoň trochu pochopim 🙂
*standing ovation*
Kráááása, dokonalost♥♥♥!!!
Celou dobu, co čtu tento díl, mě mrazí.
"…WE CAN START TO BE CRAZY" – už konečně začínám chápat větu, kterou každý díl čtu na nádherném obrázku k povídce.
Bill je myslí ztracený v tanci, vžívá se KONEČNĚ do Černé labutě!♥ Když jsem začala povídku číst,bylo to proto, že žiju pro tanec, který miluju. Teď jsem pochopila, že jsem se ocitla nejen v samém nitru, srdci tance, ale hlavně vášně a touhy, což jsem na začátku netušila. Bill se sžil s labutí. To je přece něco okouzlujícího, ano vím, je to úplně šílené, ale úžasné. Já tady před monitorem ani nedýchám, jakou nádheru prožívám. Pořád jsem psala, že Tomovi rozumím a v Billovi se ztrácím. Teď chápu i Billa. Konečně. Bože, to je úúchvatné. Tahle povídka je neskutečně krásná.
Opět je tu připomenuta Tomova věta, která mě minule tak oslovila a která je tolik pravdivá.
"…musel se ZBLÁZNIT z toho všeho." Ano, co s člověkem neudělá sen, touha po roli, po uznání. Ale tato role za to stojí! Já se Billovi nedivím!
A ten krvácející šrám na břiše konečně dává smysl…
Já jsem nadšená. PeTiŠko, já před tebou smekám. Opravdu se ti povídka daří. Vzbuzuje velké emoce. A nádherné zážitky! Uf, to je síííla*slzí dojetím*.♥
Ádinko? Moc děkuji, ty víš zač!♥
Poviedka je naozaj úžasná a obdivujem ako si ju napísla. Ale an ja sa neviznám v Tom čo je pravda a čo je fantázia. Priznám sa, že už ani Lili mi nepríde, ako vinník všetkého.
Ten, kdo neviděl film, to asi těžko rozliší. 😉
[2]: nemáš vůbec zač 🙂
teda holka… máš můj neuvěřitelný respekt. celou povídku jsem se zmítala mezi verzí číst nebo nečíst. nečíst ne proto, že bych ti nevěřila. ale proto, že jednou svatostí jsou pro mě twins i TH celkově, a druhou svatostí se už od premiéry pro mě stal tenhle film. a já se hodně bála, když jsem viděla, jak věrně se toho držíš, jak to vůbec hodláš s twincestem propojit, bála jsem se, že to prostě… nedopadne. schválně jsem čekala na to, jak po střepině v Billově břiše zareaguješ. ale povedlo se ti to báječně, moc moc moc. máš můj respekt.
[4]: Nesouhlasím, omlouvám se. Autorka píše naprosto geniálně, profesionálně. Já jsem film neviděla. Ano, vysvětlivky jsem dostala, ale v této kapitole je vše vysvětleno! Myslím, že autorka se s tím poprala naprosto skvěle, přesvědčila mě o tom, že psát UMÍ. Ano, čtenář musí ČÍST každé slovo, aby pochopil, ale autorka to dokázala. Navíc čtenář zřejmě musí něco málo vědět o baletu, klasice, tanci jako takovém. Jinak nepochopí, co se v tanečníkovi, UMĚLCI, BOHÉMOVĚ srdci odehrává. A o to víc si jejího příběhu cením a přála bych si, aby každý autor byl takový jako je právě PeTiŠka. Jsou tu tací. Musím zdůraznit právě Áďu…
Je mi líto pouze jediné věci, vím, že povídka končí a bude se mi právě po ní hrozně stýskat. Je… geniální, tak vášnivá, přitom lahodící srdci čtenáře!♥
naprosto nic nechápu…jsem ráda že jsemniděla film,nemám ráda povídky kde vím co se bude dít. tohle miluju,poněvadš tomu naprosto nerozumim 😀
balet jsem tančila dlouhou dobu a zhruba vím,jak se Bill cítil,pokud jde o to představení….
OMG ja z toho fakt nemôžem… nikdy som väčšie psycho nečítala… bože teraz som zmätená asi rovnako ako Bill… och aj ja som bola v šoku keď sa "mŕtva" Lily zrazu objavila pri dverách Billovej šatne… a potom ten šrám. Je možné že by Bill namiesto Lily porezal seba? Hmmm neviem ale tak ako vidím tu už je možné naozaj všetko! bože som strašne zvedavá ako sa to všetko vysvetlí… podľa čítania by som aj povedala že Bill je schizofrenik alebo čo… och ja to milujem!!! 😀