autor: Shellayn a Liconabetaread: Janule Konečně jsem se posadila a zapnula počítač. Sladký domov! Ale dnes to tomu počítači nějak obzvlášť trvá! Ale není to špatné… aspoň si zatím můžu přeběhnout dnešní jídelníček. Hmm, snídaně, oběd… nic. Pousmála jsem se. Konečně jsem
autor: Shellayn a Liconabetaread: Janule Konečne som sa posadila a zapla počítač. Sladký domov! Ale dnes to tomu počítaču nejako obzvlášť trvá! Ale dobre je ako je.. aspoň si zatiaľ môžem prebehnúť dnešný jedálniček. Hmmm, raňajky, obed… nič. Pousmiala som sa. Konečne
autor: Yeah.Lilabetaread: Janule Bill seděl ve svém pokoji a něco zuřivě datloval do svého notebooku, zatímco Tom seděl dole v obýváku s klukama a bavili se. Ano, jistě, mohl jít za nimi a bavit se taky, ale o čem? Vždyť veškerý rozhovor
autor: Sabibetaread: Sajuš Noch immer liegt dieses besondere Knistern in der Luft, aber durch das Überrollen des Kondoms ging schon etwas der Romantik und der erotischen Stimmung verloren. Um dies wieder herzustellen, beuge ich mich über Toms Oberkörper und erkunde ihn mit
autor: Sabibetaread: Sajuš Tastend mache ich mich auf die Suche nach Toms Zunge, warte, dass er vielleicht selbst handelt, aber er kommt mir nicht entgegen. Daher stoße ich seine Zunge leicht an, worauf nur ein leichtes Zurückstoßen folgt. Wieder stupse ich sie
autor: Sabibetaread: Sajuš Toms Sicht: Ich rücke meine Cap zurecht und einen letzten Blick in den Spiegel, ja so kann ich mich sehen lassen. Noch einmal schenke ich meinem Spiegelbild mein unwiderstehliches Grinsen, bevor ich mich abwende und mein Zimmer verlasse. Mein
„Hmmnnnhehe…“ otec zřejmě plánoval zasmát se, nicméně mu to… krapet nevyšlo. Raději se ještě s přihlouplejším výrazem křivě (A/N: já na ty přechodníky vyzraju!!! xD) ostudou rty vyhloubal z Billova pokoje. Bill se úlevně opřel až o stěnu za sebou. Uff… To
Chlapec nerozhodně přecházel po pokoji a neustále přemýšlel. Nevěděl, co s tím má dělat… Má to říct? Ale… vždyť bude určitě zavrhnut! Ale… ne, má pro něj pochopení. Vždyť je tohle všechno rodinné, nemá co ztratit… anebo ano? Může být vyhozen na
Procházel jsem se po měkkém písku a přemýšlel jsem nad vším, co se tady za těch pár dní stalo… Byl předposlední večer neuhasínajícího klidu a já chtěl být sám. Sedl jsem si a zabořil se do půli zadku. Slunce, ztrácející na své
Seděl tam. On to věděl. Jeho by poznal i mezi tisíci… Rytmus jeho dechu a nehtů, které bubnovaly o okraj stolu… I přes tu dálku, co od něj seděl, i přes ten silný hluk okolo to dokázal vnímat. Nemohl si pomoct… Po
„BILLE!“ zasténám slastně ze svého snu. Mám pocit, že se asi udělám. Nemám k tomu moc daleko. „Billíku!“ zaúpím ještě jednou a začnu se převracet. Najednou někdo rozrazí dveře od mého pokoje a křikne na mě.„TOME, klidni ty svoje výjevy!“ křičí jak
POZNÁMKA AUTORKY: Moje první a asi i poslední 🙂 Spíš pocitová záležitost. Je psaná za účelem, který pochopí jen jedna jediná osoba. Snad. For you Rin…mtr. Bill se vyčerpaně posadil na postel. Ještě teď z něj tekl pot. Byl to výborně odehraný
„Nemôžem ťa takto pustiť ďalej,“ povedal nemilosrdne Osud. Zamračím sa. Nechápem. „Nemôžem sa už na to pozerať. Musíš niečo zmeniť. A nezabúdaj, riaď sa srdcom. Musíš vstúpiť na správnu cestu, ktorá je pre teba určená.“ „Ale to nebude ľahké. Ako spoznám správnu
Je to asi trochu zmatené, ale jinak to nešlo. Nepřemýšlela jsem nad tím co píšu. Prostě jsem psala a vzniklo to,co vzniklo. Doufám, že alespoň trochu pochopíte, co jsem tím myslela. Peťulo, ty víš, bavili jsem o tom a až bude tahle
Tak dost! Už ne. Nemůžu. Jsem to vždy já, kdo tě chytí, když padáš. Ale něco bys měl vědět. Já jsem ten, kdo ti podráží nohy. Ano, to já vše způsobil. Tvé slzy. Tvůj smutek. Tvé trápení. Tvé proplakané noci. Proč? Vážně
