autor: fading „Jennere, Wilsone, zrychlete!“ Křičel Georg Listing své povely při hodině tělocviku. Sledoval je při rozcvičce, která zahrnovala spoustu běhu, a očekával, že se všichni zúčastní všech aspektů jeho výuky. To znamenalo i Billa. A Bill běžel. Ze všech sil se
autor: Anchy „Včera v noci jsi za mnou nepřišel.“ „Nemohl jsem…“ Gustav se jako obvykle posadil vedle Georga. „Proč ne? Copak nestačí, že nemám přes den co dělat? To musím být sám i v noci?“ Nechtěl, aby to vyznělo, jako že Gustava
autor: fading „Pane Trümpere, vítejte na Cornfieldské střední škole,“ řekla ředitelka a pevně stiskla jeho ruku. Široce se usmála, když mu předávala poslední doklady, a dodala: „Věřím, že se vám tady u nás bude líbit.“ Tohle byl Tomův první den, kdy pracoval
autor: Anchy „A co takhle knížka, aby mi ten čas líp ubíhal?“ „Víš, že to nemůžu udělat…“ „Nějaká hudbu?“ Gustav zavrtěl hlavou. „No tak, Gustave, aspoň něco. Nevíš, jaký to je ležet celý den v bílé místnosti a v citlivém rozjímání zírat
autor: em_rose483 Bill si toho poprvé všiml, když si Tom pohrával s Gustavovou bicí soupravou. Byl horký, těžký den a slunce Billovi značně ubíralo energii. Georg a Gustav se stáhli do stinného prostředí jejich domu v Los Angeles, ale on s Tomem
autor: Anchy Neměl rád samotu. Samozřejmě, že byl doma vždycky sám, až na pravidelné kontroly od blonďáka, který ovládal svoje hormony, ale tohle bylo jiné. Doma mohl vždycky zavolat některému ze svých kamarádů a vyrazit do nedalekého baru, kde si mohl popovídat
autor: AshesPashes Dveře přibité hřebíky Ve chvíli, kdy se Bill a Tom vrátili do letoviska, zastavilo je několik lidí, aby se zeptali, jestli Tom slyšel o schůzi zaměstnanců, která se konala za třicet minut. Tom si přál, aby se dostali do hotelu,
autor: Anchy „Jo, jasně. A o čem?“ „O tom, co jsme s tebou dělali poslední měsíc a půl,“ řekl Gustav klidně. Úplně nevěděl, jak se k celé situaci postavit, ale jisté bylo, že nejlepší bude zachovat naprostý klid. Muž na něj upřel nechápavý
autor: AshesPashes Podchlazení Billa probudilo rychlé klepání na dveře pokoje. Zasténal a přetáhl si peřinu přes hlavu. Nevěděl, kolik je hodin, a bylo mu to jedno. Věděl jen, že je unavený, v teple a že chce zůstat v posteli. Cítil, jak se
autor: Anchy Zavřel dveře a bez milosti padl mezi přikrývky. Teď se nemohl jít osprchovat. Neměl na to sílu. Pomalu ze sebe stáhl tričko, skopl kalhoty a obě věci hodil někam na podlahu tmavého pokoje. Zítra to posbírá… Měl celou noc jen
autor: AshesPashes Baby, když zhasnou světla Tom lehce zvedl hlavu. Bill se k němu přitulil a hlavu měl položenou na Tomově rameni. Usnuli a Tom si nebyl úplně jistý, jak dlouho spali. Podíval se k budíku na nočním stolku a všiml si,
autor: Anchy Dveře silně narazily do zdi a Gustav vtrhl dovnitř jako vichřice. „Proč jsi sakra neudělal svou práci…“ Nedůvěřivě se podíval před sebe a uviděl svého asistenta klečet před malou soškou Matky Boží. „Do prdele…“ Rozpačitě se otočil a chystal se
autor: AshesPashes Zavřené dveře, otevřené okno Bill se zabořil do záhybu teplého krku, ke kterému tiskl svůj obličej, a nadechl se. Pomalu otevřel oči a spatřil opálený krk s několika pihami. Chtěl je čarami spojit, ale řekl si, že bude lepší muže
autor: Anchy „Chceme, abys do toho s ním šel.“„Pardon? Nebudu si hrát na dámu v nesnázích jen proto, že Bill chce Georga znovu mučit.“„Georga?“Gustav se začervenal.„Subjekt.“ Se strachem se podíval na telefon a ten to vycítil, jelikož mu pohled oplácel stejně samolibě. Byl
autor: AshesPashes Léky proti nespavosti Bill nemohl usnout. Několik hodin před večeří se vrátil na sjezdovku, aby uklidnil své nervy a získal trochu prostoru od věčně dotěrného Nathana. Byl trochu zklamaný, že venku nepotkal Toma, a tak se soustředil na zdokonalování nově
