autor: Helie „Užijte si to,“ usmála se Simone na chlapce, kteří právě nasedali do jejího auta. Bill si ji ještě naposledy přeměřil pohledem. Rád by poznal muže, pro kterého ji chystal, ale tak nějak doufal, že tu bude častěji. Simone byla rozhodně
autor: Helie Zdálo se, že úterý přišlo až přehnaně brzy. Už brzy z rána se z brokenmanorské kuchyně ozýval spokojený zpěv Simone, která chystala překvapení pro svého syna k snídani. Palačinky s javorovým sirupem do postele v den narozenin byl jejich zažitý
autor: Helie „Kluci? Můžu dál?“ zeptala se Simone a zatahala za kliku. S překvapením zjistila, že dveře do Tomova pokoje jsou zamčené. Bill k nim ale rychle přispěchal a odemkl. Pustil Simone dovnitř, zatímco Tom pod deku rychle schoval dědečkův deník. Simone
autor: Helie Chlapci stáli naproti sobě, ve tvářích váhavé výrazy. Ani jeden nevěděl, čím by měl začít svoji řeč, a dokonce ani netušili, jestli vůbec promluvit smí. Mezi nimi ležela na staré židli, která představovala jediné mobilní těleso v okolí, malá knížečka
autor: Helie Tom Billovi nachystal snídani. Položil ji před něj a chystal ještě snídani pro sebe. Hned po snídani se chystali na prohledávání dědečkova pokoje. Akorát dodělával svoji snídani, když do kuchyně vešla Simone. Vlasy jí trčely na všechny strany a na
autor: Helie „Bille, nechceš si dát na chvíli pohov? Nelíbí se mi, že trávíš většinu dne tady, v tom prachu. S takovou budou tvoje plíce vypadat hůř než plíce padesátiletého kuřáka,“ zabrblal Tom. Přišel Billa zkontrolovat. Zapojoval se do hledání taky, ale
autor: Helie „Tohle nevypadá jako pokoj muže,“ zakroutil hlavou Tom. Stáli ve dveřích jednoho z mnoha pokojů. Jednoho z prvních prohledávaných. „Nechceš to nechat až na zítřek?“ zeptal se ještě pro jistotu Tom. Nějak se mu nechtělo prohledávat stovky pokojů. „Klidně jdi
autor: Helie Bill seděl za oknem a sledoval, jak se k zemi snáší velké kapky. Kropily přírodu všude kolem, listy stromů se ohýbaly pod jejich tíhou. Na nebi visela těžká temně černá mračna. Všechno to mělo negativní dopad na jeho náladu. Cítil
autor: Helie „Mluvíš o něm jako o nějakém parazitovi. Pochop, on nemá kam jít. Zůstane tu,“ zavrčel Tom a opřel se pažemi o linku. Zíral ven, kde si pod stromy hrál Bill se Scottym. Bill mu házel klacíky a Scotty mu je
autor: Helie Vzdálenost mezi nimi byla překonána, rty se otřely o rty spolu s tichým výdechem. Překvapivě to byl Bill, kdo zapletl prsty mezi Tomovy copánky a polibek prohloubil. Nikdy nic takového nedělal a náramně se mu to líbilo. V podbřišku mu
autor: Helie Slunce už pomalu zapadlo a postupně se skrývalo za vysokými stromy parku patřícího Broken Manor. Mladý černovlasý chlapec seděl na zemi a vedle jeho těla na podlaze leželo velké chlupaté zvíře. Chlapec ho nepřítomně drbal za uchem a soustředěně okusoval
autor: Helie Táhlo už na druhou ráno. Bill dřímal opřený o Tomovo rameno. Choulil se vedle jeho těla, aby na sebe stáhl alespoň trochu Tomova tělesného tepla. Spokojeně propadal spánku, zatímco Tom přemáhal nutkavou touhu dotýkat se ho. Byla tu stále a
autor: Helie Bill seděl za kuchyňským stolem, na sobě měl Tomovo oblečení, které mu bylo zatraceně velké. A to mu Tom půjčil svoje nejmenší pyžamo. Měl rád pohodlí, proto měl všechno alespoň o číslo větší, než ve skutečnosti potřeboval. Billovi to nevadilo;
autor: Helie Neznámý chlapec spal celou noc, ale Tom nezamhouřil oka. Bál se, že by se chlapec s ranními paprsky rozpustil stejně rychle jako ve snu. Až nad ránem se Tomovi začaly oči klížit. Brzy nebyl schopen udržet je otevřené, proto se
autor: Helie Už dávno se vykašlal na hlídání času. Celý den strávil v pokoji. Prohledával ho, snažil se zjistit, kdo je neznámý na obrázku, ale nikde nemohl najít nějaké vodítko, které by mu o chlapci alespoň něco prozradilo. Všechny šuplíky zely prázdnotou,
