autor: Anchy Nikdy předtím na takovém místě nebyl a už teď se děsil toho, že se nechal přesvědčit svými přáteli. Nebyl blázen, to bylo jasné, ale nikdy neuškodilo mít si s kým promluvit. To mu chybělo od té doby, co zemřela. „Necítím se
autor: AshesPashes Zrušené rande Bill seděl u stolu v restauraci v prvním patře chaty. Znovu zkontroloval čas na svém telefonu a zprávy. Hned poté, co Tom odešel, vrátil se ze snowboardu, aby si dal sprchu a připravil se na oběd s Nathanem.
autor: Anchy Předtím asistoval u dvou jiných pitev, takže mu ta představa nijak nevadila. Těla byla vždy čerstvá, takže vtíravý zápach nebyl problém. Byla také v dobré kondici, takže odlupovat vrstvu za vrstvou tukové tkáně, aby se dostal k jádru problému, opět
autor: AshesPashes Lekce Bill se ráno probudil svěží a natěšený na nadcházející lekci lyžování. Zašel do obchodu se sportovními potřebami a našel bundu speciálně vyrobenou pro lyžování v černé a červené barvě. K bundě si koupil rukavice, a také oteplováky. Koupil si také
autor: Anchy Flashback „Takže slečna Simone Kaulitzová vám rozdá formuláře a já vás požádám, abyste na každou otázku odpověděli podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ano?“ Zeptala se učitelka, zatímco zvědavci zvedali hlavy, aby si tuhle Kaulitzovou lépe prohlédli. Třída přikývla. Gustav
autor: AshesPashes Příjezd Bill Kaulitz se díval z okna džípu, který si jeho přítel Nathan pronajal na lyžařský výlet do Vailu v Coloradu. Místo a aktivity dovolené byly Nathanův nápad. Bill lyžovat neuměl a nikdy to ani nezkoušel, ale když si středisko
autor: Anchy Stále byla noc, to bylo jasné, ale jeho tělo nedbalo na jeho běžný biologický rytmus. Otevřít oči nebyl zrovna nejlepší nápad, ale to si uvědomil až příliš pozdě. Bolest vycházející z jeho hlavy a těla měla jediné rozumné vysvětlení: kocovina!
autor: Nephilim Bang bang, he shot me down Bang Bang, I hit the ground Bang Bang, that awful sound Bang Bang… My baby shot me down Věděl, že jeho život skončil. Věděl to od chvíle, kdy vstoupil do té místnosti, místnosti, ve které
autor: Anchy Flashback „Tome, co to děláš?“ „Poslouchej mě, ty hloupá, debilní děvko! Vezmi si toho svýho zasranýho přítele a vypadni! Slyšíš mě? Nadobro odtud vypadni a už se nikdy nevracej!“ „Ale…“ „Budu to tady udržovat v chodu, aby lidi nikdy nezjistili
autor: HollyWoodFix Epilog Uplynul rok od chvíle, kdy Bill s Tomem opustili Loitsche a přestěhovali se do Berlína, a jejich vztah se nemohl vyvíjet lépe. Oba absolvovali střední školu dálkově a nyní se ve svém novém domově zcela zabydleli. Rozhodli se, že
autor: Anchy Otevřel dveře bez zaklepání, protože tak to dělal Gustav. Gustav byl zřejmě jediný, kdo směl… „To tě tvoje matka neučila klepat?“ Zeptal se nezaujatý David, když zřejmě vyťukával nějaké údaje do Grummy, jak láskyplně říkali gama přístroji. Andreas se v
autor: HollyWoodFix Konec „Jsi si jistý, že to chceš udělat, Tome?“ Zeptal se Bill znovu a nervózně se kousl do rtu. Tom si nemohl pomoct a usmál se přítelovým obavám; byl roztomilý, když byl nervózní. „Protože klidně bychom teď mohli odejít a
autor: Anchy Bílý laboratorní plášť mu volně visel kolem boků. Byl to jediný kus látky, který zakrýval jeho tělo před zbytkem světa. Nohy měl pevně obtočené kolem bratrova pasu, ruce kolem krku a držel se ho jako malé vyděšené dítě. Třásl se.
autor: HollyWoodFix Rozloučení „Tak jo, chlapci, mám všechno, co potřebuju, abych to mohl zrealizovat,“ usmál se starší muž na dva chlapce sedící naproti němu. „Opravdu? Už? Jsou to sotva dva dny,“ řekl překvapeně dredař. Očekával, že vyšetřování pana Dregera bude trvat týdny.
autor: Anchy „Tak do mě!“ „Co prosím?“ „Co chceš vědět?“ Andreas právě vstoupil do místnosti poté, co dostal Georga zpět do cely a dal mu sedativa. Gustav se zřejmě stihl převléknout do oblečení na spaní, seděl na posteli a čekal, až se
