autor: Tessyna
Tak jo, Milouši… Nevím, jestli jste četli moje předchozí povídky, ale pokud jo, víte, že jsem vždycky končila 13-tým dílem a nemíním to nijak měnit. A proto jsem tu dneska s posledním dílem Anděla z hlubin. 🙂 Je to hrozný. Tuhle povídku jsem začala psát s KaTt.Y.nKoU 15. Dubna 2009 a až skoro po 2 letech jsem se dostala k poslednímu dílu. 😀 Já jen doufám, že se aspoň někomu z vás povídka trošičku líbila. 🙂 Teď už ale nebudu zdržovat a přeji vám příjemné čtení toho posledního dílu… Tessyna
„No, já nevím. Možná by to ještě chtělo, aby ses teď odevzdal ty mně…“ chtěl jsem si taky trošku užít jeho těla před tím, než jej pomiluju. Bill se jen s úsměvem svalil vedle mě a nechal mě, abych se překulil na něj. Líbal jsem ho na krku, pak níž na hrudníku, sál jeho bradavky, u kterých jsem se notnou chvíli pozastavil, než jsem pokračoval dál. Sjížděl jsem jazykem pořád níž na podbřišek, Billovo slabé místo. Miloval líbání na podbřišku. Pamatuju, když si tam nechával dělat tetování, málem se u toho udělal. 😀 Proto další mé zdržení bylo na oné vytetované hvězdičce. Znal jsem její obrys za tu dobu úplně nazpaměť. Věděl jsem o každém záhybu, o každé nedokonalosti na jeho tetování.
Bill sténal a jeho černé trenky na spaní byly úplně vlhké, takže jsem měl jistotu, že se mu to líbí. Byl úžasný, jak tam tak ležel a jen se vrtěl pod náporem slastných vibrací, které mu přinášel můj vlhký jazyk na jeho pokožce. Pomaloučku jsem se dostal až k lemu jeho boxerek, ale zatím jsem je nechtěl sundávat. A tak jsem po nich sjel ještě trošku níž, přesně tam, kde bylo vystouplé místečko. Přejel jsem po něm jazykem, a pak ho jemně chytil mezi zuby a provokoval ho tím.
Billovi se to očividně líbilo, protože jeho sténání muselo být slyšet široko daleko.
Takhle jsem si s ním hrál ještě několik minut, než mně začal prosit, abych ho do něj konečně strčil. Ale já mu ještě nechtěl vyhovět, a tak jsem mu alespoň sundal boxerky, které krom toho, že byly celé navlhlé, tak jej musely i pěkně tlačit.
Když jsem ho konečně uvolnil, Bill se na mě překulil a nenasytně mě začal líbat. Jeho jazýček se proplétal s tím mým a oba spolu hrály na honěnou. Miloval jsem ty chvíle, když jsem jej mohl jen tak líbat. Ležel nade mnou a hladil mě po hrudi. Líbal mě na krku a sjížděl pořád, pořád níž. Jeho polibky byly nedočkavé a já věděl, že pokud se mu nepoddám, asi mě znásilní. Vrátil jsem ho zpět pode mě a ze šuplíku v nočním stolku vytáhl žlutou lahvičku.
„Mm… tak už jsem si tě konečně zasloužil, jo…??“ usmíval se na mě a roztahoval od sebe ty svoje štíhlé nožičky. Víc už jsem neotálel, namazal jsem si penis onou tekutinou s příchutí piňa colada, a jal se zasunout ho do jeho prdelky. Užili jsme si krásné milování, trvající téměř celou noc. Dělali jsme to několikrát, a až když začalo svítat, unaveně jsem z něj spadl na matraci a rozdýchával už 6. orgasmus během noci. Nechápu, jak může být Billda po tom všem ještě tak čilý. Trvalo ještě dlouho, než se mi podařilo usnout. A ráno bylo opravdu tvrdé. Bolela mne hlava a byl jsem příšerně unavený, ale za tu noc mi to stálo.
Další den, i ty, co přišly potom, byly úplně úžasné. Ani bych nečekal, že se Bill tak obrátí. Těšil se na to miminko, jako by mělo být jeho vlastní, nakupoval Tempy oblečení, a dokonce se mnou byl i navštívit Kat v nemocnici. Normálně jsem čekal, kdy navrhne, že si vezmeme Kathrin s sebou domů a budeme se o ni starat sami. To sice neudělal, ale i tak se mezi těma dvěma vytvořilo docela pěkné přátelské pouto. Tak šťastný jsem už dlouho nebyl.
Byla tmavá noc a venku silně pršelo. Velké kapky bily do oken nemocničního pokoje, ve kterém se zrovna připravoval porod malé Kaulitzky. Byl to rizikový porod, a proto ani jeden z chlapců nesměl být při tom. Bill i Tom už ale asi hodinu stepovali na chodbě přede dveřmi a čekali, co se bude dít. Bylo to konečně tady. Jejich maličká se klubala na svět.
Teď už oba seděli v nemocničním bufetu a pili kávu. Nevěděli, jestli se radovat nebo plakat. Nic nebylo tak, jak to mělo být. Měli mít krásnou holčičku, a ještě lepší mámu pro ni. Ale to už je jen zapomenutý sen.
„Jak se to mohlo stát?“ vyslovil tichou otázku zdrcený Tom. Nečekal odpověď, protože věděl, že Bill je stále v šoku z toho, co jim před chvílí oznámil doktor.
Jejich malinká se narodila celkem v pořádku. Sice bude muset jít do inkubátoru, ale to nebylo tak hrozné. Bude určitě v pořádku. Jen jedno jí bude v životě chybět. Něco, co ostatní holčičky mít budou a ona bude smutná, že je jiná. Že je tak jiná. Nebude mít maminku, která jí pomůže s rukama, s prvníma měsíčkama, s ničím.
Kathrin totiž při porodu dostala otravu krve a doktorům už se nepodařilo ji zachránit. Měla celý život před sebou, ale byla vybrána. Vybrána Bohem k tomu, aby se své dceři stala strážným andělem. A tak to asi mělo být.
***
„Temprence, honem pojď, už to začíná. Už jde večerníček.“ Volal tmavovlasý chlapec na pětiletou blonďatou holčičku, která stála na stoličce u umyvadla a čistila si zoubky. Malá slečna se naučila žít bez maminky, zato se dvěma tatínky. Nevnímala ve školce posměšky a nadávky, jelikož věděla, že ona se už líp mít nemůže. Oba chlapce, co ji vychovali, milovala a nic víc vědět její malinké srdíčko nepotřebovalo.
KONEC
Tak… zazvonil zvonec a pohádky je konec. Tímto se s váma loučím u téhle povídky. A nashledanou u jiné. Vaše Tessyyna.
Jo a prosím okomentujte mi to, ju…? děkuji… :o**
autor: Tessyna
betaread: Janule
Konec byl opravdu krásný, i když Kathrin je mi líto, chudák holka, tolik se těšila…
Na druhou stranu se tím vyřešila spousta problémů a Tom si mohl holčičku nechat a vychovávat ji společně s Billem =)
Je dobře, že se Bill s celou situací smířil a pochopil, že Tempy je pro Toma důležitá a že se ji naučil mít rád =)♥
Konec se ti moc povedl =)♥
krásný…..škoda že už je konec
Ahoj hejí uplně nádherné nejvíce povedené 🙂 uplně dokonalost váu prostě… jsi skwělá že si t takhle dopsala je to dokonalostni neůžu ti nato říct víc 🙂
kásné…opravdu krásné…tak něžné a přitom dechberoucí…děkuju za tuhle krásnou povídku…:-)
Krásnej konec.