autor: PeTiŠka
Bylo něco málo po druhé hodině, představení začínalo v devět a Bill, společně s ostatními tanečníky, ještě dřeli na detailech pod dozorem Toma. Bill se celou dobu kupodivu usmíval, najednou se cítil tak odlehčen, co se s Tomem před dobrou hodinou milovali. Konečně měl pocit, že se cítí být svůj, dával do trénování všechno, zbývala poslední čtvrt hodina. Pak budou propuštěni domů, aby se psychicky připravili, v šest zase nástup a přípravy.
Tom zatleskal nadšeně po závěrečném aktu.
„Jste úžasní, všichni, nemůžu snad nic vytknout, všichni jste dřeli jak psi, všichni jste se postupně zdokonalovali, a teď můžu s klidem říct, že z 99% jste téměř profesionálové baletního směru. Nepřeháním, vidím to tak. Takže, teď máte do šesti volno, v šest se tu sejdeme, začnou přípravy, možná ještě nějaká menší dolaďovací zkouška a v devět bude parket váš…“ usmál se Tom, čímž zakončil poslední trénink před velkým večerem. Všichni se pomalu se štěbetáním odebrali do šaten, Bill stále setrvával na svém místě.
„Nepůjdeš domů?“ pozvedl Tom obočí, sehnul se pro láhev s vodou a hltavě se napil. Měl vyschlo v krku, jak během hry povzbuzoval své svěřence. Bill se pousmál a pomalu přešel k němu.
„Chci si jen zkusit jednu část v menším sále, pak půjdu za matkou na chvíli, vysprchovat se a nabrat síly…“ přijal láhev od Toma a též se zdlouhavě napil, byl udýchaný a vyřízený. Ale stále v sobě udržoval plno energie na večer. Tom přikývnul a nechal chlapce, aby se k němu přitisknul. Mlčky se k němu lísal, než nakonec zamířil dolů do sálu, kde ještě pobýval Johny, klavírista. Bill slušně poprosil, jestli by mu nezahrál konkrétní část baletní hry, podíval se na sebe sebejistě do zrcadla, a jakmile se ozvaly první tóny klavíru, roztančil se.
o.O
„Co se děje, Johny?“ zeptal se udýchaně, zároveň nechápavě Bill, když v půlce skladby přestal hudebník hrát. Kouknul na hodiny a zjistil, že z jeho plánované čtvrt hodiny se stala celá půl hodina.
„Co by se dělo, chci mít taky ještě nějaký klid před představením, nebudu tu s tebou sedět celé odpoledne. Měl bys jít taky domů a odpočinout si…“ ukončil své vysvětlení postarší muž, popadl své desky se skladbami a odkráčel z místnosti pryč. Bill protočil otráveně očima. Chvíli přecházel po místnosti a přemýšlel, než se zase postavil čelem k zrcadlu, a rozhodl se, že ještě jednou si to celé projede a půjde domů. Jakmile se už pokrčil k začátku, místnost se najednou zhasla. Zmateně se rozhlédl.
„Hej, stále tu pracuji!“ křiknul do chodby, kde se nacházely vypínače. Nejspíš někdo šel kolem a myslel si, že sál je prázdný. Když se během následujících dvou minut stále nic nedělo, naštvaně vyšel ven před sál, ale překvapeně zamrkal. I chodba byla zhasnuta a po nikom ani hláska. Všude bylo vylidněno.
„Haló?“ houknul nejistě do prostorů a popošel dopředu. Vydechnul vylekaně, když se někdo mihnul a zamířil kamsi do prostorů šaten. Chvatně se rozešel směrem, kam dotyčný zamířil, až se ocitnul na hlavním podiu. Zpomalil krok a zamrazilo jej v zádech, když uslyšel Lyliin smích. Zpomalil a po špičkách se zatajeným dechem kráčel až na druhý konec parketu, za kterým se nacházela malá šatna s kostýmy. Na chvíli se zastavil za rohem a poslouchal, aby zkusil rozeznat hlasy. Lily, která povzdychovala a bláznivě se smála, poznal hned. Ovšem co jej naprosto zarazilo, byl druhý, hluboký, nejspíše vzrušený hlas.
„Ne…“ hlesnul potichu a zakryl si ústa dlaní. Nevěřil, nebo spíše nechtěl věřit. Takové ponížení nečekal, ne od něj. Ten hluboký hlas, který se ozýval ze stejné místnosti, co Lily, patřil Tomovi. Bez dohadů. Zatlačil slzy a nakouknul do místnosti. Chtělo se mu zvracet.
Dívka byla nestydatě rozvalena po odkládacím stolku, nechávala ze sebe sundávat kusy oblečení a se smíchem něco štěbetala do ucha Tomovi, který se nadšeně usmíval a neustále se o dívku třel, líbal ji na krku a občas vzrušeně usykl.
„NE!“ vyhrknul hlasitě a slzy, které neudržel, se koulely po jeho tvářích. Vrtěl nevěřícně hlavou, vypadal, jako by měl nějaký záchvat. Pohled Lily jej až doslova spálil. Všimla si nechtěného hosta a jen se pro sebe usmála a pozorovala, jak Bill rychle vycouval a s brekem se rozeběhl pryč, do své šatny. Rychle vběhl do své osobní šatny, kterou převzal po Beth. Oblíknul si kabát, nazul boty, popadl svou tašku přes rameno a rychlostí blesku vyběhl ven z divadla, míříc do metra.
Byl šíleně zklamaný, měl pocit, jako by to vše byl jen zlý sen, vzhledem k tomu, že před pár chvílemi ještě ležel v náruči Toma, spokojeně vyčerpaný po jejich milování. Konečně měl pocit, že mezi nimi začíná být něco většího, něco intimnějšího. Tolik trvalo, než jej konečně Tom obdařil milými slovy, pochvalami, než si jej pustil blíž k sobě a…
„Kurva!“ vztekle, až téměř hystericky nakopnul koš a rozeběhl se na metro.
O.o
Doběhl po nekonečných dvaceti minutách domů. Tváře měl zmáčené, decentní make-up rozmazaný, ale už nebrečel – neměl co. Zabouchl za sebou a vyčerpaně se opřel o dveře. Nadechl se zhluboka, odložil kabát, tašku a zamířil do kuchyně se napít. Bytem se rozléhalo ticho, usoudil, že matka nejspíš bude někde pryč. Napustil do skleničky vodu z kohoutku a na jeden nádech ji zase vyprázdnil. Zhasnul v kuchyni a chystal se odejít do koupelny, dopřát si sprchu a s jistou nechutí ze sebe opláchnout stále pálící Tomovy doteky.
„Drahoušku?“ ozvalo se z kuchyně a Bill se zarazil. Sevřel v dlani kliku a otočil se zpátky do kuchyně. Poodešel zpátky k vypínači a rozsvítil místnost. Hlasitě vyjekl v okamžiku, kdy před sebou viděl postavu Lily, která se mu doslova vysmívá do obličeje. Vzápětí zase zhasnul a rozeběhnul se k sobě do pokoje, šok v obličeji a opět nabíral k hysterickému pláči. Muselo se mu to zdát, samozřejmě, ale proč?! Zavřel se v pokoji, posadil se na postel a založil obličej do dlaní. Jeho srdce divoce tlouklo a chlapec doslova sípal stálým vyděšením a zklamáním.
„Drahoušku?“ ozvalo se opět a Bill zvedl rychle hlavu směrem, odkud se oslovení ozývalo. Pootočil hlavu k velkému nástěnnému zrcadlu, které bylo převážně polepeno matčinými výkresy nejrůznějších tváří a obličejů, včetně Billových portrétů. Bill zavrtěl zmateně hlavou, právě v tuhle chvíli se všechny obličeje hýbaly, jako by byly v křečích a mluvily na něj, některé se rozpouštěly a zdálo se, jako by brečely, propadaly zoufalství. Bill měl pocit, že je to jak z nějakého špatného hororu. Chytnul se hystericky za hlavu, nechával své tváře smáčet slzami.
„Přestaňte…“ šeptnu potichu a pevně stiskl víčka k sobě. Stále slyšel hlasy, bylo jich čím díl víc a víc, hlasitější a hlasitější. Musel se zbláznit.
„Tak dost!“ křiknul hlasitě, vstal a zuřivě začal všechny obrazy strhávat. Zarazil se až ve chvíli, kdy v odraze zrcadla uviděl stát svou matku ve dveřích. V obličeji měla nechápavý, starostlivý pohled a sledovala svého syna.
„Co to děláš?“ zeptala se mírně pohoršeně a stočila svůj pohled na své výkresy, které se zdemolované válely všude po zemi. Jen pár ‚šťastlivců‘ ještě zůstalo viset po zrcadle. Bill si až moc dobře uvědomoval, že tohle značně přehnal, že tím matce alespoň trochu ublížil, protože výkresy a její díla pro ni hodně znamenala. Otočil se zpět na zbylé, neponičené obrazy, které byly rázem nehybné a normální. Zaúpěl bezmocně, zacouval a svalil se zpátky na postel.
„Opravdu jsem se zbláznil?“ šeptnul neslyšeně a na matčinu otázku, co to povídal, jen odseknul, že nic. Prohrábl si vlasy a lehce se za ně zatahal. Stále vnímal přítomnost matky, najednou jej pohltila přímo averze vůči ní. Rázně se zvedl a odstrčil ji za dveře.
„Co děláš?! Bille?! Pusť mě dovnitř!“ zavřeštěla naléhavě matka a snažila se na poslední chvíli zadržet dveře, které Bill rázně přibouchl. Chvíli je držel, než to matka vzdala a všude kolem se opět rozhostilo ticho, klid. Otřel své zpocené čelo, přivíral oči. Cítil se ve vteřině tak slabý. Na poslední chvíli zacouval k posteli, padl do peřin a omdlel.
O.o
Pomalu rozevřel své oči a se zasténáním protáhl své nohy. Nestačil se ani rozkoukat, když zaznamenal zhoupnutí postele vedle něj a vzápětí objetí své matky. Nezmohl se na nic, cítil se zničený.
„Jsem u tebe…“ šeptla mu tiše do vlasů a vetkla mu do nich několik polibků. Zamrkal a po chvíli nejistoty se k matce přivinul, hledal její blízkost, potřeboval alespoň v někom oporu. Zavřel opět oči a promítal si poslední chvíle před tím, než omdlel. Kolik hodin mohl spát…? Sakra! Odtáhnul se bleskově od matky a začal se rozhlížet.
„Kde jsou hodiny?!“ vyhrkl panicky a stále těkal očima všude po pokoji. „Mami!“ křiknul po ní vyčítavě a žena se jej snažila uklidnit, utišit. Mluvila klidným tónem.
„Nestarej se o to, kolik je…“ pronesla, jako by se něčeho obávala. Položila chlapce zase hlavou do polštáře a přejížděla mu něžně palcem po čele. Bill povzdychnul a podíval se na ní.
„Dneska je vystoupení, dneska mám tančit…“
„Neboj, volala jsem do divadla a řekla jim, že se necítíš dneska dobře, že je ti špatně.“ Bill vyděšeně zalapal po dechu a okamžitě se dral z peřin a z postele. Matka se jej snažila vší silou srazit zase na postel a domlouvat mu.
„Pusť mě, musím tam jít!“ zavrčel a odstrčil rázně matčiny ruce. Vyběhl ke dveřím, které chtěl rychlostně rozrazit, ale neměl za co, chyběla klika. Naštvaně se otočil na matku a věnoval jí varovný pohled. „Kde je ta klika?!“
„Nepustím tě nikam, dokud ti nebude lépe…“ Bill nevěřícně vyvalil oči, jak jasným a přísným tónem to matka řekla. Sledoval ji nahněvaně, jak s klidem sedla do křesla.
„Kde je?!“ rozhlídnul se pokojem a přešlápnul.
„Ta tvá role tě akorát ničí…“ hlesla matka a Bill si všimnul lesklého kovu, na kterém seděla.
„Uhni…“ štěknul na ni až drze, na tři kroky došel před ní a snažil se ji odtáhnout z křesla.
„Co se stalo s mým chlapečkem? Kde je to moje zlatíčko?“ křikla zoufale žena a Bill ji uchopil pevně za zápěstí, zakroutil s ním tak, že matka bolestivě zasténala a dopadla na kolena před křeslo.
„Je pryč!“ pronesl chladně, popadl kliku a zamířil ven z pokoje. Ucítil ruce na své noze, snažil se matčiny ruce setřást.
„Není ti dobře, musíš zůstat zde, nezvládneš to!“
„Že nezvládnu?!“ škubnul rázně nohou, otevřel dveře a mezi futry se na matku podíval tak zle, až ji zamrazilo v zádech. Cítila tu razantní změnu ve svém synovi, měla z něj až strach. „To tys tady, kurva, neustále tančila křoví… já jsem labutí královna, já mám hlavní roli z celé hry, tak mě přestaň podceňovat, ty jsi ta nula, já to někam dotáhnul a nezůstanu doma kvůli tomu, že jsem sebou na chvíli praštil, nezůstanu!“ štěknul vyčítavě, na chodbě popadl svůj kabát, již připravenou tašku s věcmi. Ignoroval zoufalé prosby své matky a rozeběhl se směrem k divadlu…
autor: PeTiŠka
betaread: Janule
O__O Drsnéé, Lily mi dost solidně začíná vadit.
Popravdě.. Lily mi začíná už vadit.. >.> A obávam se že se brzo něco stane, a nebude to nic hezkýho. Možná si to jenom namlouvam ale.. No nevim, necham se překvapit dalším dílem, a uvidí se. Už teď ale jsem nervózní z toho co se stane v příštim díle, obávam se že to nevydržim do tý doby.. -..-
Neznáša Lili, a bojim sa o Billa, dúfam že všetko bude ok.
Milá PeTiŠko, já jsem opět ale úúúplně bez dechu. Tato povídka se mi dostala pořádně pod kůži, je dokonalá!
Možná teď připomenu tvou reakci u minulého dílu, ale je mooooc vidět, že tanci rozumíš. A nejen tanci, ale i tomu uvnitř, co se odehrává v nitru, v samém srdci tanečníka. Ty pocity překrásně předáváš čtenáři (tedy alespoň takovému, který ví, o čem je tanec, balet, třeba i sport… jakou dá dřinu, kolik potu, úsilí a překážek stojí samotný úspěch!). Obdivuju tě! Nikdy by mě nenapadlo, že tady na tomto blogu najdu takové výjimečné téma. Stále to budu opakovat, ale jsem nadšená a děkuji za to, že jsi jej napsala.
A co ještě napsat, když už prakticky víš, jak tanec a tento příběh velmi hluboce prožívám? Snad jen pár věcí. Bill vše vyjádřil naprosto přesně – "jejich MILOVÁNÍ"…♥♥♥ To podstatné jméno je důležité! Nějaká chvilka s Lily, to nic neznamená (možná chce roli! Nejspíš!)Pro Tommyho to je stejně jen pouhé uvolnění. Navíc Bill také přece… no, jak to říct? Snad tak, že Tommy nebyl první… Bohužel! Myslím, že je Bill dost hysterický. To spíše v jeho osobě mám trošku chvílemi nejasno, ale já se chytím. A jeho matka – no nevím, zda to bylo rozumné řešení, pokud jde o vysněnou roli… Ať se děje cokoliv, musela bych ji tančit! MUSELA, i kdybych měla utéct… V tom zas Billovi rozumím. Ale teď se bojím, jak to dopadne. Film jsem stále neviděla, takže budu netrpělivě očekávat další, jistě stejně dokonalou kapitolu této výjimečné povídky, kterou už teď miluju!♥♥♥ Tebe políbila samotná múza, PeTiŠko!
OMG nie len Bill ale aj ja z toho pomaly začínam blbnúť… kks ja viem že ten film je vlastne psychologický triler ale až také psycho som nečakala 😀 ty vole toto je fakt brutál!… ja už ničomu nechápem… to mi tu akože chcete nahovoriť že Lily sa (ehm neviem ako to inak povedať tak teraz použijem asi trochu blbé slovo) zajebáva s Tomom? Ty vole tak to už je na mňa moc :D… nechápem o čo im obom ide (Tomovi a Lily xD)! a Bill je už z toho fakt na nervy… najskôr tá Lily v kuchyni potom tie kresby… och bože ale tá jeho matka je tiež trochu divná… no možno sa mi to len zdá lebo z tohto príbehu už začínam byť paranoidná 😀 ale nechápem prečo vtedy tak vyvádzala keď za Billom prišla Lily a teraz keď Billovi zobrala kľučku… akože chápem že videla že Billovi hrabe ale aj tak to nechápem :D… ja som z tohto príbehu fakt v prdeli 😀 xD och bože ale strašne ma baví čítať 😀 je naozaj skvelý a skvele napísaný… som strašne zvedavá čo bude keď Bill dorazí do divadla… neviem sa dočkať! je to super…
A inač jedna otázka pre autorku 😀 ak sa teda môžem spýtať 😀 máš už tento príbeh dopísaný? A ak áno môžem vedieť koľko ma častí? 😀 vopred ďakujem za odpoveď 😀
[4]: máš pravdu, já osobně tančím od svých pěti let…akorát před rokem jsem skončila, nezvládala bych to se školou, ale pořád je ten tanec ve mě a nemohla bych bez něj být. Když člověk tančí 11 let, nelze jinak – včetně baletu 😉 takže ano, mám to prožité osobně, sama jsem musela ještě s dalšíma holkama snášet především kritiku, aby to vedlo k pořádným úspěchům, za které je člověk více než vděčný, když si v tanci libuje 😉
[5]: dneska jsem poslala Januli poslední díl – patnáctý, který je na dvě části, tam bude vysvětlení všeho, co vám zatím třeba není jasné 😉
[6]: Bože čo? 15? Nieee T_T… och bože to bude už za chvíľu! ja ešte nechcem koniec!… no dobre nejdem tu viac nariekať aj tak tu moje výlevy nikoho nezaujímajú xD ale to je fakt škoda že bude za chvíľu koniec :(… strašne ma to baví čítať ale som naozaj zvedavá ako to dopadne 😀
[6]: O to je můj obdiv vůči tobě větší! Z tvé povídky je cítit ten obrovský cit, který tanečník k roli chová. To se hned tak nevidí. Já to cítím i přes monitor a možná proto mě to tolik okouzlilo. Víš přesně, o čem píšeš! Jak říkám, je jen pár povídek, které bych nazvala skvostem, drahokamem a tvá je jednou z nich. Chtěla jsem do svého komentu napsat, "i kdybych měla UMŘÍT" ne utéct, ale v případě Billa je to to samé. Chybička se vloudila, omlouvám se.
Nedokážu si představit, že mě čekají už jen 2 díly – tedy ten jeden bude ještě na dvakrát, ale i tak. Po této maximálně úúúúžasné a překrásné povídce se mi bude dlouho stýskat. Už ji tisknu!♥♥♥ Miluju ji! *slzí*
Teda já to věděla, že to Lil akorát hraje, ale že tohle…
chudák Bill 🙁
to je tak úžasná povídka….nechci aby skončila 🙁 ale tak snad to skončí s Billem dobře 🙁
nech toho, já nechci aby to skončilo tak jako ve filmu!:D