autor: Bitter
Tom byl mistr v tom, když chtěl někoho ignorovat a v případě Andrease mu to šlo ve škole celkem fajn. Nevěděl, jestli mu včera Georg volal, ale soudě podle toho, jak se na něj díval, tak ne, a on na něj byl stále naštvaný a opravdu netoužil po tom se s ním bavit…
Co ovšem nemohl ignorovat, bylo to, když za Andreasem o přestávce přišel Bill.
Nemohl si nevšimnout polibku mezi dveřmi třídy, a to, jak se Andreasovy ruce něžně ovinuly kolem jeho pasu, když ho vedl na chodbu.
Pár kluků se sice šklebilo a mělo hloupé narážky, a on by se ještě včera rád přidal, ale celý včerejšek přemýšlel o tom, co mu Georg řekl, a o tom, co by mohl mít, ale pořád si nebyl jistý, jestli si vůbec zaslouží něčí pomoc. Natož tu Billovu.
Ale promluvit by si mohli… vyříkat to, co se stalo, jestli chce opravdu začít jinak, musí začít u něj a omluvit se mu.
S povzdychem se podíval na mobil, z pětačtyřicetiminutové pauzy mu zbývala půlhodina… málo času na omluvu, ale alespoň něco… Připraví si půdu a zbytek vyučování si pak pořádně rozmyslí, co vlastně Billovi řekne, pak už to bude na osudu.
Ještě ani Billa neviděl, když ho hledal na chodbě, ale slyšel. Musel se pousmát, Bill byl vždycky slyšet už jako malý.
Trochu víc se porozhlédl a už ho viděl.
Stál v rohu chodby, Andreas stál za ním, hladu položenou na jeho rameni a před ním byla ta holka, co s ní Bill zpíval… Kerli? Nebyl si jistý jménem.
Smáli se všichni, ale ne tak nahlas jako Bill, navíc když ho ještě Andreas rozverně lechtal na břiše.
Pomalu k nim došel a smích přešel.
Andreas se okamžitě přesunul před Billa a Tom radši udělal krok vzad. Jeho tvář si až moc dobře pamatovala Andreasovu pěst.
„Ahoj… Bille, můžeš na chvilku?“ Kývl směrem k bratrovi, Bill jen váhavě kývl, zatímco Andreas Toma sledoval jako ostříž.
Večer jim Georg volal, on ale na rozdíl od Billa Tomovi moc nevěřil, bál se, že je za tím nějakej podraz.
Tom s Billem odešli kousek stranou a Tomovi se vše, co chtěl říct, vykouřilo z hlavy.
„Já… já… potřeboval bych s tebou o něčem mluvit…“ Začal a Bill kývl hlavou.
„Já vím… Georg mi včera volal, řekl, že se mnou asi budeš chtít mluvit kvůli něčemu důležitýmu, neřekl kvůli čemu, ale kladl důraz na to, že je to důležitý a že s tebou mám určitě mluvit, proto jsem taky šel za Andym a ne Andy za mnou, myslel jsem, že za mnou půjdeš hned.“ Pousmál se Bill a Tom jen kývl. Billovi evidentně nedělalo problém s ním mluvit.
„Fakt ti nic jinýho neřek?“ Pozvedl Tom obočí a Bill udělal nevědomky to samé.
„Ne, měl?“
„Ne… řeknu ti to já, to bude lepší… ale… teď není čas a taky se to tady nehodí a tak …“
„Co ve zkušebně?“ Skočil mu Bill do řeči, když si všiml, jak zase začínal tápat a znova se usmál.
„Jo… to by šlo…“ Kývl Tom.
„Takže po škole?“
„No, my dneska zkoušíme s Kerli…“
„To nevadí, počkám.“ Ujistil ho a Bill kývl.
„Tak dobře. Přijedu hned, jak bude po zkoušce, nebude to víc jak hodina, ale potřeboval bych, abys mě vyzvedl už na zastávce… na orientaci jsem úplně blbej a jsem si stoprocentně jistý, že bych tam netrefil.“
„Ještě pořád?“ Pousmál se Tom a Bill kývl.
„Pamatuješ si to… Tak fajn, prozvoním tě, až zkouška skončí.“
„O.k… no, to je zatím všecko… měl by ses vrátit, nebo na mě za chvilku Andreas nalítne a zadupe mě do země.“
„Jo… divíš se mu?“
„Ne… Tak zatím…“ Pousmál se váhavě a odešel. Bill se za ním ještě chvilku ohlížel a pak se vrátil k Andymu.
…
„Tady!“ Zavolal Tom na Billa, který právě vylezl z autobusu a zmateně se rozhlížel kolem sebe.
Zahodil nedokouřenou cigaretu a odlepil se od zdi. Bill se usmál a okamžitě se k němu vydal.
Tom jen zakroutil hlavou, když se za Billem pár lidí otočilo a uslyšel pár narážek typu – hele, buzna. Bill vypadal, jako by to vůbec neslyšel, a dál kroutil svým pidi zadečkem jako topmodelka.
„Hey, kotě!“ Zapískal za ním nějaký kluk a Tom už málem startoval, Bill ho ale za rameno usměrnil a navedl na opačnou stranu.
„V klidu… takovej debílek mě vůbec nemůže rozhodit.“ Pousmál se.
„Ale já…“
„To bylo jiný… ale to neřeš, o.k? Promluvíme si až ve zkušebce.“ Mrkl na něj Bill a Tom jen pokýval hlavou.
Nechápal, jak mohl být tak v klidu. Kdyby jen věděl.
Bill se uvnitř třásl jako osika, ale dlouhé roky narážek na jeho osobu, oblíkání i orientaci, ho naučily se přetvařovat a chovat se naoko naprosto povzneseně, ač to tak nebylo.
Co jiného mu ale zbývalo. Kdyby pokaždé brečel, jak se mu chtělo, bylo by to ještě horší, udělal by jim radost. Viděli by, že mu ublížili a ryli by dál, ale takhle jako by házeli hrách na zeď a téměř každý to vzdal.
„Tak o čem jsi chtěl mluvit?“ Zeptal se Bill, hned jak se usadil na gaučík a Tom se váhavě posadil hned vedle něj. Billovi přišlo, že si snad sedl na jehly, jak sebou Tom šil.
„Já… já vůbec nevím kde začít…“ Broukl Tom a zadíval se na tkaničky bot. Jak ty ho teď zajímaly…
„Třeba tím lehčím?“ Navrhl Bill a stejně jako Georg včera se snažil s Tomem navázat oční kontakt.
„Když ono je to všechno těžký, a ty mi to vůbec neulehčuješ.“
„Já?“ Zamrkal Bill zmateně.
„Jo ty… já se k tobě choval jak největší kretén na celým světě, úplně jsem se na tebe vykašlal, tenkrát, a teď jsem tomu nepřidal, ale ty… ty místo toho, abys mě za to nenáviděl a vynadal mi, tak tady sedíš, směješ se na mě. Já bejt na tvým místě, tak se zabiju, zkopu do hranatý kuličky nebo já nevím, prostě něco.“ Rozhodil Tom rukama a zoufale se zadíval do Billových očí.
„Bylo by ti líp, kdybych na tebe křičel?“ Podivil se Bill a Tom jen kývl. Bill se musel zasmát.
„A co bych z toho měl? Bylo by z toho nanic mně i tobě… Dyť jsi můj bráška, mám tě rád, Tome.“
„Tak to je super, fakt…“ Ušklíbl se Tom. „Tak já ti vynadám do děvky a to všechno, a ty mě máš rád? Proboha za co?“ Rozhodil rukama.
„Tome, nic z toho, co se stalo, není tvoje vina… byl jsi celou tu dobu u táty a oba víme, jak on si představuje svět… Chápu, že tě ovlivnil, ale když vidím, jak tě to mrzí, tak se na tebe přece nemůžu zlobit.“ Zakroutil Bill hlavou a položil dlaň na Tomovo rameno. Tom jen složil hlavu do dlaní a zhluboka se nadechl.
„Tome…?“ Broukl tiše a překvapeně zamrkal, když se Tomova ramena roztřásla.
„Né, to né, Tomi… notak…“ Šeptl a prudce si ho k sobě přivinul. Tom mu okamžitě omotal ruce kolem pasu a hlavu zabořil do Billovy mikiny. „Tomi, neplakej bráško…“ Špital Bill a pevně ho svíral v náručí. Chápal, že Tomovi je z toho všeho nanic, ale že až takhle?
Byl z toho trochu v rozpacích…
autor: Bitter
betaread: Janule
Som rada, že sa Tom k tomu odhodlal, že sa snažil, to vysvetliť. Som rada, že ma Bill taku povahu akom má, že sa nehnevé, že sa nechová ako Tom, ja by sm to asi nezvládla. 3ttasne dúfam, že si to teraz uplne vyriešia, a začnu sa zbližovať, že sa zase budú mať dobre a budú sa mať rady. Krásne, a precitené.
aaaaaaaaawwwww….krásnýýýý 😀
Och bože to bolo také úžasné :)… mne sa strašne páči že to všetko Bill berie tak ako to berie 🙂 že aj napriek všetkých tích nadávok a ponižovania od Toma ho ma stále rovnako rád a nehnevá sa naňho za to 🙂 aj jemu je jasné že za to všetko je zodpovedný ten tyran ktorý si dovolí nazývať sa otcom… strašne sa mi ľúbilo ako sa tam Tom rozplakal a Bill ho objal 🙂 to bolo to najkrajšie najlepšie najzlatšie :)… už sa teším keď Tom Billovi povie všetko čo chce a všetko už bude medzi nimi v naprostom poriadku :)… milujem tento príbeh! 🙂
dokonalé, perfektné, nádherné… práve píšem úvahu na Citát "Ten, kto chápe, nie je schpný nenávidieť" a mám silné nutkanie uviesť ako príklad tvoju poviedku. Bill je viac chápaví než chápaví. Aj napriek tomu, čo mu včetci robia, on to bere s chladnou hlavou. V tomto ho dokonale obdivujem. Rovnako ako teba, tvoj štýl písania, rozobranie deja. Ak by sme dostali dobrovoľnú tému na úvahu, uvažovala by som o tom, ako dokonalo môže niekto , ty, písať. A najme niečo takéto.
trochu moc snadno mu to prošlo. ale budiž…
taky mám pocit že to měl dost jednoduché….nebo jednoduché to neměl,jo,ale Bill mu to prostě moc rychle odpustil….ale s Andym to bude mít těžší…o dost….
Tomi ukázal svoju citlivú stránku 🙂 Ja mám pocit, že je z neho úplne iný človek 🙂 Vtedy bol síce taký istý, ale skrýval to a teraz…? Už to neskrýva a chová sa naozaj pekne 🙂
A Billove chovanie sa mi tiež veľmi páči 🙂 Som rada, že je naňho taký dobrý, aj keď sa toho veľa udialo :-/ Chudák Tom to teraz ľutuje. Maličký, on plače? 🙁 Oh, zlatíčko ♥
Ja neviem, čo dodať 🙂 Mala som pocit, že Tom po tých debiloch vyštartuje, čo aj chcel urobiť 🙂 To bolo krásne ♥
Ja proste….neviem….úplne sa v tom príbehu vidím. Neviem to popísať, ale je mi taký blízky 🙂 To až nie je možné 🙂 Nechce sa mi tu vypisovať, je vôbec zázrak, že som niečo prečítala.
Krásne 🙂 ♥
Teším sa na pokračovanie 🙂
zlata wy mě doháníte k slzám. Děkuju za komenty :-***
Aaaw, bráško. Zase mám ten pocit, jako jsem ti psala na fb. Víš, co myslím. Prostě… je to úžasný. Zbožňuju to <3 jsem ráda, že jsi to věnovala mě :-**
Zbožňuju tam úplně všechny. A Tom je strašně sladký, já to věděla hned od začátku. A Bill… to je takový zlato hodný. Ňuňu oba.
nádhera… opravdová nádhera… číst tohle takhle po ránu mě nastartuje na novej den, vážně děkuju az tenhle i předchozí díly neméně krásný a procítěný… úžasný, ten Bill je pomalu jako já, úplně vím, jak se cítí x)) děkuju…
Jenom ať se Tom vypláče, roky potlačovaná frustrace a skrývané city prostě jednou musely ven a Bill je rozhodně ta správná osoba, která u toho může být =)
Toma je mi líto, i když se choval opravdu nesnesitelně, protože důležité je, co cítí právě teď a že už přetvářku dál snášet nechce.
Nebude to mít právě snadné, ale má skvělé přátele a úžasného brášku a ti ho podrží, když bude potřebovat =)
Skvělá povídka ♥
ubrečenej Tom a ochranitelský Bill..To je sladký ^^:)
Krásná powídka.. 🙂
To byl nehorázně nádherný díl! =33
Toto je To na ktorého som čakala. Je to strašne krásna kapitola. Dúfam, že si už nebudú ubližovať.