Životní sen 23.

autor: BlackAngel

Turné  Tokio Hotel

Bill

„Bille, vstávej, musíš jet na vaše turné, koncerty čekají, no tak vstávej!“ slyším matně ze spánku. Vůbec se mi nechce otevřít ani jedno oko. Ihned ale zaostřím a uvidím mamku, jak nade mnou stojí, má ruce v bok a něco nadává. Kouknu na můj budík s Pokemonama.

„Cože? Já jsem zaspal?“ vylítnu z postele jak střela a sháním se zmateně po oblečení.

„Nelítej tady tak rychle a zběsile, oblečení sis položil přece na křeslo,“ celkem pobaveně mě Simone sleduje.  

Vlítnu ke křeslu, div si o něj neskopnu palec, a ani nevím jak, ale v blesku jsem oblečený a i celkem slušně namalovaný. Popadnu tašku s věcmi, mámě dám pusu na tvář, brouknu něco na rozloučenou a rychle pádím před dům, kde už netrpělivě přešlapuje David před dodávkou. Jakmile mě spatří, rozhodí ruce a huláká:

„No konečně, ty přijdeš jednou pozdě i na svůj vlastní pohřeb!“ nastrká mě David do auta. Zapadnu na místo, pozdravím se s klukama a… no do pytle, jak vidím, moje místo je hned vedle Toma. Géčka si rozvalují zadky na předních sedadlech. Podívám se na Toma a tiše brouknu pozdrav: „Ahoj, Tome!“ pousměji se na něj slabě.

Tom

Tak tento týden bude nekonečný, to vím už dopředu. Celý týden v Billově blízkosti a nesmět se ho víc ani dotknout. Ráno, brzo ráno na mě zazvonil Jost. Byl jsem už nachystaný, vzal jsem si tašku s věcmi a nastoupil do dodávky.

„Ahoj Tome!“ pozdravili mě vesele Gustav s Georgem.

„No čau.“ Oplatím jim nějaký úsměv a rozhlídnu se po dodávce. „Kde je Bill?“ zmateně se kouknu na kluky a pak na venku přešlapujícího Josta, je dost netrpělivý a neustále sleduje hodinky.

„No asi ještě někde pěkně vychrapuje,“ chechtá se Georg, zapínající si laptop. No super, my jsme nachystaní a hvězda si dává na čas. Ani ne za 5 minut se u Kaulitzů rozrazí dveře a vyběhne Bill. I takhle brzo po ránu mu to strašně sluší. Zabrblá nějakou omluvu Davidovi. Jost ho samozřejmě sprdne a nastrká ke mně dozadu. No super, já to prostě nevydržím.  

Bill dosedne, autem se rozline jeho nádherná vůně, která mi dráždí úplně všechny smysly. Stačí mi jeden pohled na jeho dokonalý rty, a jsem bezbranný.

„Ahoj, Tome!“ špitne to překrásný stvoření a rychle uhne pohledem. Víc si už neřekneme. Já raději pozoruju dění venku za oknem. Bill se vykecává s Gustavem, ale to horko, který vychází z jeho stehna a paže, když se ke mně nechtěně přitiskne, to je prostě nesnesitelný.

Bill

Celou cestu, co jedeme do první haly, na první koncert, se vykecávám a dělám srandu s Gustavem. S Tomem se nějak nebavím a ani vlastně nevím, co mu mám nebo co bych měl říct.  

„Kluci, jsme tady!“ ozve se Jost a řidič zastaví před halou. Hmátnu po své tašce ve stejnou chvíli co Tom. Naše ruce se střetnou, úplně cítím ten náboj, který jako by mezi námi proběhl. Zůstanu hledět, neschopný pohybu, se srdcem divoce bušícím.

„Bille!“ začne Tom a v jeho hlase slyším tolik lásky, až mě to málem rozbrečí. Rychle popadnu tašku a zbaběle vypadnu z auta. Nemám čas o tom nějak dál přemýšlet, protože před halou je obrovská spousta fanoušků a fanynek prosících o podpis. Neváhám a pustím se do podepisování.

Tom

Když jsme se s Billem střetli rukama, úplně mě to bodlo u srdce. Viděl jsem, jak ho ten dotyk vyděsil a jak úplně zkoprněl. Zůstal jsem na něm viset pohledem. Co se ksakru stalo, že je tak vyděšený? Jen kvůli jednomu doteku?

„Bille!“ spustím, chci se ho zeptat co se sakra děje, ale než stihnu otevřít pusu a něco říct, tak Bill se probere z transu, popadne tašku a uteče z auta. Jediný, co tu po něm zůstane, je jeho vůně. Opřu se o sedadlo a bolestně vydechnu: „Nedokážu tě nemilovat!“  

Jost nakoukne do dodávky a houkne na mě: „Tome, co se děje, no tak pojď, snad nemáš už teď trému,“ chechtá se. No super, tak teď ještě vypadám jak kretén, který se bojí pár lidí. No pár jich zase není, ale i tak. Rychle se vysoukám z dodávky a stejně jako kluci, mířím k fanouškům. Ani nevím, jak dlouho se už podepisuju, ale ruka mě bolí parádně. Jeden podpis za druhým.

Bill

Tolik holek a kluků tu je jen kvůli nám. Když vidím, jak jsou šťastní, že tu jsme, úplně mi to zvedne náladu a začnu se zářivě usmívat. No ale zase dlouho mi to nevydrží. Přichází k nám jedna z fanynek s foťákem v ruce. Usměju se na ni, je fakt pěkná. Ta holka přijde ke mně a zeptá se, jestli se s námi může vyfotit. Nejdřív prý s celou kapelou a pak jen se mnou a Tomem. Sakra, kolik toho budu muset ještě vydržet?