autor: Áďa
Adam jen roztřeseně zalapal po dechu. Nemohl tomu za žádnou cenu uvěřit. Nebyl s to pochopit, že se bude smět toho dokonalého těla dotýkat jinak, než konejšivým hlazením a povzbuzujícím objetím. Jo, ve svých bujných snech, které měl teda hlavně předtím, než se k němu Bill nastěhoval, toho spolu kluci zažili opravdu hodně, ale takhle v reálu?
„No na co čekáš?“ pousmál se Bill a svůdně zamrkal sice odlíčenými, ale pořád krásně dlouhými řasami.
„No… nějak tomu všemu nemůžu věřit,“ přiznal se tiše Adam a vysloužil si Billův soucitný úsměv. „No ale fakt!“
„Jak tomu prosím tě nemůžeš věřit?“ povytáhnul Bill obočí.
„No… asi tak… jako… no, věřil bys tomu, kdyby tě ve dvatisíce pátým hned po vydání Monsunu okamžitě pozvali na tiskovku a lajfko do Tokya?“
Bill zavrtěl hlavou a pak se na Adama mírně překvapeně podíval.
„Opravdu pro tebe znamenám… tolik?“
„Víc než jen tolik,“ pokýval Adam hlavou. „Vždyť ty jsi pro mě… snad všechno.“
Bill dojatě zamrkal.
„Tak na co čekáš… pojď…“ šeptnul pohnutým hlasem.
„Nechci ti ublížit,“ zaváhal Adam. Jistě, celým srdcem toužil vyslyšet Billovo přání, téměř příkaz, ale rozum mu velel nedělat to. Na to byl tady někdo jiný… „Billy, udělám pro tebe všechno… ale tohle po mně nežádej,“ vydechnul ztěžka. „Tohle ne… jestli na tvoje tělo má někdo právo… pak je to Tom a jedině on.“
Sám sebe za to nenáviděl, že to říká, že si zavírá vrátka před něčím, o čem poslední měsíce, ba roky, jenom tajně snil a netoužil po ničem jiném, než aby to byla jednoho hezkého dne pravda. Jenomže už odmala měl neuvěřitelně citlivý smysl pro spravedlnost a věděl, že kdyby teď Billa poslechl, tak by sice splnil svůj nejtajnější a také nejčastější sen, ale… ublížil by mu. Jistě, Bill by to jako ublížení neviděl, rozhodně ne teď. Ale Adam cítil, že ještě přijde doba, kdy dvojčata k sobě znovu najdou cestu. A pocit, že by pak Bill měl vůči Tomovi výčitky… to nechtěl dopustit. Sice Billa celou svou duší miloval, ale právě proto, že ho miloval, mu nechtěl ublížit. Jak se říká, ten moudřejší musí ustoupit…
Bill však vypadal, že se ho Adamova odpověď dotkla.
„Jo tak na moje tělo má právo pouze Tom, jo?“ usyknul. „Pokud vím, nekoupil si mě. Nejsem jeho majetkem!“
„Ale jsi jeho bratr,“ namítnul Adam, a i když to možná bylo sobecké a pro jeho nitro i trochu bolestivé, to, že se Bill nad jeho odmítnutím rozčiluje, ho utvrzovalo v tom, že jedná správně.
„Ale ne jeho děvka!“ vřísknul Bill. Jako v prvních chvílích myslel jejich soulož spíš z legrace, tak čím víc viděl Adamův zamítavý přístup, tím víc si uvědomoval, že sex dneska skutečně chce a potřebuje. „Nejsem jeho děvka, aby si mohl určovat to, kdo na mě sáhne a kdo ne!“
Párkrát zuřivě oddechoval, načež se vyhoupnul na všechny čtyři a naklonil se nad Adama, až příliš nebezpečně blízko jeho obličeji.
„No tak… taky to chceš… já to vím,“ dýchl mu horký vzduch do tváře a ukazováčkem přitom pohladil jeho spodní ret. Svádivě vydechnul a nekonečně pomalu si dostatečně velkým množstvím slin olíznul rty, až se ve svitu měsíce zaleskly.
Adam však udělal něco, co Bill ani v nejmenším nečekal. Laskavě, snad i soucitně se na něj usmál… a otočil se na druhý bok, zády k němu.
„No to si děláš prdel, ne?“ vydechl nevěřícně Bill. „Kurňa, Adame! Taky to přece chceš, a hodně moc!“ zakvílel a dlaní přitom začal silnými stisky okupovat Adamovy půlky, když ruce střelhbitě propašoval pod jeho spací trenýrky. Netušil však, že se po něm Adam ožene a jako obyčejného dotěrného komára, avšak poněkud jemněji, ho přes ruce pleskne.
„Jen se neboj. Přijde den, kdy mi za tohle odmítnutí ještě poděkuješ, až se dáte s Tomem zase dohromady,“ otočil se na něj Adam přes rameno.
„Ten den nikdy nepřijde!“ vřísknul Bill, až Daimon podrážděně zavrčel a dal si packu přes čumák. „Protože ten zrádce to už dávno zalomil s tou čubkou! No tak, Ádííí, prosíííííím!“
Doufal, že nasazením srdceryvného tónu hlasu Adama obměkčí, ale co nečekal, bylo to, že si Adam ironicky, dlouze, provokativně zívnul a dal si přes hlavu polštář.
To Billa vytočilo. Napřed zlostně zaryčel, pak se mu ale v očích rozsvítily ďábelské jiskřičky. Však on dosáhne svého! A Adam mu tím, že si dal přes hlavu polštář, výtečně nahrál do karet, protože neuvidí, k čemu se chystá…
Stáhnul ze sebe své spací tričko a než by si toho kdokoliv všimnul, prudce Adama uvěznil tím, že si na něj obkročmo sednul a koleny ho pevně stisknul v bocích. Vzhledem k tomu, že byl Adam absolutně nepřipravený, nedělalo Billovi žádný problém přetočit ho na záda a svázat mu ruce k ozdobnému lemování postele. Sice to bylo jenom tričkem, Bill ho však utáhnul tak nejpevněji, jak jenom mohl, aby tím Adamovi neodkrvil zápěstí a pro jistotu na něj uvázal rovnou tři uzle, které pořádně stáhnul. Polštář odhodil někam v dál a rychle si svléknul boxerky, co měl na sobě, načež se znovu uvelebil Adamovi přímo do klína.
„Bille, neblbni!“ zavrtěl Adam hlavou. „Budeš toho jedině litovat.“
Nesouhlasně se mračil, ale doopravdy se přitom nebránil. Jo, kdyby doopravdy chtěl, tak by se snad nějak z toho spoutání vymotal, minimálně by Billa ze sebe divokým kroucením shodil. Viděl ale, že Bill je pevně rozhodnutý se s ním dneska večer vyspat… a i když se snažil řešit situaci logikou a rozumem, teď, když viděl Billa poprvé v životě zcela nahého, mu nějak mozek vypovídal službu. Takže zůstalo jenom u slov. Slov, která Bill rozhodně ani omylem neposlechne…
„No tak… taky to chceš,“ zopakoval Bill a v očích se mu rozhořela vášeň, když znovu ukazováčkem pohladil Adamovy rty. „Vždyť víš, jak to zpíváš… I need someone to be my lover…„
„Nechci…“
„Chceš,“ syknul výhružně Bill, zesílil stisk kolem Adamových boků a dlaní mu zvolna sjel až na hruď.
„Nechci!“ vydechnul Adam a celý se napjal, když mu Bill začal palci a ukazováčky obou rukou mnout obě bradavky najednou.
„Ale chceš,“ zašeptal Bill vábivě, skousnul mu jemně spodní ret a masáž náhle o sto procent zintenzivnil.
„Ne… nechci…“ zachrčel Adam a snažil se skousnout si rty, aby mu neunikl vzdech, který se mu dral do krku.
„Ale chceš… říká mi to malý Adámek,“ ušklíbnul se vítězně Bill a natlačil mu koleno do rozkroku, kde jej hodně silně natisknul na tvrdnoucí Adamův penis, byť zatím zakrytý látkou spodního prádla.
„Svině!“ zachraptěl Adam a nebylo poznat, jestli tím myslí Billa nebo zradu svého vlastního přirození. Nejspíš obojí.
Bill se vítězně ušklíbnul a přejel jazykem od Adamovy brady až k jeho rtům, které chvíli jen tak pocucal, než se vlhkou cestičkou začal ubírat směrem dolů. Pečlivě mu ožužlal a oslintal krk, prostor na hrudi celý osázel drobnými pusinkami a každé bradavce věnoval speciální péči, spojenou i s drobným okusováním. Kolenem v Adamově rozkroku přitom nekonečně pomalu a na jeho váhu překvapivě silným tlakem začal kroužit a vítězně se usmál, když Adam chraptivě vyjekl.
Znovu se prsty přemístil na jeho bradavky a kolenem začal působit ještě víc… a ještě pomaleji. Chtěl ho za jeho odmítnutí pořádně vytrestat, než mu dopřeje to blaho, po kterém oba toužili, a tohle viděl jako ten správný postup.
Až když měl pocit, že ho trápí dostatečně dlouho (poznal to podle potu, který začal pokrývat Adamovo tělo a podle škubání rukou, které se chtěly osvobodit, jen aby mohly také spolupracovat, což Bill ale ignoroval, protože to bylo součástí jeho trestu), uráčil se Bill Adamovi sundat spodky.
„Ňo áhoj, pišišvore,“ zašišlal roztomile… a kdyby neuhnul pohotově do strany, tak měl Adamovo pravé koleno v obličeji.
„Tos posral, Kaulitzi!“ zaryčel Adam, kterého okamžitě zaplavila zahanbená červeň. „Třeba ho mám menšího než Tom, ale takhle mu teda říkat nemusíš!“
„Ale ale, tady se nám někdo zlobí,“ uchichtnul se Bill a dávajíc si dobrý pozor, aby se vyhnul Adamovým kolenům (levé pro jistotu zavalil svým tělem), sklonil se zpět k penisu. „No ňuňí mucíííííí! Tady se nám někdo zlobí, viď, bambulko?“
Rozesmál se, když viděl, jak Adam chrčí a červená ještě víc, pokud to vůbec bylo možné. Přitom ale věděl, že už nedokáže dlouho čekat. Chvilku si tedy s Adamovým přirozením pohrával prsty, tak jako se svým, pak přímo na rozdrážděný vrcholek vtisknul jemnou pusinku a pomalu, zvolna na něj nasednul. V prvních vteřinách teda zasyknul, protože sliny, kterými penis v rámci hlazení a hnětení ocintal, moc vlhkosti nedodaly, jenže on neměl náladu hledat ten zázračný gel. Pak si ale po chvíli zvyknul a s přidušenými steny se rozhoupal. Tím, že neměl sex už několik týdnů, si to neskutečně užíval a pomalejší tempo tedy nebylo jenom důsledkem jeho škodolibosti vůči Adamovi, na kterou už samozřejmě dávno zapomněl.
Co však neviděl, jak měl blahem zavřené oči, že Adamovi se daří uvolňovat uzly na triku. Byl proto hodně zaskočen, když se Adam nečekaně vymrštil a rychlostí blesku se ocitnul nahoře, zatímco, aniž by jakkoliv přerušil jejich spojení, strhnul Billa na záda. Ten jenom překvapeně vypísknul, to už mu Adam ale zkroutil ruce nad hlavu. Nepotřeboval k tomu triko, aby Billa uvěznil ve stejné pozici, v jaké byl do předchvíle on sám.
„Hej! Co děláš?“
„Tu samou sviňárnu, kterous udělal před chvílí ty mně,“ zasyčel Adam. Znělo to skoro až výhružně a taky to bylo myšleno v rámci pomsty, ale takové té přátelské. „Za tohle ti protáhnu prdel, že se tejden nevysereš, kotě.“
Čekal, že se Bill aspoň trošku zarazí, avšak Bill jen přimhouřil oči.
„Do toho, štěně,“ syknul a nelítostně proti němu vyrazil svou pánví.
„Fajn… máš to mít, pískle…“
„Neopeřený kuře!“ vyjekl pohotově Bill a pošimral přitom prsty Adamův dohladka oholený klín.
Ale to bylo to poslední, co stihnul udělat, než prožil ten snad nejdivočejší sex v životě. Dál už neřekl ani jeden z nich ani slovo, jediné, co opouštělo jejich hrdla, byly jejich steny a divoké lapání po dechu. Adam, jako by se neznal, přirážel jako utržený ze řetězu. Divoce, vášnivě, prudce, skoro až bolestivě… a Bill, i když chvílemi skučel a dvakrát měl dokonce tendenci zanaříkat, se temperamentně zmítal proti Adamovu tělu v rytmu přírazů a jeho výkřiky, doprovázející bouřlivý blížící se orgasmus, si v ničem nezadaly s profesionální lehkou děvou. Nehty křečovitě zarýval do Adamových zad, na několika místech mu dokonce rozškrábnul kůži do krve… a s posledním hlasitým výkřikem, při kterém už skoro chraptěl, se svému milenci vystříkal na břicho.
To Adamovi to ještě chvíli trvalo. Byl v té nejneskutečnější extázi a snažil se okouzleně ten pocit udržet co nejdýl, nechtěl ještě, aby to už končilo. Jenomže jeho rozbouřené tělo ho okázale ignorovalo… a po pár posledních zběsilých přírazech následoval Billa, když strnul ve slastné uvolňující křeči. Chvilku lapal po dechu, jako by právě uběhl maratón a jeho tělo se klepalo, jako kdyby měl zimnici.
To už ho však jemně chytly dvě křehké ruce a stáhly ho na mokré, ale pořád ještě rozehřáté tělo. Zachumlaly ho až po krk do peřiny a když Adam po chvíli, stále ještě se zavřenýma očima, divokým dechem a zběsile tlukoucím srdcem z těla vystoupil, přitáhnul si ho Bill k sobě a přitulil si jeho obličej ke svému krku. Zabořil svou bradu do Adamových potem slepených vlasů a konejšivě ho hladil po zádech, která mu bezděčně tak zrasoval.
„Byla to dokonalost… děkuju ti… moc ti děkuju,“ šeptnul… zatímco Daimon si znuděně zívnul, packama si zakryl oči a zadoufal, že teď, když už je za nimi páníčkovo bezcílné převalování se, doprovázené šustěním peřin, chození po pokoji i kravál, jako by ho někdo vraždil, spojený s houpáním postele, až měl ubohý barzoj pocit, že má mořskou nemoc, už snad konečně bude moct v klidu spát.
autor: Áďa
betaread: Janule
já se u týhle povídky vždycky culím jak dilinka 😀 to se prostě nedá 😀
Mě už Bill zlobí tím, jak se stále tak hrubě vyjadřuje o Katy. Adam naopak je opravdový těžký sympaťák a když se přiznal, že je mu Bill vším… Snažil se ho přesvědčit, aby neudělal chybu, které by mohl litovat. A co teprve Tommy? Jeho je mi skutečně líto nejvíc.
Aaaale pozóóór, důležitá info: Tommyho je větší než Adamův :-DDD, tak dnes jsem už podruhé mrtvá :)))
Čekala bych, že bude Adam něžný a ne tak energický! Ale tak, proč ne. Hlavně, že už může Daimonek zase v klídku spát… 🙂
Bill mě teda pěkně leze krkem. Tohle není vůči Tomovi vůbec fér. Adam je hodný, že se to Billovi slažil vysvětlit, jenže ten paličák si prostě postavil svou a nehne se. No nakonec tedy Adam podlehl, ani se mu nedivím, bylo to celkem jasné.
Ale stále se mi nelíbí Billovo chování, jasně má to plno důvodů, ale je přece dospělý a mohl by byt aspoň kapku tolerantní.
Každopádně Daimon, to je zlatíčko. Snad už se bobek vyspí 😀
Na Adama se zlobit nemůžu, protože ten chudák dělal, co mohl…
Zato Bill má u mě utrum!!!
Já Katy taky nesnáším, ale Bill by si měl vážně promluvit s Tomem a ne se s Adamem na truc vyspat!!
Ubližuje tím jemu, Tomovi a nejvíce sobě, myslím, že ještě bude hořce litovat =(