autor: PeTiŠka
Takže, ráda bych vás seznámila s mou novou povídkou, která bude trošku tanečního a trochu psycho žánru. Inspirovala jsem se podle jednoho filmu, píšu ji podle něj, ovšem s drobnějšími změnami, píšu si tam občas scénky podle sebe, aby to nebylo na chlup stejné ;). Kdo by měl zájem, tak film se jmenuje Black swan a podle mě (jakožto tanečnicí samotné), je film naprosto úžasný. Já doufám, že se povídka bude líbit, snažila jsem se ze sebe vydat co nejvíce, takže každý sebemenší komentář potěší (ať už kritika, nebo pochvala) 😉 A teď už první díl, hezké počtení 🙂
Mladý chlapec ležel na posteli a jeho úsměv naznačoval blaženost, zasněnost. Upřeně hleděl do stropu a na tváři se mu usazoval úsměv čím dál větší. Přál si v tu chvíli, aby neexistovala rána, kdy se člověk musí probudit do reality, chtěl snít napořád. Ale jeho budík, který měl jiný názor, ho nepříjemně ze snu vytrhnul.
Zdálo se mu o jeho největším životním snu. Stál na rozsáhlém parketu před oponami, před tisíci diváky, a soustředěně tančil svou roli. Jeho oči byly výrazné díky silné, bílé vrstvě pudru, jeho vlasy stočeny do pevného drdolu a jeho výraz byl tak sebejistý, arogantní. On byl hlavní hvězda večera, on zahajoval letošní sezónu baletní hry zvané Labutí jezero. On byl labuť. Před divadlem byly vyvěšeny plakáty s jeho tváří, jejž upoutávaly na letošní divadelní hit.
V tom snu našlapoval po špičkách křehce, jako by se pod jediným silnějším dupnutím měla zem pod ním rozpadnout. Tělo nechal unášet v rytmu hudby tak ladně, jako by byl veden loutkářem. A jeho ruce vlály jak opravdová labutí křídla, tak lehce.
Bill povzdychnul, dal by cokoliv, aby se tohle stalo realitou. Už jen proto, že balet jej doprovázel životem od jeho pěti let. K baletu jej přivedla jeho matka, která sama tančila v několika souborech po divadlech. Když už měl něco tenhle dvacetiletý kluk dokázat, měl to být vrchol v baletním okresu. Spustil nohy podél postele a se zasténáním se protáhnul. Z kuchyně už se ozýval cinkot příborů, matka byla vždy ranní ptáče. Pousmál se, zvednul se a pomalu přešel do kuchyně, kde se posadil ke stolu.
„Dobré ráno, drahoušku, tvá snídaně…“matka jej políbila do vlasů a postavila před něj rozkrojený grep.
„Oh, tak růžový, vypadá tááák pěkně…“ zaculil se Bill a rýpnul lžící do ovoce. Matka se zasmála a posadila se s čajem naproti synovi.
„Jak koukám, máš dnes dobrou náladu…“
„Ano, slíbil mi, že mě bude více obsazovat. Dneska je konkurz, musím ze sebe dát co nejvíce, mami…“ hlesnul chlapec natěšeně a zároveň tolik nervózně.
„Zvládneš to, broučku, koneckonců, do tohoto souboru chodíš už několik let, jsi snad ten nejoddanější tanečník, jaký může být…“ matka se křehce pousmála a puntičkářsky narovnala ubrus. Stiskla hrnek do obou rukou a pohlédla starostlivě na chlapce.
„Co?“ Bill jí opětoval nechápavý pohled a nejistě přežvýknul kus grepu. Matka jen zavrtěla hlavou.
„Měl by si jíst víc, jsi tolik hubený…“
„Sama dobře víš, že nemůžu jíst tolik, můj žaludek by to nezvládnul. Navíc, tak už to u lidí, co tancují od mala balet chodí, nemůžu si dovolit nabrat váhu, matko, o tom by si ze své vlastní zkušenosti měla už vědět.“ Šeptnul Bill potichu, snažil se mluvit klidně a ne drze.
„Já vím, jen mám starost…“
„Půjdu se před tréninkem ještě rozcvičit.“ Odnesl talíř do dřezu, upil ještě trochu z láhve mléka a odebral se do jeho menší, osobní tělocvičny. Postavil se před zrcadlo a zkoumavě se prohlížel, mezitím co vlasy stahoval do laciného drdolu. Posadil se na zem do roznožky a stále ze sebe nespouštěl oči, jak se natahoval dopředu. Tolik si věřil, dostane tu roli, jinak bude naprostá nicka. Dřel na tom celý půl rok, nesmí to zvorat. Prostě nesmí.
O.o
„Jsi si jistý, že tě nemám doprovodit? Vždy jsem byla tvou oporou, však víš…“ chlapec zvednul ruce a matka na něj navlíkla lehčí, šedivý svetr. Bill zavrtěl hlavou a pousmál se. Naposledy objal svou matku, popadl tašku a odebral se do divadla.
Nezáživně vyhlížel z okýnka metra a pozoroval lidi kolem sebe. Byla to jeho všední zábava, když jel na trénink a nudil se v metru. Hledal na lidech zvláštnosti, výraznosti, vkus a nevkus, originalitu, odhadoval povahy. Jeho pohled se zastavil na holce, která se stejně jako on ohlížela po lidech kolem sebe. Přimhouřil oči a sledoval ji, něčím ho upoutala, ale očividně jeho pohled necítila, nepodívala se na něj, ani když odcházela. Bill zavrtěl hlavou a o pár zastávek dál si vystoupil, zamířil do velké, luxusní budovy divadla.
O.o
„Slyšeli jste o tom, že Beth má odejít?“ pronesla drobná blondýna, svazujíc své dlouhé vlasy do pečlivého ohonu. Bill pozvednul obočí a naslouchal dál konverzaci dívek.
„Však už jí je padesát, je stará, nastupuje mladá generace…“ zasmála se druhá slečna a soustředěně nanášela na rty rudou rtěnku.
„Je to smutné…“ hlesnul Bill tiše a utahoval své baleríny na nohou. Shrnul návleky a podíval se po děvčatech.
„Co je smutné?“
„Tančila opravdu krásně, i přesto, kolik jí bylo…“ pokrčil chlapec rameny.
„Myslíš, že lidé jsou zvědaví na padesátiletou ženskou? Bille, prober se…“ zasmála se brunetka. Bill už se nadechoval k ráznému nesouhlasu, ale do šatny vtrhla dívka. Bill zalapal po dechu, byla to ta, která upoutala jeho zrak před slabou půlhodinou v metru.
„Jste sólisti?“ optala se s úsměvem a pohlédla na Billa, který jen němě přikývnul. „Fajn, vystoupila jsem o pár stanic dřív, neznám to tady moc…“ zasmála se a začala se převlíkat.
Bill zavrtěl hlavou. Co je zač? Je tu poprvé, a měl dojem, že tahle otázka se rojí v hlavách většině jeho spolutanečníků.
O.o
„Raz… dva… tři… uvolněte se, vžijte se do té hudby…“ halou plnou zrcadel se nesl příjemný hlas postarší ženy, co procházela kolem tanečníků. Bill se držel tyče a soustředěně plnil pokyny a pohyboval se do rytmu.
„Užasný, Bille, jako vždycky…“ seslala mu kompliment a Bill se vděčně usmál. Přivíral oči a ladně zvedal ruku před sebe a krčil kolena. Lydie, tak se jmenovala jejich starší trenérka, rázem vzhlédla nahoru a usmála se. Zatleskala na muže, co hrál za pianem.
„Přestaň na chvíli, Johne, děkuji…“ usmála se a jala se přivítat s osobou, která sem vtrhla doslova vznešeně. Bill vydechnul a pozoroval, jak se dáma objímá s Tomem. Kdo byl vlastně Tom? O osm let starší muž, než byl Bill, vlastnil tenhle soubor po otci a on měl rozhodovat, kdo se dostane do samotného konkurzu na Labutí jezero a kdo obsadí jakou roli. Bill se nepříjemně ošil a nemohl od mladíka spustit pohled. Začínal být nervózní.
Všichni k němu vzhlíželi, některé slečny se dokonce snažily pohledem flirtovat, nebo-li šplhat, aby obsadily co nejlepší roli.
„Pokračujte…“ zavelel až arogantním tónem, halou se opět roznesly tóny piána a všichni tanečníci se opět rozpohybovali u tyčí. Bill zavřel oči a jeho snaha se šplhala do maxima.
„Všichni ten příběh známe, že ano?“ zeptal se Tom řečnicky, procházejíc mezi tanečníky. Občas někoho ledabyle poklepal po rameni. Bill si z toho vydedukoval, že ti, jež byli dotčeni, jsou vybráni do konkurzu. Skousnul ret a poslouchal dál Tomovu řeč. „Čistá, něžná, neposkvrněná dívka…nebo v našem případě možno i chlapec…je uvězněn/a v labutím těle. Touží po svobodě, ale jen pravá láska může osvobodit z prokletí. Její přání se téměř splní, když potká překrásného prince, ale než mu stačí vyznat lásku, její chtivé dvojče – Černý labuť, jej oklame a svede…“ odmlčel se na chvíli Tom a upravil si své rasty. Pohlédl na Billa a pozvednul obočí. Pomalu zamířil k němu a Bill zatajil dech, zavřel oči úplně. Vyčkával, doufal, věřil. „Zdevastovaná Bílá labuť skočí z útesu, zabije se a teprve ve smrti nalezne vysvobození.“ Zakončil muž řeč a Bill vyděšeně rozevřel oči, Tom byl už pár bloků od něj a nedal Billovi znamení. Byl vydechnul a uvnitř sebe začal panikařit, měl na krajíčku. Doslova se dostal na dno…
Tom zatleskal, hudba utichla a tanečníci se zastavili, všichni očekávajíc konečný verdikt. Bill zavřel oči a snažil se potlačit vzlyknutí.
„Přeji vám dobré ráno, tanečníci. Letošní sezónu, jak víte, zahájíme Labutím jezerem. Já vím, že se hrálo už milionkrát, ale tentokrát to bude jiné. Naše letošní představení bude více… jak bych to řekl? Tělesné a skutečné. A produkce vyžaduje, aby hlavní role ztvárnila jedna ta samá osoba. Tím myslím, že bude dotyčná osoba hrát jak Bílou labuť, tak Černou.“ Opět se odmlčel a prohlížel dívky i chlapce. Viděl v jejich očí napětí, průbojnost.
„Těm, kterým jsem poklepal na rameno… mají dnes odpolední program normální. Ti, na které jsem nepoklepal, se dostaví ve tři na konkurz. Děkuji…“ Tom se otočil a zamířil z haly pryč. Bill zasípal, doslova mu spadl kámen ze srdce. Otřel chvatně oči do rukávu a zmoženě se posadil. Takže byl vybrán, tohle bude jeho životní šance.
autor: PeTiŠka
betaread: Janule
To zní hodně zajímavě! Taky píšu, ale na téma Twilight ale poslední dobou neutrálně jen tak 🙂 Určitě budu číst! Až bude další určo mi napiš 🙂
Tak první díl vypadá úžasně ♥
Tohle prostředí miluju, stejně jako Čajkovského hudbu, film jsem zatím neviděla, ale zhruba vím, o čem je. Ale mám pocit, že film končí nějak tragicky, tak doufám, že Billa tohle mine =)
A Tom jako baletní mistr? Wow…
Och, ten film som videla….dokonale vykreslená posadnutosť….a keď sa to bude týkať Billa a Toma..nuž, teším na pokračko…. *in love*
Zatial to vyzerá veľmi dobre a som zvedavá čo sa bude dalej diat.
Wow, to vypadá výborně. I když se stalo, žes mi baletně zaměřenou povídkou vypálila rybník, protože jsem si jí už dlouho plánovala, ale tak co se dá dělat. 😀 Na tenhle film se chystám jít za pár dní do kina. Ale řekla bych, že twincestní povídka ho v mých očích stejně překoná. 🙂 Těším se na pokračování.
zajímavé, te´dka jsem o tom četla v bravu a musela jsem se dít do čtení. Ten film jsem neviděla, ale rozhodně budu číst dál 🙂
Na film se těším, u nás pořád není a tahle povídka mě na něj ještě víc navnadila:)
Vyzerá to zaujímavo 🙂 Je to nádherne napísané a veľmi zaujímavý nápad 🙂 Bill tam nevyzerá ako nejaký namyslený idiot, čo sa mi páči 🙂 Oh, konečne! ♥
Ale Tom je tak akýsi…čudný 😀 Taký povrchný, bohatý hajzlík…ale tak nemôžem posudzovať podľa prvej časti 😉 Preto budem čítať ďalej 🙂 Určite to bude nádherný a okúzlujúci príbeh, už teraz som vzrušená, ako sa to bude ďalej vyvíjať 🙂 Krásne ♥♥♥
Teším sa na pokračovanie 🙂
zajímavé
Kámo.. víš že jsem se do tý povídky prostě zamilovala?:D je ti to jasný že:d… prostě skvělá:d až tady budu další díly. vrrr.. fakt mě to zaujalo hned od prvního dílu a tak jsem prostě pravidelný čtenář:D…
Pořád jsem zvědavá jaké to bude:d a dokud ta povídka neskončí, tak se na ten film nepodívám.d nenechám se připravit o překvapení, co bude dál, jaký další děj, zápletky atd.:D.. těším se co bude dál i na tvém blogu :D..
♥♥♥
teda první díl vypadá fakt úžasně, jsem opravdu zvědavá jak to s nima bude dál 🙂
chudak Bill takove nervy. Moc hezke, tesim se na dalsi dilek
Zrovna jsem před pár dny na tenhle film koukala. I když je to tak trochu, jak sama píšeš, psychárna tak se těším na další díly v podání B. a T. . =)
kedy bude dasi diel ?
Och tak na toto som veľmi zvedavá… ten film som nevidela a dokonca ani poriadne neviem o čom to je ale zase som aj rada že to neviem :D… teraz fakt neviem čo čakať 😀 vyzerá to ale naozaj zaujímavo… Bill baleťák a Tom… hmmm neviem ako ho nazvať 😀 no to je jedno proste fakt som strašne zvedavá ako sa to bude vyvíjať a to všetko 😀 tento príbeh sa mi naozaj pozdáva ;D
Nádhera! Na ten film jsem se včera dívala a prostě…nebyla jsem schopná slova, ten konec mě teda trošku zmátl, ale krása, jelikož miluju balet, miluju i takové povídky. Takže u mě rozhodně plus, jinak krásné…achhh…já když si představím Billa..jůůůů ♥♥♥.
film jsem viděla asi čtyřikrát po sobě, totálně ho miluju. povídka je taky moc pěkně napsaná, akorát mi to zatím přijde až moc stejný.)
Povídka je ze zajímavého prostředí.
Priznávam, že keďže som film videla, prečítala som si najprv koniec a až potom som nabrala odvahu čítať. Ten film milujem a myslím, že táto poviedka bude tiež patriť medzi tie, ktoré zhltnem jedným dychom. Idem na to:)