autor: Gia
Už zase. Ten zvláštní pocit vycházející z mého vlastního podvědomí, který mě z ničeho nic probudil uprostřed noci. Neudělal žádný hlasitý zvuk, který by mě snad mohl probudit, můj spánek byl vždycky až neuvěřitelně tvrdý. A i přesto jsem s jistotou věděl, že je zpátky doma. Zimou zkřehlými prsty si promnu unavené oči a posadím se na okraj postele. Vyzáblé nohy spustím k podlaze a prsty přebírám dlouhé střapce kulatého měkkého koberečku. Téměř okamžitě se rozklepu zimou a pohledem se přesvědčím o tom, že jsem jako obvykle zapomněl zavřít ventilačku. Znechuceně si odfrknu a snažím se zahřát urputným třením promrzlých paží. Jsem příliš líný na to, abych se oblékl. Příliš líný na to, abych udělal pár kroků k otevřenému oknu a umlčel tak naříkání silného studeného větru, který se mísil s drobnými studenými kapičkami nepříliš vydatného deště. Ale zřejmě nejsem dostatečně líný na to, abych dokázal kočírovat a zkrotit svou vlastní zvědavost.
Co všechno se dnes večer stalo? Odkud se to Tom vlastně vracel takhle brzy nad ránem? Byla s ním Annie? A byla s ním takovým způsobem, kterého jsem se nejvíce bál? Všechny ty pocity uvnitř mě neuvěřitelně sžíraly a provokovaly. Vytvořily zvláštní nesrozumitelný chumel všech mých obav a přání a ten mě teď nepříjemně tížil na žaludku. Tom nebyl tím jediným z nás dvou, kdo se musel změnit. Kladl jsem mu stovky požadavků, diktoval podmínky a chtěl na něm, aby ze dne na den hodil svůj starý život za hlavu a dělal, že nikdy neexistoval. Tohle bylo natolik ubohé, že jsem se na malý okamžik začervenal sám nad sebou.
Vypadal jsem jako někdo, kdo s ním není ani v jedné jediné drobnosti spokojený, jako někdo, kdo má neustále tendence ho předělat. Část mého panovačného já si to možná čistě sobecky přála a chtěla mít Toma jen a jen pro sebe, Toma, který by byl přesně podle jejích představ, ale dávno by to nebyl Tom, do kterého jsem se zamiloval. Ve skutečnosti jsem toužil po tom, aby se mi konečně trochu otevřel, komunikoval se mnou o svých pocitech ke mně, abychom si byli bližší než kdykoliv předtím. Chtěl jsem mu znovu uvěřit, nedívat se na něj skepticky skrz prsty a mé vlastní předsudky z minulosti.
Co když dávno spí? Přemýšlel jsem sám pro sebe trochu zklamaně a znovu jsem nervózně přešlápl ze strany na stranu. Snažil jsem se přivyknout na černo černou tmu v chodbě a očima vyhledal téměř neznatelné obrysy vysokých tmavohnědých dveří Tomova pokoje. Je to přece Tom. Nebude se zlobit. Vždyť toho zase tak moc nechci. Jen se trošku pomazlit. Nutně jsem se k němu potřeboval přitulit a alespoň na malý okamžik cítit teplo, sálající z jeho těla. Byla mi zima a potřeboval jsem, aby o mě někdo alespoň chviličku pečoval. Jsi tak zranitelný, Bille uvědomuješ si to vůbec?
Konečně se donutím stisknout upatlanou kliku a téměř po špičkách vcupitám dovnitř. Na malý okamžik mě do očí palčivě bodne tlumené červené světlo stolní lampičky, ale prvotní nepříjemný pocit vzápětí přehluší šokovaný pohled na bratrovo nahé tělo. Neubráním se překvapenému vyprsknutí, které vyjede z mých úst naprosto spontánně, ale ani tak spícího Toma nevzbudím. Georgovo rozšafné zaoblené písmo na bratrově čele rozpoznám a rozluštím jako úplně první. Hrubým černým fixem tam nemožně kostrbatě načmáral naši adresu včetně takového detailu, jakým bylo poštovní směrovací číslo. Dojala mě jeho starostlivost o to, aby Tom trefil zpátky domů a začínal jsem uvnitř pobublávat vzteky. Celé jeho štíhlé tělo bylo popsáno vulgárními vzkazy od dvou zbylých členů naší kapely a já konečně přišel na to, kde se bratr potuloval.
Při pohledu na Tomův nemožně popsaný hrudník znovu hlasitě vypísknu a stydlivě si zakryju obě oči, snad jako by mě teď mohl někdo nevítaný pozorovat. Bude zima, bude mráz, kam se ptáčku kam schováš? Schovám se já do píči, tam už vítr nefičí.
„Ten Gustav je takovej sprosťák, když se trochu víc napije, neuvěřitelné.“ Zamumlám si zdrceně sám pro sebe a skrz roztažené prsty na svém obličeji chtivě pročítám další a další výměšky těch dvou poetických duší. Musím se řehtat nahlas a vlastně už ani neřeším to, že bych snad mohl Toma probudit. Zasloužil si to, prevít. Takhle se zřídit. A beze mě. Pohledem zavadím o malý lesklý papírek, který Tom docela sveřepě svírá v dlani a zvědavě se nad něj nakloním. Opatrně mu ho z dlaně vytáhnu a nechápavě zakoulím očima. Účtenka od taxikáře, na jejímž konci byla malým drobným písmem připsána krátká zato však nanejvýš výstižná poznámka.
Tome,
jsi můj nejlepší a vlastně nejoblíbenější zákazník.
Ty hovado zkurvený! Poblib si mi celou káru včetně oken, prase jedno prasácký!
A protože vím, že i ty ke mně vzhlížíš téměř otcovsky, jistě se neurazíš, když ti k obvyklé taxe přičtu sto padesát euro za ten neuvěřitelný nepořádek.
Nashlednou Robert.
Nesouhlasně zakroutím hlavou a názorně si zaklepu doprostřed čela. Ve chvíli, kdy chci papírek položit na malý noční stoleček a odejít pryč, můj pohled téměř samovolně zabloudí k místu, kterému se až doteď velice šikovně vyhýbal. Zakázané místo. Napomenu v duchu sám sebe a celý obličej se mi zkroutí do naprosto nespokojené grimasy. První zbloudilou myšlenku, při které jsem naprosto instinktivně stáhl půlky zadku k sobě a znovu se naprosto nemožně červenal nad sebou samým, přebila další, které patřila drobounkému téměř neviditelnému písmu u Tomova penisu. Roztřásl jsem se pod další nepříjemnou vlnou přicházejícího vzteku, věděl jsem, komu to písmo patřilo.
„Čubka nadržená!“ Zavyju už docela nahlas, ale bratr se v té svojí prazvláštní poloze ani nepatrně nepohne. Kde se ve mně najednou brala ta vulgarita? Sprostě jsem mluvil jen málokdy, neměl jsem to rád. Jenže tohle z mých útrob vycházelo naprosto samo a nečekaně. Pravdivě. Už zase jsem žárlil a ani trochu jsem se s těmi naprosto cizími pocity neuměl vyrovnat. Nervózně jsem se prohrábl v pocuchaných vlasech a trochu afektovaně se zatahal za několik delších pramenů, které mi padaly přes obličej. Nepřemýšlel jsem dlouho, taková byla moje přirozenost už od dětství. Zvědavá pavlačová drbna. Kolena mi nesouhlasně zavrzala, když jsem poklekl na zem a drsná látka barevného koberce mi nepříjemně drásala citlivou kůži. Ještě pořád jsem těm miniaturním písmenům tak úplně nerozuměl a naklonil jsem se tak blízko jak jen to šlo.
Byl jsem tak zaujatý tou nanejvýš zajímavou detektivní prací, že jsem ani nezaregistroval to, že jsem se o bratrův penis několikrát otřel horoucí rudě červenou tváří. Opakovaně. Cítil jsem jeho vůni a teplo a vůbec mi nedocházel pravý význam toho, co tady ve skutečnosti provádím. Konečně jsem záhadu rozluštil úplně. Bylo tam prosté „miluji ho“ a malá šipečka, která ukazovala na Tomův penis, který zdobilo malé trochu rozpité srdíčko s roztřesenými nejistými obrysy. Kdy mu tohle mohla udělat? V jaké situaci? V očích mě poštipovaly slzy vzteku a zklamání a já naposledy obličejem přejel přes jeho penis, který se pod mými teplými líci, konečně začínal probouzet.
*TOM*
„B… B… Bille?“ Zachroptím až napotřetí správné jméno svého mladšího dvojčete a šokovaně hledím do rozzlobených ohněm lemovaných duhovek, které na mě zírají zpoza mého vlastního rozkroku.
„Nejradši bych ti ho ukousl! Nenávidím tě!“ Zavřeští Bill plačtivě a jeho vysoký vyčítavý tón mě bodá do spánků. Ticho, ticho, ticho! Jedním prudkým pohybem se postaví zpátky na nohy a mně se z té kosmické rychlosti roztočí hlava dvěma protichůdnými směry. Řetízkový kolotoč jsem nenáviděl už jako malý kluk, vždycky jsem se pozvracel. Jeho dlaň se mi s hlasitým plesknutím otiskne doprostřed čela a já zřetelně cítím, že mi na něj připevnil něco lepkavého.
„Au!“ Vyjeknu ublíženě a myslím to naprosto vážně, v tomhle stavu jsem byl vždycky nadmíru citlivý a zranitelný. Snažím se zvednout trochu víc na lokty, ale místo toho jen zmateně tápám zmuchlaným prostěradlem.
Bill už je dávno pryč a samozřejmě si neodpustil jedno hodně hlasité prásknutí dveřmi. Ticho, ticho, ticho! Opatrně se překulím na břicho a nesouhlasně zachrčím do polštáře, který jsem uválel na placku. Odporná pachuť v ústech mě znovu nutí na zvracení, ale vzdoruji statečně. Co to Billovi zase přelítlo přes nos? Víc jsem se přemýšlet nepřinutil, usnul jsem neuvěřitelně rychle s malým všeříkajícím úšklebkem na rtech. Pohled na bratra mezi vlastními stehny byl tolik pobuřující!
autor: Gia
betaread: Janule
Tak to byl docela nářez i ten předchozí díl. Zase jsem nestíhala tak jsem to musela dohánět. A teda, když jsem ten předchozí díl četla, říkala jsem s chvála bohu, že je to nakonec jenom nějaká menší pánská jízda u Géček a né nějaká pařba, jak jsem čekala a ony tam potom dofrčí nějaký nadržený fuchtle. Tom to té jedné teda dal sežrat, ale nemyslím, že se snažil dostatečně, ten nápis mluví za vše. Já se Billovi nedivím, že se takhle naštval. Byla jsem ráda, že se Tom za včasu vzpamatoval a jel domů, ale bůh ví, co se dělo, když mu tam tohle napsala. Možná něco málo, možná všechno a nebo nic. O tom se dá už jenom uvažovat, dokud Tom neprozradí něco víc, pokud si to ovšem bude pamatovat×DD Teď jsem celá nedočkavá na další díl, protože jsem opravdu hodně hodně zvědavá, co se bude dít následující ráno.
no co to.. pročpak není Giuš dílek i u tebe na blogu? ještě že si taky dávám takovou detektivní práci a pro jistotu kontroluji vždy a všude všechno. 😀
teda díl byl vážně nářez, napadlo mě stejné slovo jako Emilii. 😀 prskala jsem tady smíchy na monitor, protože tohle byl suprový nápad, takové hlášky, účtenka od řidiče. :D:D:D tlemím se tady pořád. 😀 Tom je číslo. 😉 je to tak roztomilý, ale úplně chápu Billa. dělat takový pitominy mě, taky bych tu svojí hysteričnost nenechávala na uzdě. 😀 ti dva jsou v začarovaném kruhu. Tom se snaží udobřit Billa, když začíná Bill jihnout, udělá Tom jednu ze svých kravin, Bill vyletí, jak čertík z krabičky a jednou od začátku. 😀 jsou to trubci, ale baví mě to. 😉
Tak musím říct, že mě tenhle díl pořádně překvapil…
Po pravdě, vůbec bych nečekala, že něco takového od tebe někdy přečtu =)
Jsem u tebe rozmazlená tvým krásným a jemným stylem psaní a dneska na mě vybafla taková smršť xD
Teď jenom doufám, že Tom je v tom opravdu nevinně, protože Bill je rozpálený pěkně do běla, myslím, že mu to dá hezky sežrat =)
Ono je to na první pohled sranda, ale na ten druhý to až tak směšné není. Když si vezmu, že Bill dostal od Toma tak krásnou naději, chápu, jak strašně zrazený se teď cítí být, je mi ho líto …
Super díl =)))