autor: Deni Nejistými kroky postupoval dál do útrob tmavé jeskyně, než narazil na obrovské jezero plné černé vody. Otřásl se, po těle mu přejel mráz. „Hledáš něco, chlapče?“ Nadskočil úlekem, když si všimnul muže, který seděl v malé loďce a pozoroval jej.
autor: Deni Stál nad vysokou strží a shlížel dolů do údolí. Sledoval malý vodopád černé vody stékající dolů a z očí mu tekly potoky slz. Tohle přeci nikdy nemůže zvládnout. Udělal pár kroků blíže k okraji, po těle mu přeběhl mráz. Bylo
autor: Deni „Tohle vše roztřídíš.“ Afroditiny služky rozhodily před nebohého Billa hromadu obilí. „Pšenici sem, boby sem, hrách ječmen a mák sem.“ Afrodita udělala jedno kolečko kolem jeho těla. „Rozuměl jsi mi? Do rána bude vše na své hromádce. Jestli ne, zemřeš.“
autor: Deni „Tome, lásko! Prosím, vrať se! Vrať se mi! Už nikdy neporuším svůj slib! Jen se mi, prosím, vrať! Tome!“ Hlasité vzlyky a volání jeho jména se neslo celým palácem. Každému z jeho srdceryvných nářků trnula krev v žilách. Některým ho
autor: Deni Drobounké tělíčko se krčilo v bezpečí teplých přikrývek. Dnes jejich barva nebyla zlatavá, rudě zářily do bouřlivé noci. Na nebi za okny běsnila největší bouře, jakou kdy Bill zažil. Bohové se hněvali. Už jako malý chlapec měl z blesků a
autor: Deni „Kde je?! Éósi, kde je?!“ Afrodita přecházela po své komnatě, z očí jí div nešlehaly blesky. Bylo to už kolik dní, co poslala svého nejmladšího a nejmilovanějšího syna pro tu holku a on se stále nevracel. Až dnes. Vrátil se,
autor: Deni „Tatínku! Ale já nechci, nechci od Vás odejít!“ Z krásných očí kanula jedna slza za druhou. „Bille, chlapče.“ Opatrně prohrábl svými prsty uhlově černé vlasy, dlaní sklouzl až k tváři. Jeho syn se něžně stulil k jeho ruce a líbal
autor: Deni Tak a je tu další moje povídka! Nápad na ni jsem dostala, když jsem si psala s Nathushiqem a bylo to naprosto spontánní. Pro tuhle povídku jsem se nechala inspirovat příběhem, bájí, o Érotovi a Psyché. Doufám, že se vám
