autor: Emilia Ve čtvrti byl běžný okolní ruch. Projížděla auta, lidé procházeli na chodníku a povídali si. Nedělo se nic zvláštního. Tom ožil až ve chvíli, kdy venku zaburácel silný zvuk motoru. Zvedl se z podlahy, kde celou dobu spočíval, a podíval
autor: Emilia „Víš maminka… ona… měla nehodu.“ Tahle slova se Tomovi začala ozývat v hlavě jako ozvěna, pořád dokola, až na to, že zvuk nezačal postupně slábnout, jak to u ozvěn bývá. Chtěl si myslet, že je to špatný vtip, ale soudě
autor: Emilia Můžeš přijít o přestávce do tělocvičny? Tahle krátká zpráva přišla Ericovi ve druhé hodině. Při přecházení do jiné třídy se krátce mihnul se Serinou, která kráčela se svou kamarádkou Natashou. Nenápadně mu mávla, ale on dělal, že ji neviděl a
autor: Emilia Víčka chlapce se zlatavými háďaty na hlavě se najednou otevřela a vykoukly zpoza nich dvě čokoládky. Tom zamrkal a rozhlédl se kolem sebe, než mu došlo, kde zůstal přes noc a co všechno se stalo. Otočil se a spatřil vedle
autor: Emilia „To už jsi stejně dávno udělal.“ Vydechl Tomovi kytarista na rty a se ztrátou posledních zbytků sebeovládání přitiskl svoje rty na jeho. Jejich polibek se během chvíle vystupňoval. Tom hladil Billa na krku a druhou dlaň měl položenou na jeho
autor: Emilia Modř v Serininých očích zářila tak jasně jako obloha bez jediného mráčku. Seděla na okraji bazénu a špičkami nohou vykopávala vodu. Natasha oproti tomu plavala. Bylo jí nesnesitelné horko, a tak se rozhodně nechtěla opékat na sluníčku. Její kůže už
autor: Emilia Všude v okolí bylo hrobové ticho, když přišla hluboká noc a vše pokryla tma. Měsíc na obloze byl skoro celý, a tak vysílal svou jasnou záři, čímž tmě trochu narušoval její úmysly. Tahle část čtvrti poklidně podřimovala, stejně jako dredatý
autor: Emilia Konečně tady byl očekávaný poslední den školy v týdnu. Polovina studentů ho nesnášela, protože bylo hrozné vstávat ještě jeden útrpný den do školy a vydržet vlekoucí se hodiny. Druhá polovina to brala tak, že je to přece jen poslední den
autor: Emilia „Co je s tebou? Vypadáš, jako by ti někdo umřel.“ Šťouchl Eric Toma, když se líným tempem šourali na školní dvůr. Byla velká přestávka a rozhodli se oba načerpat trochu energie ze sluníčka. „Něco horšího. Bill odešel.“ Povzdechl si Tom
autor: Emilia Víkend uběhl jako voda v řece. Ten Tomův trochu divoce, jak voda přeskakovala přes kamínky, co jí stály v cestě. Uvnitř sebe byl rozpolcený a měl pocit, že jeho život uháněl nezastavitelnou rychlostí. Hnal se kupředu a on nevěděl, jak
autor: Emilia Eric se znuděně převaloval doma u televize. Většinou na ni nekoukal, protože si stahoval filmy k sobě do počítače, ale dnes neměl náladu ani na to. Přepínal mezi kanály ve snaze najít něco, na co by se dalo alespoň trochu
autor: Emilia „Dávej na sebe pozor, sluníčko.“ Adelaide stála na příjezdové cestě k velkému domu Kaulitzových a loučila se s Tomem. V sobotu ráno pro něj přijel otec karavanem, který si zapůjčil na slíbené kempování. Konstantine stála za závěsem ve své ložnici
autor: Emilia Na dveře klepalo středeční ráno. Od začátku týdně uběhly další dva dny, kdy se Tom neměl šanci dostat za Billem, tak si alespoň psali. Konstantine se zdržovala častěji doma a čekala na Toma s pozdním obědem, než přišel ze školy.
autor: Emilia Budík se zoufale dožadoval pozornosti na mobilu chlapce s fialovými prameny vlasů. Poslepu zašátral na noční stolek, aby tu drnčící rachotinu vypnul. Otočil se na druhý bok a cítil, jak se opět noří do slastného spánku. Jeho úmysly mu však
autor: Emilia Minuta za minutou, hodina za hodinou, den za dnem… čas ubíhal, ale jemu připadalo jako by se zastavil. Každý den se pro něj stal na chlup stejným. Připadal si jako uzavřený ve vězení, ve schránce, ze které nebylo úniku. A
